Tento článek je o německé automobilce. O hudebním albu Syda Barretta pojednává článek Opel (album).

Adam Opel AG (Opel) je výrobce automobilů se sídlem v německém Rüsselsheimu ve spolkové zemi Hesensko. Vozy Opel navrhuje, vyrábí a prodává v Evropě, Asii, Africe a Jižní Americe. Výrobní závody má v Německu (Rüsselsheim, Eisenach, Kaiserslautern), Rakousku (Aspern), Maďarsku (Szentgotthard), Polsku (Gliwice, Tychy), Spojeném království (Ellesmere Port, Luton) a Španělsku (Figueruelas). Ve Spojeném království se automobily Opel prodávají pod značkou Vauxhall Motors. Za doby příslušnosti pod koncern General Motors byly prodávány pod značkou Buick ve Spojených státech, Kanadě, Mexiku a Číně a značkou Holden v Austrálii a na Novém Zélandu.

Adam Opel AG
Logo
Logo
Opel Werk In Ruesselsheim From Train.jpg
Základní údaje
Právní formaAG
Datum založení1862
ZakladatelAdam Opel
SídloRüsselsheim am Main, Německo
Adresa sídlaRüsselsheim, Německo
Souřadnice sídla
Klíčoví lidéKarl Friedrich Stracke
Charakteristika firmy
Oblast činnostistrojírenský
Produktyautomobily
Zaměstnanci35 428 (2013)
MajitelStellantis
DivizeOpel Performance Center
Dceřiné společnostiVauxhall Motors
Opel Eisenach
Opel Performance Center
Opel Special Vehicles
Identifikátory
Oficiální webwww.opel.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Atributy značkyEditovat

Po automobilce Peugeot je Opel druhou nejstarší značkou vyrábějící silniční dopravní prostředky. Jeho vozy byly vesměs spolehlivé, dobře ovladatelné, prostorné, pohodlné, cenově dostupné a módního stylu. I přes těžká období bývaly nejprodávanější na německém trhu. Až do sedmdesátých let byl Opel tvrdý konkurent Mercedesu. Postupem času opouštěl vyšší třídy, ale v nejkupovanějších si zachovával vysoký prodej. Po Americké hypoteční krizi 2007 a pádu prodejů se zvažovalo, že skončí výroba, nebo dojde k odprodeji. Zákazníci pozbyli jistoty servisu i náhradních dílů a odcházeli ke konkurenci. Opel je lákal zpět cenou a propadl se do hlubokých ztrát. Byl odkoupen Groupe PSA s pověstně nepostačující francouzskou kvalitou, které se za propadu přiblížil. Zvyšuje ji, aby modely na francouzských základech opět prodávala německá kvalita a solidní životnost. Evropa je však tvrdý trh, zákazníci jsou sice věrní, ale rozvážní.

Dávná historieEditovat

 
šicí stroj
 
jízdní kolo s nosičem nákladu
 
vůz Opel-Lutzmann, 1899
 
4/8 HP Doktorwagen, 1909
 
4 PS "rosnička", 1924
 
1,2 Liter, 1932
 
Olympia, 1935
 
Kapitän, 1939
 
Olympia Rekord CarAVan, 1953
 
Olympia Rekord, 1958
 
Kadett, 1962
 
Opel GT, 1965
 
Kadett, 1965
 
Ascona, 1971
 
Rekord, 1966
 
Admiral 1. generace KAD, 1964
 
Admiral 2. generace KAD, 1969
 
Diplomat, prodloužená verze, 1973
 
Monza, 1978
 
Senator, 1978
 
Kadett, 1979
 
Kadett, 1984
 
Astra, 1994
 
Astra, 2016
 
Corsa, 1982
 
Corsa, 2014
 
Corsa, 2019

Adam Opel (1837–1895) založil po zkušenostech ve Francii v hesenském Rüsselsheimu v roce 1862 dílnu na výrobu šicích strojů. Po svatbě s dcerou hostinského, který vyhrál značnou sumu v loterii, si v roce 1868 na šicí stroje otevřel továrnu. Odbyt stoupal už pro zvyšující se militarizaci a potřebu uniforem. Po návratu nejstaršího syna z Anglie, který si přivezl jízdní kolo, začal v roce 1884 také s jejich výrobou. Všech pět synů pana Opla šířilo vítězstvími na soutěžích jejich slávu, což z něj učinilo jednoho z největších výrobců kol v Německu. V roce 1898 vyrobil téměř 25 000 šicích strojů a 15 000 jízdních kol. Po smrti otce v roce 1895 přesvědčili synové matku k zahájení výroby automobilů, tehdy značně nejisté. I pan Opel očekával, že automobily budou pouhou výstředností bohatých. V lednu 1899 koupili podnik Friedricha Lutzmanna, který se zranil při automobilovém závodě a za krize v původním podnikání začali v Rüsselsheimu montovat automobily Opel-Lutzmann s kočárovými karoseriemijednoválcovými motory vzadu. V roce 1901 doplnili výrobu motocykly. Když byli na automobilové výstavě v Paříži odmítnuti Renaultem, začali v roce 1902 montovat vozy jiného francouzského, tehdy velmi úspěšného, výrobce Darracq s dvouválci pro německý a rakouský trh. Jejich produkce pod názvem Opel-Darracq rychle stoupala, ostatní německé vozy byly zastaralé koncepce. V roce 1902 začal Opel s výrobou modelu 10/12 HP, prvním podle vlastního návrhu. V roce 1907 se stal ziskem třetího místa v automobilové soutěži v pohoří Taunus jakožto výrobce nejlepšího německého vozu dodavatelem císařského dvora.

Přelomový modelEditovat

Přelomovým se stal v roce 1909 model 4/8 HP, přezdívaný "Doktorwagen". Opel ho nabízela coby robustní a naprosto spolehlivý vůz pro doktory, zvěrolékaře a právníky. Oblíbili si jej zejména veterináři a venkovští lékaři - velká světlá výška umožňovala jízdu za pacienty po špatných cestách. S modelem 4/8 HP se Opel stal největším výrobcem aut v Německu. Konkurence začínala na pětinásobku ceny. Po rozsáhlém požáru továrny v roce 1911, která provozy na výrobu automobilů poškodila mírně, přestal Opel vyrábět šicí stroje, které se přestávaly vyplácet. Modernizovaná továrna byla otevřena k 50. výročí vzniku společnosti v roce 1912. Během 1. světové války Opel licenčně vyráběl letecké motory Argus a BMW. Rodině vynesl přínos císařství šlechtický přídomek "von".

Za německé hyperinflace byl Opel největším výrobcem jízdních kol na světě. Druhorozený z bratrů Wilhelm, který před světovou válkou pobýval v USA, investoval prostředky získané exportem vozů do nákupu potřebných technologií a Opel začal roku 1924 vyrábět otevřený dvousedadlový vůz 4 PS "Laubfrosch (rosnička)" s karoserií jedině zelené barvy jako první německý automobil na montážní lince. Pořizovací cena, odpovídající na začátku podobným vozům, klesla do roku 1931 na polovinu i pro strmě rostoucí poptávku. Opel v Německu zpřístupnil automobilovou dopravu coby způsob cestování lidem všech tříd. S úspěchem "rosničky" byl v roce 1928 s podílem 44 % největším výrobcem v Německu. Rosnička velmi připomínala Citroën Type C, Citroën se ale práv u německých soudů nedomohl. V roce 1931 ji nahradil model 1,2 Liter vyráběný do roku 1935, kdy dostal modernější motor a jeho výroba pokračovala pod názvem P4 až do roku 1937. Byl nejpoužívanějším vozem v Německu.

Majetkem General MotorsEditovat

Koncern GM v době Velké hospodářské krize odkoupil Opel jakožto perspektivního masového výrobce v Evropě. První obětí fúze byl majestátní Opel Regent s řadovým osmiválcem objemu šesti litrů. Fritz von Opel sice s kupé Regent zvítězil na okruhu AVUS, ale za něj se dalo koupit deset "rosniček". Namísto podobné malosériové produkce byly zavedeny moderní výrobní metody a zahájen intenzivní vývoj nových modelů s celokovovou samonosnou karoserií.

V roce 1935 byl po celém světě lety na palubě vzducholodi Hindenburg představen model Olympia propagující zároveň berlínské olympijské hry. Byl prvním německým automobilem se samonosnou karoserií, který se vyráběl ve velkých sériích. Bezkonkurenčně využil vnitřní prostor. V roce 1936 Opel prodal výrobu jednostopých vozidel NSU a začal vyrábět malý rodinný Kadett coby svůj "lidový vůz", který v roce 1938 dosáhl 59% podíl německého trhu této třídy. V roce 1937 začal Opel vyrábět luxusní šestiválcové modely Admiral objemu 3,6 litru a Super 6 2,5 litru, obdobné modelu Chevrolet Master a postavené také konzervativně na podvozkovém rámu. Byly schopné jet dlouhodobě na plný výkon po tehdy nových německých dálnicích. Masivní podpora automobilismu Adolfem HitleremNSDAP v Německu učinila z Opelu v roce 1937 největšího výrobce automobilů v Evropě. V roce 1938 začal vyrábět model Kapitän se samonosnou karoserií jako náhradu modelu Super 6. Měl stejný motor, byl prostornější a dosahoval vyšší rychlosti. Velký úspěch slavil až v poválečném Německu. V roce 1940 Opel přerušil kvůli 2. světové válce výrobu osobních vozů a vyráběl jen nákladní, motory Sd.Kfz. 2 a vojenské vybavení.

Poválečná létaEditovat

Pobočný závod v Brandenburgu, vybudovaný pro výrobu modelu Kadett, byl spojeneckým bombardováním skoro zničen. Poškozenou výrobní linku si i s některými techniky v rámci poválečných reparací odvezl Sovětský svaz a začal na ní vyrábět Kadett coby Moskvič 400.

Koncern GM napřed nevěděl, co s také skoro zničenými továrnami Opel pod vojenskou správou na západě. Opravovaly se v nich nejprve poškozené vozy. Rekonstrukce v Rüsselsheimu trvala až do konce roku 1947, kdy z továrny vyjel první poválečný Opel Olympia a začal se vyrábět podobně mírně upravený Kapitän coby první německý poválečný šestiválec. Nejprve se prodával výhradně okupační správě, většinu kupců tvořili američtí vojáci. Doplňkově Opel vyráběl chladničky. Poválečná kupní síla umožnila běžným Němcům leda malá vozítka s motocyklovými motory[1]. Marshallův plán ale brzy pomohl jejímu rychlému růstu. Koncem 40. let byl Kapitän největším osobním automobilem v Německu. Byl symbolem úspěchu a dobře se prodával. Každý druhý se vyvezl. Trh se vzmáhal z přerušení civilní výroby a konfiskace vozů, které skončily na různých bojištích.

Německý hospodářský zázrakEditovat

Počátkem roku 1953 začal Opel vyrábět nový Olympia Rekord s pontonovou karoserií a chromovanou maskou, který byl jako všechny poválečné modely inspirován americkým stylem. Ve své kategorii byl jedním z nejpozoruhodnějších a přitom nejdostupnějších vozů. Dobře šel na odbyt a stál na počátku poválečného zázraku firmy. Verze Olympia Rekord CarAVan kombinující dopravu nákladu a/nebo pasažérů byla zcela něčím novým. Zadní sedadla šla sklopit a elegantní vůz se změnil na praktickou dodávku s velkou užitnou hodnotou a hospodárným provozem. Přišel vhod zničenému státu s málo provozuschopnými vozy při obnově. Přitáhl pozornost a zvýšil prodej. V roce 1953 začal Opel vyrábět také novou generaci Kapitän s pontonovou karoserií a původním motorem s mírně zvyšeným výkonem. V německých prodejích dočasně zaujala třetí místo za Volkswagenem Brouk a Olympia Rekord. Jako symbol prosperity dosáhla masivního rozšíření mezi představenstva firem a vedoucí pracovníky, ale i živnostníkyobchodníky. Úspěšná byla i celosvětově – na export šly občas přes 2/3 produkce a Kapitän se stal nejprodávanějším šestiválcem Evropy. V roce 1958 začal Opel vyrábět Kapitän s americky panoramatickým čelním a zadním sklem, které však příliš omezilo vstup do vozu evropských rozměrů. Nelíbil se a špatně prodával. Po roce byl nahrazen modelem s upravenou karoserií, ale především novým motorem 2,6 litru. Stal se posledním Opelem, co v Německu v prodejích šestiválců překonal Mercedes-Benz.

V roce 1957 začal Opel vyrábět následníka Olympia Rekord delší téměř o 20 cm. Zaujal i vedení GM a jako první Opel se prodával v USA v síti Buick. Následovaly jeho každoroční drobné, v Americe obvyklé, kosmetické úpravy. Prodával se pod různými názvy: se sníženým zdvihovým objemem coby Opel Olympia, změněným roku 1959 na Opel 1200 při současném vypuštění slova Olympia z názvu standardního modelu. V roce 1960 začal Opel vyrábět Rekord druhé generace s mírně upravenou karoserií bez panoramatických oken. Slušnou čtvrtinu jako CarAVan, oblíbenou zvláště u řemeslníků. V roce 1963 Rekord třetí generace podobný modelu Chevrolet Nova. V roce 1965 začal Opel vyrábět čtvrtou generaci modelu Rekord, která se zvenčí lišila jen detaily. Opel vyráběl Rekord úspěšně v dalších čtyřech generacích 1966–1972, 1971–1977, 1977–1982 a 1982–1986. Rekord se šestiválcovými motory začal Opel nabízet od roku 1967 coby vysoce výkonný model Commodore a pokračoval v dalších dvou generacích 1972–1977 a 1978–1982, poslední s přední maskou typu Senator. Ke konci výroby Commodore nabízel i jako kombi označené Voyage s produkcí pár tisíc.

Návrat menších modelůEditovat

Jak rostla poválečná ekonomika, klesal prodej nouzových vozítek ve prospěch opravdových vozů. V roce 1962 začal Opel v nově postavené rozsáhlé továrně v Bochumi vyrábět moderní dvoudveřový Kadett. Konkuroval zvyšujícím se prodejům VW Brouka, který vznikal pod vedením předválečného ředitele Opelu, který představil první Kadett. Nový Kadett byl módnější, prostornější, rychlejší a dynamičtější i levnější a hospodárnější než Brouk. V roce 1963 začal Opel nabízet Kadett i coby CarAVan a dosáhl skoro produkce 50 % všech německých kombi. Téměř každý čtvrtý z této generace Kadettů byl CarAVan. V roce 1965 Kadett povyrostl a měl pět skutečných míst. Jeho mírně upravenou, luxusně vybavenou verzi prodával Opel se jménem Olympia.

V roce 1965 Opel představil koncept a od roku 1968 začal montovat malé dvoumístné kupé Opel GT, s nímž se snažil zbavit pověsti výrobce, jehož vozy řídí postarší pánové. Mělo motor, některé podvozkové skupiny a konstrukční prvky aktuálního modelu Kadett. Připomínalo zmenšenou Chevrolet Corvette C3. Ač vůbec neodpovídalo kategorii GT, dobře se prodávalo, zejména v Severní Americe. Přestalo se vyrábět v roce 1973 po převzetí zhotovitele karosérií konkurencí a změnami bezpečnostních předpisů.

V roce 1970 začal Opel vyrábět kupé Manta, coby konkurenta Ford Capri a na jeho základě model Ascona roku 1971. Ten se měl původně stát novou generací Kadetta, podstatně rozměrnější, a to i než konkurenční Ford Escort. Nakonec byl představen jako zcela nová řada vyplňující mezeru mezi Kadettem a Rekordem. V roce 1972 a 1973 Opel výrobou VW s vozy se zastaralou koncepcína německém trhu měl 20 % podíl.

Uvedení čerstvého Kadettu se opozdilo, ale přišel v patřičné velikosti do doby růstu cen paliv. Velmi úspěšně se vyráběl v dalších třech generacích 1973–1979, 1979–1984 a 1984–1991, dvě poslední po ropném šokupohonem předních kol. V roce 1975 rozšířil nabídku Opel hatchback Kadett City s praktickým přístupem do zavazadlového prostoru, který byl menší, zato vhodnější do města. Šlo o upravený Vauxhall Viva. Nastupující trend hatchbacků ovlivnil většinu modelů Opel. V 80. letech tvořil Kadett 60 % veškeré výroby Opel. V roce 1991 byl nahrazen modelem světovějšího jména Astra, který koncern GM představil coby svůj globální vůz na pěti kontinentech. Až do roku 2000 byl v prodejích v Německu na druhém místě za VW Golfem. Ve verzi Caravan byl mezi roky 1993–2000 nejprodávanějším evropským kombi všech tříd, tvořilo až 40 % výroby. V roce 2004 se model Astra znatelně zvětšil a vyráběl se dvěma rozvory. Sedan a kombi se délkou 4,5 metry výrazně odklonily od 4 metrů kompaktní třídy a odpovídajícím způsobem nabídly velkorysý vnitřní prostor. Zřetelně se lišily i pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze shodné délky. Hlavního konkurenta, VW Golf, však ani tato generace, i přes zajímavější cenu, prodejně nepřekonala. Stanovila ale zas nové měřítko. Generačně se model Astra vyráběl 1991–2000, 1998–2005, 2004–2010, 2009–2015, 2015–2021. Časový přesah připadl na výběhové modely vyráběné současně s rozměrnějšími nástupci, pro odlišení nazvané Astra Classic. Generaci let 2015–2021 Opel 30 let od pojmenování "hvězda" latinsky nahradil novou na platformě PSA.

Druhá generace Ascony z roku 1975 narostla o cca 15 cm a poskytovala více prostoru. Nová Manta měla čtyři pohodlná místa. Třetí generace Ascony 1981–88 s téměř nezměněnými vnějšími rozměry se skromným pohonem předních kol lépe využila vnitřní prostor. Manta beze změn zůstala věrna zadnímu pohonu. Asconu nahradil model Vectra vyráběný ve třech generacích 1988–1995, 1995–2002 a 2002–2008. V roce 1991 byl prodejně v Německu na čtvrtém místě. Zastaralou Mantu nahradilo v roce 1989 kupé Calibra na základech nové Vectry. Výrobu sportovního kupé Calibra, které bylo nejprodávanější ve své třídě, Opel ukončil roku 1997.

Luxusní třídaEditovat

Zvyšující se prodej luxusních automobilů vedl Opel k nabídce prvních luxusních vozů od počátků druhé světové války. V roce 1964 s modelem Kapitän výrazně větších rozměrů se šesti pohodlnými místy představil trojici Kapitän, Admiral, Diplomat (označovanou nato KAD) amerického stylu, která se lišila výbavou a pohonem. Admiral byl luxusně vybavený Kapitän a Diplomat přidal masově vyráběné, a tedy nepříliš nákladné osmiválcové motory "do V" Chevrolet 4,6 litrů s automatickou převodovkou zaměřené na šestiválce Mercedes-Benz s pouze ručním řazením. Leč kupci nejvyšší třídy neměli až takový zájem o tvorbu výrobce lidových aut a dodávek.

V roce 1969 začal Opel vyrábět honosnější 2. generaci KAD s propracovanějším podvozkem s hnací nápravou De Dion, promyšlenými detaily jako zapuštěnými stěrači a s pozinkovanou nerezavějící karoserií, poněkud menší, evropštějších rozměrů. Její uhlazená linie s velkými okny však vypadala americky monstrózně, ač stejné délky jak Mercedes-Benz W 108. Obrovitý Kapitän se přestal vyrábět po prudkém propadu prodeje v roce 1970. Zotavily se konkurenční BMWAudi. Milovníci jízdy volili sportovnější model značky první.[2] Prostoru a pohodlí za málo peněz druhé s nenákladným pohonem předních kol, prospěšným i vnitřnímu prostoru.[3]

Luxusní dvojici 2. generace KAD výrazně odlišila velmi oblíbená vinylová střecha. Velurové čalounění, tlustý koberec a pravé dřevo posílilo mimořádně přepychový interiér jak u vybraných lepších britských luxusních vozů, kde byl mnohem decentnější. Diplomat se zřetelně lišil světlomety s orientací na výšku jako Mercedes-Benz W 108 a nabízel se i se šestiválci. S 2,8 litrovým porazil roku 1970 v testu časopisu "Auto, Motor und Sport" Mercedes-Benz 280 SE, BMW 2800, Jaguar XJ6Fiat 130.[4]

V roce 1973 začal Opel nabízet Diplomat s osmiválcem 5,4 litru prodloužený o 15 cm. Od počátku 70. let však došlo ke značnému zdražení benzínu vrcholící ropným šokem. Nárůst cen ropy vedl k velké hospodářské recesi a hledání nenákladných vozidel. Zbylí konzervativní zákazníci luxusní třídy americky vypadající vozy Opel, ať jakkoli dobré, příliš nevyhledávali. Jejich o 30% nižší cena spíše snižovala potřebu reprezentovat. Ukončením výroby modelu Admiral roku 1976 a Diplomat v roce 1977 přestal Opel vyrábět modely nejvyšší třídy, při malých prodejích nevýnosné. m

Důsledky zdražení ropyEditovat

Neúspěch trojice KAD přinutit Opel neoživovat tradiční název Kapitän. Od roku 1978 vyráběl prodloužením a úpravou modelu Rekord, oproti kterému měl i vlečené nápravy, šestiválcový vůz vyšší střední třídy Senator a z něj vycházející kupé Monza. Na rozdíl od pohledného luxusního kupé s výklopným zadním oknem, které mělo sedanu nalákat kupce, ale nebyl Senator, mající postačovat coby nejvyšší model, příliš úspěšný. Prodejům opět nepřispěl v roce 1979 ropný šok. Roku 1987 začal Opel pouhou úpravou vzhledu modelu Omega vyrábět druhou generaci typu Senator, zatímco kupé Monza ukončil bez náhrady. V roce 1992 ukončil Opel bez náhrady i výrobu Senatoru a nejvýše nabízeným zůstal model Omega coby poslední Opel s klasickou koncepcí pohonu. Poté začalo GM Europe prodávat v Evropě modely Cadillac, avšak stejně neúspěšně jak pro Evropu přejmenované vozy Daewoo na Chevrolet. Neúspěch byl připsán značce Opel.

Model Omega začal Opel vyrábět coby náhradu typu Rekord v roce 1986. Radikální změny podvozku zajišťující vynikající jízdní vlastnosti a světově nejnižší odpor vzduchu chtěly nové jméno. Zhruba třetina produkce připadla na Caravan. V roce 1989 začal Opel do modelu Omega Caravan 24V montovat řadový šestiválec objemu 3 litry a nabízel tak nejrychlejší sériově vyráběné kombi světa. Druhou generaci Omega, která se vyráběla od roku 1994, nahradila v roce 2003 jen výrazně zvětšená nová generace modelu Vectra. Vectra Caravan s ještě prodlouženým rozvorem měla současně ve střední třídě bezkonkurenční nákladový prostor. Na jejím základě vznikl svérázný mohutný hatchback vyšší střední třídy Signum se dvěma samostatnými nastavitelnými sedadly vzadu, nebo třetím nouzovým ze sklopených opěrek loktů. Rozvorem a výbavou byl nad modelem Vectra. Měl spoustu místa vzadu, ale malý zavazadlový prostor, který se dal zvětšit posunem sedadel, u vozu vydávaného za nástupce Omegy šlo však o nevhodnou komplikovanost. Přes velký prostor a dobré jízdní vlastnosti prodeje všech rychle klesly. Po ztrátě reputace je v roce 2008 nahradil model Insignia takřka stejné délky jak poslední Senator, ale o 22 cm přesahující vyřazovaný model Vectra a o 18 cm Signum. V roce 2009 Opel uvedl model Insignia coby kombi, ale pracovní jméno Caravan změnil směrem k životnímu stylu na Sports Tourer. Kupoval se jakožto vždy ale pro bezkonkurenční objem nákladu. Model Insignia Opel od roku 2017 vyrábí v druhé generaci. Časté přejmenovávání modelů stojí Opel úsilí rozšířit nové jméno mezi zákazníky. Konkurenční VW těží po dekády z neměněných jmen modelů a marketingově vytváří legendy, kterými jezdí druhá i třetí generace řidičů. U neúspěšných modelů je ale výhodnější změnit jméno. Opel odvážným designem některých modelů ztratil i část zákazníků, která odešla ke konzervativnější konkurenci.

V roce 1982 začal Opel vyrábět malý vůz Corsa s pohonem předních kol vyvinutý po ropném šoku 1973. Ač do této kategorie vstoupil jako poslední evropský masový výrobce, dlouhodobě se stal nejprodávanějším v Německu. Okolo 60 % kupujících tvoří ženy. Ve výrobě Opel pokračoval generacemi 1993–2000, 2000–2006, 2006–2014, 2014–2019 a od roku 2019 na podvozkových skupinách Groupe PSA. Čtvrtá generace výrazně větších rozměrů, postavená na společné platformě GM a Fiat, dorostla v roce 2006 na délku poslední Kadett z let 1984–1991. Obdobně aktuálnímu modelu Astra se také výrazně lišily pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze.

Znovusjednocení NěmeckaEditovat

Po znovusjednocení Německa začal Opel v továrně Wartburg montovat model Vectra. Lačnost východních Němců po levných kvalitních vozech mu na německém trhu zajistila stále 15 % podíl. V roce 2006 poprvé klesl pod 10 %. K asijským se přidaly "západním" kapitálem převzaté značky "východního bloku", kvalitně nabízející mnohem více "hodně auta za málo peněz". V roce 2018 měl Opel jen 6,6 % německého trhu. Korejské značky otevřely v levné východní Evropě továrny na vozy s designem z německého ústředí.

U příležitosti 150. výročí představil Opel v roce 2012 model Adam, který začal vyrábět ve zrekonstruované továrně Wartburg. Jeho už tak nákladná výroba byla ale dávána do souvislosti s poklesem prodeje modelu Corsa. V roce 2019 skončila bez náhrady.

V roce 1994 začal Opel vyrábět snadno ovladatelné kupé Tigra na základech modelu Corsa, které ale nedosáhlo jeho kvalit. Výrobu ukončil v roce 2001. V roce 2004 začal Opel v módní vlně kupé-kabrioletu s nabídkou Tigra TwinTop s pevnou skládací střechou a ukončil ji v roce 2009. V roce 2006 Opel pevnou skládací střechu nabídl i u čtyřmístných kabrioletů Astra TwinTop. V roce 2012 začal nabízet kabriolet Astra s klasicky stahovanou střechou pod samostatným jménem Opel Cascada. V roce 2001 začal Opel vyrábět sportovní kupé Speedster, dvojče Lotus Elise. Výrobu ukončil v roce 2005. V roce 2007 začal vyrábět sportovní kupé GT coby náhradu za puristický Speedster. Vůz s pohonem zadních kol se vyráběl v USA a zaujal ovladatelností i poměrem cena/výkon. Jeho výrobu Opel skončil v roce 2009.

V roce 1996 začal Opel vyrábět rozměrné MPV Sintra obdobné minidodávkám GM. V roce 1999 jeho výrobu nahradil kompaktním MPV Zafira na základech modelu Astra. Okamžitě zaujalo vedoucí postavení jako první kompaktní německá dodávka. Zadní sedačky šlo zcela zasunout do podlahy a byl velmi oblíbeným rodinným vozem. Druhá generace Zafira let 2005–2014 byla výrazně větší s velkorysým prostorem. Dřívější vedoucí postavení, které převzal VW Touran, však zpět nezískala. Generaci let 2011–2019 Opel prodával coby Zafira Tourer. Model Zafira Life nabízený od roku 2019 je odvozeninou modelů Peugeot Traveller, Citroën Spacetourer a Toyota ProAce Verso. Micro MPV Opel Agila nabízené od roku 2000 poskytlo dostatek prostoru při délce 3,5 m. Bylo shodné se Suzuki Wagon R+. Druhá generace delší o 20 cm ho nahradila v roce 2007 coby dvojče Suzuki Splash. Modely Agila nahradil v letech 2015–2019 Opel Karl, což byl Chevrolet Spark, který měl pod novým jménem spolu s celou řadou cenově orientovaných modelů získat v Evropě ztracené pozice. Mini MPV Meriva začal Opel vyrábět od roku 2003 na základech modelu Corsa. Zasunutí zadních sedadel do podlahy přineslo mezi minivany vysokou prodejnost. Mezi roky 2010–2017 vyráběl Opel podstatně větší a přizpůsobivější druhou generaci. Od roku 2017 ji nahradil Crossland X, vyráběný na základech Citroën C3 Aircross.

V roce 1991 začal Opel prodávat terénní model Frontera, což byl přejmenovaný Isuzu Rodeo. Druhou generaci v letech 1998–2004. V letech 1992–1999 Opel prodával i větší terénní Monterey, což byl přejmenovaný Isuzu Trooper. Prodeje byly nevalný, patřily ale mezi první evropská SUV. V roce 1996 začal Opel vyrábět SUV Antara a v roce 2010 jeho náhradu Grandland X. V roce 2012 malé SUV Mokka, jehož modernizaci od roku 2016 nazval Mokka X. Výroba modelu Mokka X skončila v červnu 2019.

V roce 2011 začal Opel vyrábět hybridní model Ampera, který byl shodný se sesterským modelem Chevrolet Volt. Tímto plug-in hybridem dal najevo, že je po krizi stále naživu a připraven na budoucnost. V roce 2017 ho nahradil elektromobil Ampera-e, shodný s modelem Chevrolet Bolt.

Majetkem Groupe PSAEditovat

V roce 2009 se koncern GM dostal na pokraj bankrotu, a proto se německá vláda dohodla na převzetí Opelu s konzorciem kanadsko-rakouského výrobce autodílů Magna International, ruské banky Sberbankruského výrobce nákladních aut GAZ. Nakonec však automobilka prodána nebyla a zůstala majetkem GM. Dne 29. února 2012 Opel oficiálně oznámil vytvoření velké aliance s PSA, v jehož rámci se GM stal v PSA druhým největším akcionářem.[5]

V březnu 2017 francouzská Groupe PSA oznámila dosažení dohody s GM o odkoupení Opelu a jeho dceřiné společnosti Vauxhall. Změna vlastníka v hodnotě € 2,2bn byla dokončena v srpnu 2017. PSA se po VW stala druhým největším výrobcem automobilů v Evropě.[6]

Součást StellantisEditovat

V lednu 2021 vznikla sloučením Groupe PSA s Fiat Chrysler Automobiles skupina Stellantis. Opel v ní, oproti francouzskému šarmu konzervativní automobilky Peugeot a inovativní Citroën s prémiovou DS a italské sportovnosti Fiat s menšími levnějšími modely i celou řadou sportovních značek a prémiovými Alfa Romeo i historicky inovativní Lancia, staví na německé robustnosti a houževnatosti za využití stejných modulárních platforem s odlišným nastavením podvozku, aniž by si navzájem konkurovaly, obdobně značkám koncernu VW.

V létě 2020 Opel představil mírně zkrácený Peugeot 2008 coby malý crossover Mokka bez přídomku X jako elektromobil s novou jednotící čelní maskou "Opel Vizor" ve stylu kupé Manta a postupem času ho nabízí i jen se spalovacím motorem. V roce 2020 se u faceliftovaného Crosslandu s maskou "Opel Vizor" a upraveným podvozkem vytratilo pro crossover bez pohonu 4x4 matoucí X z označení. Nový Opel Astra představený v létě 2021 vychází ze sourozeneckého Peugeotu 308. Nejvíce se liší stylem "Opel Vizor". Ke 30. výročí hvězdného pojmenování tak odvážně výrazné rysy mění spíše konzervativní vzhled Astry. Jakož i ultramoderní interiér ve všech výbavách s digitální palubní deskou Opel Pure Panel ze dvou širokoúhlých obrazovek, která přesto zůstává praktická klasickým ovládáním nejdůležitějších funkcí.[7]

Nákladní automobilyEditovat

 
Blitz 3t
 
Blitz 1,75 t, 1951
 
Blitz 1,9 t, 1960
 
Blitz 1,7–2,4 t, 1966

Výrobu nákladních automobilů zahájil Opel v roce 1909. Jeho lehká nákladní vozidla měla v roce 1910 užitečné zatížení 1½ t a v roce 1911, kdy po rozsáhlém požáru továrny začal vyrábět požární vozidla, 3½ t. Nákladní vozidla Opel vyráběl také pro armádu. Během 1. světové války i s užitečným zatížením 4½ t. Při okupaci francouzskými jednotkami v prosinci 1918 musela být výroba nákladních vozidel dočasně zastavena. Poté v ní Opel pokračoval v malých počtech. Za německé hyperinflace v roce 1923 musel výrobu nákladních vozidel zcela zastavit. Teprve v roce 1927 znovu začal stavět malé nákladní automobily coby tzv. "Schnellastwagen" (expresní vozy) s užitečným zatížením až 2½ t. Velkých prodejů dosáhla nová řada nákladních vozidel s jednou až dvěma a půl tunami užitečného zatížení z konce roku 1930, jejíž název Blitz (blesk, záblesk, třpyt), slovně vyjadřující i nový znak automobilky, byl vhodný do panující velké konkurence. Vyráběla se v mnoha variantách. Od roku 1935 v nové továrně v Brandenburgu hlavně coby středně těžký nákladní vůz s užitečným zatížením 3 tuny pro Wehrmacht pod vojenským označením Kfz.305. V letech 1944–1949 v licenci také společností Daimler-Benz.

V roce 1946 začal Opel pod vojenskou správou vyrábět Blitz coby vůbec první poválečný model.

Blitz druhé generace s užitečným zatížením 1,75 tuny vyráběl Opel od roku 1951, třetí s užitečným zatížením 1,9 tuny jej nahradila od roku 1960, čtvrtá s užitečným zatížením od 1,7 do 2,4 tuny od roku 1966 do 1975. Nástupu moderně řešených modelů Ford Transit se konzervativní Opel nepřizpůsobil. Mezi roky 1973–1987 pod označením Bedford Blitz nabízel lehký dodávkový Bedford CF od Vauxhall Motors v Anglii.

Modely Rekord CarAVan vyráběl Opel i coby dvoumístné dodávky s plechovými okny vzadu.

Mezi roky 1986–1993 vyráběl Opel pick-up Combo založený na modelu Kadett. Combo vyráběné mezi roky 1993–2001 vycházelo z modelu Corsa, podobně jako další generace mezi roky 2001–2011. Mezi roky 2011–2018 prodával Opel model Combo založený na modelu Fiat Doblò II vyráběném v Turecku. Model Combo vyráběný od roku 2018 je založen na platformě Peugeot Partner a Citroën Berlingo.

Mezi roky 1991–2001 vyráběl Opel model Campo, pick-up na platformě Isuzu Faster TF.

Malou dodávku Vivaro vyráběl Opel ve dvou generacích 2001–2014 a 2014–2019. Vznikla ze spolupráce se společnostmi Renault-Nissan a je konstrukčně identická s modely Renault Trafic a Nissan Primastar. Třetí generace, kterou Opel vyrábí od roku 2019, je založená na vozech Peugeot Expert, Citroën Jumpy a Toyota Proace.

Mezi roky 1997–2000 Opel vyráběl model Arena, postarší Renault Trafic s drobnými úpravami. Mezi roky 1998–2009 model Movano vyvinutý společností Renault a vyráběný také jako Renault Master a Nissan Interstar. Druhá generace byla vyrábena v letech 2010–2019. Od roku 2019 vyrábí Opel třetí generaci coby Movano Cargo.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Lloyd LP 400, 1953 [Auta5P ID:22127 CZ]. auta5p.eu [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  2. BMW E3: Toto je předchůdce sedmičky. Krásné BMW slaví padesátku. auto.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (česky) 
  3. Audi 100 C1 (1968–76): Sto koní z Ingolstadtu | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  4. Dobový srovnávací test [online]. Auto Motor und Sport, srpen 1970 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 
  5. GM and Peugeot announce alliance [online]. BBC [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. PSA targets Opel turnaround as GM exits Europe. Reuters. 2017-03-06. Dostupné online [cit. 2017-03-25]. 
  7. Nová Astra 2022 - výroba & detaily designu [online]. AutoYa [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat