Holešov (zámek)

zámek v Česku

Holešovský zámek je raně barokní zámecká stavba s francouzským parkem a vodními kanály v Holešově, v dnešní podobě zřejmě z roku 1674.

Zámek Holešov
zámek Holešov, pohled ze zahrady
zámek Holešov, pohled ze zahrady
Účel stavby

rodové sídlo, správní centrum panství, kulturní dům

Základní informace
Slohbaroko
ArchitektFiliberto Lucchese
Výstavba1245 tvrz, před 1574 zámek
Přestavba1651, 1751-74
Další majiteléHaugvicové z Biskupic
Poloha
AdresaHolešov, ČeskoČesko Česko
UliceNám. F. X. Richtra
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky21928/7-5929 (PkMISSezObr)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny zámkuEditovat

Středověká tvrzEditovat

Nejstarší zmínka o feudálním sídle v Holešově pochází z roku 1275, v souvislosti s biskupským leníkem Hugem z Holešova, který sídlil na holešovské tvrzi. Tehdejší tvrz se patrně nacházela na pahorku v místě dnešního severovýchodního nároží zámku a její pozůstatky (včetně pahorku) byly odstraněny při barokní výstavbě zámku. Pouze ojedinělé stopy prstence vnějšího opevnění dávají tušit na oválný půdorys tvrze. Tvrz byla s největší pravděpodobností obehnána vodním příkopem.[1]

Na přelomu 13. a 14. století došlo v souvislosti s přeměnou trhové vsi na město také k přestavbě tvrze na pevnější hrad. V době husitských válek byl hrad dobyt a poničen. Poté se panství dostalo do držení rodu Šternberků, kteří v průběhu 15. století vybudovali nový hrad, pravoúhlého půdorysu, jehož pozůstatky se částečně dochovaly v suterénu a přízemí dnešního zámku. Hradní jádro se stavebně rozšířilo západním směrem k holešovskému náměstí a v západo-východní linii zřejmě zaujímalo stejnou rozlohu jako dnešní zámek. Dispozice holešovského hradu se zřejmě podobala středověké dispozici zachované v půdorysu zámku v Bystřici pod Hostýnem: pravoúhlé seskupení staveb s půlkruhovým předhradím, kde stály hospodářské budovy.[1]

Renesanční zámekEditovat

Kolem roku 1500 byla na západní straně starší budovy hradního paláce připojena rozměrná dvoukřídlá (L-půdorys) dvoupatrová palácová stavba, z níž se zachovaly především zaklenuté sklepy pod zámkem, ale také části zdiva ve vyšších patrech severního a západního křídla zámku. Na konci 16. století byla k nároží tohoto paláce přistavěna vysoká šestiboká věž (současné severozápadní nároží zámku). Renesanční výstavba zřejmě pokračovala i za dalších majitelů zámku, jimiž byli Žerotínové (1589–1604), začátkem 17. století bratři Haugwiczové baroni z Biskupic (Václav, Jan Vilém, Jan Bartoloměj, Alexander Jošt) synové moravského zemského hejtmana Hanuše Haugwicze z Biskupic (1517–1582) a posléze Lobkovicové.[1]

Barokní zámekEditovat

Na konci třicetileté války však byl zámek několikrát vypleněn a v roce 1643 vypálen švédským vojskem. Zničené panství v roce 1651 zakoupil Jan hrabě z Rottalu, jenž zde zřídil rodové sídlo. Hrabě Rottal započal s přestavbou zámku v honosné sídlo, kterou byl pověřen vídeňský architekt Filiberto Lucchese. Vznikl tak současný čtyřkřídlý, dvoupatrový zámek s pravidelnými šestibokými věžemi v nárožích. Vnitřní nádvoří zámku po celém obvodě obíhaly otevřené arkády, v původní fázi barokní stavby měla otevřené arkády s balustrádou také obě patra západního a východního křídla zámku. Původní severní vstup do hradního areálu byl zrušen a nahrazen trojlodním průjezdem v západním křídle zámku, před nímž byl přistavěn portikus s balustrádovým balkonem a rottalovským erbem. Celková kompozice zámku náleží k architektonickému typu Palazzo in fortezza (palác ve tvrzi) a kombinuje renesanční, manýristické a raně barokní prvky. V hrubých obrysech byla stavba dokončena v roce 1658, pouze západní křídlo (směrem k náměstí) však bylo kompletní v celé výšce dvou pater. Po Luccheseho smrti v roce 1666 zámek dokončoval architekt Giovanni Pietro Tencalla.[1]

Panství holešovské, které Václav Eusebius, kníže z Lobkovic, prodal r. 1650 Janovi, hraběti z Rottalu, zůstalo v držení tohoto rodu až do roku 1763, kdy připadlo dcerám Františka Antonína Rottala. Roku 1770 převzala celé panství Marie Barbora, provdaná hraběnka Erdödy. Když její syn Karel hrabě Erdödy г. 1833 předal Holešov své dceři Barboře, provdané hraběnce Bruntálské z Vrbna, přešel Holešov do vlastnictví hrabat z Vrbna.[2] Po tragické smrti hraběte Rudolfa Wrbny (1892–1936) se dostal holešovský zámek do složitých vlastnických poměrů a v roce 1941 na něj byla uvalena nucená správa Zemského úřadu v Brně.[3]

Po druhé světové válce byli v zámku přechodně internování Němci čekající na odsun. Nucená správa byla v říjnu 1945 zrušena, zámek byl vrácen do vlastnictví poslední majitelky Barbory Vrbnové a město Holešov založilo Družstvo kulturního domu za účelem odkoupení zámku za částku 3,5 milionu Kčs a jeho přeměnu na kulturní stánek. V březnu 1948 však byla na zámek opět uvalena národní správa a v říjnu 1948 byl zámek zestátněn a převeden na Družstvo. V 50. letech se pak majitelem zámku stal Okresní národní výbor v Holešově a po zrušení okresu Městský národní výbor. V únoru 1995 byl zámek v restituci vrácen příbuzným poslední majitelky. Následující desetiletí neúspěšného hledání nového kupce a chátrání zámku bylo ukončeno v březnu 2005, kdy zámek odkoupilo město Holešov za částku 13,4 milionu Kč a započala nová etapa obnovy zámku.[4]

Zámecká zahradaEditovat

Nedílnou součástí barokního zámeckého areálu byla také zahrada, o které soudobý spisovatel Tomáš Pešina z Čechorodu v roce 1663 napsal, že je to „zahrada rozkošná, které Morava podobné nemá“. Po roce 1717 nechal zahradu přebudovat František Antonín z Rottalu ve vrcholně barokním francouzském stylu. Soustava tří vodních kanálů ve tvaru trojzubce, která patrně existovala již v předchozím období, nyní obepínala bohatě zdobený květinový parter určený pohledům z vyšších pater zámku. Navazovala oranžérie, tvarované stromové stěny, bažantnice a užitkové partie zahrady. Vysoké náklady spojené s udržováním květinové zahrady vedly od konce 18. století k výraznému zjednodušení dekorativních prvků. Po zestátnění zámku probíhá od roku 1956 pokus o postupnou obnovu barokní kompozice zámecké zahrady, jak ze známá z vyobrazení z počátku 18. století.[5]

KulturaEditovat

Za správy hrabat z Rottalu probíhal na zámku v Holešově velmi čilý kulturní ruch. Holešovský zámek byl jedním z kulturních center na Moravě, kde se aktivně pořádala představení italské barokní opery. Společně s dalšími podobnými centry, zámky v Kroměříži (sídlo olomouckého arcibiskupa), Vyškově, Jaroměřicích nad Rokytnou, či Mikulově. Jedním z nejvýznamnějších skladatelů, kteří na zámku působili, byl František Xaver Richter.

Po druhé světové válce holešovská veřejnost usilovala o přeměnu zámku na kulturní dům. Na jaře 1946 bylo založeno Družstvo kulturního domu v Holešově, které se snažilo sehnat peníze na zakoupení zámku. V mezičase majitelka pronajímala holešovským spolkům reprezentativní 1. patro zámku – roce 1946 se ve velkém sále zámku konal první krojovaný ples a v roce 1947 v sále místní ochotníci vybudovali divadelní jeviště. Po zestátnění v roce 1948 využívaly zámek i další spolky a instituce: vedle Divadla 6. května v zámku sídlila také hudební škola a sociálně-zdravotní škola. V letech 1951–1995 v přízemí zámku sídlil okresní archiv. V letech 1955–1995 ve druhém patře působilo městské muzeum a část prvního patra využívala městská knihovna. Většina reprezentativních sálů 1. patra sloužila kulturním akcím, jako byly plesy, koncerty, divadelní představení, politické sjezdy a slavnosti zakončení školní docházky. V roce 1973 byla zámecká salla terrena upravena na svatební obřadní síň.[4]

Kulturní využívání zámku bylo razantně omezeno po jeho restituci soukromým vlastníkům (v omezené míře se konaly jen svatby v obřadní síni a plesy ve velkém sále). Po odkoupení zámku městem Holešovem a ukončení první etapy rekonstrukce 1. patra (rok 2009) se kulturní život do zámku postupně opět navrací.[4]

Návštěvnost zámku[6][7]
Rok Počet návštěvníků
2015 2 130
2016 1 925
2017 2 149
2018 8 682
2019 2 743

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d ŠTĚTINA, Jan. Nové poznatky o stavebním vývoji holešovského zámku. Ingredere hospes. 2016, čís. IX, s. 111–122. 
  2. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. 
  3. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. 
  4. a b c POKLUDA, Zdeněk. Zámek Holešov. Minulost a přítomnost. Holešov: Město Holešov, 2015. ISBN 978-80-260-8688-8. S. 53–62. 
  5. KŘESADLOVÁ, Lenka. Pěstování teplomilných exotických rostlin v zámecké zahradě v Holešově. In: Castellum Resurrectionis. Sborník odborné konference. Holešov: Město Holešov, 2016. S. 165–175.
  6. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 53. Dostupné v archivu. 
  7. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2017–2019 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-12-17]. S. 44. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat