Rudolf Kříženecký

český architekt

Rudolf Kříženecký (28. října 1861 Zadar, Dalmácie12. března 1939 Praha[1]) byl český novorenesanční architekt a profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. Náleží ke generaci Národního divadla a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností české novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[2]

Prof. Ing. Rudolf Kříženecký, dr. h. c.
Narození28. října 1861
Zadar
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. března 1939 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánívysokoškolský učitel, architekt, profesor, stavitel, učitel a historik architektury
OceněníŘád Františka Josefa řfj 1912
PříbuzníJan Kříženecký (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Jan Kříženecký
syn Jaroslav Kříženecký

Život editovat

V letech 1871–1878 vystudoval c. k. vyšší českou reálnou školu v Praze. Poté studoval v letech 1878–1883 stavitelství na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. První státní zkoušku z pozemního staitelství složil v roce 1880, druhou pak v roce 1887. Poté se stal asistentem. V roce 1888 obdržel stipendium a v roce 1888–1889 podnikl studijní cestu do Itálie. Po studiích pracoval jako architekt v několika projekčních kancelářích (například Fellner a Helmer). V letech 1883–1888 a 1890–1893 pracoval v ateliéru Josefa Schulze, kde se podílel také na projektu budovy Národního muzea v Praze nebo na rekonstrukci zámku Stránov. V srpnu 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci. Jako stavitel realizoval například dům čp. 1073, Praha-Staré Město, Pařížská 1, podle projektu Jana Kouly. Od roku 1893 působil opět jako asistent na pražské technice (ČVUT). V roce 1899 se habilitoval jako soukromý docent pro architektonickou kompozici, od následujícího roku byl honorovaným docentem technického kreslení na odboru stavebního inženýrství.[3]

V roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem pro obor stavby budov ke zvláštním účelům a v roce 1921 profesorem starověké architektoniky na pražské technice. V letech 1914–1915, 1918–1919 a 1922–1923 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Na rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. V roce 1931 odešel na odpočinek.

V letech 1900–1921 přednášel rovněž nauku o slohu na Akademii výtvarných umění v Praze.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[4] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Rudolf Kříženecký zemřel 12. března 1939 v Praze a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.[5]

Členství v organizacích editovat

Dílo editovat

Nerealizované návrhy editovat

  • soutěžní návrh Národního domu v Moravské Ostravě, spoluautor J. Vyskočil
  • soutěžní návrh Pražské městské spořitelny
  • 1893 návrh pražské plodinové burzy
  • 1893 gymnázium, Dvůr Králové nad Labem
  • soutěžní návrh na pomník Jana Husa, sochaři: Antonín Procházka a František Hergesell mladší – projekt obdržel v soutěži 2. cenu
  • soutěžní návrh na budovu Živnostenské banky v Praze, spoluautor J. Hrádek – obdržel polovinu spojené 1. a 2. ceny
  • soutěžní návrh na hlavní nádraží v Praze
  • 1920 – soutěžní návrh na budovy ministerstev v Peterské čtvrti v Praze
  • 1923 – soutěžní návrh na budovu ministerstva obchodu
  • 1924, 1926 – soutěžní návrh na přestavbu Černínského paláce pro ministerstvo zahraničí
  • 1927 – soutěžní projekt na palác Společnosti národů v Ženevě
  • 1929 – soutěžní projekt pro novou budovu československého parlamentu

Galerie editovat

Ocenění díla editovat

Spisy editovat

  • K. I. Dienzenhofer a článkování architektonické letohrádku hraběte Michny a prelatury u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (1899)
  • Vývoj forem estetických na základě forem konstruktivních (rukopis)

Publikoval v časopisech Architekt a Architektonický obzor.

Odkazy editovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Reference editovat

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z2, s. 144
  2. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. Architekt a pedagog Rudolf Kříženecký (1861–1939). stavebnictvi300.cz [online]. VEGA spol. s r.o, 2016-11-12 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  4. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265.  Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine.
  5. Architekt Rudolf Krizenecky. krizenecky.webz.cz [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  6. VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 505–506. ISBN 80-200-0563-3
  7. ŠÁMAL, Petr; RYMAREV, Alexandr. Schierův dům a tajemství jeho sochařské výzdoby jako překvapivé poselství z doby pražské asanace. Za starou Prahu. 2005, roč. XXXV. (VI.), čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-06. ISSN 1213-4228.  Archivováno 6. 10. 2006 na Wayback Machine.
  8. VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 98. ISBN 80-200-0563-3
  9. BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 195. 
  10. EDERER, Antonín. Pražské kašny a fontány. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-234-1. 
  11. JUNGMANN, Jan. Holešovice-Bubny – V objetí Vltavy. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2014. 214 s. ISBN 978-80-87828-11-3. S. 125. 
  12. ČEPELÁK, Václav a kol.: Dějiny Plzně II : Od roku 1788 do roku 1918. Plzeň : Západočeské nakladatelství, 1967, str. 196.
  13. Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 

Literatura editovat

Poznámky editovat

  1. V části hesla je Rudolf Kříženecký zaměněn s Janem Kříženeckým. Tuto chybu přejal i nekrolog v Národní politice.

Externí odkazy editovat