Otevřít hlavní menu

Rakovník

město v okrese Rakovník ve Středočeském kraji

Rakovník je město ve Středočeském kraji, ležící 40 km západně od Prahy a 45 km na severovýchod od Plzně. Nachází se na okraji Rakovnické pahorkatiny v blízkosti CHKO Křivoklátsko, v členité krajině na dně kdysi mokřinatého údolí, kterým protéká Rakovnický potok. Žije zde přibližně 16 tisíc[1] obyvatel. Rakovník je správním, průmyslovým a kulturním centrem, má postavení obce s rozšířenou působností.

Rakovník
Rakovnická radnice
Rakovnická radnice
Znak obce RakovníkVlajka obce Rakovník
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ020C 541656
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Rakovník (CZ020C)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Rakovník
Historická země Čechy
Katastrální území Rakovník
Katastrální výměra 18,5 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 15 846 (2019)[1]
Nadmořská výška 322 m n. m.
PSČ 269 01 až 269 02
Zákl. sídelní jednotky 16
Části obce 2
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Husovo náměstí 27
269 01 Rakovník 1
Starosta PaedDr. Luděk Štíbr
Oficiální web: www.mesto-rakovnik.cz
E-mail: posta@murako.cz
Rakovník v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Rakovník
Rakovník
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Nejstarší dějinyEditovat

Rakovník se původně nazýval Rokytka, a to podle říčky, která osadou protékala. Své dnešní jméno dostal údajně podle báje o velikém hladomoru, který zasáhl kraj. Tehdy pomřelo mnoho lidu a neštěstí by zřejmě pokračovalo dál, kdyby jednu ženu žijící na místech u dnešního kostela sv. Jiljí nenapadlo uvařit svým dětem k jídlu raka. V té době se totiž myslelo, že rak, který získá po uvaření rudou barvu, je jedovatý. Děti však nepomřely, Rokytka žila z raků a znova se postavila na nohy. Pravděpodobnější však je, že Rakovník dostal své jméno podle porostu, který kdysi rostl v tamních mokřinách.

Písemně je Rakovník (německy Rakonitz, latinsky Racona) poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo soudu nového kraje. Základ současné podoby (dlouhé náměstí o rozměrech zhruba 400 x 50 m) město získalo ovšem až někdy kolem roku 1300. Majestátem českého krále Jana Lucemburského byla městu potvrzena práva, která mělo již ve 13. století (právo mílové, trhové právo). Rakovník měl statut komorního města, které však více než na vůli královské komory bylo závislé na momentálním postavení nedalekého královského hradu Křivoklátu. Kolem roku 1352 vyhořel kostel sv. Mikuláše na východním konci náměstí. Byl vystavěn téměř celý nově jako děkanský kostel a posléze zasvěcen tentokrát sv. Bartoloměji.

Nový kostel byl také posléze samostatně opevněn, jak je patrno z bojů roku 1422, kdy byli nuceni město opustit sympatizanti husitství. O opevnění celého města se postaral až Aleš Holický ze Šternberka v první polovině 15. století. V bitvě u Lipan stál na vítězné straně a posléze se přimkl k Jiřímu z Poděbrad. Křivoklátsko s Rakovníkem měl v zástavě až do roku 1453, kdy se oblast vrátila pod královskou komoru. Jiří z Poděbrad povolil v roce 1471 městu výstavbu zděných hradeb. Jeho nástupce Vladislav Jagellonský udělil Rakovníku v roce 1482 znak, v němž se objevil i rak, protože již zřejmě nebylo správné povědomí o vzniku jména města.

 
Pražská brána

Královské městoEditovat

V 16. století nastal velký rozvoj města. Začaly se stavět kamenné hradby, v nichž zvláště vynikly čtyři nové brány (dochovala se severní Vysoká a východní Pražská), které však nebyly nikdy vskutku dokončeny. Dařilo se chmelařství a výrobě piva, které získalo věhlas i v zahraničí. Na severozápadě za městem byl v roce 1575 založen nový hřbitov a na něm postaven kostel Nejsvětější Trojice se samostatnou zvonicí. I po nástupu Habsburků na český trůn Rakovník stál při panovnících tohoto rodu a snažil se tak vyhnout zvůli toho, kdo právě držel Křivoklát. Až Rudolf II. toto ocenil a po staletích marného čekání povýšil Rakovník v roce 1588 na královské město.

Při českém stavovském povstání v Rakovníku našlo útočiště na konci října 1620 stavovské vojsko pod vedením Kristiána z Anhaltu. V okolí kostela sv. Jiljí a morového hřbitova západně od města došlo ke střetu s koaličními vojsky vedenými Maxmiliánem Bavorským a generálem Buquoyem. Po něm se ovšem obě armády vydaly na cestu ku Praze, kde byla svedena bitva na Bílé hoře, v níž bylo české stavovské vojsko zcela poraženo. Při následné rekatolizaci muselo i Rakovník opustit několik rodin. Mnohem horší však byly důsledky přechodů různých vojsk (Sasové, Švédové, císařští), které se pravidelně opakovaly až do konce třicetileté války v roce 1648. Ve městě zbyla sotva polovina domů a mnoho z nich bylo neobydlených. Ve druhé polovině 17. století město po sto letech postihl mor a na jeho sklonku také velká ničivá povodeň. V severní části Rakovníka, který od roku 1658 připadl Schwarzenberkům, vzniklo židovské ghetto, které se dočkalo synagogy až po skoro sto letech.

Vojska se ve městě zdržovala dlouhodobě i v 18. století. Např. Francouzi si Rakovník vybrali v roce 1741 jako základnu při svém okupování Prahy. Po moru v roce 1726 byla vystavěna na hřbitově kaple sv. Rocha a na náměstí přibylo v roce 1749 mariánské sousoší upravené v roce 1829. V roce 1755 na náměstí pravidelně obracel na katolictví kázáním Koniáš a ve městě byla vybudována kasárna, v nichž byl později v roce 1867 založen pivovar Rakovník. Rozvoj města byl nicméně zabrzděn, protože ho kvůli liknavosti místního představenstva minuly postupně silnice budované z Prahy do Karlových Varů a Chebu.

Moderní RakovníkEditovat

V 19. století ovšem začaly být odstraňovány hradby (včetně západní Svatojilské a jižní Lubenské brány i opevnění kostela sv. Bartoloměje, které vytvářelo tzv. Zákostelí), aby se město mohlo rozrůstat. V roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách, kterou nejprve vedli piarističtí a později premonstrátští kněží. Dnes je toto gymnázium pojmenováno po spisovateli Zikmundu Winterovi, který zde započal mezi roky 1874 a 1884 svou učitelskou dráhu. V roce 1904 na této reálce maturoval budoucí malíř Václav Rabas. Postupně také byly stavěny budovy pro další školy, knihovnu, finanční ústavy a jiné. Přes čtyřicet let zde také fungovala botanická zahrada. V roce 1895 bylo založeno městské muzeum, které se po téměř čtyřiceti letech přestěhovalo do bývalého městského paláce cisterciáků z kláštera v Plasích.

Rakovník byl od roku 1865 okresním městem, kde se rozvíjel i průmysl. V roce 1875 vznikla mydlárna Františka Otty, dále byl uveden do provozu lihovar, cukrovar[2] a další nové závody. Fungovala zde také řada mlýnů, pil, cihelen a pískoven. Po těžbě černého uhlí se pozornost soustředila na šamot a jeho zpracování. V roce 1883 vznikl první keramický závod, pozdější společnost RAKO. Díky novým zabydleným předměstím prudce rostl počet obyvatel (v roce 1820 zde žilo 2 200 obyvatel, roku 1870 jich bylo 4 648 a na konci století už 6 620). Město ovšem nejprve minul moderní dopravní prostředek, kterým byla železnice. Až dodatečně zde vznikl železniční uzel, který Rakovník připojil na nedalekou Lužnou, kde procházela hlavní trať z Prahy do Karlových Varů. Dále okresní město získalo přímé spojení s Berounem, Blatnem, Mladoticemi a Louny.

V souvislosti s rostoucí zástavbou byly vysoušeny rybníky, jako byl Podkovářský nebo Trávnický, a narovnáván Rakovnický potok. V roce 1872 ale přišla ničivá povodeň, po níž bylo rozhodnuto posunout jeho koryto dále od centra asi o 100 metrů od bývalých hradeb jižním směrem. Tato regulace stejně jako opravy různých památek pokračovaly také ve 20. století. Starostou v tomto období byl Josef Čermák, po němž jsou pojmenovány městské sady.[3] I v novém století nadále rostl průmysl: rozrůstala se přestěhovaná Ottova mydlárna, pozdější Rakona,[4][5] a vznikaly nové závody, významnými byly kromě další keramické továrny Keram[6] dvě továrny na stroje Linhart[7] a Vltavský[8] – pozdější TOS Rakovník[9], nebo továrna Stadion[10] vyrábějící kola, později např. i stejnojmenný moped. Rozšiřovala se rakovnická předměstí Zátiší a Vinohrady, přestavovaly se ovšem také zástavby z minulého století a roku 1929 byla dobudována dnešní Masarykova nemocnice. Po roce 1930, kdy zde za starosty Čeňka Vaněčka působilo např. pět středních škol, sedm finančních ústavů, sedm hotelů a tři biografy,[11] měl Rakovník už 11 tisíc obyvatel.

 
Mariánský sloup na Husově náměstí

Po mnichovské dohodě se Rakovník stal příhraničním městem. Za druhé světové války byli i odtud deportováni Židé. Město bylo osvobozeno 9. května 1945 Rudou armádou. Ve městě po válce pokračovala výstavba různých zařízení (letní kino, sportovní hala, bazén, vnitrostátní letiště) i zvětšování obytné zástavby především za pomoci panelových sídlišť (Bendovka). Byl sídlem okresního národního výboru, po sametové revoluci až do roku 2002 okresního úřadu, stále zde působí okresní soud a okresní státní zastupitelství.

Územněsprávní začleněníEditovat

Rakovník byl již zhruba od poloviny 13. století centrem Rakovnického kraje, který byl jedním z nejmenších českých krajů, zejména když se od něj oddělilo Podbrdsko. Na počátku 18. století se naopak připojilo Slánsko, ovšem v roce 1849 byl kraj v souvislosti s novou organizací zeměpanské správy Čech zrušen. Vznikl politický a také o něco menší soudní okres Rakovník (součástí politického okresu byl i soudní okres Křivoklát[12]), které přetrvaly jedno století (v období německé okupace patřil do kladenského a pak pražského oberlandratu[13]). Až v roce 1949 byl ustaven jediný okres Rakovník jako součást nově vzniklého Pražského kraje,[14] který byl v roce 1960 nahrazen Středočeským krajem. Po zrušení okresních úřadů v roce 2002 je Rakovník obcí s rozšířenou působností, jejíž správní obvod je totožný s okresem.

Vlastní město se člení na dvě části, historické jádro jako Rakovník I a zbytek města je Rakovník II. Z hlediska římskokatolické správy místní farnost spadá do pražské arcidiecéze, přičemž rakovnický vikariát měl původně 26 farností, od jejich sloučení roku 2004 už jen čtyři. Je zde také náboženská obec Československé církve husitské, patřící do pražské diecéze, vikariátu Beroun. Naopak Českobratrská církev evangelická zde vlastní sbor nemá, území Rakovníku ale i tak patří do jejího pražského seniorátu.

ObyvatelstvoEditovat

Podle sčítání lidu roku 1921 zde žilo v 1 016 domech 8 805 obyvatel, z nichž bylo 4 572 žen. 8 711 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 35 k německé a 9 k židovské. Žilo zde 1 766 římských katolíků, 149 evangelíků, 4 796 příslušníků církve československé a 188 židů.[15] Podle sčítání roku 1930 zde žilo v 1 507 domech 11 078 obyvatel. 10 856 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 126 k německé. Žilo zde 2 724 římských katolíků, 259 evangelíků, 5 471 příslušníků církve československé a 153 židů.[16]

Podle sčítání roku 2001 zde žilo 16 695 obyvatel, z nichž bylo 8 607 žen. 16 023 obyvatel se hlásilo k české národnosti a 169 ke slovenské. Žilo zde 1 448 římských katolíků, 67 evangelíků, 318 příslušníků církve československé husitské a 33 pravoslavných.[17] Podle sčítání roku 2011 zde žilo 16 585 obyvatel, z nichž bylo 8 547 žen. 11 484 obyvatel se hlásilo k české národnosti a 178 ke slovenské (4 581 obyvatel svou národnost neuvedlo). Žilo zde 485 římských katolíků, 13 evangelíků, 100 příslušníků církve československé husitské a 25 pravoslavných.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Rakovník podle sčítání lidu[19]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 4 274 5 245 5 629 6 622 8 394 8 805 11 078 11 619 11 956 13 103 16 233 17 425 16 695 16 585
Počet domů 404 476 502 611 848 1 016 1 507 1 893 1 974 2 022 2 137 2 296 2 325 2 527

DopravaEditovat

Pozemní komunikaceEditovat

Městem procházejí nebo z města vycházejí silnice II/227 Žatec – Rakovník – Křivoklát, II/228 Jesenice – Rakovník, II/229 Kralovice – Rakovník – Louny, II/233 Plzeň – Radnice – Slabce – Rakovník, II/237 Rakovník – Nové Strašecí – Třebíz. Z města jezdí autobusové linky např. do těchto cílů: Jesenice, Kladno, Křivoklát, Louny, Nové Strašecí, Praha.

Ve městě samotném funguje městská autobusová doprava se čtyřmi linkami B1 až B4, která obsluhuje i blízký městys Senomaty a obce Lubná, Lužná, Lišany a Olešná.

ŽelezniceEditovat

Město leží na křižovatce železničních tratí 120, 126, 161, 162 a 174. Železniční trať 120 Praha – Kladno – Rakovník je jednokolejná celostátní trať s rychlíkovou dopravou, doprava byla mezi Lužnou a Rakovníkem zahájena roku roku 1871. Železniční trať 126 Most – Rakovník je jednokolejná celostátní trať, doprava byla mezi Rakovníkem a Louny zahájena roku 1904. Železniční trať 161 Rakovník – Bečov nad Teplou je jednokolejná regionální trať, doprava byla mezi Rakovníkem a Žluticemi zahájena roku 1897. Železniční trať 162 Rakovník – Kralovice u Rakovníka je jednokolejná regionální trať, doprava na ní byla zahájena roku 1899, původně vedla až do Mladotic. Železniční trať 174 Beroun – Rakovník je jednokolejná celostátní trať, doprava na ní byla zahájena roku 1878.

Na území města je odbočná železniční stanice Rakovník, dále na trati 120 železniční zastávka Rakovník zastávka a na trati 161 železniční zastávka Rakovník západ.

SportEditovat

V Rakovníku působí celá řada sportovních klubů. Fotbalové jsou SK Rakovník, hrající Českou fotbalovou ligu, a TJ Tatran Rakovník, hrající divizi B. Kromě nich je zde také ženský klub FK Rakovník, k dispozici mají stadiony v městském sportovním areálu na nábřeží nebo v areálu Šamotka. Na zimním stadionu hraje hokej HC Rakovník, účastník Středočeské krajské ligy, a v místní sokolovně volejbal VK Rakovník a basketbal BK TJ Sokol Rakovník.

Prostřednictvím spolku TJ Lokomotiva Rakovník se provozuje také atletika, cyklistika, florbal (FBC Rakovník), judo (Cobra club Rakovník), kanoistika, kulturistika, pozemní hokej (HC 1972 Rakovník), stolní tenis nebo i šachy. Ve městě dále působí oddíly boxu (TJ TZ Rakovník a FFF Box), rugby (Rugby Club Rakovník), hokejbalu (HBC Rakovník), inline hokeje (IHC Rakovník), stejně jako horolezecký klub, oddíl minigolfu nebo na místním vnitrostátním letišti aeroklub.

KulturaEditovat

Kulturní a společenský život ve městě organizuje příspěvková organizace Kulturní centrum Rakovník, mj. provozuje Tylovo divadlo a letní kino. Každoročně se také pořádá středočeská přehlídka amatérského divadla Wintrův Rakovník, odkud lze postoupit na přehlídku celostátní, i přehlídka inscenací pro děti Popelka Rakovník. Město dále provozuje veřejnou knihovnu. Velký význam pro rakovnický region má Muzeum T. G. M. Rakovník s několika stálými expozicemi a v budově bývalé synagogy sídlí Rabasova galerie.

Ve městě se natáčelo několik českých filmů, z novějších Vážení přátelé, ano a Trhala fialky dynamitem. Z Rakovníka také např. pochází rocková kapela Brutus.

PamátkyEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Rakovníku.
 
Kostel sv. Bartoloměje se zvonicí

Dominantní památkou Rakovníku je děkanský kostel sv. Bartoloměje na Žižkově náměstí. Kostel byl založen ve druhé polovině 14. století, na přelomu 15. a 16. století byl zásadně přestavěn ve slohu jagellonské pozdní gotiky. Roku 1504 sochař Matyáš Rejsek do interiéru vytesal unikátní kamennou kazatelnu ve tvaru šestibokého kalicha se znameními čtyř evangelistů. Kostel i interiér i přes pozdější úpravy a puristickou obnovu Josefa Mockera z 19. století patří k nejvýznamnějším stavbám pozdní gotiky v Čechách. Dřevěná zvonice u kostela je doložena na konci 15. století, dnešní podoba je z roku 1630, kdy byla zcela přestavěna.

Na bývalém západním Karlovarském předměstí se dále nachází gotický kostel sv. Jiljí a na hřbitově gotickorenesanční kostel Nejsvětější Trojice, vedle nějž stojí také zvonice a hřbitovní kaple sv. Rocha. Na křižovatce dřívějších cest do Prahy a Křivoklátu byla postavena klasicisní kaplička sv. Jana Nepomuckého. Bývalou židovskou obec v Rakovníku připomíná synagoga z 18. století, v níž je dnes umístěna Rabasova galerie, a židovský hřbitov na východním okraji města.

Barokní radnice z let 1734 až 1738 s hodinovou věží stojí na centrálním Husově náměstí, kde je také barokní mariánský sloup. V sousedství kostela sv. Bartoloměje se nachází dům plaských cisterciáků, sloužící Muzeu T. G. M., a budova reálky (gymnázium Zikmunda Wintra). Moderní architekturu reprezentují dvě stavby architekta Otakara Novotného – Lexova vila z roku 1910 a sokolovna postavená v roce 1914, případně realizace F. A. Libry, zejména funkcionalistická obchodní akademie z roku 1929 nebo spořitelna postavená roku 1932 na náměstí. Naopak dřívější zástavbu představuje např. Samsonův dům se zachovanou sgrafitovou výzdobou nebo tzv. Lechnýřovna, poslední roubený dům ve městě. Památkově chráněna je i řada dalších měšťanských domů v historickém jádru Rakovníku, které je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Město dříve obklopovaly hradby, z nichž se zachovala jen malá část a ze čtyř původních městských bran zůstaly stát Vysoká a Pražská brána, obě ve správě Muzea T. G. M.

Mezi drobné rakovnické památky patří např. pomníky T. G. Masaryka a Antonína Dvořáka v městském parku, další sloup se sochou Panny Marie u soutoku Černého a Rakovnického potoka nebo na severním okraji Rakovníku socha sv. Vojtěcha a tzv. kamenná panna (torzo smírčího kříže). Stejným směrem, ale již za hranicemi města lze navštívit areál zaniklého hradu Hlavačov. V rámci celého rakovnického regionu pak zejména hrad Křivoklát, zříceninu hradu Krakovec nebo tajemné kounovské kamenné řady.

PověstiEditovat

Král Vladislav Jagellonský byl ve zdejších lesích na honu a ztratil se. Potkal dívku Svatavu, která mu dala napít a ukázala cestu z lesa. Král jí z vděčnosti slíbil věno, které si měla vyzvednout na hradě Křivoklátě. Když tam Svatava šla, byla v lese přepadena a omráčena rytířem Janošem. Jiřík, otec Svatavy, si myslel, že je dívka mrtvá, a z žalu se vypravil do světa. Šel žebrotou, až došel do Budína. Tam vyprávěl svůj příběh králi Vladislavovi a ten, když vše vyslechl, dal Jiříkovi své věno. Jiřík se vrátil do Rakovníka, a když se dozvěděl, že jeho dcera žije, z radosti koupil za získané peníze městu zvon, který dostal jméno Žebrák.

Rodáci a další osobnosti RakovníkaEditovat

 
Vysoká brána

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Pohlednice z minulosti: Čermákův cukrovar nahradilo autobusové nádraží. Rakovnický deník [online]. 2019-06-16 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  3. Pohlednice z minulosti: Z botanické zahrady se stal městský park Čermákovy sady. Rakovnický deník [online]. 2019-07-07 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  4. Pohlednice z minulosti: Z historie Ottovy továrny. Rakovnický deník [online]. 2019-04-28 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  5. Pohlednice z minulosti: Rakona ve dvacátém století. Rakovnický deník [online]. 2019-05-05 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  6. Pohlednice z minulosti: Z historie rakovnického Keramu. Rakovnický deník [online]. 2019-06-09 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  7. Pohlednice z minulosti: Z historie Linhartovy továrny. Rakovnický deník [online]. 2019-06-02 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  8. Pohlednice z minulosti: Z historie Vltavského továrny. Rakovnický deník [online]. 2019-05-12 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  9. Vzestup a pád podniku TOS Rakovník [online]. PQS Technology Limited [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. 
  10. Pohlednice z minulosti: Z historie továrny Stadion. Rakovnický deník [online]. 2019-05-19 [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  11. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1461–1463. (česky a německy)
  12. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb., o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory (příloha). [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
  13. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren [online]. Hartau.de [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. (německy) 
  14. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb., o územní organisaci okresů v českých zemích (příloha). [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
  15. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 222. 
  16. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 298. 
  17. Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 [online]. Český statistický úřad [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 
  18. Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Definitivní výsledky. Tab. 111 Obyvatelstvo podle pohlaví a podle druhu pobytu, státního občanství, způsobu bydlení, národnosti a náboženské víry v obci [online]. Český statistický úřad [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. 
  19. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005. I. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2019-04-13]. S. 184, 185, záznam 58. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Kniha o Rakovníku. 1. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 2002. 176 s. ISBN 80-85868-44-X. 
  • Rakovník v dílech umělců tří století ze sbírek Rabasovy galerie. 1. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 2017. 56 s. ISBN 978-80-87406-60-1. 
  • BEDNAŘÍK, Tomáš. Rakovnicko. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2008. 98 s. ISBN 978-80-7185-908-6. 
  • BLAŽKOVÁ, Kateřina, a kol. Bitva u Rakovníka 1620. 1. vyd. Rakovník: Muzeum T. G. M. Rakovník, 2011. 100 s. ISBN 978-80-85081-35-0. 
  • ČECH, Jaroslav. Příběh ze starého Rakovníka. 1. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 1993. 91 s. ISBN 80-901332-6-6. 
  • ČECH, Jaroslav. Rakovnické renesanční soudničky. 1. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 1998, 2002. 2 svazky (96, 104 s.). ISBN 80-85868-22-9, ISBN 80-85868-46-6. 
  • HOVORKA, František; MALEC, Ferdinand. Rakovnické paměti 19. století. 1. vyd. Praha: Státní oblastní archiv – Státní okresní archiv Rakovník, 2010. 439 s. ISBN 978-80-86772-49-3. 
  • KOČKA, Václav. Dějiny Rakovnicka. 2. vyd. Rakovník: Agroscience, 2009. 723 s. ISBN 978-80-85081-28-2. 
  • LEVÝ, František. Dějiny královského města Rakovníka. 2. vyd. Rakovník: Agroscience, 2010. 490 s. ISBN 978-80-85081-33-6. 
  • MIČKA, Ivo. Projděme se Rakovníkem. 1. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 2007. 23 s. ISBN 978-80-85868-72-2. 
  • PILÍK, Sláva. Sametový příběh rakovnické revoluce. 1. vyd. Nové Strašecí: Gelton, 2009. 127 s. ISBN 978-80-904303-2-7. 
  • POKORNÁ, Monika. Když se v Rakovníku řekne…. 2. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 2009, 2010. 2 svazky (126, 132 s.). ISBN 978-80-85868-97-5, ISBN 978-80-87406-08-3. 
  • RAZÍM, Vladislav. Rakovník: přehled dějin, procházka za památkami. 1. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 1995. 38 s. ISBN 80-85868-06-7. 
  • RAZÍM, Vladislav. Vzpomínky na starý Rakovník. 2. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 2013. 144 s. ISBN 978-80-87406-35-9. 
  • RENNER, Jan. Rakovnické pivovarnictví. Od nejstarších dob až do konce XVIII. století. 1. vyd. Rakovník: Agroscience, 2012. 254 s. ISBN 978-80-85081-37-4. 
  • RENNER, Jan. Rakovník 19. století. 1. vyd. Rakovník: Musejní spolek města Rakovníka a politického okresu rakovnického, 1931. 165 s. 
  • SMITKA, Luboš. Rakovnické pomníky v lesku a bídě. 1. vyd. Rakovník: Státní okresní archiv Rakovník, 2008. 194 s. ISBN 978-80-86772-29-5. 
  • WINTER, Zikmund. Rakovnické obrázky. Ze života XVI. století. 3. vyd. Praha: J. Otto, 1934. 3 svazky (435, 217, 239 s.). Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. Dva obrázky Rakovnické. Kulturně historické novely. Praha: J. Otto, 1891. 231 s. Dostupné online. 
  • WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha: J. Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. Kapitola Co povídá nejstarší kniha rakovnická?. [nedostupný zdroj]

Externí odkazyEditovat