Otevřít hlavní menu

Bitva u Týnce se odehrála 22. srpna 1423 v blíže neurčité lokalitě u Týnce nad Labem vzdáleného přibližně 13 kilometrů od centra Kolína. Oddíl pražského hejtmana Haška z Valdštejna, jenž se po bitvě u Strachova dvora stáhl za kolínské hradby, zde na hlavu porazil odřad hradeckých husitů pod velením Matěje Lupáka, který táhl na pomoc vojsku Jana Žižky, toho času obleženému v Čáslavi.

Bitva u Týnce
konflikt: Husitské války
trvání: 22. srpna 1423
místo: Týnec nad Labem, Střední Čechy
výsledek: Vítězství pražanů
strany
Husitská korouhev orebité Korouhev pražanů pražané
velitelé
Matěj Lupák Hašek z Valdštejna

síla
neznámá neznámá
ztráty
~ 300 mrtvých a zajatců[1] neznámé

PředehraEditovat

Počátkem roku 1423 se za dosud ne zcela jasných okolností rozešel slepý hejtman Jan Žižka s některými předáky táborské obce a své působiště přesunul do východních Čech. V polovině června pak využil nepřítomnosti pražského vojska, které se právě zdržovalo na Moravě a za podpory radikálního kněze Ambrože ovládl pražský Hradec Králové, k němuž se záhy přidaly i Dvůr Králové a Jaroměř. Po zprávě o ztrátě těchto městských základen se pražské vojsko okamžitě vrátilo do Čech a utkalo se s Žižkou v bitvě u Strachova dvora. Při této konfrontaci však utrpělo značnou porážku a jeho předáci se rozprchli do okolních hradů a měst. Je známo, že Diviš Bořek z Miletínka ustoupil do Kunětické hory a Hašek z Valdštejna pravděpodobně zamířil do Kolína, odkud vysílal na všechny strany žádost o pomoc.[2] Žižka obratem využil strategicky vhodné situace a obsadil město Čáslav. Zanedlouho ovládl i Kutnou Horu, kterou však záhy opustil a vrátil se zpět k Čáslavi, kde jej v příštích dnech oblehli znovu zformovaní pražané. Patrně někdy v těchto dnech slepý hejtman požádal o posilu hradecké orebity, kteří mu spolu s Jaroměřskými na pomoc vyslali oddíl pod velením hejtmana Matěje Lupáka.[3][pozn. 1] Pohyb tohoto uskupení však neunikl pozornosti Haška z Valdštejna, jenž proti výpravě vyrazil v čele ozbrojenců, kteří se shromáždili v Kolíně.

BitvaEditovat

Zprávy o střetnutí u Týnce nad Labem jsou velmi kusé a leze se z nich dozvědět jen nepatrné množství informací. Všechny pocházejí z jediného zdroje, kterým je soubor drobných kronik, psaných od sklonku bojovného husitství, jež historik František Palacký jako první soustředil do jediného díla pod názvem Staré letopisy české.

Tu také u Týnce bliz u Hory Lupáč, hajptman táborský, s svými jest přemožen od pražan a potom Žižka v Čáslavi jest obležen.
— Staré letopisy české – rukopis A[5]
A pak tu neděli po Matce boží Lupák z Jaromíře a s Hradčany táhli do Čáslavě Žižkovi na pomoc. I vytáhli proti nim z Kolína Haškovici i udeřili na ně u Týnce, i přemohli je, jedny zbili a druhé zjímali a Lupáka Černín zabil v konopích.
— Staré letopisy české – rukopis B[1]
Téhož léta Matěj Lupák s Hradčany v neděli po Veliké matce boží táhli na pomoc Žižkovi z Čáslavi. I vytáhli proti nim z Kolína a z Zálabí a zabili Matěje Lupáka a Hradčany zbili a zjímali na tři sta lidu.
— Staré letopisy české – rukopis S[1]

Jakým způsobem Hašek z Valdštejna udeřil na protivníka se lze pouze dohadovat. Není vyloučeno, že Hradecké sledoval zpovzdálí a zaútočil teprve ve chvíli, kdy se snažili překonat Labe. Tím jim prakticky nedal šanci k razantnější obraně a zajistil si naprosté vítězství. K tomu přispěla i smrt Matěje Lupáka, jehož zabil Jan Černín z Mlátovic, muž, který bude v roce 1434 pověřen velením nad bojovými vozy panské jednoty v bitvě u Lipan.[6]

DůsledkyEditovat

Výsledek bitvy jako takový nepřinesl strategickou výhodu, potažmo nevýhodu, ani jedné ze zúčastněných stran. V důsledku byly události u Labe jen jakýmsi dílčím vyvrcholením první epizody války mezi pražany a formujícím se východočeským husitským svazem a pro další vývoj situace patrně neměly větší význam. Situaci však nelze vyhodnotit jednoznačně, neboť prameny o tomto období husitských dějin jsou nedostatečné a málo konkrétní. Ze zpráv letopisců si lze domyslet jen tolik, že obě husitské frakce po střetnutí u Týnce a neúspěšném obléhání Čáslavi pravděpodobně uzavřely příměří, neboť v následujících týdnech Jan Žižka opustil Čechy a podnikl vojenský výpad na Moravu.[7]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Historik Josef Pekař se domníval, že šlo o kněze Lupáčka, jenž s knězem Ambrožem na jaře roku 1420 shromažďoval orebity, kteří posléze podpořili odpor Pražanů proti vojskům první křížové výpravy.[4]

ReferenceEditovat

  1. a b c Výbor z české literatury doby husitské, sv. 2. Praha: ČSAV, 1964. S. 268. [Dále jen: Výbor z české literatury]. 
  2. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 140. [Dále jen: Šmahel]. 
  3. Šmahel, s. 241.
  4. PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba (kniha III.). Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. S. 211. 
  5. Výbor z české literatury, s. 267.
  6. ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka. Praha: Panorama, 1992. ISBN 978-83-261-0383-4. S. 186. 
  7. PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. S. 597. 

PramenyEditovat

  • Ze starých letopisů českých. Praha: Svoboda, 1980. 580 s. 

LiteraturaEditovat