Německá východní kolonizace
Německá východní kolonizace (německy Ostsiedlung či Ostkolonisation[1]) byla středověká německá kolonizace střední a východní Evropy probíhající převážně v 9. až 14. století. Probíhala z relativně přelidněných oblastí převážně západní Evropy, resp. Svaté říše římské (dnešní Německo, Rakousko, Nizozemsko, Belgie, východní Francie, severní Itálie či Švýcarsko) a umožnila tak zúrodnit relativně pusté oblasti. Při této kolonizaci byly, někdy i násilím germanizovány a asimilovány kmeny polabských a některých pobaltských Slovanů.
Kolonizace zasáhla obrovské území, táhnoucí se od území Estonska na severu až do Slovinska na jihu, na jihovýchodě až do Sedmihradska (Burzenland). Na některých územích Ostsiedlung proběhl jako důsledek teritoriální expanze Svaté říše římské, resp. řádu německých rytířů.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Zur Problematisierung des Begriffs der Ostkolonisation siehe Friedrich-Wilhelm Henning: Deutsche Wirtschafts- und Sozialgeschichte im Mittelalter und in der frühen Neuzeit, München 1991, S. 347 f.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ostsiedlung na Wikimedia Commons
