Karel Bonaventura Buquoy

Karel Bonaventura hrabě Buquoy [bykoá] (francouzsky: Charles Bonaventure de Longueval comte de Bucquoy, německy: Karl Bonaventura Graf von Buquoy) (9. ledna 1571 Arras, Francie10. července 1621 Nové Zámky, Uhry) byl velitel císařských vojsk na počátku třicetileté války.

Karel Bonaventura Buquoy
Karel Bonaventura na rytině z Theatrum Europaeum
Karel Bonaventura na rytině z Theatrum Europaeum
Narození9. ledna 1571
Flag of the Kingdom of France (1814-1830).svg Arras, Francie
Úmrtí10. července 1621 (ve věku 50 let)
Nové Zámky, Uhersko
PartnerkaMarie Magdalena z Biglia
DětiKarel Albert Buquojský
PříbuzníFerdinand von Buquoy a Albert Karel Buquoy (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnostpolní maršál
Doba službypoč 17. stol–1621
SloužilFlag of New Spain.svg Španělsko
Banner of the Holy Roman Emperor (after 1400).svg Svatá říše římská
Velelcísařská armáda od 1618
císařsko-ligistická armáda od 1620
Válkynizozemská revoluce
třicetiletá válka
Vyznamenánírytíř Řádu zlatého rouna
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

PůvodEditovat

Narodil se 9. ledna 1571 v severní Francii, v Arrasu (oblast Artois). Jeho předkové pocházeli z Francie a jižní Belgie (Valonsko). V roce 1606 se oženil s Marií Magdalenou hraběnkou de Biglia (15731653), hraběnkou de Sarona ze staré a vlivné milánské rodiny, s níž měl syna Karla Alberta. Válečné vzdělání získal ve FranciiŠpanělsku Buquoyové byli původně zemanským rodem a psali se „de Longueval“ (Longueval = vesnice v Pikardii, kde měli tvrz). 20. června 1580, po povýšení do stavu hrabat, se začali psát „de Bucquoy“. Linie Karla Bonaventury, která se po roce 1618 usadila v Čechách ono písmeno „c“ vypouštěla a někdy místo „y“ používala „i“, aby se mohla odlišovat od linie francouzské a belgické.

Císařským generálemEditovat

V roce 1618 jej císař Matyáš Habsburský jmenoval velitelem císařských vojsk a poslal do Čech s úkolem „zkrotit rebelii“ českých stavů. V Čechách zvítězil Buquoy v několika důležitých bitvách třicetileté války: Jedním z mezníků konfliktu byla bitva u Záblatí (na Českobudějovicku), kde Buquoy 10. června 1619 zvítězil nad protestantskými vojsky vedenými hrabětem Petrem Arnoštem Mansfeldem (15801626).

Dne 4. listopadu 1620 při bitvě u Rakovníka byl choulostivě zraněn průstřelem obou stehen, kulka se dokonce „oudu přirozeného dotkla.“[1] Vzhledem ke zranění předal velení císařské armády Rudolfu Tiefenbachovi před bitvou na Bílé hoře, která se odehrála dne 8. listopadu 1620. Bitvy vlastní se zúčastnil pouze jako pozorovatel, v průběhu jen jednou nasedl na koně, aby pomohl svému vojsku, když se začalo stavovskému vojsku dařit, ale než dojel na bojiště, bylo nebezpečí zažehnáno.

OdměnaEditovat

Za jeho vynikající služby a finanční půjčku mu císař Ferdinand II. daroval některá protestantská panství. Např. Nové Hrady (na Českobudějovicku), Rožmberk nad VltavouLibějovice u Vodňan, tvrz Cuknštejn a další. Darovací listina ze 6. února 1620 byla napsána česky, vlastnoručně ji podepsal císař. Ten neměl na žold pro vojáky, proto dlužné peníze nahradil darováním panství. Po vzniku ČSR byly některé z nich pozemkovou reformou po roce 1918 konfiskovány a staly se tzv. „zbytkovými statky“. Ostatní majetek zůstal v držení rodu až do roku 1945. V době druhé světové války se novohradští Buquoyové přihlásili k německému občanství a v roce 1945 postihly jejich majetek tzv. „Benešovy dekrety“.

Smrt Karla BonaventuryEditovat

Karel Bonaventura Buquoy padl 10. července 1621 během obléhání pevnosti Nové Zámky na jihozápadním Slovensku. Toho dne chtěli císařští vojáci sklidit pšenici z okolních polí a ochranu žencům zajišťoval Buquoy pomocí 1200 jezdců a 300 pěšáků. Z pevnosti proti nim vyrazil oddíl asi 1200 jezdců vedených Štefanem Horváthem a císařští vojáci byli rozprášeni. Samotný generál padl do zajetí. V jednom okamžiku se zdálo, že by císařští vojáci s pomocí posil z tábora mohli získat na bojišti znovu převahu a zajatce osvobodit. Proto ho dva hajduci, kteří ho střežili, zabili. Byl pochován v neoznačeném hrobě v kostele Panny Marie, dnes kostel svatého Mikuláše, v Rožmberku nad Vltavou. Po smrti generála se správy panství ujala vdova Maria Magdalena, protože jejich syn byl v té době nezletilý.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha: Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. Kapitola Říjnové tažení, s. 283–284. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat