Otevřít hlavní menu

František M. Hník

český duchovní, filozof, náboženský spisovatel, profesor, publicista, sociolog, teolog, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel

prof. PhDr. ThDr. h. c. František Maria Hník (9. února 1905 Úpice28. dubna 1962 Olomouc) byl český teolog, sociolog, duchovní a biskup Církve československé (husitské), profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB), po roce 1950 profesor a děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty (HČBF) v Praze.

František Maria Hník
František Maria Hník
František Maria Hník
Rodné jméno František Hník
Narození 9. února 1905
Úpice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. dubna 1962 (ve věku 57 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Alma mater Masarykova univerzita
Znám jako teolog
pedagog
Nábož. vyznání protestantské
Manžel(ka) Marie Hníková (rozená Urválková)
Děti 2 (Pavel a Tomáš)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Po absolvování gymnaziálního studia v Hradci Králové a s následnou maturitou v Rychnově nad Kněžnou studoval od roku 1923 na Vyšší škole sociální péče v Praze (absolvoval 1925) a na filozofických fakultách v Praze i na Masarykově univerzitě v Brně, kde v roce 1927 dosáhl doktorátu filozofie. V témže roce se oženil s Marií, roz. Urválkovou, s níž pak měl dva syny – Pavla a Tomáše. Roku 1927 vstoupil do Církve československé, byl vysvěcen na kněze a jako duchovní působil nejprve v Náchodě (19271931), poté v pražském úřadu Ústřední rady CČS, kde zastával tajemnickou funkci pro mezinárodní a zahraniční styky (19311939); souběžně jako mimořádný profesor přednášel psychologii a sociologii náboženství na Vysoké škole bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských (19321934) a v letech 19351936 byl také farářem v náboženské obci Praha-Podolí/Braník.

V roce 1931 získal jako stipendista magisterský titul na Meadville Theological School v Chicagu/USA. Paralelně se teologicky dovzdělával na HČEFB i v rámci studijních pobytů na britských univerzitách v Oxfordu, Londýně a Birminghamu. Tak se připravil ke své habilitaci na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, na níž se stal roku 1936 docentem pro obory sociologie a křesťanská sociální etika. Udržoval rovněž čilé kontakty s rozvíjejícím se mezinárodním náboženským a ekumenickým hnutím.

V kritickém roce 1938 nacházel se v Anglii, kam byl povolán učitelsky hostovat na Manchester College v Oxfordu. Tam jej i s rodinou zastihla okupace ČSR a následná válka. Dal se k dispozici velvyslanectví v Londýně a zahájil sérii přednášek o Československu po celé Anglii a Skotsku. Vydával časopis Spirit of Czechoslovakia (Duch Československa). Z jeho podnětu byla na pamětní den Husův 6. 7. 1940 založena Společnost anglo-československého křesťanského přátelství; předsedali jí arcibiskupové z Canterbury Dr. William Temple (do své smrti v roce 1944), následně pak Dr. Geoffrey Fischer. Univerzita ve skotském Aberdeenu mu roku 1942 udělila čestný doktorát teologie. Po ustavení exilové vlády v Londýně byl povolán do jejího ministerstva zahraničních věcí a vedl tam až do konce války oddělení pro kulturní styky.

Do vlasti se vrátil v dubnu 1945 přes Moskvu spolu se Státní radou československou ve funkci osobního tajemníka náměstka předsedy vlády Josefa Davida. Podílel se na obnovení činnosti Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (se sekcí pedagogů CČS) v Praze, v roce 1945 (s účinností od října 1939) byl jmenován řádným profesorem sociologie a křesťanské etiky, v letech 19461947 vykonával funkci jejího děkana. Aktivně se zúčastnil přípravy a průběhu všech tří zasedání II. řádného sněmu Církve československé v letech 1946 a 1947.

Kritickým pro jeho život se stal rok 1948. Musel se do jisté míry přizpůsobit novým poměrům a okolnostem, měl-li se jako jeden ze „západních emigrantů“ vyhnout novému exilu, nebo skončit v komunistických vězeních. Po osamostatnění Husovy československé bohoslovecké fakulty vedl její katedru sociální teologie (19501955) a stal se na léta 19501952 jejím prvním děkanem.

Druhé kritické období pro něj představovaly roky 19541956, kdy se po něm žádalo, aby přerušil svou vědeckou a učitelskou dráhu a přijal úřad biskupa v reorganizující se diecézi ostravsko-olomoucké. V lednu 1956 byl olomouckým biskupem právoplatně zvolen a ujal se tohoto úřadu. Jak se však záhy ukázalo, musel čelit jak nepřízni státní správy, tak intrikám některých lokálních duchovních. Jakmile Církevní oddělení tehdejšího ministerstva školství a kultury převzalo a použilo argumentaci, že „vzhledem ke svérázné mentalitě tamějšího duchovenského sboru je tam Hník stále cizí“, nabídl svou rezignaci. Po dalším šikanování, zklamáních a útrapách odešel nemocný F. M. Hník v září 1960 do invalidního důchodu, zemřel v ústraní 28. dubna 1962 ve věku 57 let.

DíloEditovat

KnihyEditovat

  • Za lepší církví: Dušezpytná studie o příčinách přestupů do církve československé. Praha 1930
  • Duchovní ideály československé církve : Příspěvek k rozboru její sociálně křesťanské struktury. Praha 1934
  • Pohnutky dobročinnosti v křesťanství : Rozbor vztažnosti mezi theologií a sociální službou. Praha 1935
  • The Czechoslovak Church : concerning its Substance, Theology and Founder. Praha 1937
  • Křesťané a dnešní svět. Praha 1938
  • Otázky veřejného života s hlediska ekumenického křesťanství. Praha 1939
  • Edvard Beneš – filosof demokracie. Praha 1946
  • Mezinárodně politická situace a úsilí o mír. Praha 1949
  • Církev a mezinárodní otázky. Praha 1950
  • Církev v čase rozhodování : K základům sociálně theologické orientace v Čs. církvi. Praha 1956

Články, eseje a studieEditovat

  • Vycházely v dvouměsíčníku Náboženská revue církve československé, v týdeníku Český zápas a v řadě dalších domácích i zahraničních periodik.

Monografie o F. M. HníkoviEditovat

  • SALAJKA, Milan. Náboženské ideály a křesťanská angažovanost / Svědectví prof. PhDr. ThDr. h. c. Františka M. Hníka o počátcích a původním směřování Církve československé. Praha 2003

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 470. 
  • JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, S. 698.
  • TICHÁK, Milan. Památce velkého člověka. Hanácké noviny, roč. 7, 24/1996, s. 3
  • TONZAR, David. Dvě výročí významných osobností CČSH / František M. Hník, Miloslav Kaňák. Český zápas, roč. 85, 7/2005, s. 1

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Biskup olomoucké diecéze Církve československé
Předchůdce:
František Sedláček
19561961
František M. Hník
Nástupce:
Leo Marceluch
Děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké
Předchůdce:
František Bednář
19461947
František M. Hník
Nástupce:
Josef Lukl Hromádka
Děkan Husovy československé bohoslovecké fakulty
Předchůdce:
úřad nebyl zřízen
19501952
František M. Hník
Nástupce:
Otto Rutrle