Otevřít hlavní menu

Seznam husitských bitev

seznam na projektech Wikimedia
Jaroslav Čermák: Husité průsmyk bránící

Seznam husitských bitev obsahuje výčet vojenských střetnutí, jež se odehrály mezi lety 14191437, tedy v období, které je pro potřeby tohoto článku vymezeno bitvou u Živohoště a dobytím hradu Sion. Je historickou skutečností, že písemné prameny z první poloviny 15. století se zaobírají samotným průběhem husitských bitev často jen velmi povrchně a jen zřídka se lze dozvědět více věrohodných informací. Nicméně i přes tyto nedostatky zaznamenali středověcí kronikáři dostatečné množství zpráv, které umožnily pozdějším badatelům získat přehled o průběhu značné části vojenských operací i jejich bojových epizodách.

SeznamEditovat

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Živohoště 4. listopad 1419 49°44′48″ s. š., 14°26′27″ v. d.
[pozn. 1]
4100 husitů pod velením Břeňka Švihovského z Rýzmburka a Chvala a Kuneše z Machovic přinutilo ustoupit královské ozbrojence, kteří se jim pokusili zastoupit cestu na celozemský husitský sjezd v Praze.[2]
Bitva u Nekmíře
Bitva u Nekměře
prosinec 1419
nebo
leden 1420
49°51′21″ s. š., 13°15′58″ v. d.
[pozn. 2]
Husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova porazili oddíl plzeňského landfrýdu v čele s Bohuslavem ze Švamberka. Při střetu došlo k prvnímu známému použití vozové hradby v historii husitských válek.[3]
Bitva u Sudoměře 25. březen 1420 49°14′35″ s. š., 14°3′59″ v. d. Husitský oddíl pod velením Břeňka Švihovského z Rýzmburka a Jana Žižky, přemisťující se z Plzně na Hradiště na hoře Tábor, porazil jednotky katolických šlechticů a strakonických johanitů.[4]
Bitva u Mladé Vožice 5. duben 1420 49°32′ s. š., 14°40′4″ v. d. Husité pod velením Jana Žižky preventivním úderem odvrátili očekávaný útok ze strany Mikeše Divůčka z Jemniště. Většina mužů kutnohorského mincmistra byla zabita nebo padla do zajetí.[5]
Porážka Chodů květen 1420 Chodové, kteří se shromáždili na nejmenované hoře na Plzeňsku, byli drtivě poraženi a rozprášeni vojáky pod velením Bohuslava ze Švamberka.[6]
Bitva u Melechova květen 1420 49°39′47″ s. š., 15°17′0″ v. d. Husité shromáždění na vrchu Melechov byli při pokusu o přesun na Hradiště na hoře Tábor přepadeni královskými vojáky z Kutné Hory. Podařilo se jim svést úspěšný obranný boj ve vozové hradbě, při němž byl zabit jejich vůdce ledečský farář Petr. Po jeho smrti se husité vrátili zpět do svých domovů.[7]
Bitva u Poříčí nad Sázavou 19.–20. květen 1420 49°50′47″ s. š., 14°40′4″ v. d.
[pozn. 3]
Táborité v čele s Mikulášem z Husi a Janem Žižkou, přijíždějící na pomoc ohrožené Praze, prorazili obklíčení, ve kterém je sevřely oddíly účastníků první křížové výpravy.[8]
Bitva o Tábor 30. červen 1420 49°24′39″ s. š., 14°39′17″ v. d. Oldřich z Rožmberka se pokusil oblehnout a dobýt oslabený Tábor. Jeho armáda však byla rozdrcena koordinovaným útokem táborské posádky a jízdy Mikuláše z Husi, která se kvůli ohrožení husitského centra rychlým pochodem vrátila z Prahy.[9]
Bitva na Vítkově 14. červenec 1420 50°5′21″ s. š., 14°25′29″ v. d. Husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova odrazili útok míšeňských a rakouských jezdců na opevněný Vítkov a zabránili obklíčení Prahy vojsky první křížové výpravy.[10]
Bitva u Panského Boru
Bitva u Horažďovic
12. říjen 1420 49°19′41″ s. š., 13°38′48″ v. d. Jan Žižka porazil vojsko Rožmberků a jejich spojenců.[11]
Bitva pod Vyšehradem 1. listopad 1420 50°3′42″ s. š., 14°39′17″ v. d. Husité porazili vojsko Zikmunda Lucemburského, jenž se pokusil vyprostit Vyšehrad z obležení.[12]
Obléhání Chotěboře konec roku 1420-3. únor 1421 49°43′10″ s. š., 15°40′2″ v. d. Husité pod vedením Petra Hromádky obsadili Chotěboř, poté je oblehla katolická šlechta. Husité se vzdali a byli upáleni a někteří vrženi do šachet v Kutné Hoře.
Bitva u Mostu 5. srpen 1421 50°3′42″ s. š., 14°39′17″ v. d. Pražské vojsko pod vedením Jana Želivského utrpělo porážku od míšeňského markraběte Bedřicha.[13]
Obléhání Kadaně 8. září 1421 50°22′34″ s. š., 13°16′17″ v. d. Vojsko druhé křížové výpravy pod vedením Ludvíka III. Falckého dobylo Kadaň. Při obraně města uhořel husitský velitel Ojíř z Očedělic.
Bitva u Žlutic listopad 1421 50°4′50″ s. š., 13°12′58″ v. d. Jan Žižka tři dny odolával útokům vojáků z Chebu a pánům plzeňského landfrýdu na vrchu Vladař nedaleko Žlutic. Čtvrtého dne se mu podařilo obklíčení prolomit a spojit se s posilou, kterou mu na pomoc vyslali Žatečtí spojenci.[14]
Bitva u Kutné Hory
a
Střetnutí u Nebovid
21.–22. prosinec 1421
a
6. leden 1422
49°56′52″ s. š., 15°15′20″ v. d. Husité, zformovaní v defenzivním postavení před kouřimskou branou v Kolíně, se střetli s vojsky druhé křížové výpravy pod velením Zikmunda Lucemburského. V průběhu celodenního boje ztratili město a v noci byli nuceni prorazit si cestu skrz obklíčení. Nicméně 6. ledna 1422 provedly jejich posílené oddíly protiútok, u Nebovid rozprášily předsunutý uherský oddíl a přinutily krále Zikmunda, jehož síly byly rozptýleny v širokém okolí, vydat rozkaz k ústupu směrem na Německý Brod.[15]
Bitva u Habrů 8. leden 1422 49°44′54″ s. š., 15°29′25″ v. d.
[pozn. 4]
Jan Žižka obrátil na útěk vojáky druhé křížové výpravy.[16]
Obléhání Karlštejna květen-listopad 1422 49°56′21″ s. š., 14°11′17″ v. d. Vojsko pražských husitů a polské oddíly Zikmunda Korybutoviče obléhali hrad Karlštejn. Na pomoc Karlštejnu byla svolaná křížová výprava, ta se rozpadla po vstupu do Čech. Obléhání bylo neúspěšné a znesvářené strany uzavřeli příměří.
Bitva u Hořic 20. duben 1423 50°21′53″ s. š., 15°38′40″ v. d. Orebité pod velením slepého hejtmana Jana Žižky porazili oddíly Čeňka z Vartemberka.[17]
Bitva u Strachova dvora 4. srpen 1423 50°12′10″ s. š., 15°47′15″ v. d.
[pozn. 5]
První husitská bitva, ve které šla archa proti arše, poprvé, kdy se utkaly dvě husitské armády. Jan Žižka porazil vojsko Diviše Bořka z Miletínka.[18]
Bitva u Týnce 22. srpen 1423 50°2′20″ s. š., 15°21′31″ v. d.
[pozn. 6]
Vojáci Haška z Valdštejna rozdrtili husitský oddíl pod velením Matěje Lupáka, jenž vyrazil z Hradce Králové na pomoc Janu Žižkovi obleženému v Čáslavi.[19]
Bitva u Skalice 6. leden 1424 50°16′35″ s. š., 15°52′1″ v. d. Jan Žižka porazil vojsko východočeských pánů. Lakonické zmínky o bitvě obsahují Kronika starého pražského klegiáta[20] a Staré letopisy české, kde je doslova zaznamenáno: Léta páně 1424 v den Zjevení Páně porazil Žižka s Hradeckými ve Skalici u Jaroměře pány: pana Jana Červenohorského, pana Arnošta z Černic a pana Opočenského; některé z jejich lidí pobili a některé zajali.[21]
Bitva u Malešova 7. červen 1424 49°54′41″ s. š., 15°13′27″ v. d.
[pozn. 7]
Východočeští husité vedení Janem Žižkou dosáhli rozhodného vítězství nad armádou vojenské koalice složené z pražanů a českých katolických a kališnických feudálů.[22]
Bitva u Ústí nad Labem 16. červen 1426 50°39′52″ s. š., 13°57′22″ v. d. Spojená husitská vojska odrazila vpád Saských, Durynských, Hornolužických a Míšenských žoldnéřů vedených Bosem z Vitzthumu.[23]
Bitva u Břeclavi 19. listopad 1426 48°45′35″ s. š., 16°52′42″ v. d. Sirotci a táborité v čele s knězem Prokopem Holým porazili vojska Albrechta Rakouského, jenž se tři měsíce pokoušel dobýt Břeclav.[24]
Bitva u Světlé 14. nebo 25. březen 1427 48°36′16″ s. š., 15°10′4″ v. d. Táborsko-sirotčí oddíly, při první zahraniční rejse směřující do Rakouska, byli po dvou dnech obléhání města Světlá (Zvettl) napadeni vojskem Albrechta Rakouského. Nepřítele po těžkém boji porazili a zahnali na útěk.[25]
Bitva u Tachova 3. srpen 1427 49°47′52″ s. š., 12°36′41″ v. d.
[pozn. 8]
Vojska třetí křížové výpravy proti husitům uprchla před husity pod velením Prokopa Holého.[26]
Bitva u Nisy 18. březen 1428 50°28′59″ s. š., 17°19′59″ v. d.
[pozn. 9]
Při rejse do Slezska bylo husity poraženo vojsko, které proti nim povolal vratislavský biskup Konrád.[27]
Bitva u Chrastavy
Bitva u Machnína
Bitva u Machendorfu
11. listopad 1428 50°47′33″ s. š., 14°59′28″ v. d.
[pozn. 10]
Rejsa sirotků pod velením Jana Královce byla při návratu z Lužice napadena vojskem spojených hornolužických měst a přišla o většinu své kořisti.[28]
Bitva u Staré Jesenice
Bitva u Červené hory
27. prosinec 1428 50°24′56″ s. š., 16°33′56″ v. d.
[pozn. 11]
Polní vojsko sirotků porazilo slezské oddíly, kterým velel kníže Jan Minsterberský.[29]
Bitva u Zbraslavi 23. duben 1429 49°58′41″ s. š., 14°23′32″ v. d.
[pozn. 12]
Vojáci z Nového Města pražského utrpěli porážku od loupeživé výpravy, kterou do okolí metropole vypravili Habart z Aldaru a na Týřově, Jan Šmikouský ze Žďáru a Fridrich z Donína. Ve chvíli, kdy se Novoměstští pokoušeli na brodu proti Zbraslavi zmocnit prámu přes řeku, byli přepadeni ze zálohy a část jejich vojáků byla pobita, část utopena nebo padla do zajetí.[29] Od vyšších ztrát uchránil Pražany výpad staroměstského pomocného oddílu, nicméně i přes tuto skutečnost bylo Habartovi z Aldaru na výkupném vyplaceno 2600 kop grošů.[30]
Bitva u Grimmy 31. prosinec 1429
nebo
1. leden 1430
800 jezdců pod velením dolnolužického fojta Hanuše z Polenska bylo u lesa poblíž města Grimma poraženo jízdním oddílem hejtmana Jana Zmrzlíka. Husité údajně pobili na 400 nepřátel a 150 jich vzali do zajetí.[31]
Bitva u Podivína duben 1430 48°16′32″ s. š., 16°50′46″ v. d.
[pozn. 13]
Koalice husitských svazů pod velením hejtmana Veleka z Březnice, jež vyrazila na rejsu do Horních Uher, si prorazila cestu k moravsko-uherským hranicím, které hájily jednotky moravských hejtmanů.[33] Podle Bartoška z Drahonic husité ztratili více než 150 vojáků.[32]
Bitva u Trnavy 28. duben 1430 48°49′51″ s. š., 17°37′8″ v. d.
[pozn. 14]
Koalice husitských svazů pod velením hejtmana Veleka z Březnice, jež vyrazila na rejsu do Horních Uher, byla vlákána mezi dvě vojska uherských vojevůdců. Po těžkých bojích byli husité nuceni ustoupit zpět do Čech.[34]
Bitva u Horky 9. leden 1431 Sirotci pod velením hejtmanů Václava Libáka z Vrbčan a Aleše z Číhoště se nerozhodně střetli s oddíly zástupce hornolužického fojta Těmy z Koldic. O bitvě nejsou známy žádné podrobnosti.[35]
Bitva u Domažlic 14. srpen 1431 49°25′21″ s. š., 12°58′44″ v. d.
[pozn. 15]
Husitská vojska porazila příslušníky IV. křížové výpravy vedené markrabím Fridrichem Braniborským a kardinálem Juliánem Cesarinim.[36]
Bitva u Bejdova
Bitva u Waidhofenu
Bitva u Kirchbergu
Bitva u Hartu
14. říjen 1431 48°49′10″ s. š., 15°17′2″ v. d.
[pozn. 16]
2000 táborských spojenců v čele s Mukulášem Sokolem z Lamberkam bylo při rejse do Rakouska drtivě poraženo vojskem pod velením hejtmana Lipolta Krajíře z Krajku.[37]
Bitva u Bánova listopad 1431 48°59′16″ s. š., 17°43′8″ v. d.
[pozn. 17]
Sirotci pod velením Jana Čapka ze Sán svedli při ústupu z neúspěšné rejsy do Uher obranný boj s uherskými pronásledovateli.[38]
Bitva u Znojma před
25. prosincem 1432
Přes 2000 táboritů utrpělo porážku od rakouského vévody Albrechta. Obě strany prý ztratily 400–500 bojovníků. Ačkoli husité protivníkovi ukořistili přes 200 jízdních koní a 11 houfnic, po příchodu tmy opustili bojiště.[39][40]
Obléhání Plzně 14. červenec 1433–
9. květen 1434
49°44′58″ s. š., 13°22′35″ v. d. Spojená husitská vojska neuspěla při pokusu o obsazení Plzně, nejvýznamnější katolické bašty v Čechách.[41]
Bitva u Hiltersriedu 21. září 1433 49°23′8″ s. š., 12°34′39″ v. d.
[pozn. 18]
Husité pod velením Jana Parduse byli při rejse do Bavorska přepadeni a na hlavu poraženi vojskem vévody Jana z Neunburgu.[42]
Bitva u Lipan 30. květen 1434 50°1′43″ s. š., 14°56′13″ v. d. Příslušníci zemské hotovosti, kterou tvořili zejména umírnění husité, katolická šlechta a městské oddíly z Prahy a Mělníka, porazili sirotčí a táborská, čímž sesadili polní obce z postavení rozhodujícího politického činitele v zemi a umožnil opozici konečnou dohodu s císařem Zikmundem Lucemburským a legáty basilejského koncilu.[43]
Bitva u Řevničova červen 1434 50°10′51″ s. š., 13°49′5″ v. d. Oddíly plzeňského landfrýdu a karlštejnského purkrabího vracející se na domovské území po bitvě u Lipan, byly v lese poblíž Řevničova napadeny vojáky žatecko-lounského svazu pod velením Jakoubka z Vřesovic. Krátce po zahájení boje se husitské síly stáhly do vozové hradby v týlu a při ústupu prý ztratily na 150 lidí.[44]
Bitva u Křeče 17.–18. srpen 1435 49°23′17″ s. š., 14°56′ v. d. Poslední bitva husitských válek. Síly Oldřicha z Rožmberka porazily vojsko táboritů.[45]
Obléhání hradu Sion květen–6. září 1437 49°53′22″ s. š., 15°12′39″ v. d. Byl dobyt hrad jednoho z předních husitských hejtmanů Jana Roháče z Dubé, který se pokoušel pokračovat v radikální husitské tradici. Jan Roháč byl spolu s padesáti dvěma obránci zajat a posléze popraven.[46]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Údaj je pouze orientační. Po překročení Vltavy u Živohoště se podle autorů Starých letopisů českých bitva strhla na půl míle od řeky.[1]
  2. Údaj je pouze orientační. Místo bitvy je podle místní tradice situováno severně od silnice z Nekmíře do Tatiné. Jde o mírné návrší s chatovou zástavbou na okraji obce, které nese název Na Smrtelnici.
  3. Údaj je pouze orientační.
  4. Údaj je pouze orientační. Podle kronikářů se bitva odehrála na jedné hoře u městyse Habry.
  5. Přesné místo bitvy není známo, nicméně královéhradecký historik Jaroslav Šůla jej situoval do západní části dnešní městské čtvrti Kukleny.
  6. Údaj je pouze orientační.
  7. Údaj je pouze orientační.
  8. Údaj je pouze orientační. Operace se odehrávaly v okolí Stříbra a Tachova.
  9. Údaj je pouze orientační.
  10. Údaj je pouze orientační.
  11. Údaj je pouze orientační.
  12. Údaj je pouze orientační.
  13. Údaj je pouze orientační a vychází z odhadu historiků, kteří místo situovali podle zmínky v Kronice katolického vojáka Bartoška z Drahonic. Ten konstatoval, že se bitva odehrála u kteréhosi kostela na Moravě při rakouských hranicích[32] (Německý název Podivína je dodnes Kostel).
  14. Údaj je pouze orientační, neboť ke střetnutí došlo v blíže neurčité lokalitě mezi Trnavou a řekou Váh.
  15. Údaj je pouze orientační, neboť k bitvě došlo v blíže neurčité lokalitě mezi Domažlicemi a městem Kdyně.
  16. Údaj je pouze orientační, k bitvě došlo severovýchodně od hradu Kirchbergu (dnes Waidhofen an der Thaya), asi 1500 kroků od řeky Dyje.
  17. Údaj je pouze orientační.
  18. Údaj je pouze orientační.

ReferenceEditovat

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě – Kniha XI. Praha: F. Tempský, 1877. 334 s. 
  2. BŘEZOVÉ, Vavřinec z. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Praha: Svoboda, 1979. S. 39. [Dále jen: Vavřinec z Březové. 
  3. MACEK, Josef. Tábor v husitském revolučním hnutí II. díl. Praha: Rovnost, 1955. S. 24 a 25. [Dále jen: Macek]. 
  4. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 32 a 33. [Dále jen: Šmahel]. 
  5. Macek, s. 140.
  6. Vavřinec z Březové, s. 54.
  7. Vavřinec z Březové, s. 61 a 62.
  8. Vavřinec z Březové, s. 55 a 57.
  9. Macek, s. 196.
  10. ČORNEJ, Petr; BĚLINA, Pavel. Slavné bitvy naší historie. 1. vyd. Praha: Marsyas, 1993. ISBN 80-901606-1-1. S. 47 – 55. [Dále jen: Čornej, Bělina. 
  11. Ze starých letopisů českých. Praha: Svoboda, 1980. S. 78 a 79.. [Dále jen: Ze starých letopisů českých]. 
  12. Čornej, Bělina, s. 56 – 61.
  13. Šmahel, s. 96 a 97.
  14. Šmahel, s. 102.
  15. Šmahel, s. 110.
  16. DURDÍK, Jan. Husitské vojenství. Praha: Rovnost, 1953. S. 147. [Dále jen: Durdík]. 
  17. TOMEK, Václav, Vladivoj. Jan Žižka. Praha: V ráji, 1993. ISBN 80-900875-7-4. S. 159 a 160. 
  18. Šmahel, s. 139 a 140.
  19. PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba – díl III.. Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. S. 211. 
  20. Prameny dějin českých díl VII. Praha: V komissi knihkupectví: Dr. Grégr a Ferdinand Dattel S. 30. (latinsky) 
  21. Ze starých letopisů českých, s. 97.
  22. Čornej, Bělina, s. 62 – 67.
  23. KOLEKTIV, Autorů. Vojenské dějiny Československa I. díl. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 266 – 267. [Dále jen: Vojenské dějiny Československa]. 
  24. MACEK, Josef. Prokop Veliký. Praha: Naše vojsko, 1953. S. 51 a 52. 
  25. PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. S. 619. [Dále jen: Palacký]. 
  26. Durdík, s. 160 a 161.
  27. Šmahel, s. 203.
  28. Palacký, s. 627.
  29. a b Ze starých letopisů českých, s. 108.
  30. Šmahel, s. 213.
  31. FRANKENBERGER, Otakar. Naše velká armáda - díl III.. Praha: Zemědělské knihkupectví, 1921. S. 62 a 63. 
  32. a b Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. S. 248. [Kronika Bartoška z Drahonic] [Dále jen: Bartošek z Drahonic]. 
  33. TOMAN, Hugo. Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy. Praha: Nákladem jubilejního fondu Král. České Společnosti Nauk, 1898. S. 367. 
  34. Šmahel, s. 228.
  35. Frankenberger, s. 83.
  36. Vojenské dějiny Československa, s. 269 a 270.
  37. Frankenberger, s. 101.
  38. Šmahel, s. 246.
  39. Bartošek z Drahonic, s. 260.
  40. ŽATECKÝ, Petr. Deník Petra Žateckého. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1953. S. 25. 
  41. ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka : příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy. Praha: Panorama, 1992. ISBN 80-7038-183-3. S. 38 – 164. [Dále jen: Čornej]. 
  42. Palacký, s. 677.
  43. Čornej, s. 168 – 204.
  44. Bartošek z Drahonic, s. 271 a 273.
  45. LENKOVÁ, Jitka; PAVLÍK, Václav. Nejdůležitější bitvy v českých dějinách. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 2007. ISBN 978-80-7362-470-5. S. 146 a 147. 
  46. Palacký, s. 714 a 715.

PramenyEditovat

LiteraturaEditovat

  • ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1. 
  • ČORNEJ, Petr; BĚLINA, Pavel. Slavné bitvy naší historie. 1. vyd. Praha: Marsyas, 1993. 272 s. ISBN 80-901606-1-1. 
  • DURDÍK, Jan. Husitské vojenství. Praha: Rovnost, 1953. 208 s. 
  • FRANKENBERGER, Otakar. Naše velká armáda - díl III.. Praha: Zemědělské knihkupectví, 1921. 188 s. 
  • LENKOVÁ, Jitka; PAVLÍK, Václav. Nejdůležitější bitvy v českých dějinách. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 2007. 294 s. ISBN 978-80-7362-470-5. 
  • MACEK, Josef. Husitské revoluční hnutí. Praha: Rovnost, 1952. 203 s. 
  • MACEK, Josef. Tábor v husitském revolučním hnutí II. díl. Praha: Rovnost, 1955. 430 s. 
  • PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. 1279 s. 
  • ŠMAHEL, František. Jan Žižka z Trocnova. Praha: Melantrich, 1969. 264 s. 
  • ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0. 
  • TOMAN, Hugo. Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy. Praha: Nákladem jubilejního fondu Král. České Společnosti Nauk, 1898. 468 s. 
  • KOLEKTIV, Autorů. Vojenské dějiny Československa I. díl. Praha: Naše vojsko, 1986. 363 s.