Annibale Carracci

italský malíř

Annibale Carracci (3. listopadu 1560, Bologna15. července 1609, Řím) byl italský barokní malíř. Stejně jako Raffael Santi, Sarto nebo Correggio je představitelem barokního klasicismu. Jeho obrazy jsou zality intenzivním a všudypřítomným světlem a jeho kompozice odkazují zpočátku na antiku a později na vrcholnou renesanci. Koncem osmdesátých let 16. století začíná Carracci jako jeden z prvních malířů té doby malovat krajinomalby. Součástí krajiny jsou vždy nějaké žánrové výjevy nebo biblické události.[1]

Annibale Carracci
Annibale Carracci autoportrét
Annibale Carracci autoportrét
Narození 3. listopadu 1560
Bologna
Úmrtí 15. července 1609
Řím
Místo pohřbení Pantheon
Národnost italská
Povolání malíř
Příbuzní bratr Agostino
Hnutí baroko
Významná díla malby v Palazzo Farnese
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O životě a díle Annibala Carracciho a jeho bratra Agostina se dozvídáme od malíře Giovanni Baglione, který popisuje především Carracciho římské dílo. Další informace o obou bratrech jsou od římského teoretika umění Giovanni Pietro Belloriho, který jejich život a dílo popsal ve své knize Životy moderních malířů, sochařů a architektů (1672 v Římě).

ŽivotEditovat

PůvodEditovat

Annibale Carraci se narodil v Bologni v roce 1560 jako mladší bratr malíře Agostina Carraciho (1557-1602), který byl žákem Bartolomea Passerottiho (1529-1592). Jejich bratrancem byl další italský malíř Ludovico Carracci (1555-1619). Annibale byl nejvýznamnější z rodiny Carracciů.

Malířská akademieEditovat

Annibale a Ludovico založili v roce 1582 v Bologni malířskou akademii, která měla podporovat nový umělecký styl. Nesla název Accademia dei desiderosi (Akademie toužících, dychtivých po vzdělání), později Accademia degli incamminati (Incamminare znamená italsky přivést na správnou cestu, být progresivní). Smyslem akademie bylo nechat každého žáka, aby si našel styl, který nejlépe odpovídá jeho přirozenému nadání. K žákům akademie patřili Guido Reni, Francesco Albani, Domenichino a další.

Studijní cestyEditovat

 
Autoportrét, olej na dřevě 42cm x 30cm, 1604

Annibale Carraci v roce 1584 odešel do Parmy, kde studoval Correggiovy fresky. Mezi lety 1587-1588 pobýval v Benátkách. Studoval tam díla Tiziana, Tintoretta a Paola Veronese. Pak odcestoval do Parmy, kde zůstal do roku 1589. Spolu s bratrem Agostinem a bratrancem Ludovicem byl Annibale jedním ze zakladatelů barokního stylu. Usiloval o návrat k klasické monumentalitě.

AutoportrétyEditovat

Annibale Carracci nakreslil dva své autoportréty, první vznikl v průběhu devadesátých let 16. století a druhý v roce 1604. První autoportrét je dnes k vidění v Galerii Uffizi ve Florencii a zobrazuje zamyšleného a melancholického muže, který zpytuje sám sebe a své malířské dílo.

 
Nanebevzetí Panny Marie, bazilika Santa Maria del Popolo

Druhý autoportrét se nachází v petrohradské Ermitáži. Je drobného formátu a autoportrét je namalován na paletě na malířském stojanu, u jehož nohou je pes a vlevo u okna průhledná duchovní postava. Snovost a tajemnost tohoto Carracciho portrétu naprosto vybočuje z tradice portrétního umění té doby. Je to jeden z nejslavnějších portrétů.

DíloEditovat

ObrazyEditovat

V letech 1587-88 Annibale odcestoval do Parmy a poté do Benátek, kde se připojil k bratru Agostinovi. V letech 1588 až 1591 pracoval na freskové výzdobě Palazza Magnani v Bologni. Roku 1593 Annibale ve spolupráci s Luciášem Massariem dokončil oltářní malbu Virgin on the throne with St. John John and St. Catherine (Panna na trůně se sv. Janem a sv. Kateřinou). Jeho Resurrection of Christ (Vzkříšení Krista) pochází také z roku 1593. V roce 1592 namaloval Assumption (Nanebevzetí) pro kostel Bonasoni v San Francescu. Během let 1593-94 všichni tři Carracciové pracovali na freskách v Palazzo Sampieri v Bologni. V mnoha raných pracích signovaných Carracci je obtížné rozlišit podíl jednoho každého z nich na malbě. Například fresky Jason a Médea, ztvárňující tento mytologický příběh pro Palazzo Fava v Bologni (kolem 1583-84) jsou podepsané Carracci, to je vše, jednotlivé příspěvky nejsou vyjasněné. V roce 1585 Annibale dokončil práce na oltářním obraze Baptism of Christ (Křest Krista) pro kostel Santi Gregorio e Siro v Bologni. V roce 1587 namaloval obraz Assumption pro kostel San Rocco v Reggio Emilia.

 
Palazzo Farnese v Římě

Výzdoba Paláce FarneseEditovat

Na základě mistrovských Annibalových fresek v Bologni byl Annibale doporučen vévodou Ranucciem I. Farnese z Parmy jeho bratrovi kardinálovi Odoardo Farnese, který si přál vyzdobit kabinet a galerii ve svém sídle Palazzo Farnese v Římě. V roce 1595 přicestoval Annibale s Agostinem do Říma, aby započali s pracemi.

Obrazy v kabinetuEditovat

Nejprve na zkoušku vyzdobili kabinet dvěma obrazy Triumf ctnosti nad neřestí a Herkules na rozcestí. Annibale mezitím připravoval stovky přípravných náčrtů pro hlavní dílo, fresky na stropě velkého salonu nazývaného galerie. Pečlivá Annibalova příprava

 
Gallerie Farnese s dokončenou stropní výzdobou

se vyplatila, zachované přípravné kresby ukazují jeho pracovní postup. Na tento způsob práce pak navázali Rubens a Bernini. Práce trvaly od roku 1597 do roku 1605.

 
Jedna z fresek: Ganymedes unášený Jupiterem v podobě orla

Fresky v galeriiEditovat

Galerie je nepříliš velká místnost obdélníkového půdorysu, kde jsou v nikách po obvodu vystavena antická sochařská díla ze sbírky rodiny Farnese. Annibale měl za úkol zobrazit v galerii válečná vítězství Alessandra Farnese a propojit je s příběhy z antické mytologie na téma lásky bohů. Měl zobrazit bohy a bohyně v různých milostných vztazích a situacích. Carracci se při své práci inspiroval Michelangelem Buonarrotim a jeho dílem v Sixtinské kapli.

Hlavní obdélníkové pole uprostřed stropu zobrazuje Triumf Bakcha a Ariadny a jejich svatební průvod. V dalších polích jsou mimo jiné namalovány dvojice Venuše s Anchisem, Kyklop a Polyféna, Diana a Endymion, Aurora s Cephalem, Jupiter a jeho žena Juno, Herkules a jeho žena Iola. Nechybí ani homosexuální vztahy, například Ganymedes, který je unášený Jupiterem v podobě orla, Apollon a jeho milenec Hyacint.

Na stropě a stěnách se tak střídají obrazy s plastickými medailony, mramorovými karyatidami a velmi realistickými nahými postavami (ignudi). Motivům odvozeným z Raffaela nebo antiky dával život a přirozený výraz studiemi podle živých modelů. Dosáhl tak klasicismu, jenž působí neobyčejně přirozeně. Antické formy Annibale podává s vytříbeným smyslem pro jednotný dekorativní účinek. V průběhu 17. a 18. století byl strop v Palazzo Farnese považován za bezkonkurenční mistrovské dílo.

Malby byly z větší části dokončeny už roku 1602, ale pracovalo se na nich až do roku 1605, kdy byly kardinálem Carraccimu definitivně proplaceny. Carracci byl výškou honoráře zklamán a upadl do deprese a melancholických stavů, což velmi zhoršilo jeho zdravotní stav.

Pozdní létaEditovat

V pozdním římském období maloval Annibale klasicistní kompozice heroického stylu a položil také základy pro klasicistní krajinomalbu. V roce 1605 ranila Annibala mrtvice. Poté už kreslil pouze kartony, podle kterých malovali obrazy jeho žáci Francesco Albani, Domenichino, Antonio Carraci, syn jeho bratra Agostina a další. V jeho díle se spojovala bohatá fantazie s přirozenou senzitivností a kultivovaným smyslem pro krásu barvy. Úspěšně spojoval přednosti mistrů italské renesance s dědictvím antiky. Z tohoto spojení vznikl nový sloh, ze kterého pak vzešly dva hlavní směry malířství 17. století - radikálně barokní a klasicistní. Když v roce 1609 po druhém záchvatu mrtvice Annibale Carraccio zemřel, byl oplakáván jako druhý Raffael.

Výběr z dílaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annibale Carracci na anglické Wikipedii.

  1. SÁVA ŠABOUK A AUTORSKÝ KOLEKTIV. Encyklopedie světového malířství. Příprava vydání Jaroslav Hrubý; redakce Jaroslav Vácha. Praha: Nakl. Academia, 1975. Kapitola Annibale Carracci. 

Externí odkazyEditovat