Otevřít hlavní menu

Václav Neckář (architekt)

český architekt

Václav Neckář (27. července 1896 Mladá Boleslav10. července 1964) byl český architekt, který působil především na Plzeňsku.[1]

Václav Neckář
Narození 27. července 1896
Mladá Boleslav
Úmrtí 10. července 1964 (ve věku 67 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Absolvoval reálku v Mladé Boleslavi, poté vystudoval architekturu na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze pod vedením profesorů Antonína Balšánka, Aloise Čenského a Rudolfa Kříženeckého. Po studiu praktikoval u architekta Jana Kotěry a získal doktorát technických věd. Až do roku 1925, kdy si jako autorizovaný civilní inženýr pro architekturu a pozemní stavby otevřel v Plzni vlastní projekční kancelář, učil také na plzeňské České státní průmyslové škole. Byl zde též členem Spolku výtvarníků plzeňských (později Sdružení západočeských výtvarných umělců).[2] V roce 1948 nastoupil do Stavoprojektu, kde pracoval do roku 1953.

DíloEditovat

Mezi jeho nejvýznamnější realizace, kromě celé řady bytových domů v Plzni, patří:[2]

  • rodinný dům Heřmana Konejla v Plzni-Bezovce (1930–1931)
  • rodinný dům Václava Ornsta v Plzni na Lochotíně – Neckář jej navrhoval současně s Konejlovým domem a stavba má podobný funkcionalistický charakter
  • přístavba sanatoria dr. Jana Mulače v Plzni (1931–1933)
  • obchodní dům Brouk a Babka na rohu Bezručovy ulice a ulice B. Smetany v Plzni (1932) – přestavba z původní banky Merkur rakouského architekta Ludwiga Tremmela[3]
  • živnostenská škola v Klatovech (1934)
  • budova policejního ředitelství na Anglickém nábřeží v Plzni (1936–1939) – ve spolupráci s pražskými architekty Františkem Čermákem a Gustavem Paulem[4]
  • rekonstrukce městských lázní na Denisově nábřeží v Plzni – budovu původně navrhl Bedřich Bendelmayer (1932), upravil Ladislav Fiala, Václav Neckář provedl po bombardování v roce 1944 rekonstrukci[5][6]
  • Juránkova chata ski-klubu na Svarohu (1945) – chata fungovala pouze krátce, po roce 1948 chátrala, dnes (2019) je na jejím místě pouze pamětní tabule[7]
  • kulturní dům v Hrádku u Rokycan (1955) – klasicizující a uměřený socialistický realismus, Neckář budovu koncipoval jako symetrickou se dvěma křídly, postaveno bylo ale jen jedno, až na počátku 21. století bylo chybějící křídlo budovy dostaveno architektem Milošem Vachudou, a to v soudobém stylu, ale s respektem k původnímu návrhu[4]
Jsem architektem, projektantem. Cítím potřeby dneška. Chci vždy do daného úkolu vnést jasnost, účelnost a s ohledem na nutnou konstrukci splnit estetický požadavek na dílo kladený. Chci poctivě sloužit, aby každá práce z rukou mých vzešlá obstála před kritikou i dob pozdějších.
— Václav Neckář, Český deník 1941[4]

ReferenceEditovat

  1. Neckář Václav [online]. Arch-pavouk.cz [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 
  2. a b Václav Neckář [online]. Plzeňský architektonický manuál [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  3. Brouk a Babka [online]. Bohuslav Brouk, WordPress.com, 2010-06-27 [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 
  4. a b c Zapomenutý architekt Václav Neckář. Český rozhlas Plzeň [online]. 2014-07-19 [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 
  5. Městské lázně Plzeň [online]. Prázdné domy [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  6. KOVAŘÍK, Tomáš. „Architekturu osmičkových roků“ v Plzni představil Den architektury. Estav.cz [online]. 2018-10-18 [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  7. Juránkova chata [online]. Šumavský rozcestník [cit. 2019-03-03]. Dostupné online.