Otevřít hlavní menu

Peter Nižňanský

slovenský akademický sochař, restaurátor a medailér

Peter Nižňanský (7. července 1956 Dunajská Streda, Slovensko[1]) je akademický sochař, restaurátor a medialér. [3] Ve své převážně figurativní (komorní i monumentální) tvorbě pracuje se dřevem, kamenem, osinkocementem, cínem a bronzem.[1] Peter Nižňanský žije a tvoří v Praze.[3][2]

Peter Nižňanský
Narození 7. července 1956[1]
Dunajská Streda[1] ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Bydliště Ateliér: Svatovítská 504/2, 106 00 Praha 6, Česká republika[2]
Povolání akademický sochař, restaurátor, medailér
Manžel(ka) Sylvie Sequensová (* 12. října 1958 v Praze)[1]
Děti Anna Nižňanská (* 6. února 1991 v Praze)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

StudiaEditovat

Peter Nižňanský studoval v letech 1971-1975 kamenosochařství na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě (SUPŠ v Bratislavě)[3][1]. Po absolvování školy se třikrát neúspěšně pokoušel dostat na bratislavskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou.[4] V Praze na Akademii výtvarných umění (AVU) jej přijali na první pokus.[4] Tady studoval v letech 1978-1984 v ateliéru u profesora Jiřího Bradáčka.[5][1][3] Krátký čas (1981)[1] rovněž studoval na stáži v zahraničí - v Berlíně (Akademie schöne Kunste).[3]

V Praze se Peter Nižňanský oženil a usadil se tu natrvalo.[4]

Charakter tvorbyEditovat

 
Pomník důstojníků GŠ (obětí z let 1939 - 1945) před sídlem Ministerstva obrany ČR (Praha 6, Tychonova 270/2) [6] byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004 a jeho autorem je Peter Nižňanský

Peter Nižňanský se kromě sochařské tvorby věnuje i reliéfům, působí jako restaurátor a medailér.[7] Primárními materiály, z nichž tvoří svá díla (především komorní plastiky[7]) jsou bronz a cín. Zejména v pohybových kompozicích prokazuje na těchto dílech svoji dokonalost modelace.[7] Pracuje ale také se dřevem, kamenem (absolvoval kamenosochařský obor na střední průmyslové škole) či osinkocementem (ten používá pro monumentální práce[7] většího - nadživotního[8] - formátu).[3]

Nižňanského stálou uměleckou inspirací je žena, v její tělesné kráse, eleganci a noblese.[9] To se projevuje v jeho dílech:[9]

  • Golfistka,
  • Lyžař (2006 – 2007),
  • vlnící se Vltava (2007),
  • Vozataj mořský (2009),
  • expresivně modelovaný Býk (2011),
  • Rybičky (2013),
  • Adam a Eva s jablkem a
  • mnohé další.[9][10]

Práce s kamenemEditovat

Příkladem práce s kamenem (mramorem) mohou být jeho díla menšího formátu, skulptury:[8]

  • Radost (1989, mramor, šířka 50 cm),
  • Tonda (1991, mramor, šířka 50 cm)

u nichž jsou patrné čisté stylizované tvary v celistvých uzavřených formách, jejichž eleganci a vnitřní pnutí objemů podtrhuje dokonale opracovaný leštěný povrch.[8]

Práce s osinkomentemEditovat

Příkladem práce s osinkocementem mohou být Nižňanského díla:[8]

  • Dvojice (1989, osinkocement, výška 220 cm) či
  • Pád (1989, osinkocement, výška 180 cm).[8]

Komorní plastiky (cín a bronz)Editovat

Cínové nebo bronzové komorní plastiky Nižňanského dávají naplno znát autorovu řemeslnou zručnost a nenechávají nikoho na pochybách o jeho profesním sebevědomí.[8] Zde se projevují autorovy nejjemnější finesy jeho rukopisu, různé možnosti povrchových struktur, vyjádření impresivních nálad a pocitů (a to i technologicky použitím částečné lokální polychromie).[8]

Zdání, že tyto drobné plastiky tvoří u umělece jeho typu souhrn jakýchsi studií, skic a experimentů nutno rozptýlit.[8] Drobná plastika v tvorbě Nižňanského převažuje a tvoří tak plnohodnotnou, průběžnou a nejpočetněji zastoupenou skupinu jeho děl.[8] Toto tvrzené dokládají mnohá jeho díla, např.:[8]

  • Baletka (1983, cín, výška 36 cm),
  • Faust a Markéta (1985, cín, výška 51 cm) a další.

Práce se dřevemEditovat

 
Dřevěná plastika Africká Venuše ze sochařského sympozia v roce 2002 ve Zlínské zoologické zahradě.


Nižňanského práce "ve dřevě" se soustřeďuje mimo jiné i do různého jeho povrchového zpracování. Práce s tímto "živým přírodním materiálem" nechává někdy vyznít rukopisným stopám jeho dláta jindy zase zaujme povrchem vyleštěným, dotvořeným třeba lazurnými barevnými polychromiemi[8] (např. "Harlekýn a Kolombína", 1988 – dřevo, výška 125 cm).[8]

Devadesátá létaEditovat

V polovině devadesátých let dvacátého století se soustředil na figurální tvorbu v plastikách:[8]

  • Sedící I.[10],
  • Sedící II.[10],
  • Ležící I.[10],
  • Něha,
  • Adam a Eva,
  • Strážce,
  • Ochránce[10] a další.[8]

Ve druhé polovině devadesátých let dvacátého století se zúčastňoval pravidelně sochařských sympózií a hlavním materiálem pro jeho tvorbu se stalo dřevo. Jeho další práce "v bronzu", které si sám i odléval, jen dokazují jeho plné ztotožnění se s tímto materiálem.[8]

Charakteristika umělceEditovat

Peter Nižňanský je sochařem klasického ražení[7] a zároveň intelektuálního typu se silným humanistickým cítěním a s psychologizujícím přístupem ke ztvárňovaným námětům.[5] Jako výtvarník vědomě přiznává své zakotvení v domácí tradici s vědomím kontinuity s tradicí evropskou.[8] Záměrně se vyhýbá nejnovějším sochařským výbojům a postupům jakož i snaze o aktuálnost "za každou cenu".[7] Základním rysem jeho tvorby je filosoficko - symbolický obsah, vykazující občasné literární a žánrové přesahy.[5] Jeho sochařská výpověď je naléhavá. Z formového hlediska vynikají především Nižňanského modelační schopnosti s tendencí jak k výraznému rukopisnému detailu tak i k monumentalizujícímu pojetí vytvářených děl.[5] Ve své tvorbě Peter Nižňanský ctí klasické sochařské hodnoty, které vycházejí z figurativního sochařského konceptu a to včetně používání tradičních sochařských materiálů.[8] Ve svébytném výtvarném projevu Nižňanský respektuje duchovní hodnoty kulturní minulosti a vnáší do něj spontánně a přímočaře i prvky harmonie, ušlechtilosti, citovosti a krásy.[8]

Mnohostrannost Nižňanského tvorby dokládá i jeho restaurátorská činnost, medailérské a reliéfní práce a návrhy pomníků.[8]

VýstavyEditovat

Peter Nižňanský má za sebou celou řadu individuálních výstav v Čechách – v Praze, na Moravě a rodném Slovensku, dále pak v zahraničí: v Paříži, Dijonu, Remeši, Toulouse, Nîmes a jinde.[9] Svými díly je zastoupen v mnoha veřejných ale i soukromých tuzemských a zahraničních sbírkách:[1] sbírky Ministerstva kultury České a Slovenské republiky, soukromé sbírky v New Yorku, Antverpách, Amsterdamu, Oxfordu, Moskvě a Taiwanu.[9]

Samostatné [11]Editovat

  • 1985: Galerie Mladých (s J. Šormem), Praha.
  • 1988: Žitnoostrovské museum (s M. Malinou), Dunajská Streda.
  • 1989: Muzeum Rakovník (s Pavlem Vavrysem).
  • 1991: Galerie Trenčín.
  • 1991: Galerie Azyl (s M. Malinou a Z. Tománkem), Plzeň.
  • 1991: Galerie U Řečických (s M. Rainišem), Praha.
  • 1993: Galerie Citadela, Praha.
  • 1994: Galerie IAC (s D. Brožovou), Hasselt.
  • 1994: Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště.
  • 1995: Galerie U Řečických, Praha.
  • 1996: Galerie Pyramida, Praha.
  • 1997: Galerie Fryderyk, Mariánské Lázně.
  • 1998: Galerie IPB (s Milanem Chaberou), Senovážné nám., Praha.
  • 2006. Peter Nižňanský: Sochy, Zámecká galerie Chagall, Karviná (Karviná)[12]
  • 2007: Galerie Karviná – Zámeček (s Oldřichem Kulhánkem).
  • 2007: Galerie Komerční banky (s Libuší Lazianskou), Spálená, Praha.
  • 2008: Galerie MK (s Mikolášem Axmanem), Praha.
  • 2010: Peter Nižňanský: Sochy, Galerie Dorka, Domažlice (Domažlice)[12]

Kolektivní [11]Editovat

  • 1985: Galerie V. Kramáře, Praha; Košice; Nový Jičín; Jihlava.
  • 1985: Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha (Hlavní město Praha), Praha[12]
  • 1985: Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava (Bratislava)[12]
  • 1986: Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště.
  • 1986: Galerie Výtvarného umění, Zvolen; Bratislava.
  • 1986: Socha piešťanských parkov, Piešťany.
  • 1986: Nová tvorba ´85. Z výsledků tvůrčích pobytů mladých výtvarných umělců, Galerie Vincence Kramáře, Praha[12]
  • 1987: Obrazy a sochy. Výstava pražských členů Svazu českých výtvarných umělců, Mánes, Praha[12]
  • 1988: Východočeská galerie, Pardubice.
  • 1988: Radnice VI. obvodu, La peinture et la sculpture aujour-d’hui en Tchécoslovaquie, Paříž.
  • 1988: Mánes, Praha.
  • 1988: La peinture et la sculpture aujourd´hui en Tchecoslovaque, Paříž (Paris), Paříž (Paris)[12]
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha[12]
  • 1995: Galerie Citadela.
  • 1995: Absolventi AVU po 10 létech.
  • 1996: České umění, Hamburk.
  • 1996: Symposium Tonet ’95, Museum Uherské Hradiště.
  • 1996: Žena v tvorbě českých grafiků a sochařů, Galerie Frederyk, Mariánské Lázně (Cheb)[12]
  • 1997: 188 žen ve výtvarném umění, Galerie Fryderyk, Mariánské Lázně.
  • 1998, 2001: Městská Galerie Artclub; Vltavotýnské výtvarné dvorky, Týn nad Vltavou.
  • 1998: Vltavotýnské výtvarné dvorky 1998, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[12]
  • 1999, 2000: Galerie Salva Guarda; IV. Mezioborové máchovské setkání, Litoměřice; Míšeň.
  • 1999: Výstava předních českých umělců, Obecní dům, Hollarova síň, Praha[12]
  • 2000: I. Salon českých, moravských, slezských malířů a sochařů, Zahrada Čech, Litoměřice (Litoměřice)[12]
  • 2000: Salva Guarda Tschechische Maler und Bildahauer, Franziskanerklosterkirche, Míšeň (Meissen)[12]
  • 2000: 5. aukční salon výtvarníků, 331 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha[12]
  • 2001: Dni české kultury, Ausburg.
  • 2001: Vltavotýnské výtvarné dvorky 2001, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[12]
  • 2005: Žena a hudba, Hudba ve výtvarném umění. Socha, malba, grafika, sklo, Galerie Pyramida, Praha[12]
  • 2008: Předaukční výstava českého, slovenského a evropského výtvarného umění, Galerie Art Praha, Praha[12]
  • 2011: Sdružení pražských malířů, hosté ze Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska, Chvalský zámek, Praha[12]
  • 2012: Sdružení pražských malířů a hosté, Zámecká galerie města Kladna, Kladno (Kladno)[12]
  • 2012: Vltavotýnské výtvarné dvorky 2012, Městská galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[12]
  • 2013: Sdružení pražských malířů a hosté na téma figura - portrét, Rabasova galerie, Výstavní síň pod Vysokou bránou, Rakovník (Rakovník)[12]
  • 2013: Vltavotýnské výtvarné dvorky 2013, Městská galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[12]
  • 2013: BARVA a tvar, Městská galerie Karlovy Vary, Karlovy Vary (Karlovy Vary)[12]
  • 2014: Oldřich Kulhánek, Petr Nižňanský, OLGA ART Gallery, Bratislava (Bratislava)[12]
  • 2014: Vltavotýnské výtvarné dvorky 2014, XX.jubilejní ročník, Městská galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[12]
  • 2015: Vltavotýnské výtvarné dvorky XXI ročník, Městská galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[12]

Symposia [11]Editovat

  • 1995: Sochařské symposium Tonet, Uherské Hradiště.
  • 1996: Mezinárodní symposium, Feital, Portugalsko.
  • 1998, 1999, 2000: Sochařské symposium, Banská Štiavnica.
  • 2002: Sochařské symposium, ZOO Lešná.
  • 2008, 2009: Sochařské symposium, "Vodní svět".

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j PETER NIŽŇANSKÝ - akademický sochař (Životopis) [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  2. a b PETER NIŽŇANSKÝ - akademický sochař (Kontakt, Ateliér) [online]. Svatovítská 504/2, 106 00 Praha 6, Česká republika: [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f Peter Nižňanský (* 7. července 1956) [online]. Galerie Friends of Fine Arts [cit. 2017-01-17]. 
  4. a b c VOKUŠOVÁ, Naďa. DOBA NEPRAJE SOCHÁROM - Sochár Peter Nižňanský [online]. SLOVENSKÉ DOTYKY, 2005-06-30 [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. a b c d Peter Nižňanský (1956) [online]. Galerie LaFemme [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  6. ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945 [online]. před sídlem Ministerstva obrany ČR (Praha 6, Tychonova 270/2): Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-03-06 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f PETER NIŽŇANSKÝ [online]. Galerie Dorka [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Peter Nižňanský (1956) - Práce [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  9. a b c d e Peter Nižňanský (1956) - akademický sochař [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  10. a b c d e PETER NIŽŇANSKÝ [online]. Galerie Ikaros (galerie antik) [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. 
  11. a b c Peter Nižňanský (1956) - Výstavy [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  12. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Peter Nižňanský; * 7. 7. 1956, Dunajská Streda (Dunajská Streda), Slovensko (Slovakia); sochař [online]. Archiv výtvarného umění, o.s. (www.isabart.org) [cit. 2017-02-12]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • 2002: Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 (IX. Ml - Nou) Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998 - 2002. sv. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-00-0.
  • 1988: Naše umění v Paříži, Rudé právo
  • 1988: Ateliér, čtrnáctideník Svazu českých výtvarných umělců (1988/08/16)
  • 1999: Expresivní figurace v Litoměřicích, Právo (1999/06/25)
  • 1998: Umění v IPB / Art in IPB, Investiční a Poštovní banka, a.s., Praha

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Nižňanský ve Wikimedia Commons
  • Video: VERNISÁŽ VÝSTAVY 15.5.2014 – Oldřich Kulhánek, Peter Nižňanský [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  • Google, Search, Obrázky, "sochár peter nižňanský" [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. 
  • Umelci Igi Brezo a Peter Nižňanský namaľovali a vymodelovali jar [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. (slovensky)