Hans Glas
Hans Glas GmbH byla německá továrna se sídlem v bavorském Dingolfingu. Původně vyráběla zemědělské stroje, pokles zájmu ji ale změnil přes motocyklové skútry na malého výrobce automobilů. Pro finanční obtíže jí odkoupilo BMW v roce 1966.
| Hans Glas | |
|---|---|
 Logo | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | GmbH |
| Datum založení | 1883 |
| Datum zániku | 1966 |
| Adresa sídla | Pilsting, Německo |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | automobilový průmysl |
| Produkty | automobil |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Začátky editovat
Mechanik Andreas Glas, syn Mauruse Glase, který roku 1860 založil první továrnu na zemědělské stroje v Bavorsku, si na ně v roce 1883 otevřel opravárenskou dílnu. V roce 1905 zahájil výrobu secích strojů a podnik méně závislý na ročním období úspěšně rostl, postupně se stal největším výrobcem secích strojů v Evropě. Za druhé světové války vyráběl také výzbroj. Ztráta převážně zemědělského východu vedla k úpadku německého trhu s taženou agrotechnikou, načež továrna převzatá Andreasem Glasem mladším potřebovala rozšířit výrobní program.
Vozidla Glas editovat
Andreas Glas mladší působil před první světovou válkou v kanadské Massey-Harris Company. Po vypuknutí války odešel do USA a pracoval v továrnách Ford, Indian a Harley-Davidson. Po návratu do Německa v roce 1924 působil v otcově společnosti a organizoval výrobu podle amerického vzoru.
V roce 1949 si na zemědělském veletrhu v italské Veroně povšiml častého využívání značně velkého množství elegantních pohodlných skútrů Vespa. Se zrušením některých zákazů výroby okupačními úřady očekával poptávku po podobném levném jednostopém motorovém dopravním prostředku s o něco lepší ochranou před povětrnostními vlivy a nečistotami na silnici než motorová kola nebo motocykly také v Západním Německu. Mělo též vážně poškozený vozový park, mnoho vozidel zničených nebo rozbitých a ostatní velmi opotřebované provozem na válečná náhražková paliva. Vzmáhající se ekonomika už ale umožňovala řadovým Němcům alespoň náhradu jízdních kol. Jednostopá motorová vozidla zdvihového objemu do 200 cm³ byla osvobozena od daně, poplatků, registrace a směla se řídit bez řidičského oprávnění. Dosahovala maximální rychlosti asi 80 km/h.
Skútry Goggo editovat
Na jaře 1951 začala továrna Glas vyrábět skútr se 123 cm³ dvoutaktním jednoválcovým motorem ILO-Motorenwerke výkonu 5 k pojmenovaném Goggo podle přezdívky Goggi nejmladšího Glasova vnuka. Ač dalece vzdálen půvabu Vespy, brzké uvedení na trh a pevná robustní konstrukce z něj udělaly nejprodávanější skútr SRN. Od roku 1952 byl nabízen také s motory 148 cm³ o 6,7 k a 197 cm³ o 9,5 k nebo s postranním vozíkem. Od roku 1953 i jako nákladní tříkolový vůz s rozličnými nástavbami. Od roku 1954 zájem o motocykly v Německu velmi rychle klesal. Ve vzmáhající se SRN přestával být zájem o jednoduché skútry. Masy Němců nahrazovaly jednostopá vozidla vystavená dešti motorovými vozítky se střechou nad hlavou, jejichž prodej rostl. Glas už jen coby třetí největší německý výrobce skútrů ukončil jejich výrobu v roce 1957. Poskytly mu však pevný ekonomický základ pro stavbu miniautomobilů chránících mnohem lépe nové obleky a šaty stále více vydělávajících Němců před deštěm nebo sněhem.
.jpg)
.JPG)
Minivozy Goggomobil editovat
Od března 1955 začal Glas dodávat minivůz Goggomobil T 250 vyvíjený od roku 1952. Na motocyklové výstavě v říjnu 1954 vzbudil při svém představení velkou pozornost. Měl vzhled skutečného auta a v mnohém převyšoval konkurenci kabinových skútrů Messerschmitt, BMW Isetta, Heinkel, Fuldamobil ap. Přes podobnou velikost byl mnohem praktičtější, pohodlně uvezl dva dospělé a dvě děti. S nezávisle zavěšenými koly, které byly v rozích karoserie, měl velmi dobré jízdní vlastnosti. Neměl ale také žádný deformační prostor.
S konstrukčně motocyklovým 245 cm³ vzduchem chlazeným 13,6 k dvoudobým dvouválcovým motorem vlastní výroby, který byl uložen vzadu napříč, se směl řídit s řidičským oprávněním na malý motocykl.[1][2] S cenou pod 3 000 DM mu to zajistilo veliký úspěch, tolik stál motocykl s postranním vozíkem a koženým ochranným oblečením jezdce. Standardní VW Brouk se prodával za 3 790 DM. Pro kupce minivozů Goggomobil byly přednější i znatelně nižší provozní výdaje, tj. náklady na pohonné hmoty, pneumatiky, údržbu, opravy, daně a pojištění vozu. Prodejní cena totiž byla jen mírně nižší než zachovalých ojetých vozů Volkswagen, DKW, Opel nebo Ford, často dokonce vyšší.
V únoru 1957 začal Glas vyrábět Goggomobil T 300 a Goggomobil T 400 s 293/392 cm³ motory se zvětšeným vrtáním o 15/18,5 k. I praktický dvoumístný pick-up Goggomobil TL a elegantní kupé Goggomobil TS s falešnou maskou chladiče pro milé lépe postavených, přezdívané "malé Ferrari". Na žádost Deutsche Post na základě Goggomobilu vyvinul a vyráběl jednomístnou minidodávku Goggomobil TL Transporter s užitečným zatížením 250 kg, kterou dále nabízel coby dvoumístnou skříňovou dodávečku nebo odvozený valníček pro "náklad velký na přepravu osobním autem, ale malý pro nákladní". S přibližně 43 000 Goggomobily vyrobil Glas roku 1957 nejvíce vozů ve své historii. Malého výrobce si všimli bavorští politici a chtěli, aby převzal nepříliš úspěšné DKW a BMW. Glas měl ale jen omezené finanční zdroje, většinu vždy okamžitě směroval do vývoje a výroby nových vozidel, k převzetí nedošlo.
Prodej Goggomobilu pokračoval i po prodeji Glasu BMW až do konce roku 1969. Úlevy na maloobjemové stroje si stále získávaly obzvláště část válkou postihnutých. S přibližně 280 000 vyrobenými vozy je Goggomobil nejprodávanější a nejdéle vyráběný západoněmecký minivůz. Ovšem minivůz bez zavazadlového prostoru, jehož obliba a prodej s rostoucí prosperitou SRN strmě klesaly. Německý trh už nabízel dostatek nových vozů za cenu minivozů, v roce 1959 začal propad, když výroba Goggomobilu spadla s přibližně 22 500 na polovinu. Rodinný podnik Glasů musel rozšířit nabídku o větší vozy.
Malé vozy Glas editovat
_T-700_Royal_p2_cropped.JPG)
V srpnu 1958 začal Glas vyrábět pořádný malý vůz s dostatkem prostoru pro čtyři dospělé, rozměrným zavazadlovým prostorem hodným střední třídy přemístěním rezervního kola nad motor a samonosnou karoserií tvarově podobnou luxusnímu Buick Century 1956. Pořádný ale neznamenalo pořádně postavený. Neodzkoušený prototyp představený v září 1957 s označením Goggomobil 600 ccm 4takt boxer sice velice příjemně překvapil. Vpředu uložený čtyřtaktní 579 cm³ dvouválcový vzduchem chlazený boxer slibovaného výkonu 25 k, navržený bývalým konstruktérem BMW, poháněl přední kola. Vysoko a daleko před přední nápravou uložený motor však způsoboval v relativně lehkém voze značnou nedotáčivost a problémy s trakcí v zimě – vážný problém v hornatém Bavorsku. Uspěchaná jednoduchá změna na pohon zadních kol pozdržela sériovou výrobu, zvýšila hmotnost vozu a vyvolala deformace karoserie na špatných silnicích i vypadávání módního panoramatického čelního skla omezujícího méně výhled vpřed. Stejně tak přehřívání motorů s běžnějšími jen 19 k. Technické potíže způsobily Glasu obrovské náklady na záruční opravy a poškodily pověst značky.
Přes povzbudivý začátek prodeje s názvem Glas T600[3], aby nebyl přirovnáván k páchnoucím a rachotivým minivozítkům Goggomobil, nesplnil pro špatnou pověst vkládaná očekávání, přestože se začal vyráběl i se silnějším 29,5 k 682 cm³ motorem. V listopadu 1959 byl faceliftován a s vyztuženou karoserií představen pod názvem Glas Isar T600 a Glas Isar T700 podle bavorské řeky Isar. Současně s provedením kombi obrovitého nákladového prostoru a prototypem kupé Glas Isar 35S s upravenou a zejména vpředu přepracovanou karoserií Goggomobil TS na podvozku Isar T700 s motorem zvýšeného výkonu na 34 k. Kupé připomínající Ferrari Superamerica 1956 se ale kvůli problémům s motorem a malý zájem sériově nevyrábělo. Na frankofonních trzích se vozy Isar prodávaly se jménem Isard pro hanlivý původní název. Isard odkazoval na hbitého pyrenejského kamzíka. Vozy Isar se technicky dostaly na očekávanou úroveň, ovšem příliš pozdě. Snížení cen Volkswagenů ani nové konkurenci NSU Prinz se mnohem menší výrobce Glas nedovedl přizpůsobit. Stále náročnější zákazníci navíc pohlíželi po vozech, které byly o půl třídy výš: Ford 12M, Opel Kadett, DKW Junior, NSU 1000 nebo sportovnější BMW 700 a byly jen o málo dražší. Glas při stoupající prosperitě SRN posílil vývojový tým a zaměřil se na větší typy. Výroba vozů Isar byla zastavena v červnu 1965.
Vozy Glas nižší střední třídy editovat
V květnu 1962 se na prodlouženém podvozku Glas Isar začalo vyrábět 2+2místné kupé Glas 1004 s čtyřválcovým 42 k vodou chlazeným 992 cm³ konstrukčně moderním motorem s pěti ložisky klikové hřídele a rozvodem OHC, který byl poprvé u sériového vozu poháněn ozubeným řemenem.[4]
Závodní verze dosáhla mnoha vítězství včetně porážek Porsche 356.
Od ledna 1963 posílilo nabídku 2+2místné kupé Glas 1204 se zvětšeným vrtáním pístu s 1189 cm³ a 53 k. Vznikalo také jako kabriolet a prostornější tudor označený Glas 1204 Limousine. V roce 1965 nahradil Glas 1204 Glas 1304 s motorem se zvětšeným zdvihem pístu s 1290 cm³ a 60 k spolu s uvedením tudoru Glas 1004 s 992 cm³ motorem.
Malá produkce však nepokryla vysoké náklady na vývoj, přestože se čtyřválcové vozy Glas od září 1966 nabízely také s praktickou třídveřovou karoserií hatchback zvanou Kombilimousine. Tehdy se nejednalo o zavedený typ karoserie a model neměl velký úspěch. Když ale Glas v prosinci 1967 ukončil výrobu všech ostatních modelů, CL zůstaly ve výrobě až do dubna 1968, nyní pod značkou BMW.
Rostoucí konkurence masových výrobců s automatizovanou výrobou postupně přiměla Glas k orientaci na kategorie vozů vyšší třídy s více převládající ruční prací.
V březnu 1964 se začaly vyrábět kupé a kabriolety Glas 1300 GT s karoserií, kterou navrhl italský designér Pietro Frua původně pro kupé Hansa 1100. 1290 cm³ motor poskytoval 75 k, v roce 1965 se začal do kupé montovat také 1 682 cm³ čtyřválcový motor vozu střední třídy Glas 1700 s výkonem zvýšeným na 100 k. Po převzetí bylo kupé od září 1967 vybaveno technikou BMW a vyráběno do roku 1968 s označením BMW 1600 GT.
Vozy Glas střední třídy editovat
Na podzim 1963 představil Glas čtyřdveřový pětimístný sedan střední třídy Glas 1500. Původně připravený motor vozu Glas 1304 se zvětšeným zdvihem s 1492 cm³ a 70 k musel být pro zlepšení dynamiky převrtán na 1682 cm³ o 80 k. V roce 1964 se začal vyrábět jako sportovní sedan Glas 1700. Karoserii opět navrhl Pietro Frua. Vyšel z návrhu Hansa 1300, který se pro bankrot společnosti Borgward nevyráběl. Malý počet vyrobených Glasů 1700 omezil nedostatek investičních prostředků. Hned po převzetí zastavilo BMW výrobu tohoto vozu coby konkurenta svých. V letech 1968-1973 vyráběl na jeho výrobní lince jihoafrický dovozce BMW vozy BMW 1800 SA a BMW 2000 SA s technikou BMW.
GT vozy Glas editovat
V únoru 1966 začal Glas vyrábět luxusní GT kupé Glas 2600 V8 se 150 k osmiválcovým 2580 cm³ motorem. Na vývoj původně zvažovaných šestiválcových motorů nebyly prostředky a použitá jednotka do V vznikla spojením čtyřválců Glas. Elegantní vůz, který opět navrhl Pietro Frua, získal pro podobnost tehdejším Maserati stejného designéra přezdívku "Glaserati".[5] Glas neměl prostředky na zhotovení vlastních dílů, použil díly cizích vozů jiných značek na německém trhu. Vyrobila se jen malá série Glasů V8, která opět nepokryla vysoké náklady na vývoj. Spolu s předchozími dovedly Glas k velkým finančním problémům, jak přes uvádění stále nových modelů klesala celková výroba. Banky odmítly velmi roztříštěný program dále financovat. Obrátil se na bavorskou vládu, která mj. poskytla bankovní záruky DKW na továrnu v Ingolstadtu. Glasu ale doporučila prodej BMW, které přestávala dostačovat továrna v Mnichově. Už pod vedením BMW vznikal Glas 3000 V8 s 2982 cm³ osmiválcovým 160 k motorem se zvětšeným vrtáním, připravený už před převzetím.
.jpg)
původně Glas 1700 GT
Pod BMW editovat
Koncem roku 1966 prodal Glas továrnu BMW. Některé modely Glas byly ve výrobě ještě několik let, například 1700 GT Coupé, ale s názvem BMW 1600 Coupé. Inovované přepychové kupé se s názvem BMW-Glas 3000 V8 vyrábělo do roku 1968.[6] Poslední vyrobený Glas byl ovšem malý Goggomobil v červnu 1969. Bavorsko poté poskytlo potřebné bankovní záruky na investice pro modernizaci továrny Glas, která prošla rekonstrukcí a stala se největším závodem BMW, který vyrábí řady 5 a řady 7.
Licenční výroba editovat
.jpg)
(1959–61)
Goggomobil se licenčně vyráběl ve Španělsku a Argentině. Také v australské společnosti Buckle Motors, která na podvozku Goggomobil T v letech 1959–1961 postavila i přibližně 700 roadsterů Dart s laminátovou karoserií vzdáleně podobných Jaguaru E-Type.
V Argentině se licenčně vyráběl i Glas Isard a Glas 1204.
Reference editovat
- ↑ Goggomobil T 250, 1956 [Auta5P ID:6140 CZ]. auta5p.eu [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Goggomobil (D) [Auta5P CZ]. auta5p.eu [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Goggomobil – od secích strojů a skútrů k automobilům | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Glas 1004 až 1304 (1962–68): Tři z Dingolfingu | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Glas 2600/3000 V8: Říkali mu "Glaserati" | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Bez zapomenuté značky Glas by BMW nevyrostlo. Zanikla před padesáti lety. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-08-10 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Glas na Wikimedia Commons
