Gliwice

město v Polsku
Možná hledáte: obec na Moravě Hlivice.

Hlivice[2][3] či Glivice[2] (polsky Gliwice, slezsky Glywicy, německy Gleiwitz) jsou město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství na historickém území Horního Slezska, součást dvoumilionové katovické konurbace. V samotných Hlivicích žilo v roce 2019 178 603 obyvatel. Tvoří městský okres a zároveň jsou sídlem venkovského okresu Hlivice.

Hlivice
Gliwice
Hlivická radnice
Hlivická radnice
Hlivice – znak
znak
Hlivice – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 200 až 278 m n. m.
Stát PolskoPolsko Polsko
vojvodství Slezské
okres městský okres
Administrativní dělení 21 městských částí
Hlivice
Hlivice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 133,80 km²
Počet obyvatel 178 603[1]
Hustota zalidnění 1334,1 obyv./km²
Etnické složení Poláci, Slezané, Němci a další
Náboženské složení římští katolíci, luteráni a další
Správa
Starosta Adam Neumann
Oficiální web www.gliwice.eu
Telefonní předvolba +48 32
PSČ 44-100 až 44-164
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město bylo založeno během německé východní kolonizace ve 13. století. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1276. Bylo součástí Koruny království českého a Habsburské monarchie do roku 1742, kdy připadlo Pruskému království. Nabralo na významu a zaznamenalo výrazný růst po zprovoznění Královských pruských železáren v roce 1796 a otevření Kłodnického kanálu v roce 1812. Fingované přepadení glivické radiostanice v srpnu 1939 posloužilo jako jedna ze záminek pro Hitlerův útok na Polsko.

Po roce 1945 byly Hlivice připojeny k socialistickému Polsku a německé obyvatelstvo odsunuto. Mnozí z nově příchozích Poláků pocházeli z východní Haliče, a tak mnohé poválečné kulturní instituce, školy nebo sportovní kluby navázaly na tradice Lvova. Ke slezské národnosti se v roce 2011 hlásilo 9,7 % obyvatel Hlivic.

Hlivice mají povahu studentského města, a to jako sídlo Slezského vysokého učení technického (Politechnika Śląska). Rozsáhlý univerzitní kampus jižně od historického centra tvoří samostatnou čtvrť s názvem Politechnika. Součástí Hlivic je též bývalé město Łabędy (připojené v roce 1964), kde se nachází areál zbrojních závodů BUMAR, nebo Wilcze Gardło – izolované sídliště postavené v letech 1937–1941 pro důstojníky NSDAP a SS.

EtymologieEditovat

 
Piastovský zámek, noční pohled z náměstí

Původ jména Gliwice/Gleiwitz (kdysi psáno také Glywice či Glewitze, latinsky Glivitium) hledali dříve historici, zejména němečtí, v českém slově chlév (hlásková alternace g/h). Tuto hypotézu uvedl mj. autor první monografie[které?] Beno Nietsche. Tvrzení Bena Nietscheho bylo ověřováno německými i polskými jazykoznalci a bylo nahrazeno dvěma jinými koncepcemi:

  1. Gliw nebo Gliwa bylo osobní jméno, které se ve Slezsku vyskytovalo ve středověku. Pak by město mělo jméno vytvořeno od jména vlastníka nebo pronajímatele země, případně zakladatele.
  2. Gliw ve slovanských jazycích často znamená hlinitý terén, podmáčenou, vlhkou oblast. Podle tohoto vysvětlení je jméno Glivice vytvořeno topograficky podle vlastností terénu, na kterém bylo město založeno.

Lingvisté se nyní spíš kloní k druhé variantě.[zdroj?] V poslední době[zdroj?] se objevuje také počeštěná verze Glivice (používaná např. v Ottově slovníku naučném).

Přepadení radiostanice v roce 1939Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Přepadení vysílačky v Gliwicích.

Dne 31. srpna 1939 byl proveden přepad německé radiostanice v Gliwicích. Byl zorganizován Reinhardem Heydrichem a Heinrichem Müllerem, velitelem gestapa. V noci malá skupina německých vojáků dobyla vysílací stanici a poslala zprávu v polštině, která tvrdila, že Poláci chtějí napadnout Němce. Cílem tohoto přepadení bylo způsobit zdání, že útok provedli protiněmečtí polští sabotéři.

Aby útok vypadal přesvědčivěji, byl na radiostanici přiveden Franciszek Honiok. Němec, který pomáhal Polákům a který byl den předtím zatčen gestapem. Honiok byl převlečen tak, aby vypadal jako Polák, pak byl zabit smrtící injekcí, zraněn výstřely ze zbraní a ponechán mrtvý na scéně, takže vypadal, jako by byl zabit během útoku na stanici. Měl sloužit jako důkaz polského útoku pro policii a tisk.

PrůmyslEditovat

Pobočka automobilky Opel.

SportEditovat

OsobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Statistické údaje GUS k 31.12.2019
  2. a b BROŽEK, Tomáš. České a polské geografické názvy. , 2012. bakalářská práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Renata Rusin Dybalska. Dostupné online.
  3. Podrobná mapa Moravy a Slezska, Praha: V. Neubert a synové, 1922

Externí odkazyEditovat