Horní Lužice

Horní Lužice (hornolužicky Hornja Łužica, německy Oberlausitz, dolnolužicky Górna Łužyca, polsky Łużyce Górne) je historické území, rozdělené od roku 1945 mezi Německo (většina území), Polsko (menší část) a Česko. Většina německé části je od roku 1990 součástí spolkové země Svobodný stát Sasko, malá část je součástí spolkové země Braniborsko. Téměř celá polská část (území na západ od řeky Kwisy) je součástí Dolnoslezského vojvodství, malá část náleží též k vojvodství Lubušskému. Česká část se rozkládá v okresech Jablonec nad Nisou, Liberec a Děčín (v rámci povodí Lužické Nisy, resp. Odry).

Horní Lužice Oberlausitz (de) Hornja Łužica (hsb) Lusatia superior (la) ←  1410–1952  → znak
geografie Horní Lužice v rámci Koruny České a Svaté říše římské r. 1618
hlavní město:	Budyšín (něm. Bautzen)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Němci, Lužičtí Srbové, Poláci
jazyky:	němčina, hornolužická srbština, polština
náboženství:	římskokatolické, protestantské
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská země:	Svatá říše římská Svatá říše římská Země Koruny české Země Koruny české Saské kurfiřtství Saské kurfiřtství Pruské království Pruské království
vznik:	1076 – získal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice (Východní Marku) český kníže a posléze král Vratislav II.
zánik:	1952 – byly obě Lužice zrušeny, Horní Lužice byla v rámci NDR rozdělena mezi Drážďanský kraj (většina území) a Chotěbuzský kraj (severní část)
státní útvary a území
předcházející: Lužické markrabství následující: Německá demokratická republika

Centrem Horní Lužice je město Budyšín, největším městem je však Görlitz (Zhořelec), v polské části je důležitým střediskem město Zgorzelec. Do 15. století byla oblast známá jako Milsko, protože ji obýval slovanský kmen Milčanů. Dolní Lužice se nazývala Lužice, protože ji obýval kmen Lužičanů. Později bylo jméno Lužice přejato pro obě části a dochází k rozlišování na Horní a Dolní Lužici.

Horní Lužice sousedí na západě s vlastním Saskem, na jihu s Čechami, na východě se Slezskem, na severu s Dolní Lužicí.

V německé části Horní Lužice žije přibližně 640 000 obyvatel. Většinu tvoří Němci, asi 20 000 obyvatel jsou Lužičtí Srbové, kteří hovoří hornolužickou srbštinou. Polskou část Horní Lužice obývají od roku 1945 Poláci, kteří odsud vyhnali Němce i Lužické Srby.

Součást Koruny české

Od roku 1329 do roku 1635, kdy byla saskému kurfiřtovi dána do dědičné zástavy (jako tzv. česká léna), byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Od tohoto roku byla jejich součásti již pouze formální (de iure); fakticky přešly pod Saské kurfiřtství.

Galerie

• 

  Umělecká podoba hornolužického znaku od H. G. Ströhla

• 

  Mapa historické Horní Lužice

• 

  Mapa Horní Lužice z roku 1635

• 

  Dvojjazyčný nápis v Budyšíně.

Odkazy

Související články

• Dolní Lužice

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Lužice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Horní Lužice ve Wikislovníku

Autoritní data: AUT: ge129305 | GND: 4042942-8 | LCCN: sh92005946 | VIAF: 247170601 | WorldcatID: lccn-sh92005946