Otevřít hlavní menu

Pranýř byl ve středověku a raném novověku místem uprostřed náměstí, kde byli trestáni nepoctiví občané.

Ve 13. století vznikaly nové typy měst. Mezi ně patřila města, která vznikla tzv. „na zeleném drnu“ (např. Plzeň). Město bylo postaveno podle plánu, mělo pravidelný půdorys. Centrum se skládalo z náměstí na němž byl kostel, radnice s pranýřem a kašna. Pranýř bylo místo hanby, ponížení a utrpení. Měl podobu dřevěného sloupu, klece, později kamenného sloupu. Lidé k němu byli přivazováni řetězy a byli odevzdáni okolí, které je mohlo hanobit, např. pliváním, urážkami, posměchem a někdy i ranami. V Anglii a Francii míval pranýř podobu sloupku s kládou, v níž byly do otvorů uzavřeny ruce a hlava trestaného. Pranýř mohl mít také podobu klece, kam otrestaného na určitou dobu uzavřeli, taková klec se dochovala napříkald v Levoči na Slovensku. K této potupě byly většinou odsuzovány hádavé ženy a nepoctiví obchodníci a řemeslníci. Podobně se trestaly i drobnější krádeže. Také se zde mohlo mučit nebo vykonávat menší tělesné tresty, zejména výprasky rákoskou, proutěnou metlou či karabáčem.

GalerieEditovat

Externí odkazyEditovat