Klimkovice

město v okrese Ostrava-město v Moravskoslezském kraji

Klimkovice (německy Königsberg[4]) jsou malé slezské město při jihozápadním okraji Ostravy na nejvýchodnějších výběžcích Nízkého Jeseníku a na okraji Ostravské pánve. Ačkoli město leží v těsném sousedství Ostravy, nemá průmyslový charakter. Žije zde přibližně 4 500[1] obyvatel. V místní části Hýlov se nacházejí jodová Sanatoria Klimkovice. Mezi Klimkovicemi a Hýlovem byl postaven Tunel Klimkovice, kterým vede dálnice D1. V centru obce se nachází zámek, ve kterém sídlí městský úřad. Ve městě sídlí římskokatolická farnost Klimkovice.

Klimkovice
Náměstí v Klimkovicích
Náměstí v Klimkovicích
Znak města KlimkoviceVlajka města Klimkovice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecOstrava
Obec s rozšířenou působnostíOstrava
(správní obvod)
OkresOstrava-město
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel4 516 (2023)[1]
Rozloha14,64 km²[2]
Katastrální územíKlimkovice
Nadmořská výška266 m n. m.
PSČ742 83
Počet domů1 278 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.1
Počet ZSJ6
Kontakt
Adresa městského úřaduLidická 1
742 83 Klimkovice
meu@mesto-klimkovice.cz
StarostaBc. Jaroslav Varga
Oficiální web: www.mesto-klimkovice.cz
Klimkovice
Klimkovice
Další údaje
Kód obce599549
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Název města Klimkovice je odvozen pravděpodobně od zakladatele původní osady s tvrzí Klementa, zvaného Klimek. V roce 1373 jsou Klimkovice údajně poprvé zmiňovány, ale zprávu nelze dnes ověřit. První nepochybná zpráva pochází z roku 1416, kdy Beneš II. z Kravař uděluje městu právo odúmrti. Sídlem samostatného panství se město stává za Tasa z Bítova v roce 1451. Hynek II. Bruntálský z Vrbna osvobodil město v roce 1564 od robot a nahradil je odváděným platem a téhož roku povolil stavbu pivovaru na náměstí. Ondřej Bzenec z Markvartovic vystavěl ve městě renesanční zámek a kostel svaté Kateřiny v letech 1578–1579. Nejdéle vlastnili Klimkovice páni Vlčkové (Wilczkové) z Dobré Zemice v letech 1600–1848. V roce 1766 se měšťané zúčastnili velkého nevolnického povstání ve Slezsku. V téže době klimkovický mlynář Jan Augustin jako první oficiálně oznámil hornímu úřadu v Kutné Hoře existenci a vlastnosti uhlí na Ostravsku. Město se stalo sídlem soudního okresu a bylo jím v letech 1850–1938.

Po podpisu Mnichovské dohody byly Klimkovice 9. října 1938 obsazeny nacistickým Německem a v jeho rámci začleněny do tzv. Sudetoněmeckých území (Sudetendeutsche Gebiete). 1. května 1939 pak byly začleněny do říšské župy Sudetenland a v jejím rámci patřily do vládního obvodu Opava. Na konci druhé světové války v rámci Ostravské operace zahájila Rudá armáda ve čtvrtek 26. dubna 1945 útok na město, které pak 1. května konečně osvobodila.

Lázeňství editovat

Od poloviny 19. století se v Klimkovicích začalo rozvíjet také lázeňství využívající minerální vodu s vysokým obsahem jódu a bromu (nejvyšší koncentrace v Evropě). Další průzkum probíhal v 80. letech 20. století a na konci roku 1991 byla zahájena výstavba nového lázeňského komplexu Sanatoria Klimkovice.[5]

Muzeum editovat

Muzeum vzniklo v roce 1953. Od roku 1983 je pobočkou Muzea Novojičínska. V muzeu jsou instalovány expozice příroda Poodří, historie města a pamětní síň Heleny Salichové. V rámci expozice historie města jsou vystaveny sbírky ševcovské a bednářské dílny a měšťanské domácnosti a v rámci pamětní síně Heleny Salichové její obrazy a dále upomínky na básníka Petra Bezruče a spisovatelku Jarmilu Glazarovou, kteří oba ve městě pobývali.

Pamětihodnosti editovat

Doprava editovat

Klimkovice byly od roku 1911 spojeny s Ostravou parní železnicí, kterou od dvacátých let 20. století nahradily na témže tělese elektrické tramvaje provozované Společností moravských místních drah (SMMD). Po utvoření DPMO v roce 1949 byla pod něj začleněna i tato dráha a pod jeho hlavičkou fungovala až do noci z 31. prosince 1977 na 1. ledna 1978, kdy dojela poslední tramvaj do Ostravy. Po dráze se zachoval především násep a dále několik můstků. Nádražní budova v Klimkovicích slouží jako bytový dům. Na tuto dráhu vzpomíná i klimkovická spisovatelka Jarmila Glazarová ve svém stěžejním díle Roky v kruhu.

Veřejná hromadná doprava je v současnosti zajišťována jak ostravským dopravním podnikem (autobusové linky č. 59, 64 a 76) tak příměstskými linkami provozovanými společnostmi Transdev a Z-Group bus.

Územím města prochází dálnice D1, která zde prochází z části tunelem. Na dálnici se nachází exit 349, kterým prochází silnice II/647 ve směru od exitu Bravantice přes Josefovice, Klimkovice a Václavovice na Porubu. Obcí dále prochází silnice II/478 na Polanku nad Odrou. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/46417 Josefovice–Olbramice
  • III/4654 Olbramice–Klimkovice
  • III/4655 Klimkovice–Hýlov
  • III/4693 Vřesina–Klimkovice
  • III/4782 Klimkovice–Svinov

Části města editovat

Obyvatelstvo editovat

Počet obyvatel města roste: zatímco v červnu 2010 mělo 4 137 obyvatel, počátkem roku 2019 jich bylo již 4 501.

Osobnosti editovat

Partnerská města editovat

Galerie editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 757. 
  5. Historie - Sanatoria Klimkovice - lázně. www.sanatoria-klimkovice.cz [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. 
  6. abART [cit. 2021-05-14]. Heslo Ivo Saliger. Dostupné online. 
  7. Milan Lašťovka, Aleš Zahradníček. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat