Otakar Novotný
Otakar Novotný (11. ledna 1880 Benešov[1] – 4. dubna 1959 Praha[2]) byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Otakar Novotný | |
---|---|
Otakar Novotný | |
Narození | 11. ledna 1880 Benešov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. dubna 1959 (ve věku 79 let) Praha Československo |
Vzdělání | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | architekt, návrhář, pedagog |
Děti | Jiří Novotný syn |
Příbuzní | Tomáš Novotný vnuk |
Hnutí | secese, moderna, kubismus, funkcionalismus |
Významná díla | Štencův dům, Učitelské domy, Praha 1, Elišky Krásnohorské, |
Ocenění | Řád čestné legie Řád práce |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku (1897–1898) o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku (červen 1903 – červenec 1904) byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžně vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, téhož roku se jim narodil syn Otakar a v roce 1911 syn Jiří. V roce 1911 se stal členem družstva Artěl, pro které navrhoval nábytek, sklo[3] a další předměty. Působil i ve vedení družstva. V letech 1912–1914 pak vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze nauku o slozích. Byl také zakládajícím členem Svazu českého díla (1913–1914). V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a v letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě.
Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 byl penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 byl jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil. Zemřel 4. dubna 1959 v Praze. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
SVU Mánes
editovatByl členem SVU Mánes od roku 1902.[4] V letech 1913–1915 a 1920–1931 byl předsedou spolku.[5] Působil rovněž jako redaktor časopisů, vydávaných SVU Mánes. V letech 1911–1913 byl redaktorem časopisu Styl, v roce 1915 redaktorem časopisu Volné směry.
Dílo
editovatPrvní realizované stavby vykazují vlivy jeho učitele Jana Kotěry a v té době populární lidové architektury a jsou zdobeny střídmými secesními ornamenty. Toto období reprezentují stavby rodinného domu Dr. J. Žižky v Újezdě nad Lesy, letní sídlo ředitele Riemera u jezera Wolfgangsee v Sankt Gilgen nebo vila nakladatele Jana Otty na Zbraslavi.
Při cestě do Nizozemska v roce 1908 na něho silně zapůsobily holandské stavby z režného zdiva a především architekt Hendrik P. Berlage. Z tohoto materiálu pak postavil většinu svých modernistických staveb, jako byly například Štencův dům nebo sokolovny v Holicích a v Rakovníku.
Novotný stál mimo hlavní proud českých kubistických architektů. Přesto se pokusil zpracovat tyto vlivy v několika stavbách v závěru kubistického období. Jsou to například učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské z let 1919–1921 a rondokubistický učitelský dům na Letné v Kamenické ulici.
Ve dvacátých letech se vrátil ke svému oblíbenému materiálu – režné cihle. Stylově pak dospěl k funkcionalismu (Sehnoutkův dům v Černožicích, Státní vystěhovalecká stanice ve Vysočanech, rodinný dům malíře Václava Špály v Praze na Ořechovce). Mimořádným dílem z tohoto období je stavba spolkového domu SVU Mánes na pražském Žofíně.
Realizované stavby (výběr)
editovatSecese
editovat- Rodinný dům Dr. J. Žižky, Újezd nad Lesy, Starokolínská čp. 59, (historická adresa: Újezd u Jiren, Pražská 59), 1904
- Letní vila ředitele Riemera, Sankt Gilgen, Rakousko, 1906
- Vila nakladatele Jana Otty, Praha, Zbraslav, Žitavského 135, 1909–1911
Moderna
editovat- Vila JUDr. Otakara Cmunta, Čimelice čp. 113, 1907
- Lexova vila v Rakovníku, 1908–1910
- Obchodní a obytný dům nakladatele Jana Štence (Štencův dům), Praha 1–Staré Město, Salvátorská 8, 1909–1911
- Sokolovna v Holicích, 1911–1914
- Obytný dům s ordinací Dr. Zemánka, Holice, čp. 24, Náměstí T. G. Masaryka, 1911–1912
- Sequensova vila, Praha 2 – Vyšehrad, Vnislavova 4, 1912–1913
- Rodinný dům J. Váni, Benešov u Prahy, 1912
- Sokolovna v Rakovníku, 1912
Kubismus
editovat- Učitelské družstevní obytné domy, Praha 1 – Staré Město, Elišky Krásnohorské 10–14, Bílkova 5, 1919–1921
- Obytné domy družstva Domovina, Znojmo, Jarošova ulice 18–26, 1920
- Úprava průčelí městského úřadu a spořitelny, Benešov, 1922
- Učitelský družstevní obytný dům, Praha 7, Kamenická 35, 1923
- Vila Čerych, Česká Skalice, 1924–1925, vilu nechal postavit majitel Českoskalických textilek Ladislav Bartoň-Dobenín jako svatební dar pro svou neteř Marii Bartoňovou-Čerychovou[6]
- Majáková a vodárenská věž na letišti ve Kbelích, Praha 19, 1927. Silueta stavby je součástí znaku Prahy 19.
Funkcionalismus
editovat- Stravovna a noclehárna Sehnoutkův dům, Černožice nad Labem, Revoluční 84, 1926–1927, Stravovnu a noclehárnu nechal postavit majitel textilní továrny SETKA v Černožicích Rudolf Steinský-Sehnoutka (1892–1973) se svou manželkou Jaroslavou. V roce 1935 objekt darovali Kongregaci sester Nejsvětější Svátosti, které zde zřídily domov důchodců.[7][8]
- Městská spořitelna, Benešov, 1926–1929
- Steinského palác, Hradec Králové, Ulrichovo náměstí, 1926–1927, postaveno jako ústřední kanceláře textilek SETKA[8]
- Obecní dům, Černožice, 1927
- Budova Spolku výtvarných umělců Mánes, Praha 1–Nové Město, na jižním cípu Slovanského ostrova, 1927–1930
- Státní vystěhovalecká stanice, Praha 9 – Vysočany, Pod Balkánem 2, čp. 599, 1928, dnes učňovská škola
- Poštovní úřad, Louny, 1928
- Administrativní a obytný dům Cyrila Bartoně z Dobenína (Bartoňův dům), Náchod, Kamenice 105, 1929, dnes Městská knihovna Náchod.
- Sochařský ateliér Jana Laudy, Praha 8, Libeň, 1930
- Vila a ateliér malíře Václava Špály, Praha 6, Na Dračkách 5, 1931–1932
Vedle uvedených staveb realizoval i řadu interiérů a výstavních instalací, Dále navrhl několik náhrobků v Praze a Jindřichově Hradci. K nim patří i náhrobek sochaře Otty Gutfreunda (ve spolupráci se sochařem Karlem Dvořákem).
Design
editovatPro Artěl navrhl skleněné soupravy na nápoje (asi 1912–1913) a kubistickou urnu (1921–1922). Pro interiéry navrhoval nábytek i celkovou výzdobu.
Galerie
editovat-
Štencův dům,
Praha, 1909–1911 -
Učitelské domy,
Praha, 1919–1921 -
Rondokubistický bytový dům
Praha, 1923–1924 -
Steinského palác,
Hradec Králové, 1926–1927 -
Státní vystěhovalecká stanice,
Praha, 1928 -
Budova SVU Mánes,
Praha, 1927–1930
Spisy
editovat- Cestování s Mánesem ve Španělích, Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1935
- Jan Kotěra a jeho doba, Praha : SNKLHU, 1958
- O architektuře, Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959
- Vybrané stati o architektuře, interiéru, užitém umění a uměleckém průmyslu z let 1909–1954, Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum, 1984
Časopisy
editovatPublikoval řadu článků, především v časopisech Styl, Volné směry, Stavba a Architektura ČSR. Několik článků otiskl i v časopisech zahraničních (L'Amour de l'art 1923, Bouwen 1925).
Pedagogická činnost
editovatSeznam žáků Otakara Novotného na VŠUP v letech 1929–1941, 1948–1953[9]
- Jiří Bartek
- Osvald Döbert
- Václav Hilský
- Jan Jírovec
- Bartoloměj Kavan
- Bohuslav Kulič
- Oldřich Láznička
- Karel Lodr
- Čeněk Mužík
- Kristian Jiří Nesvadba
- František Novák
- Josef Pilař
- Karel Scharf
- Václav Starec
- Jan Šesták
- Vojtěch Šplháček
Ocenění
editovat- 1925 jmenován rytířem Řádu čestné legie
- 1925 Grand prix na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži
- obě pocty mu byly uděleny za instalaci expozice Svazu československého díla.
- 1925 Řád krále Alexandra za instalaci expozice SVU Mánes v Bělehradě.
- 1955 udělen Řád práce
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Zemřel akad. arch. O. Novotný. Rudé právo. 7. 4. 1959, s. 2. Dostupné online.
- ↑ FRONEK, Jiří. Sklo pro Artěl. In: FRONEK, Jiří. Artěl : umění pro všední den 1908-1935. Praha: Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2009. ISBN 978-80-7101-081-4, ISBN 978-80-87164-12-9. S. 202.
- ↑ Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů
- ↑ Předsedové Spolku výtvarných umělců Mánes
- ↑ Historie Vily Čerych. www.vilacerych.cz [online]. [cit. 2010-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-13.
- ↑ Domov důchodců Černožice – Něco z historie
- ↑ a b Smiřice/Černožice – rodina Steinský-Sehnoutka
- ↑ Žáci Otakara Novotného Archivováno 5. 2. 2015 na Wayback Machine. na stránkách arch pavouk
Literatura
editovat- Josef Gočár / Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha, ISBN 978-80-905116-0-6
- PEČÍRKA, Jaromír. Otakar Novotý. Volné směry. 20. 12. 1929, roč. XXVII, čís. 7/9, s. 194–200.
- Jaromír Pečírka: Otakar Novotný, Verlag Meister der Baukunst, Ženeva (Genf), 1931
- KOTÍKOVÁ, Karla. Architektonické dílo Otakara Novotného. Praha, 1968. 147 s. diplomní. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
- Vladimír Šlapeta: Otakar Novotný 1880/1959 : architektonické dílo, Praha : Národní technické muzeum, 1980
- Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století, 2. vydání, Praha : Victoria Publishing, 1995, ISBN 80-85605-84-8
- kolektiv autorů: Praha – architektura XX. století, Praha : Zlatý řez, 1998, ISBN 80-901562-3-1
- Marcela Koukolová a kol.: Otakar Novotný – vila nakladatele Jana Otty, Praha : CORA, 1997, ISBN 80-238-2421-X
- Alexandr Skalický starší: Otakar Novotný, casa Bartoň a Náchod Florencie : Alinea, 1999, ISBN 88-8125-262-7
- LUKEŠ, Zdeněk. Architektem v bouřlivé éře : O životě a díle Otakara Novotného, autora známé pražské dominanty Mánes. Neviditelný pes [online]. 2010-01-16 [cit. 2010-10-16]. Dostupné online.
- KAŠPAR, Milan; MICHÁLKOVÁ, Alena. Architekt Otakar Novotný. Stavebnictví a interiér. 30. červen 2014, roč. 15, čís. 6. Dostupné online. ISSN 1211-6017.
- ZAHRÁDKOVÁ, Nikola. Raná tvorba architekta Otakara Novotného. Praha, 2014. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Richard Biegel. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Novotný na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Novotný
- Otakar Novotný na stránkách archiweb.cz
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Otakar Španiel |
1920–1931 Otakar Novotný |
Nástupce: Josef Gočár |