Horní Lužice
| Horní Lužice Oberlausitz (de) Hornja Łužica (hsb) Lusatia superior (la)
| |||||||
geografie
| |||||||
| obyvatelstvo | |||||||
národnostní složení:
|
|||||||
| státní útvar | |||||||
mateřská
(nadřazená) země: |
|||||||
vznik:
|
1076 – získal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice (Východní Marku) český kníže a posléze král Vratislav II.
| ||||||
zánik:
|
1952 – byly obě Lužice zrušeny, Horní Lužice byla v rámci rámci NDR rozdělena mezi Drážďanský kraj (většina území) a Chotěbuzský kraj (severní část)
| ||||||
| státní útvary a území | |||||||
| |||||||
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Horní Lužice (hornolužicky Hornja Łužica, německy Oberlausitz, dolnolužicky Górna Łužyca, polsky Łużyce Górne) je historické území, rozdělené od roku 1945 mezi Německo (většina území) a Polsko (menší část). Většina německé části je od roku 1990 součástí spolkové země Svobodný stát Sasko, malá část je součástí spolkové země Braniborsko. Téměř celá polská část je součástí Dolnoslezského vojvodství, malá část náleží též k vojvodství Lubušskému.
Centrem Horní Lužice je město Budyšín, největším městem je však Görlitz (Zhořelec), v polské části je důležitým střediskem město Zgorzelec. Do 15. století byla oblast známá jako Milsko, protože ji obýval slovanský kmen Milčanů. Dolní Lužice se nazývala Lužice, protože ji obýval kmen Lužičanů. Později bylo jméno Lužice přejato pro obě části a dochází k rozlišování na Horní a Dolní Lužici.
Horní Lužice sousedí na západě s vlastním Saskem, na jihu s Čechami, na východě se Slezskem, na severu s Dolní Lužicí.
V německé části Horní Lužice žije přibližně 640 000 obyvatel. Většinu tvoří Němci, asi 20 000 obyvatel jsou Lužičtí Srbové, kteří hovoří hornolužickou srbštinou. Polskou část Horní Lužice obývají od roku 1945 Poláci, kteří odsud vyhnali Němce i Lužické Srby.
Součást Koruny českéEditovat
Od roku 1329 do roku 1635, kdy byla saskému kurfiřtovi dána do dědičné zástavy (jako tzv. česká léna), byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Od tohoto roku byla jejich součásti již pouze formální (de iure); fakticky přešly pod Saské kurfiřtství.
GalerieEditovat
Umělecká podoba hornolužického znaku, H. G. Ströhl
Mapa historické Horní Lužice
Mapa Horní Lužice z roku 1635
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Lužice ve Wikimedia Commons
