Otevřít hlavní menu

Národní památník Domažlice

památník na vrchu Baldov

Národní památník Domažlice je památník na vrchu Baldov u Domažlic, který připomíná zdejší husitské vítězství nad křižáky v bitvě u Domažlic 14. srpna 1431. Práce na budování památníku začaly koncem 20. let 20. století. Vítězný soutěžní návrh předpokládal vybudování 18 m vysokého monumentálního památníkurozhledny a jeho autorem byl Kamil Roškot. Po položení základních kamenů v srpnu roku 1931 však zájem o památník postupně opadl a na místě více než 80 let zůstala pouze základna ve tvaru kvádru. V roce 2015 byl na základně odhalen nový pomník ve tvaru kalicha o hmotnosti 50 tun a o výšce 6 metrů, jehož autorem je klatovský sochař Václav Fiala.

Národní památník Domažlice
Základna Národního památníku před dostavbou kalicha
Základna Národního památníku před dostavbou kalicha
Umístění Baldov
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Návrh Národního památníku Domažlice rozhledna s restaurací a kyberdómem s visutou lanovkou, Vladimír Marek/VM Atelier, 2011. Ideový námět: Univerzita Karlova, konzultanti : doc. Jana Čechurová, prof. Eduard Maur, 2008 - 2009, grafika Ondřej Kobylka, 2018.

Obsah

Záměr a přípravaEditovat

Původně zamýšlený skromný a nevýrazný husitský pomník, navrhovaný v přiléhající zahradě Chodského hradu v Domažlicích, byl pro význačnost bitvy, která zásadně předznamenala pozdější a již nezastavitelný nástup protestantismu a postupné rozšiřování náboženské svobody v celé Evropě, záhy opuštěn. Toto náhlé rozhodnutí však mělo za následek pozdější zmatečné výklady a často nesprávné chápání záměru.


Stavbu monumentálního památníku a zároveň i výškové rozhledny řídil Výbor pro postavení pomníku na oslavu vítězství u Domažlic r. 1431, založený roku 1926. Inspirátorem projektu byl pravděpodobně stavitel a tehdejší dobrovolný správce domažlického muzea Alois Procházka, který byl i jeho prvním předsedou, významně byl přitom podporovaný také místní Legionářskou jednotou. Ve výboru byli dále zástupci předních spolků a jeho členem se stal také známý chodský spisovatel Jan Vrba. Ten (jako další hlavní iniciátor projektu) však zpočátku navrhoval velmi mocně vizuálně působící jezdeckou sochu význačného husitského státníka a politika Prokopa Holého v nadživotní velikosti, ale ustoupil námitkám, že obří solitér by mohl v otevřené a nezastavěné krajině působit nepatřičně až přízračně. Výbor k postavení 18 metrů vysokého celobetonového konstruktivistického giganta disponoval částkou kolem 200 000 Kč, jež byla získána pomocí celonárodní sbírky. Pro vysokou pořizovací cenu betonu a pro značnou nedůvěru ke zcela tehdy v Československu novému a ještě málo ověřenému stavebnímu materiálu Domažličtí zvažovali i použití osvědčeného kamene z nedalekého baldovského povrchového lomu, a proto byla základna složeného základního kamene připravena snadno přijmout obě z možných variant vysokoobjemné mnohatunové majestátné nástavby se schodišťovitým výstupem s výhledem z chráněného ochozu do krajiny.


Největší prvorepublikový projekt na Chodsku doporučil svým odborným posudkem také profesor dějin umění z Univerzity Komenského v Bratislavě Dr. František Žákavec a souhlasně tak podpořil verdikt hodnotící komise ( v juře - z francouzštiny Le jury - uznávaných porotců zasedal známý architekt, sochař a profesor sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze Bohumil Kafka, dále umělecký kritik, historik a člen komitétu s hlasovacím právem z místní vojenské posádky), která uznala Roškotův návrh za vítězný (v soutěži uspěli také akademický architekt Ludvík Hilgert a architekt Dr. Václav Neckář). Již světově uznávaný architekt Kamil Roškot je u nás nejvíce znám svou účastí na zbudování Hrobky českých králů na Pražském hradě. Absence vlivného církevního porotce v konečném výsledku znamenala nezakrývaný odměřený odstup vysokých církevních hodnostářů a také značný úbytek jejich příklonu ke stavbě mimořádně sekularizovaného atypického bezúdržbového památníku a také možná rozhodujícího toku financí, které mohly vydatně plynout ze sbírek od věřících, jak se to podařilo pouze na Moravě v Olomoucké diecézi Církve československé husitské kolem jejího biskupa ThDr. Josefa Rostislava Stejskala, který racionálně odolal tehdy velmi moderním, ale nijak žádnými důkazy nepotvrzeným a jen dobrovolným sbírkám přitěžujícím dohadům o zatajovaném projektu z tajemné dílny Svobodných zednářů.


Záměr stavby vycházel z předpokladu, že k památníku budou každoročně proudit početné davy poutníků, výletníků a turistů, a že se zde budou pravidelně konat společenské a kulturní akce celonárodního významu. Tomu také odpovídalo, že podle vzoru pokládání základních kamenů Národního divadla byl sokl památníku složen z jednotlivě věnovaných a na Chodsko přivážených kamenů a z prsti hlíny pocházející z nejslavnějších husitských bojišť.

Po souhlasu všech majitelů pozemků, potřebných pro vybudování památníku a přístupových cest (písemný doklad je datován dnem 13. října 1931), byl pro postavení památníku vybrán vrch Baldov a byla založena (zmiňovány asi spořitelní folia č. 48411 a Bú. 377) dvě bankovní konta pro sběr darů, k tomu byla uveřejněna masivní tisková podpůrná dárcovská kampaň ( Posel od Čerchova, Domažlické noviny, Důstojnické noviny - Týdeník Svazu Čsl. důstojnictva, Český jih, Časopis Čsl. úřednictva železničního, Zprávy z Plzně a Českého západu, Legie - Orgán nezávislé Jednoty Čsl. legionářů a Kruhu přátel, Národní politika, Denní zprávy, Nedělní list, Český deník, Nový večerník, Polední list, Nová doba, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Venkov (agrární deník) - příloha k rannímu číslu Národní politiky, České slovo - večerní vydání aj.). Na účty se postupně scházely prestižní dary, tvůrčí honoráře, subvence a příspěvky od všech vrstev lidu i od významných firem a závodů, spolků a korporací, jednot a svazů, bankovních domů, církví a jejich jednotlivých zástupců, státních úřadů a organizací, politických stran, sportovních klubů, uměleckých svazů a osvětových sborů. Přispěly také zvláště české malé i větší obce a města. Nejštědřejšími na Moravě byli občané Olomouce. Silně emotivně účinkovaly „podarúnky" od českých duchovních, působících na Slovensku. Na památník pamatovali také krajané a rodáci v Americe v Chicagu, podobně tak učinili svými dary i naklonění zahraniční hosté a sympatizanti Chodska vkládáním peněz do připravených pokladniček ve vestibulech příhraničních hotelů.

V roce 1933 bylo na geodeticky zaměřený historický areál na Baldově o celkové výměře 775 m² (prvotní očekávání výboru bylo až trojnásobné) smlouvou mezi majitelem určujícího pozemku Juliem Weissem, prezidentem soukromé komerční společnosti v. v. a vlastníkem velkostatku na Horním Baldově v Domažlicích (v zastoupení JUDr. Antonínem Ekrtem), a starostou a členy zastupitelstva města Domažlic ještě uvaleno právo služebnosti a bezplatné právo užívací, a dále bylo úředně ustanoveno, že jedinou oprávněnou „ochranitelkou a vlastnicí pomníku toho bude obec města Domažlic“. Smlouva, vyhotovená pouze v jednom prvopise, nabyla platnosti po schválení Okresním úřadem v Domažlicích dne 19. března roku 1934.

Roškotův husitský památník byl pro dodatečně zjištěné pozemkové nesrovnalosti s městem Domažlice paralelně připravován také ve Kdyni na Domažlicku, v místě údajného vojenského ležení Prokopa Holého v bitvě u Domažlic na výšině Ráj, ale od toho bylo brzy upuštěno, neboť to zapříčiňovalo tříštění sbírky pro mylné zdání o dvou zcela odlišných záměrech. (Dnes zde stojí v roce 2009 obnovený pět a půl metru vysoký památník významného sokolského činovníka Emila Tšídy, slavnostně odhalený společně Plzeňskou a Šumavskou župou České obce sokolské, Klubem českých turistů a zástupci města Kdyně a obce Nová ves, za umocněného zpěvu české hymny v podání operního pěvce a následné řeči poslance ing. Vladislava Vilímce).

Před okupací ČSR bylo celé stávající jmění výboru skrytě převedeno do pokladny městského muzea, aby nebylo zabaveno nacisty.

Položení základních kamenůEditovat

Oslavy položení základních kamenů probíhaly v Domažlicích ve dnech 14. až 16. srpna roku 1931. Organizoval je zmíněný Výbor pro postavení pomníku, který zamýšlel těmito oslavami a účastí na nich získat od návštěvníků stále se nedostávající finance potřebné k celkové dostavbě. Odznak, jenž zároveň byl vstupenkou ke stání na tábor lidu u Baldova, stál 3 a autorem motivu stejně jako na plakátech s husitským ozbrojencem ve voze byl prof. Jan Trefný, místo k sezení stálo pětikorunu. Souběžně byla pořádána tradiční Vavřinecká pouť a také národopisná slavnost Chodský den, jež byla tehdy konána na Sokolišti. Ještě těsně před oslavami místní tisk nešetřil superlativy, byly ohlašovány „grandiosní rozměry“ celé akce, konané pod záštitou Okresního úřadu a Městské rady v Domažlicích a za čestného předsednictví zemského prezidenta. I přes úctyhodný počet zástupců a starostů husitských měst a také mnoha čestných hostů, jako byli zemský prezident Hugo Kubát, rada politické okresní správy Engelthaler, pražský primátor Karel Baxa, starosta města Plzně poslanec Pik, okresní hejtman Dr. Karel Kupka, domažlický starosta prof. Václav Pavlík, básník Antonín Klášterský nebo historik Jan Slavík, se nakonec pro naprostou nepřízeň počasí sešlo mnohem méně lidí, než se čekalo. Také připravovanou emisi poštovní známky a prodej malých propagačních cihliček se do programu oslav sice již nepodařilo zařadit, ale podporovatelé památníku získávali od výboru diplom s nejhezčími výtvarnými výjevy hraniční krajiny a s historickými dominantami města Domažlic vysoké umělecké hodnoty. Na návrh krajana Dr. Reinla z Olomouce výbor po říjnu 1934 vydával přispěvovatelům umělecký lept od malíře Karla Wellnera, znázorňující jedním motivem náměstí v Domažlicích a druhým příhraniční scenérii domažlického krajinného panoramatu s Baldovským návrším v pozadí.

Dne 14. srpna ve 20 hodin večer se z reflektory osvětlené věže Chodského hradu rozezněly slavnostní fanfáry a rozhořely „rakety“ (světlice). Na toto smluvené znamení se odtud vydal osvětleným městem kolem pomníku Svobody, náměstím, kolem poštovní budovy, Týnským předměstím k dívčí škole (u dnešní ulice Komenského) a přes Kostelní, Branskou a Hradskou ulici na Chodské náměstí početný a slavnostně naladěný lampionový průvod. Na balkonu Adamičova hostince přednesla všem přítomným vojenská hudba husitský chorál Kdož jste Boží bojovníci. Ke shromáždění měl podle ohlášeného programu otištěném v místním tisku promluvit také farář Českobratrské církve evangelické Jaroslav Řepa z Velimi. Po ukončení proslovu měla zaznít státní hymna a po dobu průvodu měl na kašně na náměstí Čsl. legií hořet mohutný řecký oheň a na obou koncích domažlického náměstí měly být odpáleny „ohně bengálové“ (ohňostroje). Přáním organizátorů bylo, aby byla zfunkčněna veškerá elektrická světla ve městě, aby byla výrazně osvětlena dolní kamenná brána a objekt Chodského hradu a k slavnostní iluminaci měli přispět také majitelé domů a bytů rozžetím svíček a lampionů v oknech a hlavně rozvěšením lampionů v klenbách a vrcholech oblouků podloubí pro umocnění „nádherného pohádkového dojmu“.

Večerní program však ještě nedoprovodil silný a vytrvalý déšť, který neustal následujícího dne. To zapříčinilo značnou neúčast obecenstva u výpravy sedmi dekorovaných vozů s památnými základními kameny z Tábora, Tachova, Vítkova, Lipan, Německého Brodu, Vyšehradu a Domažlic. Město Ústí nad Labem tehdy kámen odepřelo. U složeného základního kamene stála v pozoru krojovaná čestná stráž Chodů se svým praporečníkem. Také opakované několikeré symbolické poklepávání na základní kámen od místních správních a spolkových elit, armádní a legionářské generality (divizní generál Klecanda spolu s brigádními generály Rakušanem a Mejstříkem a s podplukovníkem generálního štábu Tomášem Plchem in memoriam brigádním generálem) i od čestných hostů proběhlo jen nevýrazně v dešti, „…ale ten nakonec přece jen nezmařil okázalé vzdušné defilé tří bojových letounů Československé armády z chebské posádky a úctyvzdání, aviatikem Západočeského aeroklubu v Plzni, z kroužícího civilního stroje shůry shozeným vavřínovým věncem s národními stuhami, trefně dopadnoucího nedaleko od tribuny s čestnými hosty. Taktéž bylo nad základním kamenem a hlavami promoklého davu k potemnělému nebi naráz efektně vypuštěno ohromné množství poštovních holubů.“ (Zaznamenaná výpověď sester Paroubkových). Zcela promáčené davy se pak v chvatném spěchu z předčasně ukončené národní slavnosti postupně nashromáždily v přilehlém parku baldovského statku, známého již od zdejšího trvalého pobytu významného lékaře a velmi vlivného politika Antonína Steidla, kde bylo uchystáno místo pro jejich odpočinek a rychlé občerstvení.

Úpadek zájmuEditovat

Přes veškerou snahu se tak nepodařilo naplnit cíle a snažení organizátorů projektu, a ten pak v průběhu dalších let upadal postupně do zapomenutí, i když v roce 1932 se na Baldov ještě vypravil průvod se zapálenými pochodněmi. Opadající zájem o další oslavy, pod vlivem doznívající druhé fáze Velké hospodářské krize a stále ještě velmi tíživé hospodářské situace a s tím spojených potíží při získávání finančních prostředků na dostavbu národního památníku, přinutil roku 1934 k odstoupení v pořadí již druhého předsedu výboru, místního středoškolského profesora Josefa Mikšátka. V úterý večer dne 14. srpna roku 1934 proběhla v Domažlicích Vzpomínková slavnost a měl zde být k této příležitosti vypraven od spolků a občanské veřejnosti průvod městem s hudbou a uchystán následný koncert s proslovem literáta Jana Vrby na Sokolišti, spojený i s další peněžní sbírkou na dostavbu husitského památníku. Ke sbírce se připojili i členové Svazu junáků a skautů. Tichou podporu všem zúčastněným vyjadřovali místní lidé také opětovným rozsvícením světel v oknech svých domů a bytů. Zároveň postupně v řetězci dalších ohňů v domažlických kopcích na horizontu Baldovského návrší vzplál jako memento vydatný oheň ve vysoké dřevěné hranici, daleko viditelný až do bavorského příhraničí, který zakládali k tomu vybraní vojáci z domažlického hraničářského praporu. Předchozí rok zůstala baldovská náhorní plošina v noci neozářena a bez nepřehlédnutelné ohňové výstrahy k moci bezohledně nastupujícím agresivním nacistickým uzurpátorům pro silný vichr, kdy bylo od zapálení upuštěno s nutným ohledem na bezpečnost a městem poskytnuté dřevo bylo s poděkováním navráceno nazpět do hospodářského dvora.

V roce 1935 výbor ještě podporoval další tvůrčí počin akademického malíře Jana Šebka, který se chystal vytvořit impozantní velkoformátové panoráma s motivem bitvy, tedy plátno o rozměrech 9 krát 30 metrů, oboustranně vymalované a vytvářejícího při různém osvětlování působivé efekty. V kombinaci s do popředí umístěnými plastickými předměty a zbraněmi mělo vyvolávat u diváka iluzorní dojem věrné skutečnosti. Skica tohoto návrhu byla vystavována jako pentaptych v srpnu a září v síni domažlické radnice, byl již uchystán i schválen rozpočet města a také vytipováno vhodné stanoviště. Názorová protichůdnost a vleklá nerozhodnost akademické obce pro hrozivě a zlovolně se vyhrocující extrémní nacionalismus zásadně znemožnila sjednotit se na jednoznačném odborném stanovisku. Stejnou odtažitost si vytrvale a zcela pochopitelně zachovávaly také nejvlivnější vládní kruhy. Pouze neupjatý a prozíravý první československý prezident Masaryk s jeho kanceláří vstřícně navrhoval nejpřijatelnější alternativu státního dofinancování tohoto projektu. Žel, jednotlivě prosebně obesílaná ministerstva požadované prostředky ani v míře nejmenší možné na úplné dokončení reprezentativního národního památníku neuvolnila. Dále již nedovedený zástupný projekt i tímto dával jasně tušit, že od dokončení baldovského památníku se počalo pozvolna upouštět.

A pokud se v roce 1936 ještě objevily opravdové a nezakryté snahy památník vybudovat vlastními silami Spolkem pro postavení pomníku a oslavy menšího rázu ještě probíhaly na Baldově, o jehož okolní úpravu a označení se spolek taktéž postaral, tak již následující rok 1937 přenesl husitské oslavy nově na ( příliš s husitskou bitvou nesouvisející ) Sokoliště v Domažlicích, kde přednesl svůj projev českobratrský farář Miloš Bič. Bylo tak již zřejmé, že veškeré možnosti projekt dokončit se vyčerpaly, základní kámen byl příliš vzdálený svou odlehlostí a projekt zastínily momentální aktuálnější potřeby města a jeho obyvatel. Proto již také vznikly vážně míněné úvahy o přesunutí činnosti výboru do Prahy. Navíc armovací beton byl již stále žádanější a vzácnější kompozitní surovinou při urychleném budování pevnostního obranného systému, který měl prvořadou prioritu. I z tohoto závažného a strategického důvodu nebyl beton rozlit do baldovského památníku (v rámci ŘOP Ženijní skupinové velitelství ŽSV IX Domažlice zaměřovalo v pohraničí terén pro výstavbu těžkého dělostřeleckého opevnění s adekvátní spotřebou materiálu. Tvrz se dvěma otočnými palebnými kanónovými věžemi s linií pěchotních srubů nebyla realizována ). V roce 1938 snahy o uskutečnění finančně příliš náročného projektu ustaly docela.

Po roce 1939 málo srozumitelné a nevzhledně strohé torzo nedostavěného baldovského památníku nadlouho ztratilo svou přirozenou obrannou mobilizační výlučnost kultovního místa, kterou převzal po demonstraci národního odporu proti okupaci a rozbití Československa kostel sv. Vavřince ( profesor Eduard Maur ) po kázání Msgre. Bohumila Staška s jeho posilujícím věroučným přesahem: Věřit musíme! Věřit v sebe ! Věřit v národ ! Věřit v budoucnost ! A především musíme - věřit v Boha !

Svým způsobem proslavil Baldovské návrší také gestapem pronásledovaný Jan Smudek, pro kterého okolitá a členitá krajina byla vhodná ke skrývání a rychlým a nepozorovaným přesunům. Pod vrchem Baldov u obce Březí (Meclov) na pomezí protektorátní a říšské hranice při namátkové kontrole osobních dokladů a při odvracení svého hrozícího zatčení Nepolapitelný Jan zastřelil málo obezřetnou dvojčlennou hlídku ordnerů německé finanční stráže ( MUDr. Oldřich Tikal, domažlický kronikář ). Smudkovy ozbrojené akce, které byly po skončení války v zahraničí zfilmovány, nesmírně posilovaly domácí protinacistický československý odboj (1939-1945), ale zároveň byl po nich decimován vystupňovanými a krutými represáliemi a perzekucemi, jenž si vyžádaly početné oběti.

Po druhé světové válceEditovat

Ambiciózní a nepochybně vydařený nadčasový Roškotův projekt neměl až do roku 1945 v obnoveném Československu žádnou obdobu a možnost krajinotvorného porovnání byla možná teprve až vztyčením 28 metrů vysokého pylonu dukelského památníku od ing. arch. Josefa Gruse, který se stal výraznou dominantou Národní památky Slovenské republiky v pietním areálu Dukelského bojiště. Architektonický koncept mohylového tvaru a formy pylonu lze v mnohém pojímat jako další znamenitou a dokonale propracovanou variaci na nedokončený baldovský monument, zde však provedený do kamene, s vypuštěním ostrých hran a navíc ještě později vhodně doplněný o figurativní sousoší a státní symboliku (J. Hana, Muzeum Chodska).

Po válce již nebylo Baldovské návrší využíváno, pouze došlo k opětovnému navrácení sejmutých kamenných desek a bronzových plaket, ochráněných tak před možným zničením nacisty (příkladně nosný kamenný pylon Baarova pomníku na Výhledech byl záměrně rozmetán dynamitem a jeho fragmenty byly použity pro stavbu mnichovské mlékárny v Říši, pouze bronzová socha byla v Domažlicích zachráněna obětavými odvážlivci, když předtím rodáci z Chodska pro krajní riskantnost akce a organizační i finanční náročnost odmítli přenesení tohoto pomníku do Prahy, ale nebránili se záměru postavit v příhodné době v hlavním městě zcela nový pomník Jindřicha Šimona Baara). Zcela také zapadl málo propagovaný architektonický záměr města Domažlice zřídit a provozovat v okolí města dopravní letiště pro dálkové lety s koncovým hraničním terminálem na pozemcích Horního Baldova z roku 1946.

Teprve po komunistickém převratu, v době vrcholící „mytologizace dějin v komunistickém duchu“ (Milada Krausová), byly v roce 1950 neorganicky spojeny katolická pouť a oslava vítězství husitů nad křižáky v roce 1431. Organizátorem byl Okresní akční výbor Národní fronty. Spojená akce byla oficiálně prezentována jako mírová manifestace a projev solidarity s Koreou bojující proti imperialistům. Roku 1951 se projevil nebývalý zájem komunistů o husitské oslavy v Domažlicích, ovšem v důsledném třídním výkladu, když byli středověcí kališníci připodobněni k rudoarmějcům a Pohraniční stráži. Tito „dědicové“ husitů procházeli za výstražného hřmotu pásových tanků rázným pochodovým krokem městem na velké vojenské přehlídce armády a milice a byli zde pozdraveni samotným ministrem obrany Čepičkou. Komunistická ideologická snaha autoritě husitských oslav neposloužila ani v roce 1971, když v natřikrát jubilejním roce (milénium vzniku města Domažlic, 540. výročí husitské bitvy a 50. výročí vzniku KSČ) stranické oslavy úplně odsunuly obě zbývající jubilea. Ale ani umírněným a pragmatickým místním komunistickým funkcionářům nelze nijak upírat jejich těžkopádné snahy o vybudování velikého husitského památníku na Baldově při opakovaných jednáních s prezidentem Antonínem Zápotockým v roce 1956 a znovu roku 1957, kdy již ztrácel svůj mocenský vliv. Zároveň se u něho snažili získat také významnou podporu pro vytvoření výpravného panoramatu, zachycujícího jedinečnou dějinnou bitevní událost z roku 1431. Autorem díla měl být akademický malíř Jan Šebek.

Nezveřejněná ideová koncepce dostavby památníku, vzniklá před rokem 1981, nebyla komunisty akceptována pro nutnost zvýšeného a utajovaného dohledu nad evangelickými ceremoniály. Podobně nebyl úspěšný ani pokus členů místní jednoty tehdejšího Odboru českých turistů v Domažlicích (součást ČSTV), kteří při výročních setkáních skrytě v davu vztyčovali u kvádru základních kamenů malou státní vlajku a usilovali o vyjmutí historického areálu na Baldově z nespecifikovaného využívání výhradně pro vojensko-zpravodajské účely, jenž byly součinně provázány také se složkami Civilní obrany města a ochrany státních hranic. Na Baldově byl udržován přísný zákaz fotografování a pořizování kamerových záznamů, ani propagace tohoto místa nebyla žádoucí, podobně vyloučeno bylo i případné početné pietní shromažďování ve velmi těsné blízkosti pečlivě střeženého a utajovaného zařízení.

Památník byl před rokem 1958 rehabilitován a zapsán do Ústředního seznamu státem chráněných kulturních památek, kde je veden dodnes pod rej. č. ÚSKP ČR 46024/4-2029.[1][2]

V průběhu 90. let 20. století byla až necitlivě ahistoricky v areálu na Baldově nainstalována stožárová telekomunikační technologie základnové převodní stanice typu BTS v systému základnových stanic mobilního operátora Český Radiomobil-Paegas v sektoru pokrytí Domažlice - Luženičky, v současnosti v infrastruktuře společnosti T-Mobile CZ z korporátní skupiny nadnárodního mobilního operátora Deutsche Telekom.

V roce 2007 byl základní kámen památníku poničen vandalským útokem, když z něho byla odtržena a zcizena pamětní bronzová plaketa s nápisem NA VÍTKOVĚ a datací zde svedené bitvy a také měděná schránka se dvěma dózami s prstí hlíny. Po této dehonestaci, která však nebyla zdaleka jedinou, byla pro jeho záchranu a dokončení založena v Domažlicích dne 10. ledna roku 2009 Společnost pro památník husitské bitvy u Domažlic.

V návaznosti na hrubě nedůstojný stav a nesoudné poničení tolik přehlíženého složeného základního kamene byla v akademickém roce 2007/08 a 2008/09 opakovaně Univerzitou Karlovou autoritativním způsobem zpochybněna a silně při jejím marném obhajování podhodnocena moderní koncepce revitalizace husitského Národního památníku v Domažlicích, plně revokující prvorepublikový projekt architekta Kamila Roškota jako neproveditelná, fantastická a zcela iluzorní. Autorství bylo deklasováno oborovým vyloučením a úplným znemožněním studia i její další akademické popularizace a odrazením garanta stavby a možných investorů od veškerých dalších samostatných aktivit, spojených s rozhlednou s restaurací ve tvaru kalicha s interaktivní galerií v atraktivním kyberdómu ve tvaru poděbradské královské koruny s prezentací unikátního husitského panoramatu od akademického malíře Jana Šebka a ekologickou visutou lanovou kabinovou dráhou. Svou ( ale mnohem později uskutečněnou ) metodologií vřazení do chodského národopisu zcela zavržený a silně pouze zdánlivou megalomanií a nijak testem neprověřeným plagiátorstvím předramatizovaný projekt byl k jeho realizaci dimenzován také k nezbytnému čerpání z Fondů Evropské unie ze strukturálních a komunitárních programů dlouhodobého financování pro regionální rozvoj kultury, cestovního ruchu a mediálního vzdělávání pro záchranu ohroženého národního kulturního dědictví. Dne 13. února 2016 byl v hlavním městě v sále Národního domu na Vinohradech mgr. Novotným za Společnost pro postavení památníku bitvy u Domažlic za fanfáry dekorován historický prapor pražských Chodů za silnou podporu při dokončení obřího baldovského monumentu a tím se pouze průkazně dotvrdil tolik akademicky kritizovaný a nepodloženě zpochybňovaný hypotetický předpoklad ohromného potenciálu tohoto excentrického památníku a také rovněž nijak nezanedbatelného vlivu rodáků a lokálních patriotů na usnadnění jinak velmi obtížného prosazování a také uskutečňování významných nákladných kulturních programů a také památek spojených s Chodskem a jeho trvale udržovanými tradicemi a národopisem. Tomuto slavnostnímu aktu mezi mnoha čestnými hosty a zahraničními delegacemi z Rakouska, Číny, Ruska a Gruzie dominoval také předseda vlády České republiky a lídr České strany sociálně demokratické Bohuslav Sobotka, který převzal záštitu nad jubilejním 80. Pošumavským věnečkem a při zahajování tohoto nejstaršího a velmi oblíbeného a krojovaného národopisného plesu v Praze na něm pronesl úvodní slovo.

Zastupitelstvo města Domažlice se dne 21. 3. 2012 ztotožnilo se stanovami a členstvím ve Společenství měst s husitskou minulostí a tradicí. Na náklady mgr. Miloše Novotného zde v srpnu roku 2011 při příležitosti 580. výročí bitvy proběhlo opětovné svržení kytice vázaných růží z letounu spolu s rozvinutím státní vlajky a položením vavřínového věnce s trikolórou za zvuku husitského chorálu.

V den výročí bitvy 14. srpna roku 2013 byly spuštěny Společností pro památník bitvy u Domažlic webové stránky: bitvaudomazlic.cz, vztažené k bitvě a jejímu památníku, natrvalo připomínajícího nezlomnou sílu svornosti, víry a odhodlání uhájit se provždy v ohrožení i početní převaze. Z několika desítek vybraných nejzajímavějších návrhů, různých autorských skic, animací, ojedinělých koncepcí a profesionálních 3D vizualizací návrhů domažlického husitského památníku učarují však přednostně architektonické erudované skvosty vizualizovaných rozhleden podle tematického zadání ve tvaru husitského symbolu od Josefa Velčovského, V. Nováka, Zdeňka Lstibůrka, s projekty Ateliéru Hausner - Spěváček, Plzeňské projektové kanceláře a náčrtovou ideou Ateliéru VM Vladimíra Marka ( digitální architektoniku návrhu dopracoval k stému výročí vzniku Československé republiky grafik Ondřej Kobylka ). Tyto husitským chorálem prolnuté, poučné a velmi poutavé a graficky i obsahově vydařené dokumentární, faktografické a interaktivní stránky obsahují i jeho konečnou vybranou finální podobu největšího žulového kalicha v Čechách i evropském měřítku a v dělených blocích i aktuality.

Poslední vývojEditovat

Pod odkrytou svrchní betonovou deskou prvorepublikového podstavce byl při jeho opravě objeven ústřední základní kámen o hmotnosti kolem 600 kg, který bude opatřen letopočtem svého vzniku a vystaven pro širokou veřejnost. Stalo se tak při svátečním připomenutí odkazu Mistra Jana Husa 6. července 2017 a při jeho očištění v něm byla nalezena měděná schránka s historickými dokumenty, drobnými mincemi a zakládací pamětní listinou. Základní kámen s restaurátorsky ošetřeným odkazem našich předků a v nejbližší době také s doplňky ze současnosti byl viditelně osazen do čelní části půlkruhové terasovité přístavby, sloužící k posezení, pietě a meditaci. Baldovský monument se tak pozvolna a velmi promyšleně proměňuje v hýčkaný turistický klenot a národní kulturní památku celého Chodska, Plzeňského kraje i České republiky.

Při zahájení 61. Chodských slavností - Vavřinecké pouti 2015 za starostenství ing. Miroslava Macha byl již zcela dokončený žulový monument v přítomnosti pozvaných hostů a za účasti velkého počtu diváků 14. srpna v 17 hodin s poctami slavnostně odhalen. Odhalení byl osobně přítomen ing. Jan Bartošek, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ing. Vladislav Vilímec, poslanec Parlamentu České republiky, mgr. Jaroslav Šobr, radní Plzeňského kraje, generální ředitelka České centrály cestovního ruchu CzechTourism doc. ing. Monika Palatková, emeritní honorární konzul ČR v Lucembursku a předseda Asociace česko - slovenského - lucemburského přátelství a nositel ceny za rok 2015 Gratias Agit Michal Wittmann s manželkou Ivou Mrázkovou, současnou honorární konzulkou ČR v Lucembursku, starostové Svazku obcí a měst Domažlicka a zástupce Sdružení měst s husitskou minulostí a tradicí. Průvodní duchovní slovo pronesl plzeňský biskup Církve československé husitské a člen Rady CČSH mgr. Filip Štojdl. Státní hymnu zazpívala Jana Hofmanová, triumfální husitský hymnus přednesl krojovaný národopisný chodský soubor z Postřekova a Čerchovan společně se všemi shromážděnými z předem v tisku rozšířeného zpěvníku. Moderoval mgr. Kamil Jindřich. Do útrob žulového baldováčka byla vložena kamenná schrána s nečtenými a necenzurovanými vzkazy budoucím generacím. Motiv bitvy s důležitými souvislostmi a událostmi byl otištěn v nové a záhy po jejím vydání i oceněné publikaci Literární cenou Jaroslava Golla Bitva u Domažlic a na limitované kolekci triček s trefným obrázkem. Pro sběratele byla vyražena pamětní baldovská medaile s novým symbolem města a celého regionu na jejím líci a na rubu se znakem města Domažlice.

Na 55. ročníku celostátního Filmového festivalu amatérské dokumentární tvorby 2016 v Benátkách nad Jizerou z 51 přihlášených filmových snímků zvítězil Příběh památníku bitvy u Domažlic (scénář Miloš Novotný, komentář a režie Štěpán Podešt, kamera, střih a zvuk Jan Novák). Tak dlouho přehlížený, akademicky zlehčovaný a opomíjený památník legendární husitské bitvy se tak opětovně a zcela přirozeně navrátil do chodské identity a stal se, tak jako tomu bylo již i v dřívější době, její obvyklou a snad již nikdy neoddělitelnou součástí.

O realizaci nově doplněného pomníku se zasloužil mgr. Miloš Novotný, domažlický rodák a předseda Společnosti pro památník bitvy u Domažlic. Autorem konečné podoby prstencového obřího žulového kalicha s hmotností 50 tun a o výšce 6 metrů je klatovský sochař Václav Fiala.[3] Příchozí cesta k husitskému pomníku je nyní lemována skulptací a je opatřena ojedinělou vstupní bránou ze skla a kamene. Tvoří tak s prostranstvím u pomníku naučnou stezku, opatřenou panely s textem v českém, německém a anglickém jazyce.

ReferenceEditovat

  1. Pomník husitského vítězství r. 1431 - základní kámen: Karta památky [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  2. Pomník husitského vítězství: Dokumenty k památce [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  3. BABOR, Josef. Opuštěný baldovský pomník doplní kalich. Domažlický deník. 2012-11-25. Dostupné online [cit. 2018-08-12]. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • M. Fišer: Umění v Domažlicích (Umění ve veřejném prostoru / Svazek IV ), Centrum pro dějiny sochařství Horažďovice, Klatovy 2015, str. 44-51, Národní památník na vrchu Baldov - pomník bitvy u Domažlic. Kamil Roškot. Text společně s projektovou kolorovanou dokumentací a nárysy tuší s perspektivou z různých stran a se zákresem do krajiny
  • M. Krausová: Husitské války v historickém povědomí obyvatel česko-bavorského pohraničí, Průvodce historií západních Čech č. 4, Domažlice 2000 (rozvedená dizertační práce, Univerzita Karlova v Praze)
  • Václav Kupilík: Slavná chodská tradice, Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví-Psohlavci v Praze, Folklorní sdružení ČR a Plzeňský kraj, Lanškroun 2011
  • Václav Kupilík: Slavná chodská tradice v dobových dokumentech, Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví-Psohlavci v Praze a Plzeňský kraj, Praha 2014
  • Václav Kupilík: 80 let Pošumavských věnečků v Praze - kontinuum slavné chodské tradice, Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví-Psohlavci v Praze a Plzeňský kraj, Praha 2016 (k pamětnímu psohlaveckému tisku připraveny též DVD a plastový USB Flash 42 s potiskem a věnováním, 1,42 GB s 40 minutovým profivideozáznamem a čteným komentářem)
  • V. Marek: Spolek Psohlavci a chodský národopis, soukromý tisk ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK v Praze (odborné konzultace doc. Jana Čechurová a prof. Eduard Maur), Praha 2009, originál SOkA Horšovský Týn a tištěná kopie s CD-R v redakčním archivu Spolku Psohlavci v Praze (od roku 2008 účelově před publikováním akademicky zadržovaná a bagatelizovaná bakalářská práce s relevantním participativním účelem dokončení prestižního národního husitského památníku s podporou fondů Evropské unie, 147 stran)
  • V. Marek: Spolek rodáků z Domažlic a okolí v Praze (1883-1953), Praha 2009, textová příloha k rodáckým aktivitám v Praze, SOkA Horšovský Týn a archivy Spolku Psohlavci a Společnosti pro památník bitvy u Domažlic
  • Eduard Maur: Paměť hor - Šumava, Říp, Blaník, Hostýn, Radhošť, Praha 2006
  • M. Novotný, J. Krutina: Bitva u Domažlic, vydalo město Domažlice se Společností pro památník bitvy u Domažlic 2015
  • Sborník příspěvků od kolektivu autorů z Konference k výročí 750 let královského města Domažlice, pro město Domažlice vydal Zdeněk Procházka - Nakladatelství Českého lesa, 2016, 127 stran převážně s barevnými ilustracemi, mapami, portréty, plány, faksimiliemi a erby. Prezenční titul navrhován odborníky ke knihovní digitalizaci
  • E. Stančeková: Využití regionálního bohatství Domažlic v ŠVP (školním vzdělávacím programu), Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice 2016
  • J. Žáček a kolektiv: Chodsko, nákladem Spolku Psohlavci, Praha 1939
  • J. Žáček: J. Š. Baar - strážný duch Chodska, Psohlavci, Praha 1948
  • J. Vrba, Chodský černý týden , Sebrané spisy svazek LXXI, ( Pamětní záznamy z protiprávního anektování Chodska nacistickým Německem ), Česká grafická unie, Praha 1947
  • Obeslaná úřední odpověď Kanceláře Presidenta Republiky Československé na žádost výboru o subvenci s konstruktivním doporučením postoupení nejblíže příslušející věci ministerstvu školství a národní osvěty s dalšími opatřeními, č. j. D 11756/30 ze dne 17. října 1930. Podle písemného sdělení, z 11. 8. 2016, 11:42 hod., vedoucího Archivu Kanceláře prezidenta republiky Jakuba Doležala byl celý spis sign.: 10100/38 s dokumenty o baldovském památníku z let 1930 - 1938 účelově ideologicky vyřazen z registraturních pomůcek a podle zápisu věcného indexu byl pro další nepotřebnost v roce 1965 celý zničen ve skartačním řízení.
  • Odepření subvence Výboru pro postavení pomníku ( s politováním pro naprostý nedostatek potřebných úvěrů svého dílčího rozpočtu ) od MV Republiky Československé, č. 54.409/1930./14. z 24. listopadu 1930. Podobně byly omluvně odepřeny subvence také od ministerstva zemědělství, Zemského úřadu v Praze a ministerské rady Československé republiky.
  • Příspěvek na důstojný památník českého národa od Tělocvičné jednoty Sokol Klatovy č. j. 675/30 z 4. 12. 1930.
  • Příspěvek Jednoty čsl. obce legionářské v Domažlicích z května 1928 ve výši 1.100 Kč.
  • Tělocvičná jednota Sokol v Domažlicích se zavázala k daru ve výši 1.000 Kč s dobou splácení 5 let ( výbor přijal dne 4. 5. 1928 první splátku ve výši 200 Kč - č. j. 49/34 z 6. června 1934, arch. karton č. 1).
  • Příspěvek Svazu národního osvobození v Pardubicích ve výši 250 Kč ( 1934 ), dar Odbočky československé mládeže z Hlinska ve výši 23 Kč ( 1934 ), dar spisovatele Jana Vrby z honoráře z práva literárního a autorského a ze sbírky při podepisování jeho knihy ve výši 423, 50 Kč, subvence 1.000 Kč od Zemského správního výboru v Praze pro podporu k účelům osvětovým, lidovýchovným a uměleckým ( 1928 ), dar od Aloise Procházky, stavitele v Domažlicích, ve výši 2.500 Kč ( z 10. ledna 1931 ), subvence Městského úřadu v Domažlicích ve výši 10.000 Kč (1928), dar firmy Baťa a. s. Zlín - zdravotní a sociální oddělení, dar Knihkupectví A. Píša, Brno, dar zaměstnanců České průmyslové banky po provedené sbírce v tomto peněžním ústavu, dar firmy Otto Mužíček, Louny, dar čsl. faráře Eduarda Kadlece, Košice, dar Rady starších, Heřmanův Městec, dar Učitelského spolku Budeč, Prachatice, dar Čsl. obce legionářské, jednota Benešov, dar Osvětového sboru, Rakovník. Dary od tuzemských i zahraničních hostů a též od personálu Penzionátu Bohman z března 1933 a mnoho, velmi mnoho dalších pečlivě evidovaných a zaznamenaných peněžních vkladů. Z dlouhých seznamů vydatně přispěvších firem, průmyslníků, politiků, lékařů, obchodníků, umělců i jen ze skromných darů od nejprostších občanů je až stydno, jak snadno a rychle se na baldovský národní památník mohlo, i muselo, vynuceně zapomenout. Lze si jen přát, aby tato tematika již dále nebyla vytěsňována z akademického prostředí a odváděna od vědeckého poznání a znehodnocována kontraproduktivními achromatickými černobílými náhledy i účelovým zamlčováním a nepatřičným bagatelizováním.
  • Při husitských oslavách v roce 1929 v Domažlicích při slavnostním pochodu odmítla " tak jako vždy " bezplatně účinkovat hudba Národní milice, a proto bylo dáno hudebníkům 1/2 hl domažlického piva jako uměřená náhrada za provedený úkon. ( Čj. 52/30 - opis Zprávy jednatele výboru z 30. dubna 1930, arch. karton č. 1 ).
  • Výbor dne 9. srpna roku 1930 vypravil v Domažlicích od pomníku Svobody občanský průvod a o 8. hodině večerní na Střelnici před shromážděním slavnostní řeč o dějinném významu husitského vítězství. Akce bez připomínek schválena okresním hejtmanem, radou politické okresní správy a Okresním úřadem v Domažlicích ze dne 5. srpna 1930, č. j. 5/571/2 . ( Arch. karton č. 1 ).
  • Architekt Kamil Roškot byl ( podle jmenného seznamu z roku 1930 ) angažován v zednářské Lóži " Sibi et posteris - Sobě a budoucím " v Praze a tím mohl jeho unikátní projekt také zároveň nabývat na umně skryté a přetransformované vševidoucí pyramidální symbolice a mlčenlivě v každé hierarchicky uspořádané době vždypřítomné mezikontinentální mírotvornosti.
  • Měděnou pamětní schránku vyhotovila fa Jakub Rojt - klempířství v Domažlicích a byla darována (opis: č. 387/31 z 30. 12. 1931. Děkovný dopis výboru, karton 2 ).
  • Po upotřebení měděné matrice, která pro značný nápor početného tisku musela být ještě poocelena, závazek výboru jejího uložení do musea domažlického a k tomu zřeknutí se od vdovy veškerých autorských práv, vztažených k tomuto dílu. ( Dopis výboru paní Wellnerové z 15. října 1934 č. 120/34, arch. karton č. 1 ).
  • Nabídka výboru kostýmní výpravy od půjčovny divadelních a maškarních obleků v Praze I na Perštýně 18 ( z 27. května 1934, arch. karton č. 1 ).
  • Anonym (asi J. Hana): Památník husitského vítězství u Domažlic, nedatováno (před r. 1981), strojopisný koncept koncepce dostavby národního památníku a koncept žádosti k zadání na zhotovení pamětní desky z žulového masivu v Ústí nad Labem / jako scházející součásti baldovského památníku /, sign. A1/8d - Památník na Baldově, Muzeum J. Jindřicha Domažlice
  • Archivní fond - Výbor pro postavení pomníku vítězství u Domažlic ( 1928 - 1938 ), inventář o 2 knihách ( se zápisy o schůzích 1928 - 1937 s registračními pomůckami a podacími protokoly 1931 - 1938 ) a 3 archivních kartonech nezpracovaných spisů ( včetně darovacích seznamů a bohaté korespondence ) uspořádal Jan Kvídera a Matěj Šlais v Horš. Týně, 1962, SOkA Horšovský Týn ( karton 1, 2, karton 3 - plány a situační nákresy, výkresová dokumentace, záznamy a korespondence výběrové poroty, dobové články, plakáty a různá literatura - Miloslav Matas, Rudolf Urbánek z legionářského a vydavatelského Kruhu pro studium československých dějin vojenských )
  • Národní politika - Příloha ze dne 21. 5. 1905, s. 13 ( inzerce ), Velkostatek Baldov pronajme několik letních bytů. Krásná krajina v Pošumaví, pošta a stanice dráhy Domažlice. Honitba, tennis a koupele k použití. I po zvětšení nečitelné číslo inzerátu.
  • Národní politika - Příloha nedělní, zábavná a poučná k č. 217, ze dne 9. srpna 1931, titulní strana, Památník husitského vítězství u Domažlic - dobová (čb)fota Baldovské kaple, Chodského hradu a ilustrace husitského ozbrojence ve voze s doprovodným textem.
  • Národní politika, odpolední vydání, č. 225, z 18. srpna 1931, titulní strana, ústřední (čb)foto poklepu na základní kámen pomníku na Baldově od pražského primátora a předsedy Národní jednoty pošumavské Dr. Baxy.
  • Národní politika, ranní vydání pro Prahu, č. 225, z 18. srpna 1931, s. 3, rubrika: Různé zprávy - (čb)foto poklepu kladívkem na baldovský základní kámen husitské mohyly od zástupce města Plzně radního Štěpánka, (čb)foto ze slavnostního proslovu od historika a výtečného znalce husitství Dr. Jana Slavíka na Baldově, (čb)foto tříčlenné krojované čestné chodské zemské stráže s praporečníkem při slavnostním položení základního kamene husitského národního monumentu v Domažlicích.
  • Národní politika, ranní vydání pro Prahu, č. 222, z 14. srpna 1935, s. 5, ( Slavnost ) Pro vybudování pomníku na oslavu husitského vítězství u Domažlic.
  • Národní listy, č. 28, z 20. 7. 1931, titulní strana, 1431 - 1931 Přípravy k velkolepým oslavám vítězství Husitů u Domažlic
  • Spisy Archivu města Domažlice / 1930 – 1938 /, Pomník u Baldova – úřední akta, protokoly, soudní záznamy a smlouvy, sign. VIII – 1 / 65, SOkA Horšovský Týn.
  • Účetní výkaz č. 74 Spořitelny v Domažlicích za rok 1935 ( pokladníkem výboru byl úředník domažlické spořitelny pan Ivan Kitzberger ).
  • Účetní výkaz č. 75 Spořitelny v Domažlicích za rok 1936.
  • Zpráva Městského musea v Domažlicích ve válečných letech 1939 - 1945, vlastním nákladem musea , knihtiskárna Josef Nozar a Karel Prunar, nedatováno
  • Pravda, List Československé komunistické strany - odbočka Plzeň, č. 89, z 13. 4. 1946, s. 2, Záležitosti města Domažlic - záměr města Domažlice zřídit v okolí významného příhraničního města s Bavorskem letiště pro dálkové lety.
  • A. Čepička: Naše lidová amáda - mocná stráž míru!  : Projev na oslavách 520. výročí vítězství husitských vojsk v bitvě u Domažlic, Krajské nakladatelství, Plzeň 1951.
  • Pravda, List Československé komunistické strany - odbočka Plzeň, č. 29, z 11. 3. 1957, s. 2, Trnka, V., Třikrát z Domažlic - III - O vzácném originále Žižkova dopisu - V chodské senci - Chodská svatba a MUDr. Kozina - O slavné bitvě Prokopa Holého - Bude na baldovském návrší velký památník ?
  • Deník Nová Pravda, č. 193, z 18. 8. 1992, s. 9, F. Fabián, Drak přichází z Čech. O pozadí velké tradiční dračí slavnosti bavorského pohraničí ve Furth im Wald
  • O čem se jednalo na radnici, Domažlický zpravodaj 5/2012, str. 3
  • Domažlický zpravodaj, č. 9/2011, roč. 33, str. 2 - Usnesení 16. schůze Rady města Domažlice ze dne 19. 7. 2011 o zrušení prohlášení věci za kulturní památku, a to základního kamene k památníku husitského vítězství r. 1431. V reakci na to písemný odpor Vladimíra Marka na MK ČR ze dne 7.9. 2011, 12:51 hod. Kopie kancelář hejtmana Plzeňského kraje, Společnost pro památník bitvy u Domažlic a Spolek Psohlavci v Praze, starosta města Domažlice a po rezolutním ochranném vyjádření MK ČR zahájená konstruktivní řešení.
  • Nejen Tábor - ale i Domažlice, Domažlický zpravodaj 4/2001, str. 9, Hana, J.,
  • Provolání k Československé veřejnosti, Domažlické noviny 4/1935, str. 2
  • Posel od Čerchova, roč. LX, č. 31, 1931, str. 1, Žákavec, F., Husitský památník na Baldově.
  • Posel od Čerchova, roč. LX, č. 31, 1931, str. 2, Jubilejní oslavy v Domažlicích 14. - 16. srpna 1931.
  • Posel od Čerchova, roč. LX, č. 34, 1931, str. 1, Oslavy 500. výročí husitského vítězství u Domažlic.
  • Nová doba, roč. XXXVII, č. 213, z 1. srpna 1931, str. 4, Ze zásadních důvodů ? Vláda odřekla protektorát nad slavnostmi k oslavě 500. výročí husitského vítězství u Domažlic
  • Moravský večerník, roč. XIII., č. 245, z 25. října 1934, výstřižek bez určení stránky, Chodové pod Čerchovem budují obrovský masiv na paměť vítězné bitvy u Domažlic r. 1431 nákladem milionovým
  • Moravský deník ( orgán Českosl. živnostensko - obchodnické strany středostavovské v zemi Moravskoslezské ), roč. IXXX, č. 250, z 24. října 1934, výstřižek bez určení stránky, Chodové u Domažlic budují památník největší vítězné bitvy české r. 1431
  • Čechoslovák - olomoucké vydání, ( list Československé církve na Moravě, Slovensku, Podkarpatsku), roč. XIII, č. 44, z 1. listopadu 1934, výstřižek bez určení stránky, Chodové u Domažlic budují památník - kdo souhlasíš, neopomeň přispěti
  • Časopis železnictva (českosl. Úřednictva železničního ), roč. XXXI, č. 15, z 22. srpna 1931, str. 218-220
  • Rozhled, regionální měsíčník č. 10 / 2009 z 5. 10., str. 13, S. Heidlerová: Kdyňsko se o státním svátku poklonilo Emilu Tšídovi, Vogel Madlen International s. r. o.
  • Nadnárodní registr neprofesionálního filmu FILMDAT.CZ, dokument ČR, Příběh památníku bitvy u Domažlic, 2017, autor Jan Novák.
  • Český rozhlas 2 - Praha, rubrika z 15. října 2011 v 21:30 hod., Toulky českou minulostí - 235. schůzka: Písnička, která vyhrála bitvu, autor: Josef Veselý, délka odvysílaného pořadu: 25 minut
  • Česká televize - ČT24 - Plzeňský kraj, regionální vysílání z 9.3.2013, 13:13 hod., Husitskou bitvu u Domažlic možná budou připomínat hned dva památníky.
  • Plzen. CZ z 22. 3. 2017, autorská šifra: jam, Baldov u Domažlic čekají další úpravy
  • Domažlický deník. CZ z 25. 1. 2009, Cibulková M., Po třičtvrtěstoletí se má Baldov změnit
  • Domažlický deník. CZ z 11. 2. 2009, Cibulková M., Už známe podobu památníku na Baldově
  • Domažlický deník. CZ z 26. 4. 2009, Cibulková M., Baldovský pomník husitům je běh na dlouhou trať (foto a videopříloha)
  • Domažlický zpravodaj. CZ, duben 2009, mgr. Miloš Novotný a ing. Eva Roubalová, Zpráva o cílech Společnosti pro památník bitvy u Domažlic
  • Domažlický deník. CZ z 21. 7. 2010, Bílek, P., Prázdninové loudání na kole ( Baldovský okruh dlouhý cca 20 km s převýšením 250 metrů)
  • Domažlický deník. CZ z 20. 8. 2011, Novotný, M., Bitvě u Domažlic bylo letos 580 let (info Společnosti pro památník bitvy u Domažlic)
  • Domažlický zpravodaj. CZ, zvláštní číslo, srpen 2011, Novotný, M., Od bitvy u Domažlic uplynulo 580 let (info Společnosti pro památník)
  • Domažlický deník. CZ z 14. 3. 2012, Cibulková, M., Výhledové panorama na Baldově prokouklo
  • cbklub. CZ / CBPout12, Baldovská pouť, fotoarchiv venkovní katolické mše na Baldově
  • Domažlický deník. CZ z 11. 6. 2012, bez autorského podpisu, Na Baldovském návrší se konal hudební festival
  • Domažlický deník. CZ z 16. 8. 2012, Babor, J., Bitvu u Domažlic připomíná opuštěný sokl
  • deník.CZ z 16. 11. 2012, Babor, J., Domažlický pivovar má být magnetem pro turisty - záměr města zřídit v multifunkčním centru také interaktivní expozici o husitských dějinách
  • Domažlický deník. CZ z 19. 2. 2013, Babor, J., Na baldovském soklu památník nevznikne
  • Domažlický deník. CZ z 5. 3. 2013, Babor, J., Baldov: Pro památník existuje i jiné místo než současný podstavec
  • Domažlický deník. CZ z 12. 4. 2013, J. Babor: První krok. Na Baldově vzniká naučná stezka
  • Domažlický deník. CZ z 4. 7. 2013, S. Šebek: Sympozium Tusta Sculpta: Sochaři v Domažlicích krotí dřevo a kámen (ilustrační fotogalerie)
  • Domažlický deník. CZ z 10. 7. 2013, S. Šebek: Sympozium skončilo, sochy zamíří na Baldov a do Furthu
  • Domažlický deník. CZ z 14. 8. 2013, M. Novotný (Společnost pro památník bitvy u Domažlic): Dnes je výročí slavné bitvy u Domažlic
  • Domažlický deník. CZ z 2. 10. 2013, J. Babor: Baldov bude hostit slavnostní setkání
  • Domažlický deník. CZ z 8. 10. 2013, M. Cibulková: Domažlice získaly novou cestu k procházkám: sochařskou stezku na Baldov (Fotogalerie - 55 fotografií a mapa Google)
  • Domažlický deník. CZ z 15. 3. 2014, Babor, J., Naděje na důstojný památník na Baldově ožívá
  • iDnes. CZ / Plzeňský kraj z 26. 3. 2014, Bublová, K., Na vrchu u Domažlic bude stát obří kalich
  • Domažlický deník. CZ z 22. 8. 2014, Cibulková, M., Na chodský folklor a národopis rozhodně nedám dopustit. ( Medailon k životnímu jubileu předsedy rodáckého Spolku Psohlavci v Praze Dr. Kupilíka, vyznamenaného za zpravodajskou činnost na vojenské zahraniční válečné misi ).
  • Novinky. CZ z 12. 8. 2015, Lochmannová, A., Chodské slavnosti začnou odhalením kalichu na Baldově . Pozvánka Společnosti pro památník bitvy u Domažlic s motivem husitského ozbrojence v bojovém voze.
  • Domažlický deník.CZ z 24. 11. 2016, Příběh památníku bitvy u Domažlic uspěl na festivalu
  • Domažlický deník. CZ z 9.12. 2016, Babor, J., Domažlický pivovar pojme knihovnu i tři expozice ( včetně husitské ) - Domažlice usilují o desítky milionů korun z dotací na přestavbu bývalého pivovaru
  • Domažlický deník. CZ z 2. 7. 2017, Babor, J., Na Baldově byla nalezena schránka s dokumenty z roku 1931
  • Domažlický deník. CZ z 7. 12. 2017, Babor, J., Na Baldově zapálí svíčky, vzpomenou na zesnulé děti - uctění Světového dne památky zesnulých dětí 10. 12. formou virtuální vlny světla
  • Domažlický deník. CZ z 9. 8. 2017, Babor, J., Pamětní medaile už je v prodeji
  • Domažlický deník. CZ z 9. 8. 2018, Pek, J., Sousedé ve Furthu im Wald opět skolí draka ( Drachenstich ), s fotem největšího kráčejícího robota ( draka ) na světě od Václava Tauera
  • Domažlický deník. CZ z 12. 6. 2018, Babor, J., Na Baldově se protly dvě charitativní akce , fota z archivu pořadatelů
  • Mapy. CZ ( Seznam. CZ. a. s. ), zadarmo plánovač trasy v Google play: Lom Baldov. Skoro jak širší Velká Amerika bez vody a s bagičem ( bagrem), foto: J. Nosek
  • petrski.rajce.idnes.CZ/Baldov/ Baldovské návrší a lom u Domažlic, Chodsko. Fotokniha z vlastních fotek. Album 146 fotografií. Pořízeno 5. 4. 2018
  • petrski.rajce.idnes.CZ/Baldov/ album sestavené z vlastních 267 fotografií od května 2015 do března 2016
  • Domažlice. EU / zpravodajství / z 7. 7. 2017, Kolbecková, K., Veřejnosti bylo představeno dokončené dílo na Baldově
  • konstrukce. CZ/clanek/tancici-rozhledna-v-tachove/, publikováno 26. 1. 2016, Tančící rozhledna v Tachově , vizualizované konstrukční řešení stavby v blízkosti vleku a husitského monumentu na vrchu Vysoká, odborný časopis pro stavebnictví a strojírenství
  • zanikleobce.CZ/Verschwundene Orte und Objekts/ Horní Baldov - zámeček - vepřín - Dvůr Baldov, více než deprimující havarijní stav komplexu budov ve stavu ruin a zřícenin, autentická fota Petra Bílka z 24. 1. 2016
  • idomazlice. CZ, kulturně turistický portál Městského kulturního střediska Domažlice, Domažlické Íčko: Cestou na Baldov
  • Folk zrcadla. CZ - zrcadla.info: 8. ročník multižánrového charitativního festivalu Baldovská pářka pod širým nebem na Baldovském návrší u Domažlic, konaného dne 9. 6. 2018. Dobrovolné vstupné obvykle věnováno Dětskému domovu v Nové Vsi
  • Domažlický zpravodaj, roč. 40, č. 7 - 8, 2018, s. 10, Baldov u Domažlic ožíje jazzem, Novotný, M., Pozvánka na 1. ročník swingových koncertů pod názvem Jazzový Baldov , konaného dne 18. srpna 2018 od 15. hodin se vstupem zdarma a s občerstvením v místě. Ojedinělou akci s originálními novodobými coververzemi husitského chorálu připravila Společnost pro památník bitvy u Domažlic
  • Domažlický zpravodaj , roč. 40, č. 7 - 8, 2018, s. 11, Cyklotour Na kole dětem končila v Domažlicích na Baldově , o poslední etapě cyklotour z Ostravy do Domažlic na podporu onkologicky nemocných dětí, bez autorského podpisu, fotopříloha
  • Domažlický zpravodaj, roč. 40, č. 7 - 8, 2018, s. 11, Pozvánka K bohoslužebnému ( vzpomínkovému ) shromáždění u příležitosti 603 let od upálení Mistra Jana Husa od Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Domažlicích, bohoslužbu vedl evangelický farář Petr Grendel
  • Domažlický zpravodaj, roč. 40, č. 7 - 8, 2018, s. 11, Holub, R., Poděkování CB klubu Domažlice Římskokatolické církvi a vikáři Miroslawu Giergovi za sv. mši na Baldově, skautskému oddílu Bazilišci za doprovodný program na sochařské stezce směrem na Baldov a všem členům CB klubu za průběh akce Květen na Baldově
  • Husitství. CZ - monotematické celky: Bitvy a tažení a Galerie

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat