Rudolf Kříženecký
Rudolf Kříženecký (28. října 1861 Zadar, Dalmácie – 12. března 1939 Praha[1]) byl český novorenesanční architekt a profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. Náleží ke generaci Národního divadla a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností české novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[2]
Prof. Ing. Rudolf Kříženecký, dr. h. c. | |
---|---|
Narození | 28. října 1861 Zadar Rakouské císařství |
Úmrtí | 12. března 1939 (ve věku 77 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | vysokoškolský učitel, architekt, profesor, stavitel, učitel a historik architektury |
Ocenění | Řád Františka Josefa 1912 |
Příbuzní | Jan Kříženecký (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
bratr | Jan Kříženecký |
---|---|
syn | Jaroslav Kříženecký |
Život
editovatV letech 1871–1878 vystudoval c. k. vyšší českou reálnou školu v Praze. Poté studoval v letech 1878–1883 stavitelství na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. První státní zkoušku z pozemního stavitelství složil v roce 1880, druhou pak v roce 1887. Poté se stal asistentem. V roce 1888 obdržel stipendium a v roce 1888–1889 podnikl studijní cestu do Itálie. Po studiích pracoval jako architekt v několika projekčních kancelářích (například Fellner a Helmer). V letech 1883–1888 a 1890–1893 pracoval v ateliéru Josefa Schulze, kde se podílel také na projektu budovy Národního muzea v Praze nebo na rekonstrukci zámku Stránov. V srpnu 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci. Jako stavitel realizoval například dům čp. 1073, Praha-Staré Město, Pařížská 1, podle projektu Jana Kouly. Od roku 1893 působil opět jako asistent na pražské technice (ČVUT). V roce 1899 se habilitoval jako soukromý docent pro architektonickou kompozici, od následujícího roku byl honorovaným docentem technického kreslení na odboru stavebního inženýrství.[3]
V roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem pro obor stavby budov ke zvláštním účelům a v roce 1921 profesorem starověké architektoniky na pražské technice. V letech 1914–1915, 1918–1919 a 1922–1923 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Na rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. V roce 1931 odešel na odpočinek.
V letech 1900–1921 přednášel rovněž nauku o slohu na Akademii výtvarných umění v Praze.
Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[4] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.
Rudolf Kříženecký zemřel 12. března 1939 v Praze a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.[5]
Členství v organizacích
editovat- Česká akademie věd a umění
- Spolek inženýrů a architektů (SIA)
Dílo
editovat- 1895 – byl členem stavebního výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895, projektoval Horácký statek a pavilon Smíchovského pivovaru.
- 1896–1897 – Schierův dům – novobarokní nájemní dům s restaurací, čp. 934, Praha 1 – Staré Město, Staroměstské náměstí 5, Pařížská 2, spoluautor Otakar Materna, Kříženecký byl autorem průčelí, vstupního vestibulu a dekorace schodišť. Podle pokynů městské rady měla průčelí obsahovat motivy původního zbořeného domu čp. 934.[6] Na sochařské výzdobě se podíleli Vilém Amort (Atlanti nesoucí nárožní arkýř, alegorické sochy Stará doba a Nová doba nad vstupem ze Staroměstského náměstí) a Jindřich Říha. [7]
- 1898–1904 – západní průčelí kostela sv. Mikuláše po demolici bývalého benediktinského kláštera[8]
- 1899–1900 – budova Občanské záložny v Přelouči. V původní soutěži v roce 1894 obsadil 2. místo
- 1901–1910 – První česká akciová parní mlékárna, Praha 4 – Nusle, čp. 1419, Nuselská 53, dostavba Karel Pokorný 1929[9]
- 1902–1905 – evangelický chrám v Přelouči
- 1902 – Vila JUDr. Augusta Vodičky, Chrudim, ul. Čs. armády, č.p. 367/IV.- vila advokáta, pedagoga a významného představitele regionálního veřejného života
- 1904 – jižní novobarokní průčelí s portálem a schodištem kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze
- 1905–1907 – Divišova vila, Přelouč, Nádražní ul. čp. 192 – vila ředitele cukrovaru a starosty města Přelouče Jana Vincence Diviše. Z této rodiny pocházel i chirurg Jiří Diviš. Ve vile bylo od roku 1974 do počátku devadesátých let umístěno přeloučské městské muzeum. Poté zde od roku 1993 fungoval vícegenerační pečovatelský dům Českobratrské církve evangelické. V roce 2010 město Přelouč objekt prodalo soukromému majiteli.
- 1906 – kašna s delfíny u kostela svatého Mikuláše na Starém Městě v Praze, roh Pařížské ulice a Staroměstského náměstí, kolem kašny je kubistická mříž, připisovaná Josefu Chocholovi[10]
- 1907–1908 – rekonstrukce letohrádku Amerika – dnes Muzeum Antonína Dvořáka
- 1907–1916 – Tuberkulózní sanatorium Na Pleši – dnes Institut onkologie a rehabilitace Na Pleši, Nová Ves pod Pleší
- 1908 – hlavním architektem Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory[11]
- 1910 – Pražské sanatorium MUDr. Rudolfa Jedličky v Praze-Podolí, Podolské nábřeží 157 – dnes Ústav pro péči o matku a dítě
- 1912–1914 – II. c. a k. česká reálka v Plzni, spoluautor Ferdinand Havlíček, sochařská výzdoba František Hergesell mladší a Josef Pekárek[12]
- 1924–1930 – úprava Rudolfina pro potřeby Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR (1924–1930)
- 1927 – úprava Lobkovického paláce pro ministerstvo školství
Nerealizované návrhy
editovat- soutěžní návrh Národního domu v Moravské Ostravě, spoluautor J. Vyskočil
- soutěžní návrh Pražské městské spořitelny
- 1893 návrh pražské plodinové burzy
- 1893 gymnázium, Dvůr Králové nad Labem
- soutěžní návrh na pomník Jana Husa, sochaři: Antonín Procházka a František Hergesell mladší – projekt obdržel v soutěži 2. cenu
- soutěžní návrh na budovu Živnostenské banky v Praze, spoluautor J. Hrádek – obdržel polovinu spojené 1. a 2. ceny
- soutěžní návrh na hlavní nádraží v Praze
- 1920 – soutěžní návrh na budovy ministerstev v Peterské čtvrti v Praze
- 1923 – soutěžní návrh na budovu ministerstva obchodu
- 1924, 1926 – soutěžní návrh na přestavbu Černínského paláce pro ministerstvo zahraničí
- 1927 – soutěžní projekt na palác Společnosti národů v Ženevě
- 1929 – soutěžní projekt pro novou budovu československého parlamentu
Galerie
editovat-
Evangelický kostel v Přelouči
-
Občanská záložna v Přelouči
-
Plzeňské gymnázium
-
Pražské sanatorium Dr. Jedličky
-
Interiér Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí
Ocenění díla
editovat- 1912 Řád Františka Josefa
- 1932 čestný titul doktora technických věd (dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze[13]
Spisy
editovat- K. I. Dienzenhofer a článkování architektonické letohrádku hraběte Michny a prelatury u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (1899)
- Vývoj forem estetických na základě forem konstruktivních (rukopis)
Publikoval v časopisech Architekt a Architektonický obzor.
Odkazy
editovatČlánek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
Reference
editovat- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z2, s. 144
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ Architekt a pedagog Rudolf Kříženecký (1861–1939). stavebnictvi300.cz [online]. VEGA spol. s r.o, 2016-11-12 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.
- ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265. Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Architekt Rudolf Krizenecky. krizenecky.webz.cz [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-04.
- ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 505–506. ISBN 80-200-0563-3
- ↑ ŠÁMAL, Petr; RYMAREV, Alexandr. Schierův dům a tajemství jeho sochařské výzdoby jako překvapivé poselství z doby pražské asanace. Za starou Prahu. 2005, roč. XXXV. (VI.), čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-06. ISSN 1213-4228. Archivováno 6. 10. 2006 na Wayback Machine.
- ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 98. ISBN 80-200-0563-3
- ↑ BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 195.
- ↑ EDERER, Antonín. Pražské kašny a fontány. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-234-1.
- ↑ JUNGMANN, Jan. Holešovice-Bubny – V objetí Vltavy. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2014. 214 s. ISBN 978-80-87828-11-3. S. 125.
- ↑ ČEPELÁK, Václav a kol.: Dějiny Plzně II : Od roku 1788 do roku 1918. Plzeň : Západočeské nakladatelství, 1967, str. 196.
- ↑ Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.
Literatura
editovat- VLČEK, Pavel; HILMERA, Jiří. heslo Kříženecký, Rudolf. In: Pavel Vlček a kolektiv. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 347–348.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Svazek II. díl K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 200.
- nekrolog. Národní politika. 14. březen 1939, roč. 57, čís. 73, s. 8. Dostupné online. ISSN 1802-5110.
- heslo Kříženecký, Rudolf. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek III / 2. S. 907.[p 1]
- heslo Kříženecký, Rudolf. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1900. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XV.. S. 217–218.
- Milan KAŠPAR, Alena MICHÁLKOVÁ: Architekt a pedagog Rudolf Kříženecký (1861–1939) (stavebnictvi3000.cz; 11.11.2016). Medailon k výročí 155 let narození.
Poznámky
editovat- ↑ V části hesla je Rudolf Kříženecký zaměněn s Janem Kříženeckým. Tuto chybu přejal i nekrolog v Národní politice.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Kříženecký na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Kříženecký
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Kříženecký Rudolf 1861
- Rudolf Kříženecký na stránkách ČVUT
- Rudolf Kříženecký Archivováno 26. 7. 2007 na Wayback Machine. na stránkách Sboru Českobratrské církve evangelické v Přelouči