Koper (italsky Capodistria[1], chorvatsky Kopar, německy Gafers) je město ve Slovinsku na pobřeží Jaderského moře. Žije zde 23 726 obyvatel (2002), s celou občinou, jejímž je sídlem, 49 200 obyvatel. Koper je nejdůležitějším přístavem země a jediným větším městem na jeho pobřeží.[1]

Koper
Koper
Koper
Koper – znak
znak
Koper – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška3 m n. m.
Časové pásmo+1
StátSlovinskoSlovinsko Slovinsko
RegionPobřežně-krasový region
ObčinaMěstská občina Koper
Koper
Koper
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha311,2 km²
Počet obyvatel23 726 (2002)
Hustota zalidnění76,2 obyv./km²
Správa
StatusMěsto
StarostaBoris Popovič
Oficiální webwww.koper.si
PSČ6000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PolohaEditovat

Město se nachází v západní části země, na pobřeží Jaderského moře. Původně se rozkládalo na ostrově, který byl nakonec spojen s pevninou. Moderní rozvoj umožnila především rovinatá krajina na pobřeží, v blízkosti ústí řeky Rižany (italsky Risano) do moře. Zasypána byla část zálivu Semedela. U Koperu se rovněž do moře vlévá i říčka Badaševica.

V okolí Koperu se rozkládají vrcholy Golič (italsky Golich, 890 m n. m.), dále Kavčič (italsky Monte Caucizze, 882 m), Lipnik (italsky Lipenico, 804 m n. m.) a další.

Koper je vzdálen 11 km jižně od Terstu v Itálii, 12 km východně od Piranu a 60 km severozápadně od Rijeky v Chorvatsku. Nachází se na začátku istrijského poloostrova.

NázevEditovat

Původ názvu je nesporně románský, resp. latinský. Dle jedné teorie bylo pod názvem Caput Histriae, který v latině znamenal hlava Istrie, znám již ve středověku. Z tohoto názvu se vyvinulo pozdější italské Capodistria).[2] Zkrácením vznikl slovinský (resp. slovanský) název Koper. Podle jiné teorie je původ názvu z latinského Insula caprae (doslova Kozí ostrov).[3] Název Capris se objevuje již v 5. století.[4] V chorvatštině, resp. srbochorvatštině se také objevuje i název Kopar, který vznikl nejspíše analogicky k příslušné vokalizaci polohlásek.[zdroj?]

HistorieEditovat

V blízkosti dnešního města se na úpatí kopce našel při archeologickém průzkumu pozůstatek osady, která byla ovlivněná Vinčanskou kulturou.[5]

První stálé osídlení zde vybudovali starověcí Řekové, a to pod názvem Aegida.[6] Osada existovala i za dob Římské říše pod názvy Capris, Capre nebo Caprista (názvy se během staletí střídaly). Rozvoj římského sídla však byl omezen blízkostí jiných přirozených center v oblasti, např. Tergidy (Terstu).[7] Ve 4. století v okolí města vypukl ozbrojený konflikt mezi uchazeči o titul římského císaře.[8] Roku 568 sem uprchli Tersťané z města obléhaného Langobardy. Již od 8. století v Koperu sídlí biskupství. Na počest tehdejšího byzantského císaře Justiniána II. tak bylo přejmenováno na Iustinianopolis. Nakonec se ho ale opět zmocnili Frankové a Langobardi. Na počátku 10. století zde stál klášter.[9] Roku 932 začalo město obchodovat s Benátkami a v 11. století (v době benátsko – říšskoněmecké války) se postavilo na stranu Svaté říše římské, za což roku 1032 získalo od císaře Svaté říše římské Konráda II. městská práva.[10] Následně se začalo postupně etablovat jako hlavní překladiště soli a obilí v regionu. Město do té doby mělo roli spíše regionálního centra, hlavní obživa místních spočívala v zemědělství a obchod ve středomoří měl jen omezený význam.[11] Od roku 1278 spadal Koper pod Benátskou republiku, kde zaujal místo jako brána Benátčanů k Istrii. Z benátské doby pocházejí také významné památky, např. renesanční Prétorský palác z 15. století. V roce 1348 došlo k vzpouře místního obyvatelstva proti benátské moci,[12] benátčané jej však dokázali poměrně úspěšně a účinně potlačit.

V období středověku patřil Koper k největším městům na území dnešního Slovinska co do počtu obyvatel. Žilo zde přes čtyři tisíce lidí.[13] Dle dopisu benátského správce pro Istrii, který sídlil v Koperu, bylo okolí město osídleno výhradně Slovany.[14] V první polovině 18. století doložil zadarský arcibiskup Matija Karaman, že se ilyrským jazykem (jihoslovanskými jazyky) hovoří na celé Istrii, s výjimkou Koperu.[15]

 
Koper v roce 1914.

V letech 1797 až 1918, s výjimkou let 1805 až 1813, byl Koper součástí habsburské monarchie. V té době Koper hospodářsky stagnoval.[16] Po výstavbě železnice Vídeň-Terst (Jižní dráha) se význam města ještě snížil.[17] V průběhu devatenáctého století ve městě vznikly slovinské politické a hospodářské organizace.[16] V roce 1825 byla postavena hráz, která historické město propojila s pevninou.[18] V 19. století zde rovněž vzniklo lyceum.[19]

V době Rakousko-Uherska patřilo město pod Rakouské přímoří, součást Předlitavska. Podle sčítání lidu z roku 1900 žilo v Koperu celkem 7205 obyvatel, kteří uvedli jako svůj jazyk italštinu, 391 slovinštinu, 167 chorvatštinu a 67 němčinu.

Po první světové válce připadlo Itálii. V roce 1923 byly některé okolní obce připojeny ke Koperu. Město bylo součástí tzv. Istrijské provincie v rámci Itálie. Bylo rovněž městem okresním.

Dne 1. května 1945 byl Koper osvobozen. Po druhé světové válce bylo město sídlem jugoslávské správy zóny B. Po uzavření Londýnské dohody v roce 1954 připadl Koper Jugoslávii[17]. Už od roku 1947 však probíhal rozsáhlý odchod italské populace, na jejich místo přišli, stejně jako v případě všech dalších větších sídel na Istrii, lidé z celé mnohonárodností Jugoslávie. Ve městě probíhaly také četné demonstrace, ve kterých protestující požadovali anexi města Jugoslávií.[20] V 50. a 60. letech začalo vysílat Radio Koper.[21] Rok 1975 znamenal poslední tečku za spornými hranicemi; v roce 1977 poté byly ustanoveny i nové hranice z hlediska církevních správních jednotek v oblasti.

Po válce se rovněž město začalo měnit v průmyslové centrum.[22] V roce 1957 byla zahájena výstavba moderního přístavu. Železniční přípojka na přístav byla realizována roku 1967. Pro kotvení větších lodí bylo nezbytné vybagrovat mořské dno. Vznikla také továrna Tomos na výrobu motocyklů, která byla významným zaměstnavatelem. Původní historické jádro Koperu bylo doplněno řadou nových čtvrtí a městských částí, mezi něž patří například Semedela, Žusterna nebo Šalara. Hlavní náměstí v Koperu bylo pojmenováno po Josipu Brozu Titovi a tento název si uchovalo i po roce 1991 a rozpadu Jugoslávie.

Od roku 1991 je součást samostatného Slovinska.

Přes tyto všechny změny je však stále vícejazyčným městem; mluví se tu slovinsky (74,1 %), chorvatsky (8 %) a italsky (2,2 %).

Architektonické památkyEditovat

 
Titovo náměstí v centru města.

Z původních dvanácti městských bran se nejlépe zachovala Muda (Porta della Muda, vrata Muda) z roku 1516.[23] Ústřední městské náměstí nese jméno po maršálu Titovi (Titov trg) a nacházejí se na něm další významné památky – Prétorský palác, Lóže, katedrála Nanebevzetí Panny Marie a rotunda sv. Jana Křtitele.[24]

Prétorský palác (Pretorska palača) je nejvýznamnější architektonická památka města. Pochází z 15. století a do roku 1797 složil jako hlavní sídlo místního podesty a guvernéra.[25][26] Palác prodělal v sedmnáctém století rozsáhlou přestavbu.[25] Po rekonstrukci dokončené v roce 2001 je palác sídlem městských orgánů.

Další významnou stavbou je palác Lodžie (Loža; Logga), jehož nejstarší část pochází z roku 1462. V roce 1698 byla realizována přístavba. V upomínku na morovou ránu z let 1554–1555 se zde nachází terakotová soška Madony.[27] V budově v roce 1846 vznikla první kavárna ve městě.[25]

V místech, kde se nachází další z koperských památek – kostel Nanebevzetí Panny Marie (Župnijska cerkev Marije Vnebovzete) – se v minulosti nacházelo několik církevních staveb.[28] První vznikla již v polovině dvanáctého století. Současná podoba kostela pochází z počátku 18. století a jejím autorem je Giorgio Massari.[27]

Městská brána (Muda) se dochovala z počátku 16. století.

Románská rotunda sv. Jana Křtitele nacházející se nedaleko kostelu Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší církevní památka pobřeží.[28] Původně sloužila jako románské baptisterium.[27] Ve východní části historického centra města se také nachází Františkánský klášter.

ObyvatelstvoEditovat

Podle informací slovinských úřadů na konci roku 2016 žilo na území města Koperu 9,7 % obyvatel, kteří neměli slovinské občanství. Podle sčítání lidu z roku 2002 mluvilo 74,1 % obyvatel Koperu slovinsky, 8 % chorvatsky, 4 % uvedlo srbochorvatštinu, 2,8 % bosenštinu a 2,7 % srbštinu. Italský jazyk měl zastoupení 2,2 %.

KulturaEditovat

 
Budova rozhlasu.

V Koperu od roku 1911 sídlí Regionální muzeum (slovinsky Pokrajinski muzej) s dislokovanou etnologickou sbírkou.

Působí zde rovněž knihovna Srečka Vilhara (slovinsky Osrednja knjižnica Srečka Vilharja Koper, italsky Biblioteca centrale Srečko Vilhar Capodistria). Umístěna je v historickém paláci Brutti.

Pobřežní galerie Piran působí i v Koperu a provozuje několik galerií ve městě. V rámci Regionálního muzea působí Galerie moderního a soudobého umění. Kromě toho se zde nachází i menší galerie, např. Žbona a Re:Gallery. Nachází se zde taká Kulturní, sociální a multimediální centrum mládeže (MKSMC Koper).

ŠkolstvíEditovat

V Koperu sídlí Přímořská univerzita, která byla založena v roce 2003 a studuje na ní cca 5400 posluchačů. Kromě řady základních a středních škol je zde také jedna základní a střední škola s italským vyučovacím jazykem.

Hospodářství a dopravaEditovat

 
Přístav v Koperu.
 
Železniční stanice.

Koper byl významným obchodním bodem a svým významem konkuroval nedalekému Terstu. První ranou, ze které se vzpamatoval, byl mor, který v sedmnáctém století srazil počet obyvatel na osminu. Obnovená prosperita trvala do roku 1719, kdy se z Terstu a Rijeky staly svobodné přístavy. Pád Benátské republiky znamenal ztrátu dominance na Jadranu. Význam města snížil po otevření železnice z Vídně do Terstu.[23]

Když nebyl Terst definitivně připojen k Jugoslávii, resp. ke Slovinsku, bylo rozhodnuto o zbudování nového přístavu. Ten vznikl v roce 1957 právě v Koperu.[29] V současné době je Koper největším přístavem na území Slovinska a jediným mezinárodním nákladním přístavem země.[18]

Končí zde elektrifikovaná železniční traťDivače, procházející členitou krasovou oblastí. Místní nádraží bylo vybudováno v roce 1979 v souvislosti s vysušováním pobřeží a získání nové půdy. Budována byla až po druhé světové válce v souvislosti s územními změnami a potřebami zajistit spojení místního přístavu na tehdejší jugoslávskou železniční síť. Historicky do Koperu také vedla železniční trať s názvem Parenzana, která spojovala celé západní pobřeží Istrie.

Na slovinskou dálniční síť je město napojeno pomocí rychlostní silnice H6, která navazuje na dálnici A1. Prochází vysušeným pásem půdy, který odděloval bývalý ostrov od původního pobřeží.

V Koperu je v provozu městská hromadná doprava, kterou zajišťují autobusy.

SportEditovat

Jihozápadně od centra města se nachází sportovní hala Bonfika. Tu obklopují ještě i různá další sportoviště, např. fotbalová hřiště a atletický stadion.

Významné osobnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Ideální dovolenkový koktejl moře, památek a hor. Slovinská riviéra. idnes. Dostupné online [cit. 2022-07-31]. (čeština) 
  2. KÖTHE, Friedrich; SCHETAR-KÖTHE, Daniela. Slovinsko a Terst. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-2270-9. S. 291. 
  3. Slovenska zemljepisna imena v luči etimologije (slovinsky)
  4. LAGO, Luciano; RADOSSI, Giovanni. Istra kroz vrijeme. Rovinj: Centar za povijesna istraživanja – Rovinj, 2009. S. 156. (chorvatština) 
  5. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 15. (angličtina) 
  6. LAGO, Luciano; RADOSSI, Giovanni. Istra kroz vrijeme. Rovinj: Centar za povijesna istraživanja – Rovinj, 2009. S. 98. (chorvatština) 
  7. LAGO, Luciano; RADOSSI, Giovanni. Istra kroz vrijeme. Rovinj: Centar za povijesna istraživanja – Rovinj, 2009. S. 132. (chorvatština) 
  8. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 69. (angličtina) 
  9. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 138. (angličtina) 
  10. LONGLEY, Norm. Slovinsko: The Rough Guide. Brno: Jota, 2005. ISBN 80-7217-346-4. S. 93–95. [dále jen Longley (2005)]. 
  11. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 149. (angličtina) 
  12. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 133. (angličtina) 
  13. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 148. (angličtina) 
  14. FINE, John, V. A. When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006. ISBN 978-0-472-11414-6. S. 249. (angličtina) 
  15. FINE, John, V. A. When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006. ISBN 978-0-472-11414-6. S. 431. (angličtina) 
  16. a b Enciklopedija Jugoslavie. 5 Jugos-Mak. Zagreb: Leksikografski zavod FNRJ, 1962. 690 s. S. 307. (srbochorvatsky) 
  17. a b Enciklopedija Jugoslavie. 5 Jugos-Mak. Zagreb: Leksikografski zavod FNRJ, 1962. 690 s. S. 306. (srbochorvatsky) 
  18. a b SCHWARZ, Berthold. Chorvatské pobřeží Jadranu. Mnichov: Nelles Guide, 1998. ISBN 80-86169-24-3. Kapitola Koper, s. 51. (čeština) 
  19. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 256. (angličtina) 
  20. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 444. (angličtina) 
  21. LAGO, Luciano; RADOSSI, Giovanni. Istra kroz vrijeme. Rovinj: Centar za povijesna istraživanja – Rovinj, 2009. S. 713. (chorvatština) 
  22. Longley (2005). s. 225.
  23. a b DRAŽAN, Jan. Slovinsko : podrobné a přehledné informace o historii, kultuře, přírodě a turistickém zázemí Slovinska. Praha: Freytag & Berndt, 2009. ISBN 978-80-7316-292-4. S. 95. [dále jen Dražan (2009)]. 
  24. Longley (2005). s. 228–229.
  25. a b c Longley (2005). s. 228.
  26. Dražan (2009). s. 96.
  27. a b c Dražan (2009). s. 97.
  28. a b Longley (2005). s. 229.
  29. Company history [online]. C2005 [cit. 2010-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-02. (anglicky) 


Externí odkazyEditovat