Otevřít hlavní menu

McDonnell Douglas DC-10

McDonnell Douglas DC-10 je americký třímotorový širokotrupý dopravní letoun vyráběný společností McDonnell Douglas. Je vybaven dvěma dvouproudovými motory zavěšenými pod křídly a třetím motorem umístěným na svislé ocasní ploše. DC-10 byl navržen jako nástupce typu DC-8 pro lety na střední a velké vzdálenosti s využitím větší kapacity širokotrupé konfigurace, která umožnila až 380 míst pro cestující a výkonnějších motorů. Jde o poslední letadlo z řady Douglas Commercials (DC) a McDonnell Douglas se tímto modelem zařadil k výrobcům velkokapacitních dopravních letadel. Lockheed v tomto také viděl ideální příležitost pro opětovný návrat na trh komerčních letadel s velmi podobným typem L-1011 TriStar. Ačkoli byl L-1011 technologicky vyspělejší, DC-10 v prodeji L-1011 překonal díky své nižší ceně a dřívějšímu vstupu na trh.

DC-10 / MD-10
DC-10-30 společnosti Continental Airlines
DC-10-30 společnosti Continental Airlines
Určení Širokotrupý dopravní letoun
Výrobce McDonnell Douglas
První let 29. srpna 1970
Zařazeno 5. srpna 1971 (American Airlines)
Charakter Ve službě jako nákladní
Uživatel FedEx Express (84)
Výroba 1968-1988
Vyrobeno kusů DC-10: 386[1]
KC-10: 60[1]
Cena za kus 20 mil. $ (1972)[2]
Varianty KC-10 Extender
DC-10 Air Tanker
Další vývoj McDonnell Douglas MD-11
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původní model DC-10-10 byl design pro "domácí" trh s typickým doletem 3 800 mil (6 100 km) ve dvoutřídovém uspořádání. Verze -15 měla výkonnějšími motory pro provoz na letištích ve vyšší nadmořské výšce nebo s výrazně vyššími teplotami. Modely -30 a -40 byly "mezinárodní" verze s prodlouženým doletem až do 6 220 mil (10 010 km) a třetí hlavní podvozkovou nohou pro možnost vyšších vzletových hmotností. Také byla navržena verze -50 s ještě větším doletem pro British Airways, ale k výrobě nakonec nedošlo. Verze pro tankování paliva za letu KC-10 Extender[3] byla založena na modelu -30. Výroba DC-10 skončila v roce 1989 ve prospěch MD-11[4], kdy bylo leteckým společnostem dodáno 386 ks DC-10 a 60 ks KC-10 americkému letectvu.

V počátku svého provozu měl DC-10 slabou bezpečnostní pověst, obzvláště kvůli konstrukční chybě nákladových dveřích. Pověsti neprospěla ani havárie letu American Airlines č. 191, která zůstává nejsmrtelnější leteckou nehodou ve Spojených státech. Po této havárii FAA v červnu 1979 zrušila DC-10 typový certifikát, který všechny americké DC-10 dočasně uzemnil. V srpnu 1983 McDonnell Douglas oznámil, že skončí výrobu modelu DC-10 a citoval nedostatek objednávek. Letecký průmysl se v té době shodoval, že DC-10 měl horší pověst kvůli spotřebě paliva a celkovou bezpečnost.[5] Navzdory počátečním obtížím si nakonec DC-10 nashromáždily dobré bezpečnostní výsledky, konstrukční nedostatky byly napraveny a počet hodin letadlové flotily se zvýšil - v roce 2008 byl srovnatelný s podobnými dopravními proudovými letouny druhé generace.

DC-10 byl následován typem McDonnell Douglas MD-11, v zásadě prodloužené verzi DC-10 s některými změnami v konstrukci a větším doletem. Boeing, který se v roce 1997 s firmou McDonnell Douglas spojil, provedl modernizační program, kdy mnoho DC-10 v provozu dostalo skleněný kokpit a eliminoval pozici letového inženýra. Modernizovaná letadla byla nově označena jako MD-10. Poslední komerční osobní let DC-10 se uskutečnil v únoru 2014, ačkoli nákladní verze nadále létají. Největším provozovatelem DC-10 je americká nákladní letecká společnost FedEx Express. Přes popularitu letadel je k vidění pouze několik kusů DC-10, zatímco ostatní vysloužilá letadla jsou různě odstavena a uskladněna. DC-10 jsou také používány pro speciální služby, jako je Orbis International Flying Eye Hospital, s prostorem k provádění oční chirurgie.

VariantyEditovat

 
Prototyp DC-10 během testů
  • DC-10-10 (122 ks)
  • DC-10-10CF (9 ks)
  • DC-10-15 (7 ks)
  • DC-10-20
  • DC-10-30 (164 ks)
  • DC-10-30CF (26 ks)
  • DC-10-30ER (6 ks)
  • DC-10-30F (10 ks)
  • DC-10-40 (42 ks)
  • KC-10A Extender (60 ks), první vzlet 12. června 1980. Pohonnou jednotku tvoří motory GE CF6-50C2 o tahu 233.6 kN.
  • KDC-10 (3 ks)
  • MD-10
  • 10 Tanker

SpecifikaceEditovat

 
Nákres DC-10-30
Charakteristiky DC-10 [6]
Varianta -10 -30 -40
Posádka kokpitu Tři
Míst k sezení 270 (222Y po 8 vedle sebe @ 34" + 48J po 6 vedle sebe @ 38")
Max. sezení 399Y (po 10 vedle sebe @ rozteč 29-34"), FAA exit limit: 380[7]
Cargo 26 LD3, hl. paluba: 22 88×125″ nebo 30 palet 88x108″
Délka 182 ft 3.1 in / 55,55 m 181 ft 7.2 in / 55,35 m 182 ft 2.6 in / 55,54 m
Výška 57 ft 6 in / 17,53 m 57 ft 7 in / 17,55 m
Rozpětí 155 ft 4 in / 47,35 m 165 ft 4 in / 50,39 m
Nosná plocha[8] 3 550 square feet (330 m2) 3 647 square feet (338,8 m2)
Šířka 19 ft 9 in (6.02 m) trup, 224 inches (569 cm) interiér
OEW (pax) 240 171 lb / 108 940 kg 266 191 lb / 120 742 kg 270 213 lb / 122 567 kg
MTOW 430 000 lb / 195 045 kg 555 000 lb / 251 744 kg
Max. užitečné zatížení 94 829 lb / 43 014 kg 101 809 lb / 46 180 kg 97 787 lb 44 356 kg
Kapacita paliva 21,762 US gal / 82,376 L 36,652 US gal / 137,509 L
Motory ×3 GE CF6-6D GE CF6-50C PW JT9D-59A
Tah ×3[8] 40 000 lbf / 177,92 kN 51 000 lbf / 226,85 kN 53 000 lbf / 235,74 kN
Cestovní rychlost Mach 0,82 (473 kn; 876 km/h) typical, Mach 0,88 (507 kn; 940 km/h) MMo[7]
Dolet
(M0.82, 270 pax @ 205 lb každý)
3,500 námořních mil (6,482 km) 5,200 námořních mil (9,630 km) 5,100 námořních mil (9,445 km)
Vzlet
(MTOW, SL, ISA)
9 000 feet (2 700 m) 10 500 feet (3 200 m) 9 500 feet (2 900 m)
Dostup 42 000 ft (12 800 m)[7]

Dřívější uživateléEditovat

NehodyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b "DC-10 Family." Archivováno 13. 12. 2010 na Wayback Machine Boeing Commercial Airplanes. Retrieved: January 4, 2011.
  2. Airliner price index. Flight International. August 10, 1972. Dostupné online. 
  3. "McDonnell Douglas DC-10/KC-10 Transport". Archivováno 12. 3. 2006 na Wayback Machine Boeing. Retrieved: February 28, 2006.
  4. * Rolf Berger - 1000 letadel (z německého originálu 1000 flugzeuge) ISBN 978-80-242-1832-8 (str. 74)
  5. BRADSHER, Keith. Troubled History of the DC-10 Includes Four Major Crashes. The New York Times. July 20, 1989. Dostupné online [cit. December 12, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  6. DC-10 Airplane Characteristics for Airport Planning [online]. McDonnell Douglas, May 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c Type Certificate Data Sheet A22WE [online]. FAA, April 30, 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b DC-10 [online]. Boeing, 2007. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat