Otevřít hlavní menu

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Husův sbor v Olomouci

Olomoucká diecéze Církve československé husitské je jedna z šesti diecézí CČSH, působících na území České a Slovenské republiky.

HistorieEditovat

V rámci postupně vznikající organizační struktury Církve československé získala po jejím založení 8. 1. 1920 významné postavení Olomouc, která se stala sídlem nejprve Zemské rady starších pro Moravu a Slezsko (2. 11. 1920), následně pak diecézní rady (18. 8. 1921). Moravská diecéze CČS se sídlem v Olomouci byla řádně ustavena 23. 11. 1922. V jejím čele stanul biskupský administrátor, původně kroměřížský římskokatolický reformistický kněz, Matěj Pavlík, od 25. 9. 1921 biskup se srbským pravoslavným svěcením.

Ačkoli původní záměr ústředí církve, schválený II. valným sjezdem delegátů náboženských obcí CČS (29.–31. 8. 1921), předpokládal vznik tří diecézí (západočeské, východočeské a moravské), zejména v obraně vůči šíření tzv. pravoslavné krize došlo k oddělení skupiny náboženských obcí dislokovaných ve slezském regionu (Těšínsko, Opavsko s Hlučínskem) a v tehdejších politických okresech Moravská Ostrava, Místek a Nový Jičín, na jejichž území od roku 1922 postupně vznikala slezská (též ostravská, případně radvanická) diecéze. Jejím voleným správcem (1922–1923) a následně biskupem (1923–1956) se stal Ferdinand Stibor.

Po rezignaci biskupa Matěje Pavlíka (Gorazda) a jeho odchodu z CČS byl v srpnu 1924 zvolen správcem a na jaře následujícího roku (1925) biskupem moravské diecéze ThDr. Josef Rostislav Stejskal, do jehož duchovní správy byly též svěřeny náboženské obce na Slovensku, Podkarpatské Rusi a ve Vídni. Sídlem generálního vikariátu pro západní Moravu se stalo Brno.

V období okupace došlo u části pohraničních moravských i slezských náboženských obcí CČS k jejich likvidaci po obsazení těchto území hitlerovským Německem (na Těšínsku také v důsledku polského záboru); na Slovensku i Podkarpatské Rusi byla Církev československá v letech 1938–1945 rozpuštěna a její majetek zabaven.

Teritoriální ztráty i křivdy pak mohly být alespoň částečně napraveny po roce 1945, kdy se vraceli původní obyvatelé a v rámci dosídlování přicházeli z vnitrozemí další Češi, vznikaly nové, případně obnovené náboženské obce, jejichž věřící i duchovní se v místech svého působení též stávali významným faktorem společenského života, ovlivňujícím veřejné mínění. V roce 1946 se po smrti ThDr. J. R. Stejskala stal moravským biskupem PhDr. Bohumír Cigánek.

K dalším výrazným územním a terminologickým změnám v názvu diecéze došlo po nástupu totalitní moci v únoru 1948. Zrušené zemské zřízení bylo k 1. 1. 1949 nahrazeno krajským uspořádáním státu (13 krajů v historických zemích, 6 na Slovensku), jemuž se musela přizpůsobit i CČS. V listopadu 1950 se z moravské diecéze vydělila diecéze brněnská (teritoriálně vymezená územím tehdejších krajů BrněnskéhoJihlavského, doplněná několika náboženskými obcemi královéhradecké diecéze); působnost olomoucké diecéze tak zůstala v podstatě omezena jen na někdejší Olomoucký a Gottwaldovský kraj. V důsledku další reorganizace krajského zřízení, provedené k 1. 7. 1960 (5 českých, 2 moravsko-slezské, 3 slovenské kraje), se naopak pod tlakem státních orgánů její součástí v roce 1962 stala ostravská diecéze (dříve slezská) a definitivním sídlem biskupa i diecézní rady Olomouc. V témže roce byly náboženské obce z Prostějovska, Gottwaldovska a Kroměřížska převedeny pod jurisdikci brněnské diecéze.

Postupně se také ustálilo současné pojmenování olomoucká diecéze. V jejím čele po rezignaci PhDr. Bohumíra Cigánka (1950) stáli v následujícím období biskupové František Sedláček, první děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty prof. PhDr. ThDr. František M. Hník a nakonec dlouhodobě Leo Marceluch. Po změně společenských poměrů v listopadu 1989 zastával biskupskou funkci ThDr. Vlastimil Zítek, jehož nástupkyní se v roce 1999 (na druhé volební období potvrzena 2006) stala první biskupka v českých zemích Mgr. Jana Šilerová. Dne 6. dubna 2013 diecézní shromáždění zvolilo na období dalších sedmi let olomouckým biskupem MUDr. Rudolfa Göbela.

Olomouckou diecézi tvoří 3 vikariáty s 44 náboženskými obcemi, diecézní ústředí sídlí na adrese Žilinská 5, 779 00 Olomouc.

Seznam biskupůEditovat

Vikariáty a náboženské obceEditovat

Vikariát OlomoucEditovat

• Horka nad Moravou • Hranice na Moravě • Kojetín • Lipník nad Bečvou • Olomouc • Olomouc-Hodolany • Přerov • Šternberk • Tovačov • Velká Bystřice • Velký Týnec

Vikariát OstravaEditovat

• Frýdek-Místek • Karviná, Orlová a Doubrava • Kunčice pod Ondřejníkem • Nový Jičín • Opava 1 • Ostrava 3-Hrabůvka • Ostrava-Heřmanice • Ostrava-Mariánské Hory • Ostrava-Michálkovice • Ostrava-Moravská a Slezská Ostrava • Ostrava-Polanka • Ostrava-Radvanice • Ostrava-Stará Bělá • Ostrava-Svinov • Ostrava-Zábřeh • Petřvald u Karviné • Rychvald • Studénka 1 • Vratimov

Vikariát ŠumperkEditovat

• Bruntál • Dubicko • Hostice • Chudobín • Jeseník • Krnov • Litovel • Loštice • Rýmařov • Šumperk • Troubelice • Zábřeh na Moravě

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Jitka Balatková: Organizační vývoj československé církve (husitské) na Moravě a ve Slezsku. XXVII. mikulovské symposium 2002, Brno 2003, s. 227–241
  • Bohdan Kaňák: Husův sbor v Olomouci. Olomouc 2007
  • Bohdan Kaňák: Olomoucká diecéze Církve československé husitské v minulosti a dnes. Troubelice 2009 (text statě online)
  • František Pokorný: Schematismus československé církve. Praha 1933
  • Milan Salajka: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920 – 2000. Praha 2003
  • 90 let Církve československé husitské (kapitola Kořeny a historický vývoj). Praha 2010, s. 9–141

Související stránkyEditovat

Externí odkazyEditovat