Otevřít hlavní menu

Arcidiecéze olomoucká

arcidiecéze v Česku
(přesměrováno z Olomoucké biskupství)

Arcidiecéze olomoucká (latinsky Archidioecesis Olomucensis) je římskokatolická arcidiecéze na území střední a severní Moravy se sídlem v Olomouci, jejíž správu provádí Arcibiskupství olomoucké. Olomoucké biskupství se považuje za nástupce moravsko-panonského arcibiskupství. Neví se přesně, kdy vzniklo, ale bylo "obnoveno" v roce 1063 v návaznosti na starší tradici moravských biskupů. V roce 1777 bylo povýšeno na arcibiskupství. Současným olomouckým arcibiskupem je Jan Graubner a jeho generálními vikáři jsou pomocní biskupové Josef Nuzík a Antonín Basler. Emeritním pomocným biskupem je Josef Hrdlička.

Arcidiecéze olomoucká
Archidioecesis Olomucensis
Znak olomoucké arcidiecéze
Znak olomoucké arcidiecéze
Základní informace
Sídlo Olomouc
Patron diecéze sv. Václav, sv. Cyril a Metoděj, sv. Kristín a druhové, sv. Vojtěch, sv. Vít, sv. Prokop, sv. Kordula, sv. Ludmila a sv. Pavlína
Zřízena 1063
Církev sui iuris Římskokatolická církev
Arcibiskup Jan Graubner
Pomocní biskupové Josef Nuzík, Antonín Basler,
Josef Hrdlička (emeritní)
Generální vikář Josef Nuzík, Antonín Basler
Církevní provincie moravská
Statistické údaje
Počet děkanátů 21
Počet farností 419
Rozloha 10088 km²
Počet obyvatel 1376156 (rok 2001[1])
z toho katolíků 569610 (41 %)
návštěvnost nedělních bohoslužeb 106 819 (rok 2004[2])
Další informace
Zeměpisné souřadnice
Web http://www.ado.cz
Arcidiecéze olomoucká na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Velká MoravaEditovat

Dle tradice olomoucký biskupský stolec svým obnovením roku 1063 navázal na moravsko-panonskou církevní provincii, tedy na arcibiskupský stolec svatého Metoděje, existující v letech 880885. Metodějovým nástupcem byl biskup Wiching, který roku 890Velké Moravy odešel. Otázka osobnosti Gorazda a možnosti, že taktéž zastával biskupský úřad, se mnoha badatelům jeví jako nepravděpodobná. V roce 898 či 900 přichází z Říma na Velkou Moravu poselstvo, jehož členy jsou arcibiskup a dva biskupové. Kde sídlili, však není známo.

V roce 976 je zmíněn olomoucký biskup, který společně s Dětmarem navštívil mohučského metropolitu. Prameny 15. století také zmiňují olomouckého biskupa Silvestra a Jana (Granum catalogi praesulum Moraviae).

Obnovené biskupstvíEditovat

Olomoucká diecéze vznikla roku 1063 se svolením pražského biskupa Šebíře vydělením z pražské diecéze a zahrnovala území celého Moravského markrabství. Prvním bezpečně doloženým biskupem olomouckým je Jan I. (Břevnovský) (německy Johann I. von Brenau, biskupem 10631085). Nejvýznamnějším postavou následujícího období byl Jindřich Zdík (1126–1150), který za podpory českých knížat vůči moravským údělným Přemyslovcům zajistil olomoucké diecézi materiální a právní (imunita) zabezpečení a tím i její významné církevní a politické postavení. Zdík přenesl sídlo biskupství k nově vysvěcenému chrámu sv. Václava, při kterém zřídil kapitulu a románský biskupský palác. Po povýšení pražské diecéze na arcidiecézi 1344 jí byla olomoucká diecéze podřízena, společně s nově založenou diecézí litomyšlskou. Olomouckými biskupy tehdy byly významné osobnosti z okruhu Karla IV., Jan Očko z Vlašimi a Jan ze Středy.

ArcibiskupstvíEditovat

Zásadní změna nastala reformami v roce 1777, kdy byla olomoucká diecéze povýšena na arcidiecézi spravující moravskou církevní provincii a podřízena jí byla nově založená diecéze brněnská. Roku 1977 bylo k arcidiecézi připojeno území Apoštolské administratury českotěšínské, která dočasně spravovala ty části vratislavské arcidiecéze, které se po roce 1945 nalézaly v Československu (Jesenicko a československá část Těšínského Slezska). K další úpravě členění moravské provincie došlo v roce 1996, kdy byla ze severovýchodní části olomoucké arcidiecéze vydělena diecéze ostravsko-opavská.

V průběhu dějin nabyli olomoučtí biskupové značného majetku. Z dnešního pohledu se může zdát překvapivým, že jim patřily dokonce například i Vítkovické[3] a čeladenské železárny.[4] Významnou součástí panství olomouckých (arci)biskupů byla Kroměříž, kde měli letní sídlo a dlouhou dobu též centrum správy arcibiskupských statků.

Letní sídlo v KroměřížiEditovat

Olomoučtí biskupové pro potřebu svou a za reprezentativním účelem v Kroměříži vybudovali nejprve hrad, který byl později renesančně a barokně přestavěn (dnešní Arcibiskupský zámek) a dvě zahrady (parky), Květnou a k zámku přiléhající Podzámeckou zahradu. Květná zahrada (pův. Libosad) s barokní rotundou (rondelem) s umělými grottami a výjevy z antické mytologie. V rondelu, stejně jako ve zbytku zahrady, byla nainstalována důmyslná soustava vodotrysků. Barokní zákaz zobrazování pohanských božstev porušují kromě maleb uvnitř rotundy i sochy umístěné v zahradě, a to jak volně, tak ve 244 metrů dlouhé kolonádě, nejdelší v Česku. V zámku je galerie, v níž jsou zastoupeni evropští mistři (Anthonis van Dyck, Cranach aj.), nejdražším obrazem galerie byl Tizianův obraz Apollon trestá Marsya, údajně druhý nejdražší obraz v ČR, významná numismatická sbírka a jeden z nejcennějších světových historických knižních fondů.[5] V Kroměříži byla též biskupská sýpka, mincovna[6] a vinné sklepy. Vinné sklepy fungují dodnes, v biskupské mincovně sídlí od její rekonstrukce v roce 1998 muzeum mincovnictví na Moravě.[7]

SoučasnostEditovat

V Olomouci sídlí Arcidiecézní muzeum Olomoucké arcidiecéze, jež shromažďuje především liturgické předměty.

Sídlem úřadů arcibiskupství olomouckého je Arcibiskupský palác v Olomouci (od roku 2011 také přístupný veřejnosti jako prohlídkový objekt) a Arcibiskupská kurie na Biskupském náměstí.

Stejně jako Svatý stolec vydává Acta Apostolicae Sedis, vydává i arcibiskupství pro vnitřní potřebu jako svůj „Úřední věstníkActa Curiae Archiepiscopalis Olomoucensis (zkráceně ACO, hovorově „Akta“). Vychází zpravidla desetkrát do roka nebo dle potřeby a obsah tvoří mj. oficiální vyjádření arcibiskupa, směrnice, rozhodnutí, dokumenty kurie či informace a zprávy pro všechny organizační složky arcibiskupství.

Přehled duchovních úkonůEditovat

úkony 2015 2016[8]
Křty 4 634 4 689
Biřmování 959 1 057
První svaté přijímání 2 401 2 502
Sňatky 1 284 1 369
Pomazání nemocných 23 643 24 107
Pohřby 5 138 4 880

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Struktura obyvatelstva dle vyznání – sčítání lidu 2001 [online]. Plenární sněm Katolické církve v ČR, 2004 [cit. 2015-06-21]. Dostupné online. 
  2. Současná situace v katolické církvi na základě údajů ze sčítání návštěvníků bohoslužeb v roce 2004 [online]. Plenární sněm Katolické církve v ČR, 2004 [cit. 2015-06-21]. Dostupné online. 
  3. http://www.vitkovice.cz/firma/historie.php Archivováno 18. 1. 2009 na Wayback Machine Navštíveno 18. 1. 2009
  4. http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=14747 Navštíveno 18. 1. 2009
  5. https://web.archive.org/web/20070815233657/http://www.etf.cuni.cz/library/Knihovnifond.doc%7Clang_sk%26client%3Dfirefox-a Navštíveno 18. 1. 2009
  6. http://www.numismatika.cz/Mincovna/historie.htm Archivováno 11. 3. 2009 na Wayback Machine Navštíveno 18. 1. 2009
  7. http://www.numismatika.cz/Mincovna/mincovna.htm Archivováno 9. 1. 2009 na Wayback Machine Navštíveno 18. 1. 2009
  8. ps. Statistika olomoucké arcidiecéze za rok 2016 [online]. ado.cz [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • ELBEL, Petr. Dějiny neúspěchu aneb úsilí Přemyslovců o zřízení arcibiskupství v českých zemích. In: WIHODA, Martin; REITINGER, Lukáš. Proměna středovýchodní Evropy raného a vrcholného středověku. Brno: Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-69-1. S. 238-306.
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. I. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. 
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. II. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. 605 s. ISBN 80-7266-156-6. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat