Otevřít hlavní menu

Wiching nebo Viching (? - † po roku 900/912?, nejspíše 12. září) byl švábský[1] duchovní, 880-881 a 885-891/892/893 nitranský a 898-899 pasovský biskup, poradce Svatopluka I., jediný známý sufragán arcibiskupa Metoděje. Jako vedoucí latinského kléru Velké Moravy měl časté spory s arcibiskupem Metodějem.

Důstojný (Venerabilis)
Wiching
Biskup pasovký
Template-Bishop.svg
Církev Římskokatolická církev
Diecéze Pasov
Jmenování 898
Emeritura 899
Předchůdce Engelmar
Nástupce Richard
Svěcení
Kněžské svěcení ?
světitel ?
Biskupské svěcení 880
světitel Jan VIII. (papež)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Biskup nitranský (880–891)
Zúčastnil se
  • Delegace k papeži do Říma
Osobní údaje
Země NěmeckoNěmecko Německo
Datum narození ?
Místo narození ?, Německo
Datum úmrtí asi 900/912
Místo úmrtí ?, Německo
Národnost Švabská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wiching byl původně benediktinský mnich ze Švábska. Po forchheimském míru (874) se spřátelil se Svatoplukem I. Z let 874879 je známo, že Wiching spolu s Janem z Benátek (oba vůdcové latinského kléru na Velké Moravě), pomlouvali Metoděje před Svatoplukem a vyprovokovávali početné spory[2]. Wiching se snažil zničit celou staroslověnskou misii i samotného arcibiskupa Metoděje a jeho žáky a dařilo se mu v tomto ohledu zneužívat Svatopluka nevzdělaného a nezkušeného v oblasti teologických nauk.

Koncem roku 879 latinští kněží ve Velkomoravské říši přesvědčili Svatopluka, aby jmenoval Wichinga za (historicky) prvního biskupa Velké Moravy a v roce 880 se Wiching zúčastnil delegace k papeži do Říma. V Římě si ho papež vyzkoušel a vysvětil ho na nitranského biskupa. Wiching jako představitel pasovského duchovenstva strojil arcibiskupu Metodějovi a jeho liturgii ve slovanském jazyce všemožné úklady. Neváhal ani dopustit se podvodu, když dorazil na Moravu před Metodějem a na základě falešného údajně papežova listu vystupoval jako jedině pravý moravský biskup a nepravdivě rozhlašoval, že papež přkázal Metoděje i s jeho učením vyhnat ze země[3]. Pravda vyšla najevo, až když Metoděj, možná po zdržení způsobeném odbočkou do Reichenau[4], dorazil s pravým papežským listem, což po počátečním zklamání na základě Wichingova podvrhu lid přivítal s nadšením[5]. Není jasné, jestli se o něco později pokusil Wiching o obdobný podvod, když zfalšoval papežský dopis proti Metodějovi, nebo jestli se chtěl Metoděj s odstupem pouze ujistit, zda papežův list "Industriae tuae", který Metoděj osobně Svatoplukovi doručil, je jediný[6][7]. Na Metodějův dotaz do Říma papež 23. března roku 881 popřel, že by podobný list Wichingovi posílal, a vyjádřil Metodějovi plnou podporu a slíbil, že Wichinga zavolá před soud. V roce 881 se Metoděj dozvěděl od papeže, že takový dopis on nikdy nenapsal. Zloba a intriky Wichinga neustávaly. V důsledku tohoto Metoděj sesadil Wichinga z biskupského stolce, dokud se nepodřídí autoritě papeže, a pověřil ho misí „na území, která Svatopluk jen nedávno připojil k své říši,“ co mohlo být jedině Vislansko (dnes jižní Polsko). Wiching se opětovně snažil vrátit, ale Metodějovi žáci mu v tom bránili.[zdroj?] Dokud setrvával Svatopluk v přátelském vztahu s Arnulfem, nemanželským synem krále Karlomana, jemuž Karloman dříve přenechal správu Korutan a Panonie (Východní marky), měl Wiching na Svatopluka značný vliv. Situace se změnila až v letech 882 až 885, kdy byl Svatopluk s Arnulfem v nepřátelství.

V roce 885 Wiching krátko před Metodějovou smrtí opustil Vislansko a se Svatoplukovým souhlasem šel do Říma, kde pomlouval Metoděje a na Svatoplukovu žádost požádal o potvrzení své biskupské funkce na Velké Moravě. Když se papež dozvěděl o Metodějově smrti, jmenoval Wichinga (opět) za biskupa nitranského a asi i za „církevního správce“ (ne však arcibiskupa a papežského legáta) Velkomoravské říše. Wiching potom zabránil, aby Gorazd mohl vykonávat nástupnictví po Metodějovi a přesvědčil papeže, aby zakázal slovanské bohoslužby na Velké Moravě a dal vyhnat Metodějovy žáky.

V roce 891 vznikl jeden z dalších konfliktů mezi Svatoplukem a Arnulfem Korutanským. V tomto roce nebo v roce následujícím - zřejmě kvůli tomuto konfliktu - Wiching opustil Nitru a stal se sluhou Arnulfa Korutanského, který ho v roce 892 jmenoval za svého kancléře. Wiching byl i součástí delegace vyslané ke Svatoplukovi, která jednala o míru.

Roku 896 převzal Wiching vedle kancléřství i vedení opatství Mondsee. Od září 898 do roku 899 byl Wiching pasovským biskupem.

Po Arnulfově smrti a pádu Velké Moravy se Wiching stáhl z veřejného života.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Berchtold z Kremsmünsteru uvádí ve svém díle z počátku 14. století Wichingovu národnost jako ostrogótskou. (CREMIFANENSIS, Bernardus. Monumenta Germaniae Historica: Bernardi Cremifanensis Historiae [online]. Příprava vydání Georg Waitz. Hahnsche Buchhandlung, Hannover, 1880. Kapitola SS (in Folio) XXV, Gesta saec. XIII, s. 624, 656. Dostupné online. (latinsky) )
  2. HAVLÍK, Lubomír E. Kronika o Velké Moravě. první. vyd. Brno: Jota, 1993. ISBN 80-85617-04-8. S. 179, 180. 
  3. GRIVEC, František. Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj. Olomouc: Josephus Vyvlečka, 1927. S. 107. 
  4. VAVŘÍNEK, Vladimír. Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem. Praha: Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-87149-67-6. S. 253. 
  5. VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-169-5. S. 286. 
  6. GRIVEC, František. Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj. Olomouc: Josephus Vyvlečka, 1927. S. 108. 
  7. HAVLÍK, Lubomír E. Kronika o Velké Moravě. první. vyd. Brno: Jota, 1993. ISBN 80-85617-04-8. S. 189. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wiching na slovenské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • GRIVEC, František. Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj. Olomouc: Josephus Vyvlečka, 1927. 172 s. 
1. biskup nitranský
Předchůdce:
-
880 - 891
Wiching
Nástupce:
biskup neznámého jména
Biskup pasovský
Předchůdce:
Engelmar
898899
Wiching
Nástupce:
Richard