Wikipedie

Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)

mariánský sloup v Praze
Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl pískovcový raně barokní mariánský sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty) a dalšími sochami na podstavci kolem sloupu.

Mariánský sloup
na Staroměstském náměstí
Umístění
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°5′14,52″ s. š., 14°25′16,76″ v. d.
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Byl postaven vroce 1650 jako poděkování za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Za hlavního tvůrce jeho sochařské výzdoby je považován Jan Jiří Bendl. V poledne stín sloupu ukazoval pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času. Sloup byl stržen 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svržené habsburské monarchie. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea. Snahy o obnovení této barokní památky započaly bezprostředně po jejím zničení. Byly však několikrát zmařeny nepříznivými historickými okolnostmi. Během první republiky bylo málo rozvinuté restaurátorství a snahy o obnovu čelily odporu. V období komunistické totality byly sakrální stavby nežádoucí. Až po sametové revoluci se díky finančním darům a práci dobrovolníků podařilo zhotovit repliku původního sloupu a soch. O umístění na Staroměstském náměstí ale nebylo zatím rozhodnuto a názory na toto umístění i na historický význam památky jsou značně rozdílné.

Výstavba

 
Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem

Sloup byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu pražského souměstí před Švédy na podzim roku 1648.[1][2] Základní kámen byl položen 23. května 1650 Bernardem Ignácem z Martinic za účasti velkého množství Pražanů.[3][4] Ještě tentýž den se začalo s kopáním a vybíráním základů.[5] Šestimetrový dřík byl vztyčen už 26. září a socha Panny Marie byla na vrchol umístěna 30. září.[3][6] Autorem sochařské výzdoby sloupu byli Jan Jiří Bendl, Arnošt Jan Heidelberger, Stanislav Goldschneck a Abraham Melbera.[7][2] Stavební dozor prováděl Diviš Miseron, jméno architekta se nedochovalo.[6][2] Výstavba sloupu se hradila z dlužných kontribucí a příspěvků na císařskou korunovaci.[8] Posvěcení sloupu se konalo až 13. července 1652 pražským arcibiskupem kardinálem z Harrachu za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.[6][4] Na podstavci byl v kartuši vytesán latinský nápis: „VIrgInI genItrICI sIne orIgInIs Labe ConCeptae propVgnatae et LIberatae VrbIs ergo Caesar pIVs et IVstVs hanC statVaM  ponIt" (součet zvýrazněných římských číslic dává rok 1650).[2] Česky:[9]

Panně, Rodičce bez poskvrny počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař.

Sloup byl postaven na místě, kde nechal po vpádu Sasů jeden z velitelů saského vojska přibít na pranýř nedaleko nové šibenice staroboleslavské Palladium.[10][8] Byl vysoký téměř 16 metrů a nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie, která měla dvanáct hvězd kolem hlavy a stála na přemoženém drakovi. Inspirací byla 12. kapitola Janova Zjevení a legenda o Panně Marii na sloupu.[11] Madony se lvy a draky symbolizovaly ve středověku vítězství Krista, přeneseně Panny Marie, nad ďáblem. Odkazovaly na žalm 91,13: „po šelmě a zmiji budeš kráčet, pošlapeš lvíče a draka“.[12] V nárožích soklu stály čtyři sochy andělů symbolizující čtyři kardinální ctnosti bojující se silami zla. První anděl srážel kopím ďábla a představoval moudrost, druhý přemáhal obouručním mečem lvíče a znázorňoval spravedlnost, třetí bojoval s drakem a projevoval statečnost a čtvrtý anděl přemáhal křížem ďábla a vyjadřoval mírnost.[13] V podnoží sloupu byl dutý prostor, který sloužil jako kaplička. Byl v ní umístěn gotický deskový ochranný obraz Panny Marie Rynecké, pocházející z počátku 15. století.[14] Původně visel na domě U zlatého jednorožce (čp. 20) na Staroměstském náměstí, který vlastnila rodina Miseronů.[15][16] Pražané před ním prosili za ubránění města během švédského obléhání.[16] Vzorem pražského sloupu byl mariánský sloup v Mnichově postavený roku 1638 kurfiřtem Maxmiliánem I. jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.[4]

Během pruského obléhání v roce 1757 bylo při ostřelování Prahy poškozeno dělovou koulí jihozápadní nárožní sousoší. Místo zůstalo sto let prázdné. Až v roce 1858 ho nahradila volná kopie od pražského sochaře Josefa Böhma. Části sloupu byly v 19. století několikrát opravovány, materiál trpěl zejména počasím. Např. v roce 1884 bylo konstatováno zvětrání hlavice sloupu, nárožních soch i soklu. Socha anděla směřující k Celetné ulici měla utrženou ruku, rozpadlé roucho, zvětralý podstavec a hlavu vytlučenou deštěm. Podobně byly poškozeny i ostatní nárožní sochy, takže bylo navrženo je odstranit a nahradit novými.[2] V zimě 1891–1892 se vlivem mrazu jednomu z andělů roztrhla hlava, jejíž náhradu provedl sochař Bernard Seeling. 27. července 1898 se zase v důsledku prudkého deště jinému z andělů ulomila ruka. V roce 1904 proběhla oprava sloupu. Při stavbě lešení spadl tesařům trám přímo na jihozápadní sousoší a potloukl jej. Sochař František Hnátek během oprav nahradil původní silně zvětralou hlavici z žehrovického pískovce kopií z tvrdého hořického pískovce. Současně Jan Janatka pozlatil sochu Panny Marie.[4][17]

Využití

 
Staroměstské náměstí s mariánským sloupem, asi 1894
 
Rytina zachycující část Staroměstského náměstí s Týnským chrámem a sloupem v popředí. Vytvořeno kolem roku 1841.

Sloup Panny Marie sloužil měšťanům po společenské i duchovní stránce. Lidé po celá staletí odpočívali na jeho schodech, kladli k němu květiny a zapalovali svíce, nebo si u něj dávali sraz česači chmele. Každou sobotu se k němu za zpěvu loretánských litanií konalo procesí z Týnského chrámu. O svátku Nanebevzetí Panny Marie byly pořádány slavnostní průvody z Klementina, ve kterých studenti nesli rukavice a přilbu Jiřího Plachého, který shromáždil několik set studentů a dobrovolníků k obraně Karlova mostu. Procesí se konaly se vší tehdejší okázalostí; nosily se v nich stříbrné korouhve s kříži a velká stříbrná sousoší znázorňující Pannu Marii. Pážata nosila španělské kroje bohatě zdobené zlatem. V roce 1658 se ho účastnil arcivévoda Leopold a roku 1679 byl průvod obzvláště slavnostní, protože byl přítomen císař Leopold I. s císařovnou. Jen z latinské Mariánské družiny, která soustředila všechnu tehdejší inteligenci a zástupce nejvyšších úřadů, bylo v průvodu 500 párů sodálů. Jeden z císařských vyslanců poznamenal, že co do počtu, lesku a pořádku nikde v Evropě nic podobného nespatřil.[6]

Průvody k mariánskému sloupu se konaly v posledních dnech masopustu i z kostela Nejsvětějšího Salvátora. Během moru, kterému v roce 1713 během 5 měsíců podlehlo 20 tisíc Pražanů, se lid každý den shromažďoval na pobožnosti u mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. 24. března 1855 se u něj konala velká oslava vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie, která byla velkolepě osvětlena plynovými lampami. Dolní část sloupu byla upravena na oltář, který byl zdobený červenými draperiemi. Nad ním byl umístěn nasvícený symbol Božího oka. Na balustrádě byly různobarevné skleněné koule se světly, sloup byl ovinut květinovou girlandou a sochu osvětlovaly plynové kahany. Tuto událost zachytil Adolf Kosárek na své kresbě.[6]

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí udával také místní pražský čas. Ačkoliv se mechanické hodiny objevují už ve 14. století a staroměstský orloj pochází ze začátku 15. století, jejich seřizování bylo závislé na slunečním času. Každá obec měla svůj vlastní čas daný poledníkem, který tou obcí procházel. Čára, která určovala pražský poledník, byla vyznačena třemi pruhy dlažebních kostek a mířila od středu sloupu na sever. Když se v 90. letech náměstí předlažďovalo, nebyl v tu dobu poledník ještě přesně geodeticky zaměřen. To provedli až Rostislav Weber a Cyril Ron z Astronomického ústavu AV ČR těsně před tím, než bagry vyoraly dlažbu celého náměstí. Díky tomu se mohl poledník po předláždění opět obnovit.[18]

Stržení

 
Stržený sloup v roce 1918

Krátce po vyhlášení samostatného Československa byl sloup 3. listopadu 1918 stržen asi stočlennou skupinou Žižkováků, kteří v něm spatřovali symbol svržené habsburské monarchie. Jako hlavní původce činu je uváděn pražský bohém Franta Sauer, který stržení sloupu připravil a zaštiťoval se přitom údajnou podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. O události později zveřejnil písemné svědectví.[19][20]

Sauer podle svého vyjádření navštívil o den dříve správce žižkovského obecního dvora Josefa Hodana, kterému řekl, co chystá, a odvolával se na revoluční národní výbor a na Václava Klofáče a Karla Kramáře. Správce Hodan mu vyšel vstříc a uložil hasičům, aby se stržením sloupu pomohli. Ti pak 3. listopadu odpoledne na Staroměstské náměstí přivezli žebřík a omotali kolem sloupu lano.[21]

3. listopadu se na Bílé Hoře konalo při příležitosti výročí bělohorské bitvy shromáždění, které pořádali národní socialisté a čs. sociální demokraté. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Nejprve byla za zpěvu písní a za vztyčení rudého praporu stržena socha anděla na západním nároží. Na místo také přijeli automobilem tři členové Národního výboru, kteří stržení sloupu chtěli zabránit. Byli mezi nimi Cyril Dušek a historik Václav V. Štech. Když ale viděli, že je odpor marný, zachránili alespoň vzácný obraz Panny Marie Rynecké. Po delším, více než půlhodinovém úsilí se nakonec podařilo sloup rozkývat a strhnout. Poté, co sloup padl k zemi a roztříštil se, pronesli proslovy Antonín Chmelík (podle Sauera v sokolském stejnokroji) a redaktor Práva lidu Jan Skála. Večer se dav ještě vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl na něm stojící sochy naházet do Vltavy. Tomuto už však zabránili vojáci poté, co poslanec František Soukup telefonicky požádal policejního ředitele o vyslání policejní i vojenské stráže k mostu.[22][23][24]

K organizaci činu se vzápětí přihlásil pražský bohém Franta Sauer. Státní zastupitelství v Praze zahájilo vyšetřování trestní věci stržení mariánského sloupu již 7. listopadu, ale čin nebyl klasifikován jako zlomyslné poškození cizího majetku s odvoláním na to, že se udál jen několik dní po převratu, tedy v době revoluční. Nakonec byl čin klasifikován jako přečin podle § 305 tr. zák. a ten byl již během vyšetřování 3. února 1919 promlčen.[24]

Stržení sloupu se stalo kontroverzní záležitostí, protože katolíci viděli ve zboření sloupu urážku svého náboženství.[25][6][26] Zavdalo také první podnět k nespokojenosti Sudetských Němců s vyhlášenou republikou.[6] Ihned po stržení se zvedly vlny protestů v Česku, na Slovensku i v Evropě. Následující den se v rozvalinách sloupu objevil zelený věnec s protestním nápisem.[6][21][27] Vandalský čin odsoudil i Národní výbor československý, který celou věc označil za historický omyl, konstatoval, že se bolestně dotkl náboženských citů a vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.[6][28]

Žádná z významných politických osobností první republiky, i těch z liberálního tábora, tento vandalský čin veřejně nepodpořila.[29] Tomáš G. Masaryk, který neznal podrobnosti a o činu se dověděl ještě v cizině, spatřoval v soše pomník bělohorské porážky a tak s jejím zničením souhlasil,[30][31] protože hájil pojetí českých dějin jako úsilí o naplnění humanitních ideálů české reformace.[32] Spisovatel Ferdinand Peroutka považoval sloup za památník pražské bitvy, měl ale pochopení pro revizionistický dějinný výklad.[33] Církevní historik Blažej Ráček pokládal sloup za památník obrany Prahy před Švédy a žasl nad hrubostí socialistických hlasatelů pokroku.[10] Sochař Josef Myslbek zničení sloupu odsoudil, stejně jako katoličtí spisovatelé Sigismund Bouška či Jaroslav Durych.[29]

Pozůstatky

 
Jeden z andělů s ďáblem, pozůstatek sloupu před Lapidáriem

Některé české listy vyzývaly, aby pozůstatky mariánského sloupu zůstaly na svém místě a připomínaly potupu katolíků. Protože ale měli krátce po stržení přijet do Prahy Tomáš G. Masaryk a někteří zahraniční politici, kteří měli mít pódium na Staroměstském náměstí, vedení města rozhodlo, že se trosky odklidí, aby nebyl pohoršen zahraniční doprovod. Zbylé části sloupu proto byly ve velkém spěchu odstraněny v noci z 18. na 19. prosince 1918 a odvezeny na nádvoří kláštera u kostela sv. Anny na Anenském náměstí, kde se prodával použitý stavební materiál získaný při asanaci Starého Města. Trosky sloupu byly ještě zachyceny ve filmu natočeném pražskými Němci, který byl později uložen do archivu ÚV KSČ.[6][4]

Fragmenty sochy Panny Marie, hlavice, nepoškozená tři nárožní sousoší, části zničeného sousoší, kamenné zábradlí a stupně byly uskladněny v lapidáriu na pražském Výstavišti. Zbytky sloupu odvezla firma Ludvíka Šaldy, podstavec sloupu odstranila firma Jana Gabriela.[17] Socha, která před lapidáriem stojí jako poutač, je jednou ze čtyř soch umístěných na nároží podstavce. Je nejspíše dílem Jana Jiřího Bendla a chybí jí jen zápěstí pravé ruky. Druhá socha je nejvíce poškozena, protože byla shozena ze soklu, aby na něj mohli hasiči postavit žebřík. Třetí socha je poškozena jen málo. Ze čtvrté sochy rozbité dělovou koulí se zachovalo jen torzo přikrčené sochy ďábla. To bylo objeveno až na začátku 20. století v hasičské zbrojnici na Staroměstské radnici.[4][34]

Ulomená hlava Panny Marie byla nalezena v roce 1957 v jednom pražském starožitnictví. Odtud ji vykoupilo Národní muzeum a umístilo ji do lapidária, kde je vystavena spolu s torzy čtyř sousoší andělů s ďábly, korintskou hlavicí sloupu a částmi kuželkové balustrády s koulí.[35] Jeden fragment sochy se ztratil až v roce 1925 po výstavě v Olomouci. Jde o levou stranu trupu těla od ramene až k pasu, kde jsou i sepjaté ruce. V katalogu výstavy je tato část velmi dobře vyfotografována. Gotický obraz Panny Marie Rynecké se nachází v depozitáři Týnského chrámu. Korintská hlavice sloupu byla 14 let před stržením vyměněna a tím zachráněna.[4] V depozitáři Národního muzea v Terezíně byly objeveny všechny čtyři původní otvíravé kované mříže, které uzavíraly dutinu soklu, a kovaná branka v balustrádě. Kovové křídlo jednoho z andělů u sebe uchovával sochař Josef Vítek.[36] Malé úlomky monumentu si rozebrali přihlížející lidé jako suvenýry bezprostředně po stržení. Jeden z nich byl například zasazen do žerdě praporu orelské jednoty na Praze 1.[6][29] Další je v duté korunce, kterou drží dva andělé nad obrazem Matky Unie od Emanuela Dítěte na Velehradě.[6][37]

Jan Jiří Bendl vytvořil zrcadlově otočenou kopii sochy Panny Marie z mariánského sloupu, jejíž hlava nevzhlíží nahoru, ale shlíží dolů. Je umístěna v průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora. Další Bendlova téměř totožná socha z roku 1673 se nachází na mariánském sloupu v Lounech. Kolem roku 1700 vytvořil pravděpodobně malíř Kristián Luna podle sochy Panny Marie z mariánského sloupu i sloupek s dřevěnou plastikou Immaculaty na svém domě U kamenného sloupu (čp. 160) v Praze na Hradčanech. Dříve, než byla ztracena levá část těla z rozbitého originálu, vymodeloval sochař Břetislav Benda podle sesazených zachovalých částí třetinový model sochy. Podle tohoto modelu potom řezbář Bohumil Bek sochu opět zvětšil do původního rozměru a vyřezal do dřeva. Socha je nyní umístěna na oltáři kostela Panny Marie Královny míru na Lhotce, ve kterém je uložena i jedna ze tří dochovaných hvězd z glorioly.[4]

Snahy o obnovu

 
Socha Immaculaty určená pro obnovení památníku (umístěná u kostela Panny Marie před Týnem)

Během první republiky

Snahy o obnovu sloupu byly zpočátku spontánní a nejednotné. Již 14. listopadu 1918 se v novinách Čech objevila myšlenka na nové postavení sloupu. K místu, na kterém stál mariánský sloup, se 10. července 1921 konal třítisícový průvod katolických studentů.[6] V říjnu 1922 byla v Klementinu uspořádána první výstava kreseb a fotografií mariánského sloupu.[4][25] Básník Jaroslav Durych uspořádal veřejnou sbírku pro obnovu sloupu, ke které uvedl, že pokud by byl starý sloup dar císaře Ferdinanda III., bude nový sloup darem celého národa. Sbírka vynesla sto tisíc korun, město ale obnovu nepovolilo.[38]

Velkou a bouřlivou reakci vyvolalo vydání brožury Franty Sauera o stržení sloupu. V Plodinové burze se 19. listopadu 1923 odehrála za účasti pěti tisíc Pražanů demonstrace za znovupostavení mariánského sloupu, na níž promluvili poslanec František Nosek, děkan Alois Tylínek a spisovatelé Vilém Bitnar a Antonín Šorm.[29] Týž den byl zřízen Odbor pro rekonstrukci mariánského sloupu jako součást Lidové akademie při Lidové straně. Odbor soustředil doposavad spontánní a rozptýlené sbírky na obnovu sloupu.[4][29]

Odbor uspořádal v roce 1924 rozsáhlou výstavu o mariánském sloupu. K ní byl vydán katalog, který se později stal zdrojem cenných informací. Na výstavě byla hlava Panny Marie od Leonarda Rottera. Vystaven byl i sádrový model sloupu od Jaroslava Majora, na který Čeněk Vosmík vymodeloval sochy v malém měřítku. Po roce 1925 byla výstava převezena do Olomouce.[4] Po posouzení zachovalých částí mariánského sloupu bylo zřejmé, že jeho kvalitní zrestaurování není reálné. Bylo proto navrženo, aby byl současnými umělci vytvořen sloup nový, a ještě dříve mělo být postaveno kolem Prahy tolik kostelů, kolik hvězd měla gloriola kolem hlavy Panny Marie. Shromážděné prostředky byly se souhlasem pražského arcibiskupa Dr. Františka Kordače i jeho nástupce Dr. Karla Kašpara v následujících letech využity na podporu výstavby nebo úpravy 12 církevních objektů v okrajových částech Prahy:[39][40]

V roce 1938 u příležitosti 20. výročí stržení sloupu podala Česká liga akademická na pražský magistrát žádost o jeho obnovu.[4]

Poválečné období

Již v roce 1945 se snah o obnovu ujal Orel, který začal organizovat sbírky na obnovu. Během orelské pouti na Hostýně 26. srpna 1947 bylo rozhodnuto pokusit se sloup postavit do 30. září 1950, ke třístému výročí jeho vztyčení. Tato iniciativa však byla zmařena komunistickým převratem. Mnozí lidé poté byli za tuto činnost perzekuováni.[4][38] Na místě, kde sloup stál, se pravidelně objevovaly květiny, které vždy státní bezpečnost ihned odstranila.[41]

1. exilový sjezd Lidové strany v německém Ludwigsburgu v roce 1949 přijal usnesení o obnově mariánského sloupu a zhotovení sochy Panny Marie.[4] Čeští emigranti ve Spojených státech začali vnímat odpor proti obnovení mariánského sloupu jako symbol útisku, před kterým utekli. Jedním z nich byl i benediktin Lev Ondrák, který ve svém proslovu v New Yorku navrhl, aby byla vybudována kopie sloupu jako pomník náboženského pronásledování v komunistických státech.[38] V Severní Americe se uspořádala další sbírka. Čeští emigranti z ní nechali zhotovit sochu Panny Marie z bílého kararského mramoru od italského sochaře Alexandra Monteleone. V roce 1955 byla slavnostně instalována v zahradě benediktinského kláštera sv. Prokopa v Lisle ve státě Illinois v USA. Od roku 1993 se nachází v zahradě Strahovského kláštera, kde byla posvěcena pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z exilu.[4][26]

Po sametové revoluci

 
Nový sloup určený pro obnovení památníku

Petice přimlouvající se za obnovení sloupu byla sepsána již v roce 1988 a podepsalo ji několik stovek lidí.[42] Po sametové revoluci v roce 1990 vznikla Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, která usiluje o obnovení sloupu v jeho původní podobě, ze stejného materiálu a na původním místě.[43][44][45] 2. listopadu 1993 zasadila do dlažby na Staroměstském náměstí základní kámen obnovovaného sloupu, který posvětil opat Michael Pojezdný.[4] Žádost o povolení umístění základního kamene podal Pavel Nauman na magistrát šest měsíců předem. Ta se však krátce před termínem osazení ztratila a proto byla podána žádost nová, která byla vyřízena teprve 40 minut před osazením.[42][46] V kameni byl v češtině, němčině, latině a angličtině nápis Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup. Úředníci magistrátu kvůli němu hrozili žalobou a během krátké doby nechal magistrát část nápisu a opět bude stát odsekat.[42][47] To vzbudilo pozornost tuzemských i zahraničních médií, ve kterých se objevil kámen s poškozeným nápisem.[4]

V roce 1996 vydala společnost brožuru s informací o svém záměru vyhlásit celonárodní sbírku.[11][42] V roce 1998 se konala v pořadí již třetí výstava o mariánském sloupu v klášteře premonstrátů na Strahově. Mezi vystavovanými předměty byl i sádrový model sloupu, vytvořený akademickými sochaři Miroslavem Krátkým a Karlem Kronychem v měřítku 1:10.[4] Po celou dobu vedla společnost pro obnovu sloupu dialog s těmi, kteří se snahou o obnovu nesouhlasili. V březnu 2002 se konalo setkání s Českobratrskou církví evangelickou v pražském sídle u synodního seniora Pavla Smetany. Byla zde vyložena stanoviska obou stran a přislíbena vzájemná informovanost. Na konto společnosti přišel i peněžní dar od členů Československé církve husitské s vyjádřením podpory iniciativy pro obnovu sloupu.[4] V Městské knihovně se v prosinci 2013 veřejnosti promítal dokumentární film o jeho obnově.[48]

První petici proti obnovení mariánského sloupu iniciovala v roce 2001 společnost Veritas (historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace).[49] V roce 2013 založila další petici spisovatelka Lenka Procházková.[50][51] V listopadu 2016 většina Ekumenické rady církví nebránila v obnovení mariánského sloupu, na společném stanovisku se však neusnesla.[52] 29. ledna 2017 obvinil asistent Evangelické teologické fakulty UK Martin Vaňáč pražského arcibiskupa Dominika Duku z údajného podvodu kvůli podezření z toho, že starostovi Prahy 1 Oldřichu Lomeckému předal jen ta stanoviska církví, která obdržel.[53][54] V červenci 2017 vznikla elektronická petice proti obnovení sloupu iniciovaná Davidem Loulou.[55] V září byl zastupitelstvu zaslán otevřený dopis proti vztyčení údajné napodobeniny.[56]

V roce 2008 jmenoval primátor Pavel Bém dvanáctičlennou expertní komisi, která posuzovala celkovou revitalizaci Staroměstského náměstí.[57] Po pěti letech práce se komise shodla na konečné podobě.[58][59] Rada města v roce 2013 schválila projekt celkové rekonstrukce, která zahrnovala i obnovu mariánského sloupu.[60][61] Magistrát následně udělil souhlas s realizací stavby.[62] V dubnu 2014 povolil opětovné postavení sloupu odbor památkové péče.[63] V říjnu 2015 proběhl archeologický průzkum, který ověřil stav základových kamenů sloupu.[64][65] V červnu 2017 vydal stavební úřad MČ Praha 1 územní rozhodnutí o umístění stavby.[66][67] V průběhu řízení se k záměru vyjádřili Církev československá husitská, spolky Veritas a Exulant (spolek pro udržování a budování historické paměti založené na odkazu pobělohorských exulantů).[68] Stavební úřad obdržel několik odvolání vůči územnímu rozhodnutí, která však označil jako nepřípustná.[69]

14. září 2017 projednávalo zastupitelstvo města petici pro obnovení sloupu s 3 048 podpisy i petici proti obnovení sloupu s 1 048 pospisy.[70] Po tříhodinové rozpravě obou názorových stran uložilo městské radě do konce roku 2017 odejmout souhlas s povolením stavby.[71][72][73] V té době však už bylo stavební povolení v právní moci a byla uzavřená smlouva o vyhotovení stavby mezi městem a společností pro obnovu. Pražský primátor Zdeněk Hřib později uvedl, že tímto způsobem nebylo možné smlouvu vypovědět.[74] Matěj Stropnický, náměstek primátorky Andriany Krnáčové, poté upřesnil, že Praha sice souhlasila s pronájmem pozemku pro postavený sloup, ale následně nesouhlasila se záborem pozemku pro jeho výstavbu.[75] Během doby platnosti stavebního povolení tak TSK nevydala zhotoviteli potřebný zábor. Těsně před jejím vypršením se proto zhotovitel 29. května 2019 pokusil stavbu zahájit odkrytím základů původního sloupu.[76]

Týnská farnost vrátila v únoru 2018 na základě usnesení České biskupské konference po 395 letech kalich s hostií na průčelí Týnského chrámu jako gesto ekumenického smíření. Je dílem architekta Petra Malinského a symbolizuje eucharistii i husitství.[77][78][79] V květnu 2018 se konal výtvarný happening. Asi 250 lidí ručně přitáhlo na základní kámen sloupu třiapůltunový kamenný blok určený pro sousoší anděla. Další dny se každé ráno na kameni objevovaly čerstvé květiny.[80][81] 3. listopadu 2018 byla na místě strženého sloupu v rámci jubilejní pietní připomínky rozložena polystyrenová maketa tak, jak rozlámaný sloup vypadal bezprostředně po stržení. Smírnou bohoslužbu na závěr pietního dne sloužil v Týnském chrámu biskup Zdenek Wasserbauer.[82][83] Česká biskupská konference podpořila v únoru 2019 obnovu sloupu jako důkaz ekumenické spolupráce křesťanských církví v České republice.[84] Nad základním kamenem se 15. června 2019 konala ekumenická modlitba a výstava kamenné balustrády, místo však zatarasil dodávkový vůz městské policie.[85]

Rekonstrukce

 
Odlitek rekonstruované sochy Panny Marie v Bražné

Účelem rekonstrukce bylo zhotovit co nejvěrnější kopii sochy Panny Marie. Ze zachovaného torza originálu byla vytvořena kopie. Chybějící levá část trupu se sepjatýma rukama se rekonstruovala podle sádrového odlitku soch, které stojí na náměstí v Lounech a na průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora, podle velmi čitelné fotografie chybějící části a podle deseti fotografií celé sochy. Kopii do kamene nešlo převádět přímo z originálu, proto byla socha odformována a byly zhotoveny dva sádrové odlitky a jeden výdusek. Na obou byl hledán způsob techniky nanášení a modelování chybějící části.[86]

První rekonstrukci chybějící části prováděl na výdusku akademický sochař Jan Bradna. Nanášenou rekonstrukci prováděli v roce 1998 akademický sochař Karel Kronych, žák profesora Karla Pokorného, a sochař Miroslav Krátký. Po studiu sádrového modelu ještě akademický sochař Petr Váňa na některých místech modelačně napravil některé chyby a nedostatky rekonstrukce. V roce 2002 byli písemně pozváni na konzultaci pracovníci památkových úřadů a dalších institucí, aby se seznámili s vývojem práce a mohli poskytnou své názory a doporučení. Zájem o návštěvu tehdy projevili pouze Ivo Hlobil z Akademie věd a Kateřina Adamcová z Památkového ústavu. Rekonstrukce se prováděla v ateliéru, který si postavil sochař Čeněk Vosmík. Byl to první sochař, který se po stržení sloupu angažoval za jeho obnovu.[86]

Po rekonstrukci byl zhotoven sádrový model s rekonstruovanou částí. Pro sekání kopie musí být volen kámen stejné nebo velmi podobné struktury i charakteru jako je kámen originálu. Protože se původně použitý pískovec v Kamenných Žehrovicích již desítky let netěží, byl pro kopii zvolen pískovec zvaný božanovský z Teplic nad Metují, kterým je žehrovický kámen již řadu let nahrazován. Díky tomu, že kopii v kameni vytvářel jiný sochař, něž který prováděl rekonstrukci, mohly být chyby v rekonstrukci na připraveném modelu rozpoznány a napraveny. Kopie byla dokončena za přítomnosti originálu, aby se vizuálním kontaktem a vnímáním celého ducha díla mohl kopii sochy vtisknut konečný umělecký vzhled i duchovní obsah. K soše patří neoddělitelně i gloriola dvanácti hvězd okolo hlavy patrná na několika fotografiích sloupu. Ze zapůjčeného originálu hvězdy byl odformován a odlit sádrový model, podle kterého byly zhotoveny jejich kovové kopie, které byly následně pozlaceny plátkovým zlatem.[86]

Na základě výběrového řízení tvořil kopii původní architektury i se sochou Panny Marie v letech 1997–2017 akademický sochař Petr Váňa z Karlíku bez nároku na honorář s pěti dalšími kameníky, kteří společně vytvořili Mariánskou kamenickou huť.[16][87] Socha byla vytesaná z božanovského pískovce z východních Čech, stejně jako čtyři podstavce soch andělů, balustrády, schody, dlažba i základní kameny.[88][89] Kámen na sochu daroval Martin Peroutka. Dřík s korintskou hlavicí byly vyrobeny z růžového pískovce pocházejícího z Indie, který darovala kamenická huť.[90] Podstavec je z pískovce Pietra Dorata ze Sieny a věnovalo ho italské městečko Vitorchiano.[35][91] Sanktuář je zhotoven z mrákotínské žuly, kámen daroval Jindřich Zedníček.[92][93] Čtyři podstavce pro sochy andělů věnovaly čtyři rytířské řády: maltézských rytířů, německých rytířů, křižovníků s červenou hvězdou a svatého Lazara Jeruzalémského.[94] 16 základních kamenů darovalo 15 českých měst a jedna česká misie. Na darovaných základních kamenech jsou vytesána jména: Chicago – Česká misie, Dobřichovice, Dolní Bojanovice, Jaroměř-Josefov, Hořice v Podkrkonoší, Hustopeče nad Bečvou, Mníšek pod Brdy, Moutnice, Olomouc, Prostějov, Soutice u Vlašimi, Třeboň, Třebotov, Zábřeh, Záhornice u Opočna a Žďár nad Sázavou.

Hotová kopie sochy Panny Marie je umístěna před bočním vchodem do Týnského chrámu. Dokončený podstavec s kónickým sloupem je umístěn v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem.[60] Zbylá architektura byla do června 2019 uložena na paletách v depozitáři v Jaroměři.[89] 11. června 2019 dorazila do Prahy loď s nákladem 200 kusů kamenů na zbudování základu mariánského sloupu o hmotnosti 60 tun.[60]

Rozdílné názory na historický význam sloupu a jeho případnou obnovu

Předlohou staroměstského sloupu byl mnichovský mariánský sloup postavený Maxmiliánem I., který byl jedním z velitelů v bitvě na Bílé hoře. Přestože choval k Habsburkům odpor,[95] zavdala tato skutečnost domněnce, že pražský mariánský sloup byl postaven na oslavu jejich vítězství.[96][97] Během 19. století byla v souvislosti s nástupem moderního nacionalismu spatřována bitva na Bílé hoře jako katastrofa celonárodního dosahu. Obrana Prahy proti Švédům již nebyla chápána jako boj za národ. Český nacionální vztah k monarchii a dynastii již byl nenapravitelně nepřátelský. Paušální odsouzení se vztahovalo i na umělecký sloh té doby. Barokní umění nebylo hodnoceno na základě uměleckých kritérií, ale jako sloh vítězné protireformace, nenárodní a nelidový.[32][98]

František Palacký postavil diskurz českých dějin na protestantském výkladu a posunul jejich vrchol z období Karla IV. do období husitských válek.[99] V 19. století mezi nejsilnější stereotypy české historické prózy patřila nepřiměřená glorifikace éry husitství bez jakékoli zmínky o jejích negativních stránkách, vnímání bitvy na Bílé hoře jako národní tragédie a schematické zobrazení jezuitského řádu jako zdroj všeho zla bez náznaku jejich pozitivního vlivu.[100] Přispěly k tomu i spisy francouzského historika Ernesta Denise, které byly v letech 1904–1905 přeloženy do češtiny a dobře zapadly do koncepce dějin Františka Palackého.[99] Ernest Denis v nich pohlížel na mariánský sloup jako na symbol římského vlastnictví.[101] Několik let před první světovou válkou se vystupňovalo nepřátelství k habsburské monarchii.[102]

Tomáš G. Masaryk posunul vrchol českých dějin až k ideji československého státu, ve kterém nabyla symbolika Bílé hory nového významu.[103] Vznik Československé republiky byl chápán jako logické vyvrcholení českých dějin a také jako nové naplnění odkazu husitství.[99] Přestože usnesení zemského sněmu prosazené katolíky a utrakvisty směřovalo k ochraně českého jazyka proti protestantské germanizaci, která byla cíleně prosazovaná vrchnostmi a po bitvě na Bílé Hoře zastavena, mariánský sloup v pojetí Masarykovy filozofie urážel český národ.[104]

Mýtus pobělohorské doby a pohled na husitství byl prospěšný i komunistické ideologii, protože hlavní milníky vývoje pro ně byly snadno použitelné.[99] Zdeněk Nejedlý na celou tradici navázal a v poupravených románech Aloise Jiráska představil komunismus jako logické vyústění českých dějin.[105] Snaha eliminovat z dějin jakýkoliv náboženský motiv je viditelná ve filmech Otakara Vávry.[99] Nepřetržitá kontinuita katolického náboženství v zemi a jeho slavná minulost je v mariánském sloupu vyjádřena úctou k obrazu středověkého původu.[8] Ta však byla v přímém rozporu s historickým materialismem.[106]

V době komunistické totality se také objevily zmínky o tom, že oprátku přes hlavu Panny Marie přehodila Milada Horáková. Ty však nejsou ničím podložené. Byly nejspíše podstrčeny komunistickými agenty, kteří chtěli u křesťanů vyprovokovat emoce k souhlasu s její popravou.[107] Tato domněnka je velice nepravděpodobná, protože žižkovští hasiči neměli dostatečně dlouhý žebřík na to, aby dosáhl až k vrcholu sloupu.[19] Podle dobového vyprávění byl ten, kdo hodil provaz na sloup se sochou Bohorodičky, Jan Šoupal.[6][108]

Stereotypy z dob národního obrození udržované dlouhotrvající cenzurou doznívají i po sametové revoluci. Evangelický týdeník Kostnické jiskry srovnával mariánský sloup s vlajkou nacistického Německa a Stalinovým pomníkem.[109] Na tiskové konferenci v kostele sv. Václava na Zderaze byla habsburská monarchie označena za totalitní režim.[110] Návrat ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy symbolickým obnovením mariánského sloupu byl vlivem represivní tolerance označen jako netolerantní.[11][111][112] KSČM ve svém stanovisku z 29. května 2019 uvedla, že mariánský sloup byl symbol pobělohorské rekatolizace, národnostního útlaku a netolerance.[113]

Ústav dějin umění AV ČR 1. července 2019 zveřejnil na svém webu memorandum adresované primátorovi a radním města, ve kterém 26 historiků umění z různých institucí vyzývá, aby město nepřipustilo obnovu mariánského sloupu. Poukazují na to, že sloup představoval rituální očistou města a země od nekatolické minulosti, triumfální výraz habsburské monarchistické ideologie opírající se o program militantní rekatolizace a expanzivní habsburskou katolickoprotireformační propagandu. Stojí v něm, že katolická víra byla v českém prostředí často násilná. Dále uvádí, že dokumentace původního sousoší není natolik podrobná, aby náhrada mohla být kopií původního díla. Memorandum podepsali: Milena Bartlová, Richard Biegel, Jiří Fajt, Ivan Foletti Ivan, Kateřina Horníčková, Lada Hubatová-Vacková, Ondřej Jakubec, Marie Klimešová, Radka Nokkala Miltová, Jaromír Olšovský, Michaela Ottová, Martina Pachmannová, Alena Pomajzlová, Daniela Rywiková, Lubomír Slavíček, Lubomír Sršeň, Pavel Suchánek, Michal Šroněk, Vít Vlnas, Pavel Vlček, Radim Vondráček, Tomáš Winter, Marius Winzeler, Jana Zapletalová, Eliška Zlatohlávková a Martin Zlatohlávek. Kontaktní osobou signatářů byl Michal Šroněk, zástupce ředitele Ústavu věd o umění a kultuře Filosofické fakulty JU.[114]

Proti tomuto memorandu se ohradil Jan Royt, který zveřejnil své důvody ve prospěch obnovy mariánského sloupu. Uvedl, že bylo zničeno vynikající umělecké dílo, zboření bylo projevem náboženské nesnášenlivosti a zarmoutilo většinu věřících. Dále psal, že není možné akceptovat výklad českých dějin od Františka Palackého a Tomáše G. Masaryka jako jediný možný.[115] Architekt Tomáš Hradečný poukázal na to, že tendenční hodnocení odpovídá době Aloise Jiráska, Tomáše G. Masaryka a Zdeňka Nejedlého. Také konstatoval, že výrazy v memorandu jsou bližší politickohistorickým angažovaným projevům než kunsthistorickému myšlení.[116] K nesouhlasu s memorandem se připojil i Dominik Duka, který se podivoval nad tím, že takto fundovaní odborníci podepsali text, který svou formou i obsahem až příliš připomíná prohlášení z dob, které před třiceti lety skončily.[117]

Související umělecká díla

  •  
    Mariánský sloup v Mnichově z roku 1638
  •  
    Mariánský sloup ve Vídni z roku 1647, přesunutý do Wernsteinu am Inn
  •  
    Mariánský sloup v Lounech z roku 1673
  •  
    Domovní znamení U Kamenného sloupu v Praze, kolem roku 1700
  •  
    Model Bendlovy sochy (kostel Panny Marie na Lhotce), Břetislav Benda 1935
  •  
    Panna Marie z Exilu (Our Lady in Exil), Alexander Monteleone 1955, nyní ve Strahovské zahradě

Odkazy

Reference

  1. ↑ EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. 479 s. Dostupné online. S. 328. 
  2. ↑ a b c d e TEIGE, Josef; HERAIN, Jan. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. 430 s. Dostupné online. S. 241–250. 
  3. ↑ a b HAMMERSCHMIDT, Jan Florián. Prodromus Gloriæ Pragenæ. Pragæ: Wickhart, 1723. 816 s. Dostupné online. S. 570. (latinsky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BRADNA, Jan; KAVIČKA, Karel. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2008. 60 s. ISBN 978-80-86157-23-8. 
  5. ↑ RYBAŘÍK, Václav. Zde stával (a bude stát?) mariánský sloup. Zprávy památkové péče LXII, 2002, roč. 62, čís. 1. S. 19–21.
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ŠORM, Antonín; KRAJČA, Antonín. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Praha: Antonín Daněk, 1939. 302 s. Dostupné online. S. 7–70. 
  7. ↑ ZAPP, Karel Vladislav. Týnský chrám, hlavní farní kostel starého města Pražského. Svazek Památky archaeologické místopisné 1, 1855. S. 52–68.
  8. ↑ a b c ROYT, Jan. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Dějiny a současnost. 1994, roč. 16, čís. 5, s. 25–28. 
  9. ↑ Křesťan dnes [online]. 2019-06-22 [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b RÁČEK, Blažej. Československé dějiny. Praha: Ladislav Kuncíř, 1929. 688 s. S. 490, 516. 
  11. ↑ a b c Columna B.M.Virginis: Mariánský sloup v Praze. Příprava vydání Pavel Nauman, vysadil František Šorm, vytiskl Jaroslav Janďourek. Praha: Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 1996. 
  12. ↑ HLOBIL, Ivo; HRBÁČOVÁ, Jana. Gotické Madony na lvu. Olomouc: Herausgeber – Muzeum umění Olomouc, 2014. 143 s. ISBN 978-80-87149-74-4. S. 34. 
  13. ↑ HNÁTEK, Jaroslav. Symbolika Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Světlo. 2. 9. 2018, roč. 26, čís. 35, s. 8–11. Dostupné online. 
  14. ↑ ČERNÝ, Jiří. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Te Deum. Roč. 2010, čís. 2, s. 70–74. Dostupné online. 
  15. ↑ PETRÁŇOVÁ, Lydia. Domovní znamení staré Prahy. 3. dopl. aktualiz. vyd. Praha: Academia, 2008. 341 s. s. ISBN 9788020015853. S. 267. 
  16. ↑ a b c Historie [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b RYBAŘÍK, Václav. Pražské mariánské, svatotrojiční a ostatní světecké sloupy. Staletá Praha. 2012, roč. XXVIII, čís. 1, s. 142–151. Dostupné online. 
  18. ↑ ŠÍMA, Zdislav. MS jako gnómon [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b SAUER, Franta. Naše luza jesuité a diplomaté. Praha: nákladem vlastním, 1923. 23 s. Dostupné online. 
  20. ↑ SAUER, Franta. Franta Habán ze Žižkova. Praha: Městská knihovna v Praze, 2019. 409 s. Dostupné online. S. 86–131. 
  21. ↑ a b BOBLÍKOVÁ, Lenka. Když se v Praze kácel mariánský sloup. Právo [online]. 26. 10. 2013 [cit. 2013-10-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ SCHEUFLER, Pavel. Praha za císaře pána. Praha: Slovart, 2018. 164 s. ISBN 978-80-7529-481-4. 
  23. ↑ DVOŘÁK, Jan. Sauer proti sloupu. Radniční noviny: listy městské části Praha 3. Roč. 27, čís. 11/2018, s. 22–23. Dostupné online. 
  24. ↑ a b GOTTFRIED, Libor. Kterak socha Mariánská byla stržena. Dějiny a současnost. Roč. 15, čís. 5, s. 29–30. 
  25. ↑ a b Násilný, protikatolický čin. Čech. Praha: Roč. 43, čís. 302, s. 2. 
  26. ↑ a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Panna Marie z exilu – dar českých krajanů – shlíží na Prahu už 25 let. Radio Praha [online]. 7. 5. 2019 [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ HRUBÝ, Dan. Mariánský sloup: Rozkurážení hasiči a anarchisté za zpěvu národních písní strhávají symbol habsburské moci. Reflex.cz [online]. 2017-08-24. Dostupné online. 
  28. ↑ GALANDAUER, Jan. Pomník Mistra Jana Husa. Praha: Havran, 2008. 162 s. ISBN 978-80-86515-81-6. S. 157. 
  29. ↑ a b c d e ROYT, Jan. Druhý život staroměstského mariánského sloupu. Reunion. Roč. 38, čís. 3/2013, s. 4–7. Dostupné online. 
  30. ↑ MASARYK, Tomáš Garrigue. Světová revoluce za války a ve válce 1914–1918. Praha: Orbis Dostupné online. 
  31. ↑ MASARYK, Tomáš Garrigue; FEJLEK, Vojtěch; VAŠEK, Richard. I. Projevy – články – rozhovory 1918-1920. 5. vyd. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2003. 439 s. (Cesta demokracie; sv. 33). ISBN 80-86495-14-0. S. 405. 
  32. ↑ a b RAK, Jiří. Bývali Čechové. České historické mýty a stereotypy. Praha: H & H, 1994. 152 s. ISBN 80-85787-73-3. 
  33. ↑ PEROUTKA, Ferdinand. Budování státu. Praha: Fr. Borový v Praze, 1933. 1851 s. 
  34. ↑ BRADNA, Jan. Obnova zaniklých památek [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 2017 [cit. 2019-07-14]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b Vrátí se na Staroměstské náměstí Mariánský sloup?. Z metropole [online]. Česká televize, 31. 10. 2009. Dostupné online. 
  36. ↑ Nalezen další originální díl sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 6. 2. 2013 [cit. 2019-07-14]. Dostupné online. 
  37. ↑ PAVLÍK, Jan. Jak vznikl obraz Matky Unie na Velehradě. Katolický týdeník. 27. 6. 2006, čís. 2006/26. Dostupné online. 
  38. ↑ a b c PACES, Cynthia. The Fall and Rise of Prague's Marian Column. Radical History Review. Duke University Press. Roč. 2001, čís. 79, s. 141–155. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Dvanáct kostelů kolem Prahy [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 4. 3. 2014 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  40. ↑ Kostely kolem Prahy – Úvod [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 11. 3. 2015 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  41. ↑ GIORDANO, J. M. Resurrecting Mary: A Controversial Historical Landmark May Soon Rise Again. The Prague Post. Roč. 1998, čís. July 22–28, s. 12–13. (anglicky) 
  42. ↑ a b c d NAUMAN, Pavel. Příliš živá památka. Věstník Klubu Za starou Prahu. Roč. 2005, čís. 2. Dostupné online. 
  43. ↑ Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí – Kontakty [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  44. ↑ KLAPALOVÁ, Martina. Vrátí se mariánský sloup?. Lidovky.cz [online]. 29. 11. 2007 [cit. 2008-10-25]. Dostupné online. 
  45. ↑ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky. or.justice.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  46. ↑ Mariánský sloup připlul do Prahy: Některé jeho části čekají ve městě už 19 let. Blesk.cz [online]. 11. 6. 2019 [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  47. ↑ Seznam textů – Dny Evropského dědictví [online]. MČ Praha 1, 2006 [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-20. 
  48. ↑ Výroční schůze Společnosti [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 19. 11. 2013 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  49. ↑ Tzv. mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze [online]. Veritas [cit. 2011-05-31]. Dostupné online. 
  50. ↑ Petice občanů proti znovupostavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí [online]. Stop církevním restitucím [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  51. ↑ Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a přednáška Lenky Procházkové o tom, proč obnovu tohoto symbolu poroby nedovolit [online]. Czech Free Press, 21. 5. 2013 [cit. 2016-04-30]. Dostupné online. 
  52. ↑ FAJFR, Daniel; VINŠ, Petr Jan. Tiskové prohlášení [online]. Ekumenická rada církví v České republice, 30. 1. 2017 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  53. ↑ VAŇÁČ, Martin. Podvodem ke smíření? [online]. Christnet, 29. 1. 2017. Dostupné online. 
  54. ↑ FAJFR, Daniel. Reakce předsedy Rady Církve bratrské na článek M.Vaňáče Podvodem ke smíření? [online]. Christnet, 1. 2. 2017. Dostupné online. 
  55. ↑ Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí [online]. Petice24.com [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  56. ↑ Proč by napodobenina Mariánského sloupu neměla zanášet veřejný prostor?. Deník Referendum [online]. 13. 9. 2017 [cit. 14.9.2017]. Dostupné online. 
  57. ↑ Staroměstské náměstí může dostat novou tvář [online]. ČT24, 15. 4. 2008. Dostupné online. 
  58. ↑ Projekty dostavby Staroměstského náměstí. Z metropole [online]. Česká televize, 17. 3. 2012. Dostupné online. 
  59. ↑ ŠVEC, Pavel. Na Staroměstské náměstí v Praze se vrátí mariánský sloup, možná i kašna. iDNES.cz [online]. 14. 5. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  60. ↑ a b c Panna Maria se vrací do Prahy na přídi nákladní lodi. www.novinykraje.cz [online]. Dostupné online. 
  61. ↑ Zápis z 12. jednání Rady hlavního města Prahy [online]. Magistrát hlavního města Prahy, 26. 3. 2013 [cit. 2019-07-13]. Usnesení č. 434. Dostupné online. 
  62. ↑ Souhlas s realizací stavby. Magistrát hlavního města Prahy, 15. 7. 2013, č.j. SVM/VP/269762/13/su.
  63. ↑ Zápis ze 138. jednání Sboru expertů [online]. Praha: Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, 3. 4. 2014 [cit. 2019-07-13]. Bod č. 2. Dostupné online. 
  64. ↑ Archeologický průzkum začal [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  65. ↑ PODLISKA, Jaroslav. Nálezová zpráva – Zjišťovací archeologický výzkum NPÚ ú.o.p. v Praze č. 2015/31, Praha 1 – Staré Město, Staroměstské náměstí ppč. 1090 (zaniklý mariánský sloup). Praha: Národní památkový ústav, 2016. Dostupné online. 
  66. ↑ Rozhodnutí o umístění stavby [online]. Úřad městské části Praha 1, odbor výstavby, 21. 6. 2017. UMCP 107895/2017. Dostupné online.
  67. ↑ VYROUBALOVÁ, Martina. Mariánský sloup se může vrátit na Staroměstské náměstí. Sto let po zboření. iDNES.cz [online]. 28. 6. 2017 [cit. 2017-09-02]. Dostupné online. 
  68. ↑ Historie [online]. Mariánská kamenická huť [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. 
  69. ↑ Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 2.9.2017. Dostupné online. 
  70. ↑ Protestovali by lidé proti návratu soch na Karlův most? Brání Mariánský sloup radní Jan Wolf [online]. Magistrát hlavního města Prahy, 20. 10. 2017 [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 
  71. ↑ Zastupitelé odmítli Mariánský sloup. Rozděluje Pražany, místo aby je smiřoval. Pražský deník [online]. 2017-09-14 [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  72. ↑ Praha zamítla obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Novinky.cz [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  73. ↑ Mariánský sloup se na Staroměstské náměstí nevrátí, zastupitelé byli proti. iDNES.cz [online]. 2017-09-15 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  74. ↑ Nelze zpochybnit pravomoc samosprávy určovat, co má nebo nemá stát na náměstí, míní Zdeněk Hřib [online]. iROZHLAS.cz, 18. 6. 2019 [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. 
  75. ↑ BIDRMANOVÁ, Markéta. Staromák je příliš symbolické místo, aby ho okupovala jen část veřejnosti, říká k Mariánskému sloupu Matěj Stropnický [online]. Seznam Zprávy, 20. 6. 2018 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  76. ↑ Sochař Váňa začal s obnovou Mariánského sloupu v Praze, jeho práci přerušila policie. zprávy-aktuálně.cz [online]. 2019-05-29 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  77. ↑ Kalich na průčelí Týnského chrámu. www.tyn.cz [online]. 14. 2. 2018. Dostupné online. 
  78. ↑ Gesto smíření. Týnský chrám opět zdobí kalich. Týden.cz [online]. 2018-02-22. Dostupné online. 
  79. ↑ Týnský chrám zdobí po 400 letech zlatý kalich, symbol husitství. Regina [online]. 2018-03-04. Dostupné online. 
  80. ↑ VÁŇA, Lukáš. Kámen pro Mariánský sloup – Mariánský sloup [online]. Mariánská kamenická huť, 15. 5. 2018 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  81. ↑ VÁŇA, Lukáš. 27 dní na Staroměstském náměstí – Mariánský sloup [online]. Mariánská kamenická huť, 8. 6. 2018 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  82. ↑ Mariánský sloup. Z metropole [online]. Česká televize, 15. 12. 2018. Dostupné online. 
  83. ↑ PRINZ, Jiří. Připomněli si svržený mariánský sloup. Katolický týdeník [online]. 6. 11. 2018 [cit. 2019-06-19]. Roč. 2018, čís. 45. Dostupné online. 
  84. ↑ ČBK podporuje obnovu Mariánského sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  85. ↑ Zpráva z modlitebního setkání s Mariánským sloupem v Praze [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  86. ↑ a b c BRADNA, Jan. Obnova mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí – Restaurátorská zpráva [online]. Společnost pro obnovu mariánského sloupu [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. 
  87. ↑ Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí – Mariánský sloup je dokončen [online]. Společnost pro obnovu mariánského sloupu v Praze [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  88. ↑ Socha Panny Marie. Mariánská kamenická huť [online]. Dostupné online. 
  89. ↑ a b ŠVEC, Pavel. Mariánský sloup je už téměř obnoven, město jej vrátí na „Staromák“. iDNES.cz [online]. 22. 5. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  90. ↑ ŠVEC, Pavel. Kvůli obnově pražského mariánského sloupu musel sochař prodat dům. iDNES.cz [online]. 13. 7. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  91. ↑ VÁŇA, Petr. Cesta kamene: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. II. dopl. a roz. vyd. Praha: Virgo Press, 2009. 31 s. 
  92. ↑ Významný krok ve výrobě sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 21. 3. 2009 [cit. 2019-06-18]. Dostupné online. 
  93. ↑ Hotové díly Mariánského sloupu 4. díl [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 14. 8. 2015 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  94. ↑ KAVIČKA, Karel. Současná etapa Obnovy mariánského sloupu [online]. Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, 13. 10. 2011 [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. 
  95. ↑ RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. München: Verlag Styria, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 
  96. ↑ Dva sloupy. Národní politika. Praha: Roč. 36, čís. 261, s. 1. 
  97. ↑ Různé zprávy. Národní politika. Praha: Roč. 36, čís. 256, s. 3. 
  98. ↑ KUČERA, Jan. 8.11.1620 Bílá Hora: O potracení starobylé slávy české. Praha: Havran, 2003. 179 s. ISBN 80-86515-24-9. 
  99. ↑ a b c d e RYCHLÍK, Jan. Historie, mýty a jízdní řády. Praha: Vyšehrad, 2015. ISBN 978-80-7429-637-6. 
  100. ↑ MAŠOVÁ, Lucie. Bělohorský mýtus v historické próze 19. století a stereotypy s ním spojené. Legendy a mýty české a slovenské literatury. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Roč. 6., s. 84–89. Dostupné online. 
  101. ↑ DENIS, Ernest. Čechy po Bílé hoře. Praha: Matice lidu, 1911. 
  102. ↑ Poslední Habsburk na českém trůně [film]. Režie Karel FUKSA. Česko: Česká televize, 2002. Délka 58 min. Abstrakt dostupný online.
  103. ↑ PETRÁŇ, Josef. Traditio et cultus. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-762-1. Kapitola Na téma mýtu Bílé hory, s. 160. 
  104. ↑ PEJŘIMOVSKÝ, Josef. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze: památník vítězné bitvy. 2. dopl. vyd. Praha: Bário, 2018. 36 s. ISBN 978-80-270-5191-5. 
  105. ↑ Jiráskovská akce [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  106. ↑ MARX, Karl; ENGELS, Friedrich. Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva. Praha: SNPL, 1956. (Spisy; sv. 1). S. 401–402. 
  107. ↑ DUKA, Dominik. Odpověď na otevřený dopis Pavla Černého [online]. Arcibiskupství pražské, 2. 7. 2019 [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  108. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Havlíčkově Brodě, 1896–1907 (1903), matriční kniha – římskokatolická farnost Havlíčkův Brod, i. č. 5890, s. 324.
  109. ↑ SAKAŘ, Vladimír. Dopis společnosti VERITAS sborům, náboženským obcím, sborovým společenstvím v České republice. Kostnické jiskry. 18. 2. 1998, roč. 83, čís. 7. Dostupné online. 
  110. ↑ Tisková konference k stavbě tzv. mariánského sloupu [online]. Veritas, 3. 9. 2017. Dostupné online. 
  111. ↑ WOLFF, Robert Paul; MOORE, Barrington; MARCUSE, Herbert. A Critique of Pure Tolerance. Boston: Beacon Press, 1965. 123 s. ISBN 978-0807015599. (anglicky) 
  112. ↑ KOUBOVÁ, Karolína. Mariánský sloup byl symbol netolerance. Andělé na něm zabíjeli české kacíře, tvrdí Lenka Procházková [online]. Český rozhlas Plus, 18. 9. 2017 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  113. ↑ SEMELOVÁ, Marta. Stanovisko k dalšímu pokusu o obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí [online]. KSČM, 29. 5. 2019 [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. 
  114. ↑ Memorandum k obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze [online]. Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, 28. 6. 2019 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  115. ↑ ROYT, Jan. Proč postavit mariánský sloup na Staroměstském náměstí [online]. Mariánská kamenická huť, 2. 7. 2019 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  116. ↑ HRADEČNÝ, Tomáš. Kunsthistorici jako Biľak. Echo24.cz [online]. 5. 7. 2019 [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. 
  117. ↑ DUKA, Dominik. Otevřený dopis signatářům dopisu proti Mariánskému sloupu [online]. Arcibiskupství pražské, 16. 7. 2019 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • HERAIN, Jan; TEIGE, Josef. Staroměstský rynk v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1908. Dostupné online. S. 242-251. Osudy Staroměstského náměstí a jeho význam pro pražskou obec a její obyvatele v obsáhlé monografii pražských archivářů s bohatým obrazovým doprovodem. 
  • ŠORM, Antonín. Ve jménu demokracie. Praha: Československá akciová tiskárna, 1922. Dostupné online. Soubor publicistických článků popisujících ničení symbolů rakousko-uherské monarchie a katolické církve vletech 1918–1922, které doprovázelo vznik Československé republiky. 
  • ŠORM, Antonín; ŠORM, Krajča. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Praha: Antonín Daněk, 1939. 302 s. Dostupné online. 
  • HOJDA, Zdeněk; POKORNÝ, Jiří. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1996. 280 s. ISBN 80-7185-050-0. Historie nejvýznamnějších českých pomníků, jejich symbolika a idea odrážející historické vědomí a politickou vůli národa. 
  • MOLT, Štěpán. Bílá hora a stržení mariánského sloupu v roce 1918. Praha, 2008. 144 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Pokorný. Dostupné online.
  • BRADNA, Jan; KAVIČKA, Karel. Praha – Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2008. 60 s. ISBN 978-80-86157-23-8. 
  • VÁŇA, Petr. Cesta kamene. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. 2. dopl. vyd. Praha: Virgo Press, 2009. 31 s. 
  • POJŘIMOVSKÝ, Josef. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze: památník vítězné bitvy. Velehrad: Bário, 2018. 36 s. ISBN 978-80-270-5191-5. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mariánský_sloup_(Staroměstské_náměstí)&oldid=17730718“