Vojtěch Vladimír Klecanda

československý generál a legionář

Vojtěch Vladimír Klecanda (15. listopadu 1888 Praha[1]22. dubna 1947 tamtéž) byl český legionář,[2] československý důstojník a generál.

Vojtěch Vladimír Klecanda
Vojtěch Vladimír Klecanda.jpg
Narození15. listopadu 1888
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. dubna 1947 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Přepeře
Povoláníautor a voják
Manžel(ka)Aťa Martenová (1923–1947)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Před první světovou válkou pracoval u pobočky firmy Laurin & Klement v Charkově na Ukrajině. Hned v roce 1914 se přihlásil do České družiny[2] a vyznamenal se jako vyzvědač a organizátor odporu v rakouské armádě. Působil ve štábu ruské armády jako velitel výzvědného oddílu a tlumočník a přičinil se o zřízení československého oddělení v zajateckém táboře u Kyjeva, odkud se pak rekrutovali čeští legionáři. Po Říjnové revoluci 1917 bojoval na Kavkaze, na Uralu a na Sibiři a byl generálním ubytovatelem československého armádního sboru v Rusku. Po návratu se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu a v letech 19201922 studoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Pak byl jmenován velitelem 1. brigády v Praze a v letech 19241929 působil jako vojenský přidělenec na vyslanectví v Paříži. Po návratu byl velitelem 2. divize v Plzni a od roku 1931 1. divize v Praze. Působil také jako významný funkcionář Svazu skautů RČS a dalších sportovních i mezinárodních organizací.[3] Později cestoval po Severní Africe a Jižní Americe a psal cestopisné vzpomínky.

Generál Klecanda zemřel pádem z okna svého bytu. Zatímco Vojenský historický ústav se domnívá, že šlo o nešťastnou náhodu,[4] Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nevylučuje, že mohlo jít i o sebevraždu nebo vraždu.[5].[6]

DíloEditovat

  • Účelná armáda (1933)
  • Marocké vzpomínky (1934)
  • Synové dobyvatelů: dojmy z Kolumbie (1935)

VyznamenáníEditovat

  Řád sv. Stanislava, III. třída s meči a mašlí
  Řád sv. Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
  Řád sv. Anny, III. třída s meči a mašlí
  Řád sv. Anny, IV. třída
  Válečný kříž
  Československý válečný kříž 1914–1918
  Řád sokola, s meči
  Řád za vynikající službu
  Československá revoluční medaile
  Řád italské koruny, III. třída (komandér)
  Československá medaile Vítězství
  Řád čestné legie, IV. třída
  Řád Boyacá, III. třída (komandér)[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  2. a b Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 54.
  3. Ottův slovník ND, heslo Klecanda, Vojtěch Vladimír
  4. MAREK, Jindřich. Vzestup a pád hrdiny České družiny generála Klecandy [online]. Vojenský historický ústav, 2014-09-26 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  5. KALOUS, Jan. Securitas imperii 12. [s.l.]: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005. [www.policie.cz › soubor › securitas-imperii-12-pdf Dostupné online]. ISBN 80-86621-17-0. Kapitola Generál Klecanda – vlastenec, voják, diplomat, s. 29–39. 
  6. ŠEDIVÝ, Zdeněk F. Jan Masaryk - při jméně, které nosil, musel zemřít. [s.l.]: Papyrus, 1998. 144 s. Dostupné online. ISBN 80-85776-83-9. 
  7. forum válka.cz, Řád Boyacá

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Klecanda, Vojtěch Vladimír. Sv. 5 str. 537
  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. S. 138–153. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat