Tomáš Plch

československých legií v Rusku

Tomáš Plch (13. prosince 1890, Majdalena[4] - 6. listopadu 1942, Berlín, Věznice Plötzensee) byl za první světové války příslušníkem československých legií v Rusku. Po návratu z Vladivostoku do Československa se stal vojákem z povolání. Ve vyšších důstojnických hodnostech prošel mnoha různými funkcemi v prvorepublikové československé armádě.[3] Po vypuknutí druhé světové války se zapojil (jako bývalý plukovník generálního štábu) do práce v domácím odboji - v ilegální vojenské organizaci Obrana národa (ON).[3] Byl spoluorganizátorem Oblastního velitelství ON Velká Praha a předurčený velitel Vinohradské brigády ON.[3] Po zatčení gestapem (4. června 1941) byl vězněn, krutě vyslýchán a nakonec berlínským lidovým soudem odsouzen (za velezradu a napomáhání nepříteli) k trestu smrti gilotinou. Byl popraven 6. listopadu 1942 v Berlíně, ve věznici Plötzensee. Po skončení druhé světové války byl posmrtně povýšen do hodnosti brigádního generála a vyznamenán (in memoriam) Československým válečným křížem 1939.

Tomáš Plch
Tomáš Plch[1]
Tomáš Plch[1]
Narození 13. prosince 1890[1]
Majdalena, Okres Jindřichův Hradec, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. listopadu 1942 (ve věku 51 let)[2]
Berlín, Věznice Plötzensee, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popraven gilotinou[2]
Povolání voják z povolání
Zaměstnavatelé Ministerstvo národní obrany, československá armáda
Partner(ka) družka: Marie Pěkná[3]
Rodiče Jan Plch, Anna Plchová (rozená Květoňová)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Mládí, studia, vojenská služba a první zaměstnání (1890–1914)Editovat

Tomáš Plch se narodil 13. prosince 1890 v obci Svatá Majdalena [p 1] u Třeboně (v domku čp. 16[5]) v rodině nádeníka Jana Plcha a jeho manželky Anny Plchové (rozené Květoňové).[1] [p 2] Jeho otec se později stal strážníkem státní dráhy v Suchdole nad Lužnicí, kam se rodina také přestěhovala.[5] Po obecné škole následovalo středoškolské osmileté studium (na českém státním vyšším gymnáziu v Třeboni) (1903 - 1911) zakončené maturitní zkouškou (7. července 1911).[5] Ještě téhož roku koncem září (29. září 1911) byl Tomáš Plch u odvodové komise (u doplňovacího okresního velitelství v Jindřichově Hradci) odveden a za dva dny (1. října 1911) již jako jednoroční dobrovolník nastoupil vojenskou službu u c. k. pěšího pluku číslo 75 v Jindřichově Hradci.[5] Po základním výcviku (ještě v roce 1911) v Jindřichově Hradci byl Tomáš Plch na přelomu let 1911 / 1912 odvelen do rakouského Salzburgu ke studiu na škole pro důstojníky pěchoty v záloze.[1] Po skončení prezenční vojenské služby a návratu do civilního života nastoupil Tomáš Plch (dnem 1. října 1912) do zaměstnání (jako úředník) na městském úřadě v Suchdole nad Lužnicí. Zde Tomáš Plch pracoval až do léta roku 1914.[5]

V první světové válce, v zajetí a v legiích (1914–1920)Editovat

 
Americká loď S.S. President Grant

Po vypuknutí první světové války (28. července 1914) byl Tomáš Plch (26. srpna 1914) v rámci mobilizace povolán ke svému kmenovému pluku (75. pěší pluk).[5] S tímto plukem byl následně odvelen jako velitel čety na ruskou frontu.[5] Dne 11. listopadu 1914 byl povýšen do hodnosti podporučíka.[3] Při jednom z těžkých bojů byl Tomáš Plch dne 18. listopadu 1914 blízko Krakova zraněn (holeň levé nohy[5]). Několik týdnů strávil v nemocničním ošetřování, ale toto zranění se obešlo bez trvalých následků.[1] Jako podporučík v záloze se na jaře roku 1915 opět vrátil na ruskou frontu. Dne 23. června 1915 byl v bojích opět raněn (do pravého stehna) a zároveň téhož dne padl (St. Martinovka[6]) do ruského zajetí.[5] Zranění si vyžádalo delší ošetřování ve vězeňské nemocnici a pak následovala (až do 22. srpna 1917) internace v ruských zajateckých táborech. (Nejprve prošel zajateckým táborem Romanov v jaroslavské gubernii, pak následoval tábor Kostrom a nakonec to byl zajatecký tábor Galica v kostromské gubernii.) V tom posledním (Halič Kostromská gubernie[6]) si Tomáš Plch dne 1. července 1917 podal přihlášku do československých legií v Rusku.[1] Dnem 23. srpna 1917 byl prezentován jako střelec u 7. československého střeleckého pluku (v té době působil u pluku i Plchův budoucí kolega v protiněmeckém odboji – Tomáš Berka), ale vzápětí byl odeslán (jako frekventant) do důstojnického kurzu u 5. československého střeleckého pluku v Borispolu.[3] Po absolvování důstojnického kurzu byl Tomáš Plch převelen k 7. československému střeleckému pluku, kde nejprve zastával funkci velitele čety a později pak působil jako velitel plukovní poddůstojnické školy.[3] Dne 4. října 1917 byl Tomáš Plch povýšen na poručíka.[5]

Jako osobní pobočník kapitána Eduarda Kadlece se účastnil bojů proti bolševikům.[3] U Východní skupiny generála Radola Gajdy působil (od června 1918 do února 1919) Tomáš Plch ve funkci staršího pobočníka štábu skupiny.[3] Do hodnosti kapitána byl povýšen ke dni 17. srpna 1918.[3]

Další úkoly a funkce v československých legiích na Rusi následovaly:

  • Od 3. února 1919 do 13. července 1919 sloužil Tomáš Plch u 2. československé střelecké divize ve funkci pomocníka náčelníka štábu (později jako náčelník štábu divize);[3]
  • Od 14. července 1919 pracoval jako zatímní zástupce náčelníka inspektorského oddělení "děžurného generála" štábu Československého vojska na Rusi;[3]
  • Od 15. září 1919 do 6. června 1920 působil Tomáš Plch jako náčelník osobního oddělení ve štábu "děžurného generála". Tuto funkci pak vykonával až do svého návratu (červen 1920) do Československa.[3]

Dne 1. ledna 1920 byl Tomáš Plch povýšen do hodnosti majora ruských legií.[3] Ve Vladivostoku se dne 22. dubna 1920 nalodil na transportní loď President Grant.[3] Jednalo se v pořadí o 23. transport, který dorazil do Terstu 12. června 1920. Z řad příslušníků československých legií byl Tomáš Plch formálně vyřazen k 20. červnu 1920.[6]

Zpátky ve vlasti, vojenská kariéra (1920–1929)Editovat

Do svobodného Československa se Tomáš Plch vrátil 16. června 1920.[5] Následovala repatriační dovolená a nástup (18. září 1920) do služby u Ministerstva národní obrany (MNO) v Praze. Tady Tomáš Plch zastával funkci referenta ruské legie.[3] Dne 18. října 1920 se stal major Tomáš Plch důstojníkem z povolání[5] a následně pak 13. listopadu 1920 byl aktivován jako důstojník pěchoty z povolání.[1] U vojenské kanceláře prezidenta republiky (VKPR) v Praze pracoval téměř jeden celý rok (v období od 19. listopadu 1921 do 3. listopadu 1922).[3] Od 4. listopadu 1922 do 30. září 1924 studoval Tomáš Plch, stejně jako mnozí další důstojníci, na pražské Válečné škole. Studoval zde nejprve jako hospitant I. ročníku a poté již jako řádný posluchač jejího II. ročníku.[3] Od 1. října roku 1924 byl (v hodnosti majora) přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a opět nějaký čas (již jako major generálního štábu) působil u vojenské kanceláře prezidenta republiky (VKPR) v Praze.[1] Roky následující byly ve znamení dvou kurzů:[3]

Do hodnosti podplukovníka byl Tomáš Plch povýšen k 14. prosinci 1927. V období od 1. srpna 1929 do 31. srpna 1929 pobýval Tomáš Plch v zahraničí na „zkušené“ u štábu 2. armády v severofrancouzském městě Amiens.[5]

Vojenská kariéra (1930–1938)Editovat

 
Plukovník generálního štábu Tomáš Plch stojící uprostřed skupinky. Snímek z 30. let dvacátého století pochází z vojenských manévrů československé armády.[5]

Kariéra Tomáše Plcha ve třicátých letech dvacátého století byla poznamenána rychlým střídáním míst působení a vojenských funkcí:

  • V období od 1. listopadu 1929 do 14. října 1932 byl zatímním velitelem hraničářského praporu 6 v Domažlicích.[3]
  • Dne 30. června 1933 byl přeložen ze skupiny důstojníků generálního štábu do skupiny důstojníků pěšího vojska.[3]
  • Od 15. října 1932 do 15. srpna 1934 vykonával funkci zatímního velitele u hraničářského praporu 5 v Chebu.[3]
  • Řádným profesorem taktiky pěchoty v "Kurzu pro velitele vojskových těles a oddílů" se Tomáš Plch stal od 16. srpna 1934.[3]
  • Ke dni 1. lednu 1935 byl povýšen do hodnosti plukovníka.[3]
  • Funkci velitele pěšího pluku 39 v Bratislavě zastával v období od 30. listopadu 1936 do 2. ledna 1938.[3]
  • První polovinu roku 1938 (od 3. ledna 1938 do 30. června 1938) věnoval Tomáš Plch studiu "Kurzu pro vyšší velitele" v Praze, po kterém následovala jednoměsíční letní dovolená.[3]
  • Od 1. srpna 1938 sloužil Tomáš Plch v Praze u I. sboru ve funkci přiděleného důstojníka. Byl k dispozici veliteli sboru pro mimořádné práce na obraně státu.[3]
  • Za branné pohotovosti státu Tomáš Plch zastával (od. 24. září 1938 do 12. listopadu 1938) v rámci svého mobilizačního zařazení funkci zástupce velitele (brigádního generála Karla Václava Petříka) 1. skupiny v Rakovníku a později (po dislokaci skupiny) na Kladně.[3]
  • Zpráva o okupaci okleštěné části Československa zastihla Tomáše Plcha na velitelství I. sboru v Praze.[3]

Druhá světová válka a protiněmecký odbojEditovat

Po likvidaci československé branné moci v létě (resp. v první polovině) roku 1939 nastoupil Tomáš Plch jako zemský vrchní ředitel v Archivu země České v Praze.[3] Tou dobou byl již ale zapojen v protiněmeckém odboji v rámci vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON).[3]

K jeho nejbližším spolupracovníkům patřili v té době nejen bratři Tomáš Berka a Miloslav Berka s jejich švagrem podplukovníkem Jaroslavem Hrabovským, ale také další odbojáři - bývalí příslušníci československých legií v Rusku.[5] Vršovice, Nusle, Michle, Pankrác, Podolí, Braník - pražské čtvrtě, kde se bývalý plukovník Tomáš Plch podílel na plnění úkolů souvisejících s výstavbou podzemních vojenských jednotek.[5] Prostřednictvím Tomáše Plcha se na pražskou odnož Obrany národa napojil i jeho přítel, bývalý plukovník generálního štábu Jaroslav Konečný.[5]

Hlavním posláním domácího odboje byla zpravodajská činnost a příprava povstání proti okupační moci.[5] Získávání informací o stavu německých jednotek, tolik potřebné zbraně, finance pro potřeby krytí odboje, to byl podstatné úkoly, kterými se bývalí důstojníci v řadách odboje zaměstnávali.[5] Schůzky, kde se plánovalo povstání, se odehrávaly na různých místech v Praze. Také v pražské kavárně Waldek (Waldeck).[5] Zde se Tomáš Plch několikrát sešel s čelnými představiteli domácího odboje, zde dostal i úkol zbudování vinohradské brigády.[5]

Po vzniku Oblastního velitelství Obrany národa - Velká Praha spolupracoval s jeho velitelem - divizním generálem Bedřichem Homolou. Tomáš Plch se podílel na vzniku Krajského velitelství ON Praha - jihovýchod.[3] Byl pověřen svým velitelem (plukovníkem pěchoty Miloslavem Berkou) vybudovat v Praze na Vinohradech brigádu. Ta měla být složena ze dvou rámcových pluků a Tomáš Plch měl být velitelem této vinohradské brigády.[3] Ani tato ilegální organizace (ON) nebyla ušetřena toho, že se do řad jejich členů podařilo proniknout konfidentům.[3] Po rozsáhlém zatýkání v červnu roku 1941 byla struktura ilegální organizace zásahem německých represivních složek (gestapo) rozbita.[3]

Zatčení, věznění, výslechy, odsouzení,...Editovat

 
Německy psaný zatykač na Tomáše Plcha ze dne 6. října 1941.[5]

Tomáš Plch byl zatčen 4. června 1941 v odpoledních hodinách. V následujících týdnech byl vězněn a za použití krutých metod vyslýchán v Petschkově paláci.[3] Celkem prodělal 47 výslechů a navzdory krutému mučení nikoho ze svých spolupracovníků v odboji neprozradil.[3] V samovazbě na Pankráci byl držen až do 15. září 1941, pak byl přesunut do káznice Gollnow u Štětína.[3] Odtud byl 10. července 1942 převezen do věznice Alt-Moabit v Berlíně.[3] Tady čekal na soudní proces. Dne 3. srpna 1942[2] od 9:00 hodin[5] bylo zahájeno soudní řízení. Na něm byl Tomáš Plch odsouzen před senátem berlínského lidového soudu (Volksgeritch) za zločiny velezrady a napomáhání nepříteli k trestu smrti.[3] Spolu s Tomášem Plchem byli k témuž trestu odsouzeni i jeho spolupracovníci v odboji:[3]

  • plukovník pěchoty František Smejkal,[3]
  • podplukovník pěchoty Václav Král[3] a
  • štábní kapitán pěchoty Karel Řihák.[3]

Den po vynesení rozsudku (4. srpna 1942) byli Tomáš Plch a s ním odsouzení spolupracovníci převezeni policejním autobusem[5] do věznice v Berlíně-Plötzensee.[3] Tady čekali na vykonání rozsudku. Družka Marie Pěkná (pokud to jen bylo možné) posílala svému druhu čisté prádlo, ponožky, léky a další potřebné věci, které vězeňská cenzura povolila.[3] Poslední šancí odvrátit absolutní trest byla žádost o milost.[3] Podal si ji jak Tomáš Plch, tak i jeho družka Marie Pěkná, ale obě žádosti byly německými úřady zamítnuty.[3]

Plukovník pěchoty Tomáš Plch byl sťat gilotinou (tzv. sekerou)[2] dne 6. listopadu 1942.[3][2]

DovětekEditovat

Jeho družka Marie Pěkná byla také zatčena gestapem a několikrát vyslýchána.[3] Po propuštění věnovala všechny svoje finanční prostředky jakož i majetek na záchranu svého druha - Tomáše Plcha.[3] Z následků výslechů na gestapu se pak musela dlouhodobě léčit.[3]

Po válceEditovat

Po skončení druhé světové války byl (in memoriam) povýšen do hodnosti brigádního generála.[3] Také byl posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem 1939.

VyznamenáníEditovat

Pomník důstojníků generálního štábu, obětí z let 1939 - 1945Editovat

 
Pomník důstojníků GŠ
(obětí z let 1939 - 1945)

Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR (Tychonova 270/2 Praha 6;[3] GPS souřadnice: 50°05′40″ s. š., 14°24′03″ v. d. ) se nachází na prostranství uvnitř objektu MO (není veřejně přístupný). Pomník byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004 a jeho autorem je akademický sochař Peter Nižňanský. V textu je uvedeno: "PAMÁTCE DŮSTOJNÍKŮ GENERÁLNÍHO ŠTÁBU, ABSOLVENTŮ VYSOKÉ ŠKOLY VÁLEČNÉ, KTEŘÍ POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY V LETECH 1939-1945", následuje výpis jmen .... BRIG.GEN. TOMÁŠ PLCH 1890-1942 ....[7]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Obec Majdalena, dříve Svatá Máří Magdalena, německy Sankt Maria Magdalena se nachází v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský.[5]
  2. Plchovi měli celkem čtyři děti: Tomáš (* 1890) byl jejich druhý syn, jeho mladším bratrem byl Jan Florian (* 1888), jeho mladší sestrou byla Anna Angela (* 1889) a jeho starší sestrou byla později narozená Marie (*1893).[5]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavatelství a nakladatelství fortifikační literatury, 2000. 255 s. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola Životopisné údaje Tomáše Plcha (* 13. 12. 1890 - 6. 11. 1942, Berlín-Plötzensee) (2 stránky), s. 152, 153. 
  2. a b c d e Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee [online]. [cit. 2018-01-29]. Příjmení a jméno: Plch Tomáš; Zaměstnání: plukovník gšt., úředník; Datum narození: 13.12.1890; Místo narození: Herda; Provinění: Dne 3.8.1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za velezradu a napomáhání nepříteli (odbojová organizace Obrana národa); Datum popravy: 6.11.1942; Způsob popravy: gilotina; Zdroje: ABS (141), Barch (R 3001, 3017), Der Tod von Plötzensee, Ehrenbuch, GDW, Gedenkstätte Plötzensee, NA (KT-OVS). Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-12. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk STEHLÍK, Eduard; LÁNÍK, Jaroslav; I. Baka, J. Bílek, J. Bystrický; F. Cséfalvay, M. Čaplovič, T. Jakl; J. Kalina, M. Kopecký, J. Marek; A. Maskalík, I. Procházka, J. Rajlich; P.Šumichrast, Z.Zudová-Lešková. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Kapitola Heslo: Tomáš Plch (13. prosince 1890 Svatá Majdalena, dnes Majdalena, okres Třeboň – 6. listopadu 1942 Berlín, Německo), plukovník generálního štábu (brigádní generál in memoriam), spoluorganizátor Oblastního velitesltví Obrany národa Velká Praha, předurčený velitel Vinohradské Obrany národa, s. 229, 230. 348 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. Dostupné také na: Záznam v databázi NKČR. Dále dostupné na: [,]. ISBN 80-7278-233-9. 
  4. Matrika narozených, Majdalena 1857-1895, snímek 290 [online]. SOA Třeboň. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z SCHEJBAL, BC., Jiří. Osudy členů odbojové organizace Obrana národa – oblastního velitelství Velká Praha (životní příběhy bratří Berkových, Jaroslava Konečného a Tomáše Plcha, bývalých legionářů a důstojníků československé armády). Hradec Králové, 2015 [cit. 2018-01-14]. 136 s. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové; Filozofická fakulta; Historický ústav. Vedoucí práce doc. PhDr. Marta Kohárová, CSc.. s. 78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86. Studijní program: N7105 = Historické vědy; Studijní obor: Historie. Dostupné online.
  6. a b c Příjmení:PLCH; Jméno:Tomáš; Bydliště:Suchdol nad Lužnicí okr. Třeboň; Datum narození:13.12.1890; Místo narození:Svatá Maří Magdalena Suchdol nad Lužnicí okr. Třeboň Suchdol nad Lužnicí [online]. Vojenský ústřední archiv - databáze legionářů [cit. 2018-04-14]. Dostupné online. 
  7. ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945 [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-03-06 [cit. 2018-04-14]. Dostupné online. 

Jiné externí odkazy a možné zdrojeEditovat

  • Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války).
  • Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)
  • Vojenský ústřední archiv (VÚA) Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, kvalifikační listina Tomáše Plcha
  • Vojenský historický archiv (VHA), fond kvalifikační listiny vojenských osob, kvalifikační listina Tomáše Plcha
  • Ministerstvo obrany České republiky (MO ČR) - oddělení pro vydávání osvědčení podle Zákona číslo 255/1946 Sbírky, spis Tomáše Plcha
  • Státní oblastní archiv (SOA) v Třeboni, Matrika narozených 1857-1895
  • Cebe-Haberský, Jaroslav. Dům mrtvých: věznice Moabit a Plötzensee 1940-1942. V Praze: Kvasnička a Hampl, 1946. 147 stran.
  • Národní památník Domažlice