Výdusek

termín

Výdusek je označení pro předměty nebo jejich části vytvořené z umělého kamene dusáním, tedy pěchováním polosuché směsi do formy. Na rozdíl od odlévání má tedy používaná hmota při zpracování hustší konzistenci (není tekutá).[1] Výdusek je levnější a rychlejší technika pořizování kopií soch než kopie sekané sochařem z přírodního kamene.

Použití a materiályEditovat

Náhrada chybějící části kamenných objektů (např. sochařských děl nebo architektonických prvků) původně tvárnou a následně ztuhlou hmotou je často užívaným postupem při jejich obnově nebo restaurování. Postup je možné použít i pro vytváření celých kopií. Z umělého kamene, vytvarovaného „udusáním“ do formy, která byla předtím sejmuta z originálu, je možné vytvořit velmi přesnou napodobeninu i s detailními stopami, které na povrchu vzoru vznikly v průběhu času. Takto lze napodobit např. pískovec, mramor nebo žulu, ale i keramické materiály (terakotu, pálenou cihlu). Celý postup je také levnější a rychlejší než sochařské zpracování přírodního kamene. Známými výdusky jsou např. kopie Braunových soch Ctností a Neřestí v Kuksu.[2]

Směs pro výdusky tvoří pojivo (na bázi hydraulických materiálů, např. cementu, nebo na bázi umělých pryskyřic) a plnivo (podle imitovaného materiálu – jeho charakteristické barvy, zrnitosti apod.; často se přidává např. drcené sklo jako náhrada slídy obsažené v mnoha horninách).

Forma pro zhotovení výdusku může vzniknout i jako původní dílo určené pro opakované využití – takové výdusky se dříve často uplatňovaly ve štukatérství. V současné době se tento postup používá při výrobě dekorativních plastických předmětů (ozdobné reliéfy, vázy, květináče, sloupky a podobně).[3]

Techniku kolorovaných cementových výdusků používal pro tvorbu uměleckých originálů např. Olbram Zoubek.[4]

ReferenceEditovat

  1. Umělý kámen – užití a vlastnosti | iMaterialy. www.imaterialy.cz [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  2. HUCKOVÁ, Martina; KOTLÍK, Petr. Možnosti konzervace umělého kamene pojeného epoxidy. In: Restaurování a ochrana uměleckých děl. Litomyšl: Konference ARTE–FAKT, 2006. Dostupné online.
  3. GAVENDA, Miloš; LOSOS, Ludvík. Štukatérství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2010. 184 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2175-0. S. 146–149. 
  4. ŠKALOUDOVÁ, Andrea. Olbram Zoubek, Eva do vily, cementový výdusek. [s.l.]: YouTube, 2005. Dostupné online. 

Související článkyEditovat