Otevřít hlavní menu

Josef Jiří Švec

československý legionář

Josef Jiří Švec (19. července 1883, Čenkov[2]25. října 1918 Aksakovo[3]) byl učitel tělocviku, sokolský pracovník, legionář a plukovník legií v Rusku.

Josef Jiří Švec
Josef Jiří Švec
Josef Jiří Švec
Narození 19. července 1883
Čenkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. října 1918 (ve věku 35 let)
Aksakovo-Belebej
Ruská SFSRRuská SFSR Ruská SFSR
Příčina úmrtí střelná rána
Místo pohřbení Čeljabinsk (1918–1933)
Národní památník na Vítkově (1933 – Desetiletí od 1940)
Třešť (od Desetiletí od 1940)
Ocenění Řád sv. Stanislava 3. třídy s meči a stuhou (1915)
Řád sv. Anny 4. třídy (1916)
Kříž sv. Jiří 4. třídy (1917)
Řád sokola (1923)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Josefa Jiřího Švece v Třebíči
Pamětní deska Josefa Jiřího Švece
"Plukovník Josef Jiří Švec"; autor: Pavel Vavrys; 2014; malba na dřevě - kruhový "střelecký terč" o průměru 60 cm; z cyklu Česká paměť
Josef Jiří Švec na ruské frontě jako jeden z prvních českých dobrovolníků - důstojníků[1]

Obsah

BiografieEditovat

Narodil se ve vesnici Čenkov u Třeště. V Třešti vychodil základní školu a poté nastoupil na gymnázium v Pelhřimově. Po absolvování gymnázia vystudoval učitelský ústav v Soběslavi, kde složil doplňovací zkoušky jako učitel tělocviku. Poté učil osm let na obecné škole v Třebíči. V Třebíči náležel vedle Jana Syrového a Jana Máchala k propagátorům sokolské myšlenky.[4]

Roku 1911 byl vyslán třebíčským Sokolem do Ruska, šířit sokolské ideje. Zde působil jako učitel tělocviku na ekonomickém lyceu v Jekatěrinodaru na severním Kavkazu. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu (opakující se zimnice) byl nucen odejít na pobřeží Černého moře do města Gelendžiku, kde ho zastihla zpráva o sarajevském atentátu a samotný začátek války.

Po vypuknutí války nenastoupil do Jihlavy ke svému 81. pěšímu pluku, ale hlásil se jako dobrovolník do České družiny, která se organizovala v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety, kde se podílel na provádění rozvědek. Během svého válečného tažení poblíž města Běrežnica přijal pravoslaví a dal si druhé jméno Georgij (nikoliv Jiří nebo Jurij). Pravoslaví přijalo více legionářů, především z politických důvodů.

Největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 (podle ruského kalendáře 19. června, dle našeho 2. července 1917) úspěšně bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova. [5]Po této legendární vítězné bitvě byl za hrdinství povýšen na poručíka a jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku. Další boje, které J. Švec v postavení velitele 3. praporu se svými vojáky absolvoval, byla bitva o Kazaň, bitva o Penzu, bitva u Lipjag a dobytí Samary. Tyto boje již byly vedeny proti bolševikům, kteří zabraňovali v odchodu čs. legií z Ruska.

SebevraždaEditovat

V srpnu 1918 byl povýšen na plukovníka a v polovině října se stal nejen velitelem pluku, ale i celé 1. divize. Poté, co mu 24. října 1918 ve stanici Aksakovo-Belebej jeho podřízení pod vlivem komunistického agitátora Jana Vodičky vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz vytlačit přesilu bolševiků z linie BuzulukBugulma, spáchal ve tři hodiny ráno 25. října 1918 J. Švec sebevraždu (zastřelil se ve štábním vagonu), když zanechal dopis na rozloučenou.[6] Smrt plukovníka Švece československými vojáky otřásla a ti nakonec rozkaz splnili.[6]

Pohřben byl v Čeljabinsku 28. října 1918. Při likvidaci hřbitova, na jehož místě dnes stojí obytná čtvrť, se v roce 1933 podařilo sovětskou vládu přesvědčit k vydání ostatků plukovníka Švece do Československa. Ostatky byly exhumovány a přeneseny, společně s ostatky pplk. K. Vašátky, do Památníku osvobození na Vítkově. Pohřbu se zúčastnilo na dvacet tisíc lidí. Za nacistické okupace byly na příkaz gestapa ostatky definitivně umístěny do rodinné hrobky v Třešti.

PamátkaEditovat

Bronzový pomník mu byl postaven v Praze „Na Pohořelci“ hledící na Pražský hrad v ose bývalých kasáren proti hlavní bráně. Autorem byl plukovníkův jmenovec, sochař Otakar Švec. Nacisté pomník za okupace odstranili a odeslali do Německa k roztavení. Po válce byl v Německu spojenci nalezen a vrácen do ČSR. Než mohl být znovu odhalen došlo k uchvácení moci v Praze komunisty, kteří sochu nechali v roce 1949 definitivně roztavit. Kamenný sokl byl za války Němci uložen ve vokovické tramvajové vozovně, odkud byl odvezen k rozdrcení až v padesátých letech komunisty.[7] Obnovou pomníku se zabývá „Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova“. Zhotovený model byl v roce 2013 darován Muzeu T. G. Masaryka v Lánech, kde je vystaven.

Další pomníky se nacházely v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově. Roku 2010 byl plukovníku Švecovi odhalen také pomník v městě Třebíči, kde začínal se svou učitelskou kariérou.

K udržování tradice plukovníka Švece získal československý pěší pluk 29, který se nacházel v Jindřichově Hradci, čestný název: „Plukovníka Josefa Jiřího Švece.“ Jmenuje se po něm i sokolská "župa Plukovníka Švece", sdružující tělocvičné jednoty Sokola v oblasti Vysočiny.

Pamětní desky plukovníka Švece se nacházejí v Čenkově na jeho rodném domě a v Pelhřimově, na budově dnešní průmyslové školy, dříve gymnázia. Tato deska vyhotovená sochařem J. Šejnostem nese nápis: „Umřel, aby zvítězil“.

DeníkEditovat

Plukovník Švec si v Rusku psal deník, který popisuje jeho první dny v České družině a je psán do doby bitvy u Zborova, kde deník končí. Po první světové válce vyšel několikrát, ale později byl zakázán. Nejcennější jsou Švecovy zápisky z počátku války.[8]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 54.
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Databáze VÚA, Záznam vojáka: Josef Švec
  4. ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. 227 s. ISBN 80-7268-104-4. Str. 177. – Zpravodaj města Třebíče, 10/1994 str. 10 s odkazem na pamětníky uvádí, že učil v horecké škole Na Potoce.
  5. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 17-76, s. 151-153, s. 161-164
  6. a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 100-106. 
  7. FOJTÍK, Pavel Vozovna Vokovice Praha : Dopravní podnik hlavního města Prahy, 2003. 64 s. ISBN 80-239-0856-1. Str. 23.
  8. * ŠVEC, Josef Jiří. Deník plukovníka Švece. Příprava vydání Josef Kudela. Praha: Za Svobodu, 1929. 404 s. Dostupné online. 
  9. Válka.cz, Kříž Sv. Jiří

LiteraturaEditovat

  • GÖBL, L. Osobnosti Vysočiny I.. 1. vyd. Pelhřimov : Vydavatelství 999, 2005. 245 s. ISBN 80-86391-15-9
  • BUDÍNSKÝ, L. Vraždy, sebevraždy, popravy slavných Čechů / Vydavatelství MAYDAY publishing, 2008. 62-63 s. ISBN 978-80-86986-31-9
  • PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.
  • ŠVEC, Josef Jiří. Deník plukovníka Švece. Příprava vydání Josef Kudela. Praha: Za Svobodu, 1929. 404 s. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat