František M. Hník

prof. PhDr. ThDr. h. c. František Maria Hník
prof. PhDr. ThDr. h. c. František Maria Hník
	František Maria Hník
Rodné jméno	František Hník
Narození	9. února 1905; Úpice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. dubna 1962 (ve věku 57 let); Olomouc; Československo
Místo pohřbení	Vokovický hřbitov
Národnost	česká
Alma mater	Masarykova univerzita
Povolání	pedagog, spisovatel, sociolog, teolog, učitel, farář, vědec v oboru společenských věd a vysokoškolský učitel
Znám jako	teolog; pedagog
Ocenění	čestný doktor
Nábož. vyznání	československé
Choť	Marie Hníková (rozená Urválková)
Děti	2 (Pavel a Tomáš)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Maria Hník, křtěný František (9. února 1905 Úpice^[1] – 28. dubna 1962 Olomouc) byl český teolog, sociolog, duchovní a biskup Církve československé (husitské), profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB), po roce 1950 profesor a děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty (HČBF) v Praze.

Život editovat

Hrob, Vokovický hřbitov v Praze

Po absolvování gymnaziálního studia v Hradci Králové a s následnou maturitou v Rychnově nad Kněžnou studoval od roku 1923 na Vyšší škole sociální péče v Praze (absolvoval 1925) a na filozofických fakultách v Praze i na Masarykově univerzitě v Brně, kde v roce 1927 dosáhl doktorátu filozofie. V témže roce se oženil s Marií, roz. Urválkovou, s níž pak měl dva syny – Pavla a Tomáše. Roku 1927 vstoupil do Církve československé, byl vysvěcen na kněze a jako duchovní působil nejprve v Náchodě (1927–1931), poté v pražském úřadu Ústřední rady CČS, kde zastával tajemnickou funkci pro mezinárodní a zahraniční styky (1931–1939); souběžně jako mimořádný profesor přednášel psychologii a sociologii náboženství na Vysoké škole bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských (1932–1934) a v letech 1935–1936 byl také farářem v náboženské obci Praha-Podolí/Braník.

V roce 1931 získal jako stipendista magisterský titul na Meadville Theological School v Chicagu/USA. Paralelně se teologicky dovzdělával na HČEFB i v rámci studijních pobytů na britských univerzitách v Oxfordu, Londýně a Birminghamu. Tak se připravil ke své habilitaci na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, na níž se stal roku 1936 docentem pro obory sociologie a křesťanská sociální etika. Udržoval rovněž čilé kontakty s rozvíjejícím se mezinárodním náboženským a ekumenickým hnutím.

V kritickém roce 1938 nacházel se v Anglii, kam byl povolán učitelsky hostovat na Manchester College v Oxfordu. Tam jej i s rodinou zastihla okupace ČSR a následná válka. Dal se k dispozici velvyslanectví v Londýně a zahájil sérii přednášek o Československu po celé Anglii a Skotsku. Vydával časopis Spirit of Czechoslovakia (Duch Československa). Z jeho podnětu byla na pamětní den Husův 6. 7. 1940 založena Společnost anglo-československého křesťanského přátelství; předsedali jí arcibiskupové z Canterbury Dr. William Temple (do své smrti v roce 1944), následně pak Dr. Geoffrey Fischer. Univerzita ve skotském Aberdeenu mu roku 1942 udělila čestný doktorát teologie. Po ustavení exilové vlády v Londýně byl povolán do jejího ministerstva zahraničních věcí a vedl tam až do konce války oddělení pro kulturní styky.

Do vlasti se vrátil v dubnu 1945 přes Moskvu spolu se Státní radou československou ve funkci osobního tajemníka náměstka předsedy vlády Josefa Davida. Podílel se na obnovení činnosti Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (se sekcí pedagogů CČS) v Praze, v roce 1945 (s účinností od října 1939) byl jmenován řádným profesorem sociologie a křesťanské etiky, v letech 1946–1947 vykonával funkci jejího děkana. Aktivně se zúčastnil přípravy a průběhu všech tří zasedání II. řádného sněmu Církve československé v letech 1946 a 1947.

Kritickým pro jeho život se stal rok 1948. Musel se do jisté míry přizpůsobit novým poměrům a okolnostem, měl-li se jako jeden ze „západních emigrantů“ vyhnout novému exilu, nebo skončit v komunistických vězeních. Po osamostatnění Husovy československé bohoslovecké fakulty vedl její katedru sociální teologie (1950–1955) a stal se na léta 1950 až 1952 jejím prvním děkanem.

Druhé kritické období pro něj představovaly roky 1954 až 1956, kdy se po něm žádalo, aby přerušil svou vědeckou a učitelskou dráhu a přijal úřad biskupa v reorganizující se diecézi ostravsko-olomoucké. V lednu 1956 byl olomouckým biskupem právoplatně zvolen a ujal se tohoto úřadu. Jak se však záhy ukázalo, musel čelit jak nepřízni státní správy, tak intrikám některých lokálních duchovních. Jakmile Církevní oddělení tehdejšího ministerstva školství a kultury převzalo a použilo argumentaci, že „vzhledem ke svérázné mentalitě tamějšího duchovenského sboru je tam Hník stále cizí“, nabídl svou rezignaci. Po dalším šikanování, zklamáních a útrapách odešel nemocný F. M. Hník v září 1960 do invalidního důchodu, zemřel v ústraní 28. dubna 1962 ve věku 57 let.

Dílo editovat

Knihy editovat

Za lepší církví: Dušezpytná studie o příčinách přestupů do církve československé. Praha 1930
Duchovní ideály československé církve : Příspěvek k rozboru její sociálně křesťanské struktury. Praha 1934
Pohnutky dobročinnosti v křesťanství : Rozbor vztažnosti mezi theologií a sociální službou. Praha 1935
The Czechoslovak Church : concerning its Substance, Theology and Founder. Praha 1937
Křesťané a dnešní svět. Praha 1938
Otázky veřejného života s hlediska ekumenického křesťanství. Praha 1939
Edvard Beneš – filosof demokracie. Praha 1946
Mezinárodně politická situace a úsilí o mír. Praha 1949
Církev a mezinárodní otázky. Praha 1950
Církev v čase rozhodování : K základům sociálně theologické orientace v Čs. církvi. Praha 1956

Články, eseje a studie editovat

Vycházely v dvouměsíčníku Náboženská revue církve československé, v týdeníku Český zápas a v řadě dalších domácích i zahraničních periodik.

Monografie o F. M. Hníkovi editovat

SALAJKA, Milan. Náboženské ideály a křesťanská angažovanost / Svědectví prof. PhDr. ThDr. h. c. Františka M. Hníka o počátcích a původním směřování Církve československé. Praha 2003

Odkazy editovat

Literatura editovat

TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 470.
JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, S. 698.
TICHÁK, Milan. Památce velkého člověka. Hanácké noviny, roč. 7, 24/1996, s. 3
TONZAR, David. Dvě výročí významných osobností CČSH / František M. Hník, Miloslav Kaňák. Český zápas, roč. 85, 7/2005, s. 1
JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.

Související články editovat

Reference editovat

↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených1904-1907 v Úpici, sign. 167-7243, ukn. 10095, str.63. Dostupné online

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu František M. Hník na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František M. Hník
František M. Hník v souborném katalogu Akademie věd ČR
František M. Hník ve Slovníku českých filosofů
K 45. výročí úmrtí F. M. Hníka na stránkách CČSH
František M. Hník na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.

Biskup olomoucké diecéze Církve československé
Předchůdce: František Sedláček	1956–1961 František M. Hník	Nástupce: Leo Marceluch

Děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké
Předchůdce: František Bednář	1946–1947 František M. Hník	Nástupce: Josef Lukl Hromádka

Děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty
Předchůdce: úřad nebyl zřízen	1950–1952 František M. Hník	Nástupce: Otto Rutrle

[MatrN-1] SOA Zámrsk, Matrika narozených1904-1907 v Úpici, sign. 167-7243, ukn. 10095, str.63. Dostupné online

[1]