Lubomír Sršeň

český historik umění

Lubomír Sršeň (* 12. prosince 1949 Vejprty) je historik umění, pracovník Národního muzea v Praze, dlouhodobě zaměřený na výtvarné umění v Čechách zejména v období 16.19. století. Zabývá se především otázkami portrétní tvorby.[1]

PhDr. Lubomír Sršeň
Narození 12. prosince 1949 (70 let)
Vejprty
Alma mater Univerzita Karlova, Praha
Povolání historik umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a pracovní kariéraEditovat

Základní i střední školu absolvoval v Rychnově nad Kněžnou. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval obory dějiny umění a dějepis, v roce 1973 studium zakončil diplomovou prací Sochařská výzdoba hlavního oltáře v kostele P. Marie Sněžné v Praze. Ta byla v roce 1974 uznána i jako rigorózní.

Od roku 1973 pracuje v Národním muzeu v oddělení starších českých dějin (kromě 5 měsíců v roce 1986, kdy krátce působil v Národní galerii v Praze ve Sbírce starého českého umění). Po návratu do Národního muzea byl vedoucím oddělení starších českých dějin, od roku 1998 pracuje v tomto oddělení jako vědecký pracovník a je i kurátorem některých uměleckohistorických sbírek Národního muzea, např. kolekce malovaných portrétů čítající přes tisíc kusů.[2]

V letech 1998 až 2012 také zastával funkci vedoucího redaktora periodika Sborník Národního muzea v Praze, řada A – historie.

Specializací Lubomíra Sršně je výtvarné umění v Čechách v 16.–19. století. Zpočátku se zaměřoval na barokní sochařství, po roce 1980 pak především na malířské a grafické portréty a miniaturní podobizny.

Zabývá se i obecnějšími kulturněhistorickými tématy a problémy muzejnictví.[3] Kromě rozsáhlé publikační činnosti[1] je také spoluautorem některých stálých expozic a výstav Národního muzea a znalcem jeho budovy.[4][5]

Publikační činnost (výběr)Editovat

  • Architektonické zlomky ostrovského kláštera. Sborník Národního muzea v Praze, řada A, 1980 (spoluautoři Anežka Merhautová, Miroslav Richter)
  • Budova Národního muzea v Praze. Architektura, umělecká výzdoba a původní uměleckořemeslné vybavení. 1891–1991. Národní muzeum, 1991
  • K autorství náhrobního pomníku Boženy Němcové. Sborník Památníku národního písemnictví, 2002
  • Adolf Pulzer, rodák z Polné, židovský malíř portrétů v Praze 19. století. Polná: Linda, 2002
  • Příspěvky k poznání osobnosti Václava Hanky. Sborník Národního muzea v Praze, řada A, 2009
  • Nevšední příběhy portrétů (Puchmajer, Sedláček, Hanka, Rajská, Němcová). Nakladatelství Vyšehrad, 2011[6][7]
  • Malované drobné portréty. Národní muzeum, 2013
  • Rizika obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Zprávy památkové péče, ročník 75, 2015
  • Slavětínský oltář ze sbírek Národního muzea. Národní muzeum, 2018 (spoluautoři Kateřina Horníčková, Martina Ohlídalová, Radka Šefců, Olga Trmalová)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MUZEUM, Národní. https://www.nm.cz/srsen-lubomir-phdr. Národní muzeum [online]. [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  2. Sršeň Lubomír | iVyšehrad.cz. www.ivysehrad.cz [online]. [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  3. Sršeň, Lubomír, 1949- - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  4. Dějiny a současnost, O perných časech Panteonu Národního muzea. Dějiny a současnost [online]. [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  5. Historik umění Lubomír Sršeň. Vltava [online]. 2014-12-09 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. Lubomír Sršeň. Radiožurnál [online]. 2011-12-27 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. (česky) 
  7. KOSMAS.CZ. Nevšední příběhy portrétů - Lubomír Sršeň | Kosmas.cz - internetové knihkupectví. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • SLAVÍČEK, Lubomír (ed.). Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Praha : Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2094-9. S. 1352–1354.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, et al. Lexikon současných českých historiků. 1. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 1999. ISBN 80-85268-84-1. S. 284–285. 

Externí odkazyEditovat