Otevřít hlavní menu

Vladimir Nazor

chorvatský spisovatel, básník a překladatel

Vladimir Nazor (30. května 1876 Postira, ostrov Brač19. června 1949 Záhřeb) byl chorvatský spisovatel, lyrik a překladatel. Během druhé světové války byl v partyzánském hnutí a po ní působil v politice.

Vladimir Nazor
Vladimir Nazor Z Car 0907.jpg
Narození 30. května 1876
Postira
Úmrtí 19. června 1949 (ve věku 73 let)
Záhřeb
Místo pohřbení Mirogoj
Povolání básník, politický komisař, spisovatel, překladatel a politik
Alma mater Záhřebská univerzita
Politická příslušnost Svaz komunistů Jugoslávie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jugoslávská poštovní známka s podobiznou Vladimira Nazora

ŽivotEditovat

Vladimir Nazor se narodil jako syn státního úředníka ve vsi Postira na dalmátském ostrově Brač, zde absolvoval základní školu. Od roku 1886 navštěvoval gymnázium ve Splitu, kde v roce 1894 maturoval. Následně studoval přírodní vědy, matematiku a fyziku ve Štýrském Hradci a jeden semestr v Záhřebu.

Po promoci v roce 1902 působil jako učitelský praktikant ve Splitu, jako učitel v letech 1901–1903 v Zadaru, mezi lety 1903–1906 v Pazinu, poté v období 1906–1908 v Koparu, následně v letech 1908–1918 ve městě Kastav a poté v období 1918-1920 v Záhřebu. Poté byl ředitelem dětského domova (sirotčince) v Crikvenici[1], nakrátko v roce 1926 působil v Sušaku. Poslední aktivní léta před odchodem do penze strávil v Záhřebu (1931-1933).[1] Vladimir Nazor žil, s výjimkou krátkého pobytu na domovském ostrově Brač, trvale v Záhřebu. Od 30. prosince roku 1940 byl na základě vládního dekretu[2] členem Chorvatské akademie věd a umění (HAZU, členem-korespondentem byl už od roku 1919, potvrzen byl v roce 1947).[3] Od 22. března 1948 byl členem Srbské akademie věd a umění (SANU) v sekci literatury a jazyka.[4]

V parlamentních volbách v roce 1938 podporoval opozici vedenou Vladko Mačekem.[5] Přestože už byl ve vyšším věku, koncem roku 1942 uprchl společně s Ivanem Kovačićem ze Záhřebu na lodi přes řeku Kupa k Titovým partyzánům, kde působil ve vedoucí funkci. Útěk později ztvárnil v díle Čamac na Kupi. V letech 1943 až 1945 byl předsedou Zemského protifašistického výboru národního osvobození Chorvatska a po druhé světové válce byl až do své smrti předsedou předsednictva Saboru (parlamentu) Lidové republiky Chorvatsko. Vladimir Nazor je pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj.[6]

DíloEditovat

Nazor byl velmi plodný chorvatský autor. Jeho dílo obsahuje básně, balady, povídky, romány i eseje. Mnoho jeho děl se zabývá národní historií a mytologií, legendami a ságami. Za hlavní dílo je považován román Pastir Loda (Pastýř Loda'), dílo oslavující jeho rodný ostrov Brač, vyprávěné nesmrtelným starořeckým faunem, pastýřem Lodou. Dalším známým příběhem je Veli Jože (Velikán Jože); který se odehrává v oblasti kolem istrijského městečka Motovun a kde vystupuje dobromyslný obr-nevolník.

Nazor hovořil několika jazyky a přeložil do chorvatštiny četná díla světové literatury, z italštiny (Dante AlighieriBožská komedie, Giosuè Carducci, Giovanni Pascoli, Gabriele d'Annunzio), z němčiny (Johann Wolfgang von Goethe, Heinrich Heine), z francouzštiny (Victor Hugo, Alfred de Musset) a angličtiny (William Shakespeare).

 
Hrob Vladimira Nazora na záhřebském hřbitově Mirogoj
  • Slavenske legende. Zadar, 1900.
  • Pjesma o narodu hrvatskomu. Odjek Marulićevoj proslavi. Naklada Rikarda Katalinića Jeretova. Zadar, 1902.
  • Živana. mýtický epos, Zadar, 1902.
  • Knjiga o kraljevima hrvatskijem. Zadar, 1904.
  • Krvava košulja. Pula, 1905.
  • Krvavi dani. román, Zagreb, 1908.
  • Veli Jože. Istarska priča. Hrvatska knjižnica Matice slovenske. Ilustrirao Saša Šantel. Ljubljana, 1908.
  • Lirika. Izdanje Društva hrvatskih književnika. Zagreb, 1910.
  • Nove pjesme. Zagreb, 1913.
  • Istarske priče. Zagreb, 1913.
  • Mrtvo ostrvo. Zagreb, 1914.
  • Intima (1913–1914). Zagreb, 1915.
  • Pjesni ljuvene. Zagreb, 1915.
  • Utva zlatokrila. romantický epos. Úvod napsal A. Bazala. Zagreb, 1916.
  • Medvjed Brundo. epos. Zagreb, 1918.
  • Stoimena. povídky. Zagreb, 1916.
  • Pabirci (1892–1917). Zagreb, 1917.
  • Gospa od Snijega. povídka. 1918.
  • Lirika I, II, III. Izdanje Branko Vodnik. Zagreb, 1918.
  • Epika I. Izdanje Branko Vodnik. Zagreb, 1918.
  • Arkun. povídka ze slovanské minulosti. Zagreb, 1920.
  • Niza od koralja. Zagreb, 1922.
  • Priče iz djetinjstva. Zagreb, 1924.
  • Pjesme o četiri arhanđela. Sušak. 1927.
  • Priče s ostrva, iz grada i sa planine. Zagreb, 1927.
  • Boškarina. Istarska priča. Gorica, 1928.
  • Istarski gradovi. Zagreb, 1930.
  • Deseterci (1923–1925). Zagreb, 1930.
  • Šarko. Příběh jednoho psa. Zagreb, 1930.
  • Pjesme u šikari, iz močvare i nad usjevima (1915–1920). Zagreb, 1931.
  • Pjesme o bratu Gavanu i seki Siromaštini (1930–1931). Zagreb, 1931.
  • Topuske elegije. Zagreb, 1933.
  • O hrvatskom jedanaestercu 1838-1900. Prilog proučavanju srpskohrvatske umjetne metrike. Zagreb, 1935.
  • Pastir Loda. Zgode i nezgode bračkog fauna. Dio I. Zagreb, 1938. (do němčiny přeložil Alfred von Buttlar-Moscon: Der Hirte Loda, Zsolnay, Wien, 1949)
  • Dedek Kajbumščak. Novo pričanje o drevnom Krapinskom čovjeku. Zagreb, 1939.
  • Knjiga pjesama. Zagreb, 1942.
  • Zagrebačke novele. Zagreb, 1942.
  • Putopisi. Zagreb, 1942.
  • Na vrhu jezika i pera. Zagreb, 1942.
  • Eseji i članci. Zagreb, 1942.
  • Pjesme partizanke. 1944.
  • O mlitavcima (na zemlji i u paklu). Rozhovor V. Nazora (Topusko dne 5. února 1944. na Kordunu. 1944.)
  • Ilja Muramec dolazi. Rozhovor V. Nazora v Glini 10. února 1944. Skrad na Kordunu, 1944.
  • S partizanima 1943-1945. Beograd, 1945.
  • Govori i članci. Zagreb, 1945.
  • Ahasver. Opremio Vanja Radauš. Zagreb, 1945.
  • Partizanka Mara. Zagreb, 1946.
  • Kurir Loda. Zagreb, 1946.
  • Legende o drugu Titu. Zagreb, 1946.
  • U zavičaju. Zagreb, 1949.
  • Čitajući Kranjčevića. Zagreb, 1950.
  • Rob. (nedopsaná povídka z roku 1918). Zagreb, 1957.

OceněníEditovat

 
Trajekt společnosti Jadrolinija „Vladimir Nazor“ u Splitu

Od roku 1959 uděluje chorvatské Ministerstvo kultury Cenu Vladimira Nazora (chorvatsky Nagrada Vladimir Nazor), jako nejvyšší ocenění za nejlepší umělecké výkony v literatuře, hudbě, filmu, vizuálním a užitém umění, divadle a architektuře a urbanismu.

V roce 2008, neslo Nazorovo jméno v Chorvatsku celkem 306 ulic. Vladimir Nazor je tak v pořadí druhou osobou, po níž jsou v Chorvatsku pojmenovány ulice. [7] Oblíbený chorvatský spisovatel Vladimir Nazor se v anketě Největší Chorvat (chorvatsky Najveći Hrvat), kterou podle vzoru britské soutěže Great Britons vyhlásil v roce 2003 chorvatský týdeník Nacional, umístil na 44. místě.

Jugoslávská pošta vydala v roce 1976 poštovní známku s podobiznou Vladimira Nazora. Chorvatská pošta v roce 1997 vydala poštovní známku v roce 1997 s motivem knihy Veli Jože a v roce 1999 razítko u příležitosti 50. výročí úmrtí Vladimíra Nazora. Chorvatská společnost Jadrolinija provozuje trajekt s názvem „Vladimir Nazor“.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Nazor na německé Wikipedii.

  1. a b Hrvatska enciklopedija: Nazor, Vladimir, (chorvatsky), 201-05-18.
  2. Tko je tko u NDH, "Vladimir Nazor". Minerva. Zagreb, 1997
  3. 150 godina Hrvatske akademije znanosti i umjetnosti: 1861.-2011., HAZU, Zagreb, 2011., str. 19. i str 21., (chorvatsky), 2015-05-18.
  4. SANU: Vladimir Nazor Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine, (srbsky), 2016-05-18.
  5. Vladimir Nazor Archivováno 23. 3. 2010 na Wayback Machine, Hrvatska radiotelevizija
  6. Vladimir Nazor, Gradska Groblje Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine, (chorvatsky), 2016-05-18.
  7. LETICA, Slaven. If Streets Could Talk. Kad bi ulice imale dar govora. [online]. Redakce Bach Nenad. Croatian World Network, 29 November 2008 [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat