Vidovdanská ústava
Vidovdanská ústava byla první jugoslávskou ústavou. V tehdejším království Srbů, Chorvatů a Slovinců byla přijata na tzv. Vidovdan, tedy pravoslavný svátek, který slavili hlavně Srbové. Ústava byla přijata 28. června 1921 a platila až do převratu 6. ledna 1929. Přijetím základního zákona státu skončilo dlouhotrvající (dva a půl roku) období, kdy společný stát jižních Slovanů žádnou ústavu neměl.
Jednalo se o první moderní zákon; ústavu vypracovali tehdejší odborníci s ohledem na další konstituce v jiných zemích, hlavně západní Evropy. Království SHS bylo definováno jako stát ústavní (protože má ústavu), parlamentní (neboť zasedá shromáždění) monarchie (v čele je král). Stát byl organizován na centralistickém principu. [1][2][3][4] Srbský, chorvatský a slovinský národ zde byly označeny jako jeden národ, či jako jeden národ se třemi jmény (trojjediný), což byla víceméně kompromisní formulace. Ostatní národy a národnosti zmíněny nebyly (např. o Makedoncích se začalo mluvit až po roce 1944 a bosenští Muslimové byli považováni z části za Srby, z části za Chorvaty, jen odlišné víry).
Reference editovat
- ↑ MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Obilježja Vidovdanskog ustava, s. 96. (chorvatština)
- ↑ Nationalism in Eastern Europe. [s.l.]: University of Washington Press, 1994. Kapitola Nationalism and the Yugoslavs, s. 435. (angličtina)
- ↑ Hrvatske granice od 1918. do 1991.. Záhřeb: Školska knjiga, HAZU, 1992. S. 23. (chorvatština)
- ↑ ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. Kapitola II., s. 510.