Isetta

Isetta
Výrobce	Iso Rivolta
Technické údaje
Délka	2 290 mm
Šířka	1 370 mm
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isetta byl dvoumístný vejčitý miniautomobil z roku 1953 s čelní dopředu odklopnou stěnou nahrazující dveře italské firmy Iso. V italštině je Isetta zdrobnělinou slova Iso (malé Iso). Masově se vyráběl spíše v zahraničí.

Vznik

Renzo Rivolta, majitel výrobce elektrických topení a chladicí techniky Isothermos, vytvořil po skončení Druhé světové války firmu Iso a začal s velmi ziskovou výrobou motocyklů. Výrazného úspěchu dosáhl v roce 1949 se skútrem Iso 125 (později známým jako Isoscooter) s pohonem zadního kola řetězem s dvoupístovým jednoválcovým vzduchem chlazeným motorem v uspořádání odpovídající jednotce Puch 125. V roce 1950 jej doplnil podobně úspěšný lehký motocykl Isomoto se stejným pohonem. Přibývající konkurence a nasycení trhu přimělo firmu k plánu výroby minivozu s pohonem stejné koncepce pro doplnění výroby jejích tříkolových nákladních minivozů se základy skútru.

Konstrukce

Vejčitý aerodynamický vůz s okny bublinkovitého tvaru navrhli letečtí konstruktéři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi. Karoserii z ocelového plechu nesl trubkový rám. Vstup jako do lednice umožňovala dopředu s volantem odklopná čelní stěna. Nouzový výstup probíhal skrz plátěnou střechu. Do dvoumístného vozu se mezi dospělé vměstnalo menší dítě. S motorem zdvihového objemu 236 cm³ o 9,5 koních dosahoval 2,3 m dlouhý, 1,3 m vysoký a široký vůz s pohotovostní hmotností 360 kg maximální rychlosti 75 km/h. Poháněná zadní kola s krátkým rozchodem nepotřebovala diferenciál.

Výroba

Isetta s otevřenou čelní stěnou s volantem

Automobil se až do konce 60. let 20. století stal velmi populární pro cenovou dostupnost a nízkou spotřebu pohonných hmot. Ani ne ve slunné Itálii s větší oblibou skútrů a prodejní cenou příliš blízkou velkosériovému malému vozu Fiat Topolino, kde výroba cestovních Isett skončila už koncem roku 1955.^[1] Ale v zahraničí, kam Iso prodalo výrobní licenci – do Francie (Vélam), Belgie, Španělska (Iso España)^[2], Anglie a Brazílie (Indústrias Romi). Nejdříve ale do Německa, kde výrobu úspěšně převzalo a světoznámou značkou na svém BMW 250 Isetta další k tomuto přesvědčilo.^[3]

Film

Vůz se objevil mj. ve filmech Usměvavá tvář a Lisabonský příběh.

Isettacarro 500

Iso Isettacarro byl lehký užitkový vůz se vzadu zkrácenou kabinou Isetty, vlastním pomocným rámem, prodlouženým rozvorem a širokou zadní poháněnou nápravou s diferenciálem.[1][2] Motor se přesunul do středu vozu za prostor cestujících. Byl určen pro přepravu 500 kg nákladu. Dodával se v provedení valník[3], uzavřená skříňová dodávka, se sklopnou korbou i v mnoha dalších.[4] V Itálii se jednalo o velmi oblíbený typ. Poptávka byla tak velká, že se jich prodalo tolik jako samotné Isetty. V licenci se vyráběl ve Španělsku.

Odkazy

Reference

↑ Iso Isetta (1953-1958): První bublina se dočkala úspěšné kariéry pod jinou značkou. www.auto.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
↑ Iso Isetta (Spanish built) [online]. The Bruce Weiner Microcar Museum, 2008 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DVOŘÁK, Martin. BMW Isetta: Vajíčko slaví padesátku [online]. idnes.cz, 2005-03-30 [cit. 2018-09-20]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Isetta na Wikimedia Commons

[1] Iso Isetta (1953-1958): První bublina se dočkala úspěšné kariéry pod jinou značkou. www.auto.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.

[2] Iso Isetta (Spanish built) [online]. The Bruce Weiner Microcar Museum, 2008 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)

[:0-3] DVOŘÁK, Martin. BMW Isetta: Vajíčko slaví padesátku [online]. idnes.cz, 2005-03-30 [cit. 2018-09-20]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]