Varšavská smlouva

vojenský pakt evropských zemí východního bloku 1955–1991
Tento článek je o smlouvě socialistických zemí uzavřené roku 1955. O německo–polské smlouvě z roku 1970 pojednává článek Varšavská smlouva mezi Polskou lidovou republikou a Spolkovou republikou Německo.

Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) byl vojenský pakt osmi evropských zemí východního bloku, existující v letech 19551991.

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci
Договор о дружбе, сотрудничестве и взаимной помощи
Warsaw Pact Logo.svg
Členové Varšavské smlouvy
Členové Varšavské smlouvy
Motto„Unie míru a socialismu“
(Союз мира и социализма)
Vznik14. května 1955
Zánik25. února 1991
Typvojenský pakt
SídloMoskva, Rusko
Úřední jazykruština, český, slovenština, polština, rumunština, bulharština, němčina, maďarština
Členové7 států
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Členské státyEditovat

Vznik, vývoj a zánikEditovat

 
Palác Koniecpolských ve Varšavě, ve kterém byla smlouva podepsána

Vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě.[1][2]

Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup Západního Německa do NATO.

Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti invazi armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Invaze se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.

V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy.[3] Československo pak navrhlo úplné ukončení platnosti smlouvy, které ostatní členové přijali a příslušný protokol zástupci vlád šesti zbývajících členů podepsali na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci.[4][5]

Po rozpadu Sovětského svazu založilo v roce 1992 několik bývalých sovětských republik nový vojenský pakt Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

ČinnostEditovat

 
Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA a Kanady) v roce 1973, včetně statistiky počtu ozbrojených sil.

Cílem Varšavské smlouvy bylo podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.

Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.

Jediná vojenská operace všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska a Albánie) byla invaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.

Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným obsazením západní Evropy během několika týdnů.[6]

Velitelé Varšavské smlouvyEditovat

Hlavními veliteli Varšavské smlouvy byli maršálové Sovětského svazu:

 
Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár.

OdznakyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Na varšavské konferenci byla podepsána smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Rudé právo. 1955-05-15, roč. 35, čís. 133, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-07-01]. 
  2. MUSIL, Adam. Před 65 lety vznikla Varšavská smlouva, aby zničila NATO. Nakonec zaútočila jen na vlastního člena. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-05-14 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. 
  3. KORCOVÁ, Lucie. Konec společného vojenského vedení. Před 30 lety byly zrušeny vojenské struktury Varšavské smlouvy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-02-25 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. 
  4. SMATANA, Ľubomír. Před 30 lety skončila Varšavská smlouva, závěrečný protokol politici podepsali v Černínském paláci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-07-01 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. 
  5. Vládní návrh, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Protokol o ukončení platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané ve Varšavě dne 14. května 1955 a Protokolu o prodloužení její platnosti podepsaného dne 26. dubna 1985 ve Varšavě, podepsaný v Praze dne 1. července 1991 (tisk FS ČSFR VI. v. o., č. 753)
  6. Před 60 lety vznikla Varšavská smlouva. Původně jen „naoko“. ČT24 [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • BÍLÝ, Matěj. Varšavská smlouva 1969–1985. Vrchol a cesta k zániku. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 432 s. ISBN 978-80-87912-69-0. 
  • BÍLÝ, Matěj. Varšavská smlouva 1985–1991: Dezintegrace a rozpad. [s.l.]: Ústav pro studium totalitních režimů, 2021. 512 s. ISBN 978-80-88292-94-4. 
  • BÍLY, Matěj. Varšavská smlouva. Počátky a krize. , 2010 [cit. 2021-07-01]. 231 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pelikán. Dostupné online.
  • KUČERA, Jaroslav. Varšavská smlouva. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 184 s. 
  • RYBECKÝ, Vladislav. Bratrství a tradice armád Varšavské smlouvy. [s.l.]: Naše vojsko, 1983. 390 s. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat