Vítkov (Pražská plošina)

vrch v Praze

Vítkov, nazývaný též Žižkov (německy Sankt Veitsberg),[1] je protáhlý vrch v Praze, v pravobřežní části města. Svou hmotou odděluje čtvrti Karlín a Žižkov, katastrálně patří k Žižkovu.

Vítkov
Vrch Vítkov
Vrch Vítkov

Vrchol271 m n. m.
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
PohoříPražská plošina / Říčanská plošina / Úvalská plošina
Souřadnice
Vítkov
Vítkov
PovodíVltava
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tank před Armádním muzeem Žižkov na úpatí Vítkova
Památník Vítkov
Jezdecká socha Jana Žižky od Bohumila Kafky

V prostoru před Národním památníkem dosahuje vrch nadmořské výšky 260,9 m, na severním konci pak 270,4 m. Svahy kopce jsou částečně zarostlé divoce rostoucím a jen velmi málo udržovaným lesním porostem, který ve východní části postupně přechází v lesopark a poté i v park. Po hřebeni vede od křižovatky Ohrada k Národnímu památníku zpevněná komunikace, pro pěší existují další přístupy z jižní a západní strany. Ze severní strany (od Karlína) je vrch přístupný po schodišti.

Odehrála se zde 14. července 1420 jedna z nejvýznamnějších bitev husitských válekbitva na Vítkově.

Historie

editovat

Kopec Vítkov byl pojmenován v polovině 14. století[2] po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl svou vinici.

Do historického povědomí se vrch Vítkov dostal datem 14. července 1420, kdy na Vítkově husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova zvítězili nad křižáky v Bitvě na Vítkově. Název Žižkov (který později převzala pražská čtvrť) či Žižkova hora je uváděn již ve středověkých textech z 1. poloviny 15. století.[3]

Funkcionalistický památník byl vybudován v letech 19281932. Měl připomínat a byl zasvěcen vzniku československého státu a hrdinům a činům legionářů v první světové válce. Tehdy tam byl mimo jiné pochován legionářský hrdina plukovník Josef Jiří Švec. Po úmrtí prezidenta Masaryka usilovala Československá obec legionářská o uložení jeho ostatků v Památníku; sám Masaryk si však přál být pohřben po boku manželky Charlotty v Lánech a návrh legionářů se neuskutečnil.[4]

V roce 1990 byly některé ostatky komunistických představitelů vráceny rodinám, a nevyzvednuté (včetně Klementa Gottwalda) byly uloženy do společného hrobu na Olšanských hřbitovech v Praze.

Dominantou Vítkova je Památník národního osvobození, jehož součástí je bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova (je to aktuálně druhá největší jezdecká socha na světě).[5] Na úpatí Vítkova v ulici U Památníku se nachází Armádní muzeum Žižkov.

Západně od Národního památníku stojí památkově chráněný vyhlídkový pavilon.[6] Ve východní části je fotbalové hřiště, restaurace a další sportoviště.

Národní památník

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Národní památník na Vítkově.

Památník byl jako Památník Národního osvobození vystavěn v letech 19291938 k poctě československých legionářů. Za druhé světové války zde bylo skladiště Wehrmachtu. Po roce 1948 byl památník zneužit k propagaci komunistického režimu. Byli tu pohřbíváni významní představitelé komunistické strany. V roce 1953 tu bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda, zrušené v roce 1962. Po Sametové revoluci v roce 1989 byly ostatky členů komunistické strany odvezeny.

V rekonstruovaném památníku je stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti.[7] Zachycuje bodové okamžiky naší země. Například vznik československé republiky v roce 1918, podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 a doby protektorátu, komunistický převrat z roku 1948, Invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následná federalizace Československa, pád socialismu stejně tak jako zánik Československa roku 1992. K dispozici je také vyhlídka ze střechy Památníku. Konají se zde další dočasné výstavy.

Národní památník procházel rekonstrukcí a revitalizací, která byla dokončena v roce 2009 a stála celkově 321 milionů korun.[8]

Tunely a železnice

editovat

Pod vrchem Vítkovem se nacházejí čtyři tunelové stavby. Svažitý tunel pro pěší z roku 1953 spojuje Žižkov s Karlínem v severojižním směru. Ten je spojen s podzemním krytem z roku 1942.

Po severním úpatí kopce vede od roku 1845 dvojkolejná Severní státní dráha. Od roku 1872 až do roku 2005 z ní odbočovala k dnešnímu hlavnímu nádraží jednokolejná tzv. hrabovská spojka, součást Pražské spojovací dráhy.

Rovněž roku 1872 byla po jižním úbočí západovýchodním směrem zavedena jednokolejná turnovsko-kralupsko-pražská dráha, která přicházela od nádraží Praha-Vysočany, procházela Vítkovským tunelem a končila na hlavním nádraží; úseku po úbočí Vítkova se říkalo Vítkovská trať. Po dokončení Nového spojení byla na bývalém tělese této trati včetně tunelu vybudována cyklostezka. Roku 1926 byla Vítkovská trať spojkou napojena směrem k nádraží Praha-Libeň na kolínskou trať.

Nově jsou vybudovány dva paralelní dvojkolejné tunely, součást Nového spojení z hlavního nádraží do Vysočan, Libně a Holešovic.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Žižkov: XI., web Obce Velké Prahy v r. 1929, Bičloch. Zdrojem je publikace Franta Žáček a František Stehlík: Historický a orientační průvodce Prahou, nakladatelství Františka Stehlíka, 1929.
  2. VLK, Jan. www.praha3.cz [online]. praha3.cz, 2022 [cit. 2024-08-11]. Dostupné online. 
  3. ČORNEJ, Petr. Jan Žižka. [s.l.]: Paseka, 2019. ISBN 978-80-7432-990-6. Kapitola Spory o bitvu, s. 293. 
  4. NOVÁK, Arne. Zápas o hrob. S. 37–39. Lumír [online]. 1937-12-15 [cit. 2020-09-13]. Čís. 1/1937-1938, s. 37–39. Dostupné online. 
  5. BURDOVÁ, Michaela. Po stopách tichého majestátu [online]. Equichannel.cz, 2013-02-22 [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  6. Památkový katalog: Vyhlídkový pavilon [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 
  7. Národní muzeum, oficiální webová stránka Historického muzea s expozicí Křižovatky české a československé státnosti.
  8. Na Vítkově byl slavnostně otevřen opravený Národní památník. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Památník Národního Osvobození. Praha: Sbor pro zbudování Památníku národního osvobození a pomníku Jana Žižky z Trocnova, 1928. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat