Zikmund Korybutovič

husitský hejtman, kníže litevský a český zemský správce

Zikmund Korybutovič (litevsky Žygimantas Kaributaitis, okolo 1395 Novhorod-Siverskyj1. září 1435 Vilkoměř) byl husitský hejtman, kníže litevský a český zemský správce.

Zikmund Korybutovič
Narození1395
Novhorod-Siverskyj
Úmrtí1435 (ve věku 39–40 let)
Ukmergė
Příčina úmrtízabitý v boji
Povolánírytíř, hejtman, vojevůdce a politik
Znám jakohusitský hejtman
RodičeKorybut Dimitrij[1] a Anastázie Rjazaňská[1]
RodGediminovci a House of Korybut
PříbuzníFedor Korybutovič (sourozenec)
Vladislav II. Jagello (strýc z otcovy strany)[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Věnceslav Černý - Zajatý Zikmund Korybutovič je veden na Pražský hrad

Jeho otcem byl Korybut Dimitrij, vládce města Novgorodu Severského (dnes na Ukrajině), strýcem pak polský král Vladislav II. Jagello. Zikmund Korybutovič se zúčastnil bitvy u Grunwaldu v roce 1410 a byl vyslán v čele polského poselstva do Moldavska v roce 1414. Litevský velkokníže Vytautas (Vitold) dostal od husitů roku 1422 nabídku české koruny z rukou Viléma Kostky z Postupic. Vyslal proto do Čech knížete Zikmunda Korybutoviče s vojskem, které dobylo Uničov v dubnu roku 1422 a postoupilo dále k západu. Sněm v Čáslavi, který dal Zikmund Korybutovič svolat, jej téhož roku zvolil za českého zemského správce; Korybutovič písemně stvrdil svůj souhlas se čtyřmi pražskými artikuly. Téhož roku se podílel na uzavření příměří s vůdcem třetí křížové výpravy knížetem Fridrichem Braniborským a neúspěšně obléhal hrad Karlštejn. V následujícím roce jej Vladislav II. Jagello povolal zpět do Polska v době, kdy se zde připravovala křížová výprava proti husitům. Korybutovič vyzýval do zbraně, avšak na pomoc husitům; vojska, která shromáždil, přitáhla v červenci roku 1424 k Praze. Poté, co Korybutovič vyjednáváním přispěl ke smíru mezi Pražany a Janem Žižkou, uvalil na něj a jeho vojsko papež Martin V. klatbu. V roce 1426, již po Žižkově smrti, vedl Korybutovič Pražany po boku Prokopa Holého k vítězství v bitvě u Ústí nad Labem. Pod tlakem svého strýce později Korybutovič požádal papeže Martina V. o přijetí husitů do katolické církve, tím si však definitivně znepřátelil radikální husity. 17. dubna 1427 se pokusil v Praze o převrat a po jeho porážce byl uvězněn na hradě Valdštejně, načež byl následujícího roku vypovězen z Čech. Korybutovič se přesto nevzdával husitských ideálů; stal se v roce 1428 husitským hejtmanem v Odrách a v roce 1430 potom v Hlivicích. Zde se stal spojencem táborů a zprostředkoval první veřejné slyšení čtyř artikulů v Krakově v březnu 1431. Téhož roku se 14. srpna 1431 účastnil bitvy u Domažlic. V létě roku 1434 se přes Malbork řádu německých rytířů vrátil zpět do Litvy. Zikmund Korybutovič byl jedním z velitelů v bitvě u Pabaiska (Vilkoměře, Ukmergė) (1. září 1435) na straně Švitrigailově (Svidrygellově) v polsko-litevské válce. Jeho armáda byla na hlavu poražena armádou Zikmunda Kęstutaitise (Zikmunda Kejstutoviče). Zikmund Korybutovič byl těžce zraněn, bojoval však až do konce. Podle Jana Długosze jsou známy tři verze o jeho úmrtí po bitvě – utopení, otrávení nebo zastavení další lékařské péče.

Reference

editovat
  1. a b Kniaziowie litewsko-ruscy od końca czternastego wieku. Varšava. 1895. Dostupné online.
  2. Dostupné online.

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • Bartoš František Michálek, Kníže Zikmund Korybutovič v Čechách, Sborník historický, 6, 1959.
  • Jurok Jiří, Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce, nakl. Veduta, České Budějovice, 2006, ISBN 80-86829-22-7.
  • (polsky) Chłędowski Kazimierz. Zygmunt Korybut: szkic historyczny (1420–1428). Warszawa, 1864.
  • (polsky) Grygiel Jerzy. Życie i działalność Zygmunta Korybutowicza. Studium z dziejów stosunków polsko-czeskich w pierwszej połowie XV wieku // PAN, oddział w Krakowie. Wydawnictwo Ossolineum. Wrocław, 1988.
  • (polsky) Nikodem Jarosław. Polska i Litwa wobec husyckich Czech w latach 1420–1433. Studium o polityce dynastycznej Władysława Jagiełły i Witolda Kiejstutowicza // Instytut Historii UAM. Poznań, 2004.

Externí odkazy

editovat