Eurokódy

Eurokódy (anglicky Eurocodes, zkráceně EC, případně EN EC, ČSN EN 199x apod.) je soustava evropských technických norem, které se zabývají navrhováním a posuzováním stavebních konstrukcí. Pro návrh a posouzení využívají teorii mezních stavů s použitím dílčích součinitelů. Normy byly vytvořeny Evropským výborem pro normalizaci (CEN) pod označením EN 1990 – EN 1999, každá členská země se pak zavázala evropskými normami nahradit dosavadní stavební normy, jisté místní zvyklosti mohly být zachovány v rámci Národních aplikačních příloh.

Logo Eurokódů

Rozšíření Eurokódů:

     Eurokódy používány členy CEN (členi EU a EFTA)

     Eurokódy používány členy CEN (nečleni EU a EFTA)

     Eurokódy používány nečleny EU, nebo jejich postupné zavádění

     Státy zvažující používání Eurokódů

Heslo Eurokódů zní: „Building the future“ (volně přeloženo Stavíme budoucnosti).

Ačkoliv jsou Eurokódy široce přijímány, některé části jsou kritizovány – zejména Eurokód 7 (geotechnika).

V 20. letech 21. století je plánováno vydání 2. generace Eurokódů (2G Eurokódy), které mají obsahovat zpřesnění modelů, postupy pro posuzování existujících konstrukcí, nový Eurokód pro sklo a dřevobeton, zapracování požadavků na robustnost a zapracování požadavků norem ISO (např. působení vln na pobřežní konstrukce). Součástí revize Eurokódů bude zejména:

• EN 1991-1-1 (stálá a užitná zatížení): zpřesnění součnitelů
• EN 1991-1-3 (zatížení sněhem): úpravy součinitelů a návrhových postupů
• EN 1991-1-4 (zatížení větrem): zpřesnění a zjednodušení postupů a upřesnění pokynů, sjednocení hodnot rychlostí větru na hranicích členských států
• EN 1991-1-5 (zatížení teplotou): pokyny pro mostní závěry, sjednocení hodnot maximálních a minimálních teplot na hranicích členských států
• zapracování norem ISO 21650 (zatížení vlnami a vodními proudy) jako EN 1991-1-8 a ISO 12494 (zatížení námrazou) jako 1991-1-9
• periodická revize národních klimatických map (zatížení sněhem, větrem, teplotou) každých 15 let kvůli klimatickým změnám
• obecná harmonizace součinitelů a sjednocení hodnot stanovených v národních přílohách

Účel Eurokódů

Účelem Eurokódů je podle tvůrců:

„

poskytnout obecná návrhová kritéria a metody splňující předepsané základní požadavky i hlediska trvanlivosti a hospodárnosti; poskytnout obecné podklady pro jednání týkající se navrhování konstrukcí mezi projektanty, provozovateli, vlastníky, dodavateli a výrobci konstrukčních výrobků; umožnit v rámci členských států EU výměnu a spolupráci v oblasti výstavby a obchodování s konstrukčními prvky; vytvořit společný základ pro výzkum a vývoj v oblasti stavebnictví; umožnit přípravu společných návrhových pomůcek a výpočtových programů.

“

Historie

Myšlenka na sjednocení evropských stavebních norem vznikla již v roce 1975, v roce 1989 byla příprava nových norem převedena z členských států na CEN. Pro zavádění a používání Eurokódů bylo zpracováno doporučení Komise 2003/887/ES ze dne 11. prosince 2003 o zavádění a používání Eurokódů pro stavební konstrukce a nosné stavební výrobky. Pro uplatňování a používání Eurokódů byl zpracován Pokyn L a komentář.

V Česku Eurokódy nahradily původní stavařské normy jako např. ČSN 73 1101 či ČSN 73 1201. Nejprve byly v roce 2004 přijaty jako přednormy (ČSN P ENV 199x), kdy Eurokódy platily souběžně s dosavadními normami, a následně se v roce 2010 staly jedinými závaznými normami. Eurokódy byly implementovány jako ČSN EN 1990 – ČSN EN 1999. V březnu 2010 se tak Eurokódy staly závazné pro veřejné stavby v celé Evropské unii a Evropském sdružení volného obchodu a ačkoliv nejsou všude závazné pro soukromý sektor, soukromí investoři jejich využití obvykle vyžadují.

Obsah

0: Zásady navrhování konstrukcí

1: Zatížení

Návrh v závislosti na materiálu: 2: Beton     3: Ocel             4: Ocelobeton     5: Dřevo             6: Zdivo     9: Hliník

7: Geotechnika

8: Zemětřesení

Eurokódy (EN 199x)

Eurokódy sestávají z následujících norem:

• (Eurokód 0) ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí
• (Eurokód 1) ČSN EN 1991 Zatížení konstrukcí
• (Eurokód 2) ČSN EN 1992 Navrhování betonových konstrukcí
• (Eurokód 3) ČSN EN 1993 Navrhování ocelových konstrukcí
• (Eurokód 4) ČSN EN 1994 Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí
• (Eurokód 5) ČSN EN 1995 Navrhování dřevěných konstrukcí
• (Eurokód 6) ČSN EN 1996 Navrhování zděných konstrukcí
• (Eurokód 7) ČSN EN 1997 Navrhování geotechnických konstrukcí
• (Eurokód 8) ČSN EN 1998 Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení
• (Eurokód 9) ČSN EN 1999 Navrhování hliníkových konstrukcí

Každý eurokód kromě EN 1990 se dělí na detailnější části: část 1-1 (např. EN 1992-1-1) se vždy zabývá pozemními stavbami, část 1-2 pokrývá oblast požárního návrhu. Eurokódy 2, 3, 4, 5 a 8 obsahují část 2 (např. EN 1993-2), která se věnuje návrhu mostních konstrukcí. Další části se obvykle věnují návrhu inženýrských konstrukcí (nádrže, sila, stožáry, jeřáby).

Eurokódy tak celkem (včetně částí) sestávají z 58 norem.

Odkazy

Související články

• Evropský výbor pro normalizaci
• Teorie mezních stavů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurokódy na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Přehled Eurokódů a jejich historie v časopise Stavebnictví Archivováno 1. 12. 2017 na Wayback Machine.
• Přehled starých zrušených norem Archivováno 30. 6. 2017 na Wayback Machine.
• Seznam platných Eurokódů k 30. 6. 2015 Archivováno 1. 12. 2017 na Wayback Machine.
• Vliv alternativních postupů v EN 1990 na spolehlivost konstrukcí. Stavební obzor 2001 Archivováno 7. 6. 2024 na Wayback Machine.
• Přehled změn v Eurokódech 2. generace

Autoritní data	GND: 4278008-1 LCCN: sh2005000806 NLI: 987007539792405171

Portály: Architektura a stavebnictví