Otevřít hlavní menu

Arcibiskupský zámek postavený ve slohu raného baroka a k němu přiléhající Podzámecká zahrada a Květná zahrada jsou nejvýznamnějšími památkami Kroměříže a patří ke klenotům Moravy. V roce 1995 byl celý komplex zařazen mezi národní kulturní památky. V roce 1998 byl slavnostně zapsán na Listinu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.[2] Na zámku sídlí Národní památkový ústav, územní správa památkových objektů v Kroměříži. Zámek i sbírky jsou v majetku Arcibiskupství olomouckého, odborným správcem sbírek je Arcidiecézní muzeum Olomouc.

Arcibiskupský zámek v Kroměříži
Arcibiskupský zámek v Kroměříži
Arcibiskupský zámek v Kroměříži
Účel stavby

veřejně přístupná památka, sídlo Národního památkového ústavu

Základní informace
Sloh baroko
Výstavba zámek z roku 1512
Přestavba do současné podoby v polovině 17. století
Stavebník Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu
Současný majitel Arcibiskupství olomoucké[1]
Další majitelé olomoučtí biskupové a arcibiskupové
Poloha
Adresa Kroměříž, ČeskoČesko Česko
Ulice Sněmovní náměstí
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 11794/7-6010 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zámek se zahradami v Kroměříži
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát ČeskoČesko Česko
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iv
Odkaz 860 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1998 (22. zasedání)
Rejstřík památek 11794/7-6010 (PkMISSezObr)

HistorieEditovat

Arcibiskupský zámek v Kroměříži patří mezi přední kulturně historické památky na  Moravě, byl majetkem olomouckých biskupů a  arcibiskupů, kterým sloužil jako reprezentační sídlo. Roku 1110 koupil trhovou osadu Kroměříž olomoucký biskup Jan II. (1104 – 1126), od té doby byla majetkem biskupství (arcibiskupství) olomouckého, v polovině 13. století biskup Bruno ze Schauenburgu (1245 - 1281) povýšil Kroměříž na město (1261) a  na  místě dnešního zámku nechal postavit gotický hrad, zavedl manský správní systém a do Kroměříže situoval veškerou administrativní správu biskupství. Hrad byl za episkopátu Stanislava I. Thurza (1496 – 1554) přestavěn na renesanční zámek.

Pohromou pro město i zámek se stala Třicetiletá válka, roku 1643  byla Kroměříž dobyta a zničena švédskými vojsky generála Lennarta Torstensona. S obnovou Kroměříže a zámku započal biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu (1665 – 1694), na základě projektů císařských dvorních architektů F. LucchesehoG. P. Tencally byl zámek vystavěn zhruba do dnešní podoby.[3] Roku 1752 vypukl ve městě požár, který zničil desítky domů a značně poškodil 2. poschodí a  interiéry zámku. Stavební obnova trvala dvacet let a byla dokončena za biskupa Hamiltona. [3] V letech 1848-1849 se Arcibiskupský zámek stal dějištěm zasedání Ústavodárného říšského sněmu rakouských národů. Ze stavebních úprav 20. století byla nejvýznamnější rekonstrukce zámecké věže (věž zapálila ustupující německá vojska v posledních dnech druhé světové války).[4]

Zámek je dnes nejen unikátním historickým objektem, ale také živým badatelským centrem ukrývajícím bohaté sbírky obrazů, knih či hudby, které mají kořeny v osvícené činnosti sběratelů několika století.

ArchitekturaEditovat

 
Pohled na Arcibiskupský zámek z Podzámecké zahrady

Barokní zámek je příkladem mimořádné architektury. K zámku přiléhá romantická Podzámecká zahrada, nedaleko se nachází barokní geometricky koncipovaná Květná zahrada, vybudovaná olomouckým biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu.

Jednotlivé části zámku byly v minulosti hierarchizovány – přízemí bylo věnováno hospodářským a provozním prostorám, v druhém podlaží byly soustředěny reprezentativní prostory, třetí podlaží kladlo důraz na biskupovu světskou a úřední moc. Obě patra, věž a sala terrena jsou přístupné veřejnosti.

VěžEditovat

Dominantu zámku i celé Kroměříže představuje 84 metrů vysoká věž, jejíž součástí je čtyřboká hranolová obranná věž - pozůstatek biskupského hradu. Roku 1643 a 1752 padla věž za oběť požáru, v roce 1768 byla definitivně opravena a nově pokryta mědí. Na konci druhé světové války věž zapálili němečtí vojáci, avšak obětavostí Kroměřížanů byl požár uhašen a věž byla v letech 1947 – 1948 zrekonstruována do dnešní podoby.

 
Věž Arcibiskupského zámku.

InteriéryEditovat

Seznam vnitřních prostor zámku:[4][3]

Sněmovní sálEditovat

Sněmovní sál kroměřížského zámku je jeden z nejkrásnějších rokokových interiérů ve střední Evropě.[5] Zajímavostí sálu je nástropní malba, která je ve skutečnosti provedena na plátně. Sál byl místem konání Ústavodárného říšského sněmu (Kroměřížský sněm) rakouských národů z roku 1848. Tento sněm začal původně 22. července 1848 ve Vídni, ale 7. října 1848 byl kvůli eskalaci událostí revoluce v Rakouském císařství přerušen a přesunut do Kroměříže.

Sněmovní sál neboli Velká jídelna je jedním z nejkrásnějších a největších sálů na zámku. Impozantní sál značných rozměrů (d30xš14xv16 m)[3], vyzdobený nástropními olejomalbami a 22 lustry. Tři velké nástropní obrazy jsou dílem Franze Adolpha z Freenthalu, prostřední z nich je apoteózou biskupa Hamiltona.[3] Původně sloužil jako hlavní slavnostní sál a jídelna, avšak v letech 1848 - 49 proslul jako dějiště konání Ústavodárného říšského sněmu (Kroměřížský sněm) – proto bylo v sále po dobu sněmu zbudováno dřevěné stupňovité podium pro jednání poslanců. V roce 1900 byl sál elektrifikován podle návrhu Františka Křižíka.[3]

Jeho interiér patří k nejkrásnějším rokokovým interiérům ve  střední Evropě a často je využíván při filmovém natáčení.

Malá jídelnaEditovat

Sloužila k  slavnostním jídlům v  menší společnosti. Stoly, komody i sedací nábytek, jimiž je vybavena, vznikly v druhé polovině 18. století. Stěny  pokrývá paneláž 111 obrazů se zvířecímí, biblickými i mytologickými náměty.

Trůnní sálEditovat

V tomto sále s ornamentální štukovou výzdobou stropů a obrazovou paneláží na stěnách přijímali olomoučtí arcibiskupové vzácnější a významnější návštěvy. Do 60. let 20. století zde byl umístěn originál obrazu Apollo a Marsyas italského renesančního malíře Tiziana, jedno z nejcennějších děl na území České republiky, v současné době vystavené v zámecké obrazárně.

Poradní sálEditovat

Název připomíná události roku 1848, kdy na zámku zasedal Ústavodárný říšský sněm. Během zasedání sněmu se v tomto pokoji scházel klub slovanských poslanců k  poradám. Sál s nábytkem v novobarokním stylu je zároveň portrétní galerií nejvýznamnějších olomouckých biskupů a  arcibiskupů.

Carský pokojEditovat

Sál byl vybaven na památku setkání Cara Alexandra III. a rakouského císaře Františka Josefa I. v roce 1885.

Manský sálEditovat

Sloužil k  reprezentaci světské moci olomouckých biskupů a byl místem pro konání manských sněmů a soudů, což připomínají tři manské truhlice v interiéru. Výzdoba sálu patří k z uměleckého hlediska nejhodnotnějším. Stěny jsou obloženy umělým mramorem se zlacenými rokokovými řezbami. Fresková výzdoba z roku 1759 je dílem Franze Antona Maulbertscha, figurální a ornamentální štukovou výzdobu provedl sochař František Ondřej Hirnle.[6]

Stará knihovnaEditovat

Současný vzhled knihovny pochází z druhé poloviny 18. století. Autorem výmalby velkého sálu, oslavující zakladatele knihovny biskupa Lichtensteina a jejího obnovitele biskupa Egkha, je brněnský malíř Josef Stern. Mobiliář doplňují čtyři velké glóby s hvězdnou a zemskou mapou ze 17. století.[3]

Kaple sv. ŠebestiánaEditovat

Soukromá kaple ve druhém patře zámku byla vysvěcena v r. 1766. Sochy, štuky a oltáře zhotovil kroměřížský sochař František Ondřej Hirnle, autorem malířské výzdoby je Josef Stern. Oltářní obraz sv. Šebestiána pochází zřejmě z Vídně. [3]

Sala terrenaEditovat

Nachází se v přízemí zahradního křídla zámku, zajišťovala přechod ze zámku do Podzámecké zahrady a sloužila k pořádání hudebních a divadelních produkcí. Zatímco vyšší patra zámku prošla různými stavebními úpravami, sala terrena si uchovala původní podobu z konce 17. století. Skládá se ze tří velkých sálů upravených podle projektů Giovanniho Pietra Tencally se sochařskou a štukovou výzdobou Jeana Baptista Dusarta, freskami na stropech od významného italského malíře Paola Antonia Paganiho[7], a dvěma umělými jeskyněmi po stranách (tzv. grotty). Nechybí umělé krápníky, ornamenty z mušlí a lastur a fontánka uprostřed.[3]

SbírkyEditovat

Seznam významných zámeckých sbírek:[4]

ObrazárnaEditovat

Obrazárna zámku Kroměříž je po Národní galerii druhou nejvýznamnější sbírkou obrazů v České republice. Část obrazů je vystavena v historických sálech zámku a zbytek tvoří samostatný prohlídkový okruh zámku. Jádro jedinečné obrazové sbírky tvoří kolekce obrazů zakoupená biskupem Karlem Liechtensteinem Kastelkornem v 2. polovině 17. století. Na konci 90. let byla provedena rozsáhlá reinstalace arcibiskupské obrazárny v duchu nejnovějších zásad a trendů galerijní praxe. Nově instalovanou obrazárnu doprovodil dosud nejucelenější katalog z roku 1998. Celkový počet obrazů na zámku je 538.

Mezi nejvýznamnější díla patříEditovat

 
Apollo a Marsyas, obraz italského pozdně renesančního umělce Tiziana. Nachází se v obrazárně kroměřížského zámku jako součást arcidiecézního muzea.

Tizian VecellioApollon a Marsyas, gotický cyklus Mistra kroměřížského mariánského oltáře, Lucas Cranach st. – Stětí sv. Kateřiny a Stětí sv. Jana Křtitele, Paolo VeroneseJedenáct apoštolů, Jan I BrueghelSelská rvačka, Annibale Carracci – Latona proměňuje sedláky v žáby, Luca Giordano – Tři Marie u Kristova hrobu, Anthonis van DyckPortrét anglického krále Karla I. a jeho manželky Henrietty MariePortrét muže s rukavicemi ad.

V roce 2011 byl z podnětu prof. Ivo Hlobila na půdě zámku znovuobjeven velkoformátový obraz Zavraždění svatého Václava vídeňského malíře Antona Pettera namalovaný v roce 1844, který zachycuje moment zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem. Se svými rozměry 8,5 na 5,1 metru se řadí k největším obrazům v České republice. Obraz byl po restaurování dlouhodobě zapůjčen do Opavy, kde je vystaven v gotickém kostele sv. Václava. [8]

Součástí zámecké obrazárny je kabinet kresby a grafiky, který byl zřízen v r. 2016. Jsou zde vystaveny faksimilie nejcennějších starých kreseb ze 16. století. [3]

Hudební archivEditovat

Hudební archiv Kroměřížského zámku je rozsáhlá a svým významem ojedinělá sbírka hudebnin. Obsahuje díla J. A. Vejvanovského, A. M. z Otradovic, H. I. F. Bibera, J. H. Schmelzera, A. Pogliettiho, J. Haydna, W. A. Mozarta, Ludwiga van Beethovena a dalších. V roce 2018 byl ve 2. patře zámku otevřen Kabinet hudby, představující výběr dokumentů a hudebnin. [3]

Zámecká knihovnaEditovat

Zámecká knihovna patří k významným světovým historickým knižním fondům. V knihovně je i uložena jedna z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích. Nejstarší památkou je Kroměřížský sakramentář (Sacramentarium Cremsiriense) – Kodex Sacramentale z 2. pol. 9. století, Francouzsko-burgundská bible z 13. století, Kutnohorská bible Martina z  Tišnova z konce 15. století, korány ze 16. století atd. Unikátní sbírka, založená biskupem Karlem z Lichtensteinu-Kastelkornu čítá téměř 90 000 svazků, více než 400 rukopisů a téměř 200 prvotisků. [3]

Sbírka mincí a medailíEditovat

Sbírka je nejvýznamnější numismatickým souborem na našem území a zároveň přední sbírka církevních ražeb na světě (svým rozsahem, výběrem a uměleckou hodnotou). Byla postupně budována od 2. poloviny 17. století, počínajíc biskupem Karlem II. z Liechtenštejna - Kastelkornu, který odkázal svou kolekci biskupství. V  darech dále pokračovali i další biskupové a arcibiskupové. V polovině 19. století olomoucký arcibiskup Bedřich z Fürstenberka vyčlenil dostatečné finanční prostředky na nákup vybraných mincí a medailí a také stanovil jasnou akviziční politiku, čímž zásadně povýšil její význam a hodnotu. Sbírka je považována za jednu z největších svého druhu v celé Evropě. Její celkový stav čítá 10 167 mincí a medailí. Po radikální rekonstrukci biskupské mincovny umístěné na sladovnickém předměstí za Mlýnskou branou využívá správa Arcibiskupského zámku pro stálou expozici mincovnictví olomouckých arcibiskupů přízemí této budovy.[9]Část sbírky zaměřená na ražby porýnských arcibiskupů a kurfiřtů je vystavena v prostorách trezorové knihovny v zámku. [3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/kromerizsky-zamek-se-vratil-olomouckemu-arcibiskupstvi-zmeni-se-neco-20170408.html
  2. WORLD HERITAGE LIST Kromeríz (Czech Republic) No 860 [online]. Unesco. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m ZATLOUKAL, Pavel (ed.); KINDL, Miroslav; Ondřej. Zámek a zahrady v Kroměříži. 1.. vyd. Praha: FOIBOS BOOKS s.r.o, 2018. 244 s. ISBN 978-80-88258-13-1. 
  4. a b c WWW.PROFESIONALITA.CZ, Galileo Corporation s.r.o. -. www.zamek-kromeriz.cz [online]. www.zamek-kromeriz.cz [cit. 2016-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-13. 
  5. Oficiální stránky Arcibiskupského zámku, sněmovní sál. www.zamek-kromeriz.cz [online]. [cit. 21-06-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-03-2011. 
  6. http://www.muo.cz/mansky-sal/
  7. Informace k výstavě kreseb Paola Paganiho
  8. Největší obraz sv. Václava ležel 160 let na půdě - Církev.cz. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. http://www.numismatici.cz/cs/article/79/Numismaticka-sbirka-Arcibiskupskeho-zamku-v-Kromerizi Archivováno 14. 2. 2018 na Wayback Machine Numismatici.cz

LiteraturaEditovat

  • České památky UNESCO, Fragment,2008
  • Radovan Lipus: Šumná města (třetí kniha), nakl. Druhé město, 2008
  • Milena Blažková: 12 pokladů Čech a Moravy, Albatros, 2008
  • PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. Díl I., Obsahující dobu po rok 1620 / dle původních pramenů vypravuje Frant. Vácsl. Peřinka. Kroměříž: Obecní rada, 1913. 544 s. 
  • PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže : (dějiny let 1619-1695) ; Díl druhý ; část I., Kroměříž za války třicetileté ; část II., Nový život - Biskup Karel z Lichtenštejna / dle původních pramenů vypravuje František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Národní výbor, 1947. 1072 s. 
  • Zatloukal, Ondřej a kol.: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, průvodce. Kroměříž: Národní památkový ústav a Muzeum umění Olomouc. 2011. 221 s.
  • ZATLOUKAL, Pavel (ed.); KINDL, Miroslav; ZATLOUKAL, Ondřej. Zámek a zahrady v Kroměříži. 1. vyd. Praha: FOIBOS BOOKS s.r.o, 2018. 244 s. ISBN 978-80-88258-13-1. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat