Filiberto Lucchese
Filiberto Lucchese, vlastním jménem Filippo Alberto Lucchese, v německém prostředí často psán jako Luchese (26. prosince 1606, Melide – 21. května 1666, Vídeň) byl italský architekt, sochař a geometr. V polovině 17. století byl jedním z nejvýznamnějších vídeňských dvorních architektů, vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě.[1]
Filiberto Lucchese | |
---|---|
Rodné jméno | Filippo Alberto Lucchese |
Narození | 26. prosince 1606 Melide |
Úmrtí | 21. května 1666 (ve věku 59 let) Vídeň |
Povolání | architekt, stavitel, designér a štukatérství |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život a dílo
editovatNarodil se v rodině Giovanniho Lucchese Mladšího a jeho manželky Elisabetty. Měl nejméně dva bratry, Domenica a Giovanni Battistu, a sestru Marii. Pocházel z rodu kameníků a stavitelů z italského města Lucca (odtud přízvisko Lucchese). Jeho děd, Alberto Lucchese, byl stavitelem ve službách královského místodržícího Ferdinanda Tyrolského a podílel se například na stavbě zámku Ambras, zemřel však ještě před Filibertovým narozením. Jeho praděd, Giovanni Lucchese Starší, stavěl letohrádek Hvězda v Praze.[1][2]
O mládí a učňovských létech Filiberta Lucchese není nic bližšího známo. Před rokem 1640 sloužil ve vojsku císaře Ferdinanda III. jako vojenský inženýr a pravděpodobně se podílel na opravách a stavbách pevností v Uhersku, které měly bránit tureckému vpádu. Mezi léty 1640–1650 pracoval jako architekt a štukatér pro uherské rodiny Batthyányovců a Pálffyovců. Mimo jiné pracoval na barokní přestavbě zámků Bojnice, Stupava a Marchegg.[1]
Do služeb rakouských císařů vstoupil podle vlastních slov už v roce 1640. Stal se císařským dvorním architektem. Prvním spolehlivě doloženým Luccheseho původním dílem pro císařský dvůr byla v letech 1645–1651 stavba Kaple sv. Brigitty ve Vídni, která posléze dala jméno celému městskému obvodu Brigittenau. Dalším jeho dílem byl poutní kostel Mariabrunn v Hadersdorfu. Ve službách císařského dvora se zabýval rovněž možností regulace a splavnění řek Traun a Morava.[1]
Realizoval však i drobné stavby: 1646 castrum doloris pro zesnulou císařovnu Marii a 1665 castrum doloris pro španělského krále Filipa IV.[1]
Od 50. let 17. století pracoval Lucchese pro pobělohorského zbohatlíka, štýrského hraběte Jana z Rottalu, který jako moravský zemský hejtman počal budovat rodovou doménu na Moravě a za své sídlo si zvolil Holešov. V Rottalových službách přestavěl v barokním stylu holešovský farní kostel Nanebevzetí P. Marie, na městském hřbitově postavil Kapli sv. Kříže (zmenšenou kopii Kaple sv. Brigitty) a především počal s přebudováním renesančního lobkovického zámku, který značně utrpěl za třicetileté války v honosné barokní sídlo, které stalo novým rodovým sídlem Rottalů.[1]
Ve Vídni se podílel na stavbě kostela Kirche am Hof a leopoldinského traktu v Hofburgu. Pro Karla z Lichtenštejna-Kastelkornu, nového biskupa olomouckého, v roce 1665 naprojektoval výstavbu biskupské rezidence v Kroměříži. V únoru 1666 ještě vypracoval návrh na stavbu Černínského paláce, ale v květnu toho roku zemřel ve Vídni na prudkou horečku.
Na svých stavbách, ať už v císařském sídelním městě nebo v provinciích, Lucchese prosadil nový systém výtvarného řešení fasád (plošné odstupňování), kterým se inspirovali architekti až do konce 18. století. Na mnoha zakázkách s Filibertem spolupracoval i jeho mladší bratr Domenico, který byl úspěšným štukatérem. Také s ním spolupracovali členové italského stavitelského rodu Tencalla: Carpoforo Tencalla byl častým malířem fresek na Luccheseho stavbách a Giovanni Pietro Tencalla byl při mnoha zakázkách uváděn jako jeho společník. Po Luccheseho smrti G. P. Tencalla dokončil jeho rozdělané stavby a stal se jeho nástupcem rovněž v úřadě císařského dvorního architekta.[1][2]
Fotogalerie
editovat-
Kaple sv. Brigitty, Vídeň
-
Zámek Holešov
-
Kaple sv. Kříže, Holešov
-
Leopoldinské křídlo Hofburgu
-
Arcibiskupský zámek Kroměříž
Odkazy
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- FIDLER, Petr. Architektúra seicenta. Bratislava: Veda, vydavateľstvo SAV, 2015. (slovensky)
- ZAPLETALOVÁ, Jana; VIGANÒ, Marino. Libro delli Dinari. Bellinzona: SalvioniEdizioni, 2021. (italsky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Filiberto Lucchese na Wikimedia Commons
Filiberto Lucchese Archivováno 22. 2. 2016 na Wayback Machine. (italsky/německy) na webu Artisti ticinesi in Europa XII-XIX secolo