Otevřít hlavní menu

Bohumír Cigánek

římskokatolický kněz

PhDr. Bohumír Cigánek (11. září 1874 Lipňany[1]5. ledna 1957 Olomouc) byl český římskokatolický reformistický kněz, později duchovní a biskup Církve československé (husitské).

Bohumír Cigánek
biskup moravský
Církev československá husitská
Metropole Olomouc
Diecéze olomoucká
Období služby 19461950
Předchůdce Josef Rostislav Stejskal
Nástupce František Sedláček
Osobní údaje
Datum narození 11. září 1874
Místo narození Lipňany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 5. ledna 1957 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mládí a studiumEditovat

Narodil se v rolnické rodině v Lipňanech (dnes část obce Tršice, Olomoucký kraj), středoškolská studia zahájil na Slovanském gymnáziu v Olomouci, pokračoval na církevních gymnáziích pro přípravu budoucích duchovních na Svatém Kopečku a v Klimkovicích, maturitní zkoušku složil jako externista na opavském gymnáziu v roce 1893. Poté jako jednoroční dobrovolník absolvoval vojenskou službu u 54. pěšího pluku v Olomouci, následně se po vstupu do dominikánského řádu věnoval vysokoškolskému studiu filozofie a teologie na univerzitách ve Vídni, Štýrském Hradci a ve švýcarském Freiburgu. V roce 1899 byl ve Štýrském Hradci vysvěcen na kněze biskupem Leopoldem Schusterem, roku 1901 získal doktorát filozofie na Freiburské univerzitě.
Po návratu do vlasti v roce 1904 působil jako katecheta v Praze a v Kladně, v letech 19091910 byl se souhlasem tehdejšího ministerstva kultu a vyučování vyslán na studijní cestu do USA a Kanady, v jejímž rámci ze sociologického hlediska sledoval životní podmínky tamních českých a slovenských přistěhovalců.

Období 1914–1920Editovat

V letech první světové války sloužil jako vojenský polní kněz na srbské frontě, po vyléčení těžkého zranění byl přidělen k nemocniční vojenské duchovní správě (působil zejména v  Karlových Varech a Mariánských Lázních). Konec války prožil opět jako polní kurát na Balkáně, kde utrpěl další zranění. V nově vzniklé republice se před ním po roce 1918 otevřela možnost vojenské kariéry. Jako úspěšný organizátor osvětové práce v armádních jednotkách operujících na území Slovenska, se v roce 1919 zúčastnil bojů proti vojskům Maďarské republiky rad a v lednu 1920 v hodnosti plukovníka vyznamenaného československým válečným křížem byl jmenován zemským osvětovým inspektorem pro Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus při generálním štábu francouzské vojenské mise. Odpovídal za organizaci osvětové a etické výchovy ve všech posádkách dislokovaných na těchto územích, se svými spolupracovníky pořádal kurzy pro osvětové důstojníky a výstavy, inicioval kurzy pro negramotné, zřizoval vojenské knihovny a vydával týdeník Bratrství. Jeho činnost ocenilo francouzské velení udělením čestné důstojnické hodnosti.

Duchovní CČS(H)Editovat

Ačkoli dosáhl tak významných úspěchů, rozhodl se ve slibně započaté vojenské kariéře nepokračovat. Požádal o propuštění z armády a na žádost budoucího prvního patriarchy CČS ThDr. Karla Farského, s nímž se znal ještě z předválečných let, spoluzakládal ve dvacátých letech jako duchovní nově vzniklé Církve československé náboženské obce (NO) v západní části republiky (Chebsko, Rokycansko). Ustanovení do farářské funkce přijal v západočeské (pražské) diecézi 1. 6. 1926 do NO Plzeň-východ, jejíž působnost tehdy zahrnovala téměř celou oblast současné plzeňské diecéze CČSH. V témže roce uzavřel sňatek s učitelkou Agátou, roz. Klučovskou, s níž pak měl dceru Dagmar (* 1927) a syna Bohumíra mladšího (* 1928).
V následujících 14 letech patřil k předním organizátorům vnitrocírkevní práce CČS v jihozápadních Čechách, v roce 1932 byl zvolen členem diecézní rady a druhým patriarchou ThDr. Gustavem Adolfem Procházkou jmenován vikářem pro západní Čechy. V letech  19401946 působil v NO Zbraslav (dnes městská část Praha-Zbraslav), od 10. 7. do 2. 8. 1944 byl diecézní radou pověřen výkonem funkce správce západočeské (pražské) diecéze. Jako vlastenecký kněz a důsledný kritik okupačních poměrů se pro svá odvážná kázání stal objektem zájmu gestapa, v květnových dnech roku 1945 zadržen ustupující německou armádou jako rukojmí, jehož spolu s ostatními zajatci před popravou zachránil téměř na poslední chvíli příchod amerických prvosledových jednotek.

Biskup CČS(H)Editovat

Po osvobození byl Bohumír Cigánek vzhledem ke svým zásluhám, zkušenostem a konzistentním celoživotním postojům považován za jednoho z potenciálních kandidátů na biskupský úřad. Nejprve neúspěšně kandidoval v červnu 1946 na nově zřízenou funkci pražského biskupa, avšak již v listopadu téhož roku byl na doporučení třetího patriarchy CČS Dr. Františka Kováře zvolen do čela moravské (olomoucké) diecéze, úřadu se oficiálně ujal po biskupské ordinaci v únoru 1947.
Jeho relativně časově krátký episkopát probíhal ve složitých politických podmínkách nejdříve jen signalizujících nástup totalitní moci, po roce 1948 ve vypjatých represivních střetech, v církevní sféře cílených především na mocenské ovládnutí jejích organizačních struktur. Osobnost charakterově příkladného biskupa s pevným národním i sociálním cítěním a demokratickými zásadami, potvrzenými jeho životem, představovala pro tehdejší státní orgány natolik vážnou překážku, že se ho rozhodly zdiskreditovat a následně odstranit z biskupské funkce.
K dosažení uvedeného cíle zvolily především cestu justiční zvůle kriminalizací některých duchovních jím spravované diecéze i příslušníků jeho rodiny (dcera Dagmar), odsouzených v nespravedlivých, politicky motivovaných procesech. Další výrazný tlak vytvářely Státní úřad pro věci církevní a Státní bezpečnost ve spolupráci s tzv. pozitivními (prorežimně orientovanými) duchovními. Atmosféra nedůvěry, strachu, intrik i soustavné narůstání uměle vytvářených problémů a vážné zdravotní problémy vedly k jeho abdikaci koncem března roku 1950. Zemřel v ústraní 5. 1. 1957 ve věku 82 let, jeho popel je uložen v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.
Biskup PhDr. Bohumír Cigánek patří k výrazným osobnostem zakladatelské generace CČS(H), v olomoucké diecézi i v širší církvi je právem řazen k symbolům odporu proti nespravedlnosti, útlaku, násilí a diktaturám.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 23. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity ; Centrum pro hospodářské a sociální dějiny, 2008. 159 s. ISBN 978-80-7368-477-8. S. 23–24
  • JINDRA, Martin. Životní putování moravského biskupa Církve československé PhDr. Bohumíra Cigánka. In Solitér. Pocta historikovi Václavu Veberovi. ÚSTR, Praha 2012, s. 157–171.
  • KAŇÁK, Bohdan. PhDr. Bohumír Cigánek (1874-1957) / Málo známý moravský biskup Církve československé husitské. In Olomoucký archivní sborník č. 5 /2007, Olomouc 2007, s. 165–168
  • KAŇÁK, Bohdan. Bohumír Cigánek – obětavý moravský biskup. Český zápas, roč. 87, 2007, č. 3
  • Životní jubilea moravského biskupa dr. Bohumíra Cigánka. Projev faráře J. Vyskočila v Olomouci dne 10. září 1949. Český zápas, roč. 32, 1949, č. 39
  • JINDRA, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. ÚSTR – CČSH, Praha 2017, s. 698.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Tršice

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Biskup moravské (olomoucké) diecéze Církve československé
Předchůdce:
Josef Rostislav Stejskal
19461950
Bohumír Cigánek
Nástupce:
František Sedláček