Technická norma či standard je podrobný předpis, který stanoví důležité parametry či vlastnosti materiálu, výrobku, součásti nebo pracovního postupu, který vede ke standardizaci. Technické normy nejsou obecně závazné, jsou to však odborně kvalifikované předpisy, na které se mohou odkazovat smluvní strany při specifikaci předmětu smlouvy nebo státní autorita ve svých obecně závazných předpisech. Umožňují například výměnu výrobků nebo zaměnitelnost součástek a tím zlepšují hospodárnost výroby i bezpečnost výrobků. Stanovením závazných parametrů výrobků přispívají také k ochraně spotřebitele.

Státní a mezinárodní normy definují také soustavy jednotek, užívané pojmy, kódy, formáty, protokoly nebo rozhraní, například v oblasti informatiky a komunikace, které umožňují propojování různých zařízení, komunikačních a dopravních systémů.[1]

Technické normy obvykle nejsou volně šiřitelné a poskytují se za úplatu. To vede ke kontroverzím v případech, kdy je jejich dodržování vyžadováno státem.[2]

Obsah

Úrovně technických noremEditovat

Podle rozsahu platnosti lze rozlišit:

  • Mezinárodní normy světové (např. ISO) nebo evropské (EN), které platí přes hranice jednotlivých států.
  • Národní normy, jako např. ČSN, DIN, ASA, GOST, s celostátní platností, které shrnují široký okruh problematik. Tyto normy se postupně uvádějí do souladu (harmonizují) s normami mezinárodními.
  • Oborové normy (ON), které byly v ČR k 31. prosinci 1993 zrušeny a částečně převedeny na normy podnikové.
  • Podnikové normy (PN), které vydávají jednotliví výrobci nebo skupiny pro vlastní potřebu.

Soustavy technických noremEditovat

Technické normy vydává autorita, což je buď státní úřad (v ČR Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) nebo oborové sdružení výrobců. Od 20. století se státní normy podřizují mezinárodním, vydávaným evropskými nebo světovými organizacemi.

MezinárodníEditovat

NárodníEditovat

Některé významné technické normyEditovat

  • ASCII kód pro výměnu informací
  • Bibliografické citace podle ČSN ISO 690-2
  • Emisní norma stanoví přípustný obsah škodlivých látek ve výfukových plynech automobilových motorů. V evropských zemích platí společné normy Euro v několika stupních přísnosti, od nichž se odvozuje i ekologická daň.
  • Eurokódy (ČSN EN 1990 – ČSN EN 1999) – navrhování a posuzování stavebních konstrukcí
  • Formát papíru podle ISO 216
  • ISBN číslo mezinárodní evidence knih
  • ISSN číslo mezinárodní evidence časopisů
  • ISO 9000 normuje systémy řízení jakosti
  • JPEG norma pro kódování komprimovaných obrázků
  • MP3 norma pro kompresi zvukového záznamu
  • RS-232 sériové rozhraní pro přenos informací
  • Televizní norma stanoví formáty a procedury televizního signálu
  • World Wide Web Consortium (W3C) určuje závazné procedury v rámci WWW.

OdkazyEditovat