Bernard Otto Seeling

český sochař

Bernard Otto Seeling, také Konrád Otto Bernard Seeling nebo Šelich[2] (12. března 1850, Praha-Hradčany[3]20. dubna 1895, Praha[4]) byl český sochař a restaurátor.

Bernard Otto Seeling
Bernard Otto Seeling (1888)
Bernard Otto Seeling (1888)
Narození12. března 1850
Praha-Hradčany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. dubna 1895 (ve věku 45 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Povolánísochař a restaurátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Cyril a Metoděj v Třebíči

ŽivotEditovat

Narodil se v Praze na Hradčanech v domě čp. 118/IV na Pohořelci. Podle nekrologu mu otec údajně v šesti letech zemřel[5]. V křestní matrice kostela P. Marie na Strahově není otcovo jméno vyplněno, legitimita křtu je potvrzena odkazem na údajnou matriku oddaných (č. VII, strana 54), ve které sňatek není. Bernard vyrůstal jako nemanželský syn s babičkou Annou, rozenou Čápovou (1786-1862) a matkou či tetou Augustinou Eliškou (*1827)[6]. O jeho finanční zaopatření dbal také křestní kmotr, lakýrník Karel Jirásek. Seeling se měl stát obchodníkem, ale po roce a půl z učení sběhl a umělecké nadání ho přivedlo do dílny sochaře Roberta Platzera, kde se učil tesat v kameni. Nebyl tam spokojen, proto po čase zkusil získat učednické místo u sochaře ve Vídni. Nepochodil ale ani tam, a tak se vrátil do Prahy, kde v letech 1873 - 1875 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesorů Antonína Lhoty a Emanuela Roma). První větší zakázkou, kterou mu zprostředkoval profesor Tomáš Seidan, byla socha Jana Amose Komenského pro Přerov. Dvě drobnější práce (socha sv. Jiří pro kapli na Řípu, a model sochy hraběte Františka Šporka pro Kuks) byly školou v roce 1875 oceněny a získal za ně Klárovo stipendium, což znamenalo tři roky pobytu v Itálii s ubytováním v římském Palazzo Venezia. Vytvořil tam sochu kardinála Bedřicha Schwarzenberga a sochu Krista Spasitele pro římskou Akademii dell’Anima.[7]

Roku 1878 se vrátil do Prahy, z vlastní iniciativy vytvořil skicu pomníku sv. Václava pro Václavské náměstí, kterou pojednal jako žehnajícího jezdce a později ji přihlásil do soutěže [8]. V následujících letech zhotovil množství soch a návrhů. V Praze 16 sochami doplnil výzdobu průčelí Prašné brány: jsou to sochy Adama a Evy, sv. Vojtěcha a Prokopa, králů Karla IV. a Přemysla Otakara II, alegorické sochy Moudrosti a Síly, a 8 andělů-hudebníků. Plastickou výzdobu dodal také na rizalit Rudolfina a na portály síní Staroměstské radnice.

Seeling byl rovněž restaurátorem soch. V letech 1880-1883 působil v Kuksu a v Jaroměři.

RodinaEditovat

22. listopadu 1891 se na Vinohradech oženil s Arnoštkou Nikodémovou, jejich manželství zůstalo bezdětné[9]. Zemřel po delší nemoci ve svém novoměstském bytě v Jungmannově ulici čp. 26/II a s mnoha poctami byl pochován na Vyšehradský hřbitov. Vdova dožila v ústavu choromyslných.

Známá dílaEditovat

Seeling byl jedním z nejplodnějších českých sochařů, s velkým nadšením pro uměleckou tvorbu.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. hrob sochaře Bernarda Otta Seelinga na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. /Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
  3. Matriční záznam o narození a křtu
  4. Bernard Seeling. Humoristické listy. 4. 1887, roč. 29, čís. 13, s. 102. Dostupné online. 
  5. podle nekrologu v Národní politice 20.4.1895, s. 3, dostupné online[1]
  6. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství: [2]
  7. a b c d e f g h i j k WEITENWEBER, Vilém. Bernard Otto Seeling. Zlatá Praha. 5. 1888, roč. 5, čís. 24, s. 378 - 379. Dostupné online. 
  8. Dějiny českého výtvarného umění. Svazek III/2, editorky Taťána Petrasová a Helena Lorenzová. Academia Praha 2001, s. 123
  9. Pobytová přihláška pražského magistrátu:[3] uvádí při sňatku Selinga jako nemanželského syna Karla Jana a Kateřiny
  10. Památky archaeologické 35/2, 1927, s.604
  11. a b c d e f g Bernard Otto Seeling. Zlatá Praha. 5. 1895, roč. 12, čís. 24, s. 282. Dostupné online. 
  12. Sousoší sv. Cyrilla a Methoděje. Světozor. 5. 1885, roč. 19, čís. 20, s. 317. Dostupné online. 
  13. Bernard Seeling. Světozor. 5. 1895, roč. 29, čís. 24, s. 288. Dostupné online. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

LiteraturaEditovat

  • Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, svazek 2, L–Ž. Praha 1947
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), ed. Anděla Horová. Academia Praha 2006

Externí odkazyEditovat