Jemnice

město v okrese Třebíč v Kraji Vysočina
Tento článek je o městě na Vysočině. Další významy jsou uvedeny na stránce Jemnice (rozcestník).

Jemnice (německy Jamnitz[3]) je městem na jihozápadě Moravy ležícím v okrese TřebíčKraji Vysočina, jihozápadně od města Třebíče. Nadmořská výška obce je 470 metrů nad mořem. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Moravské Budějovice. Žije zde přibližně 4 000[1] obyvatel.

Jemnice
Náměstí Svobody s kostelem sv. Stanislava
Náměstí Svobody s kostelem sv. Stanislava
Znak města JemniceVlajka města Jemnice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0634 590789
Pověřená obecJemnice
Obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 958 (2022)[1]
Rozloha32,49 km²
Nadmořská výška470 m n. m.
PSČ675 31
Počet domů1 174 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa městského úřaduHusova 103
675 31 Jemnice
info@mesto-jemnice.cz
StarostaIng. Pavel Nevrkla
Oficiální web: www.mesto-jemnice.cz
Jemnice
Jemnice
Další údaje
Kód obce590789
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První zmínky o Jemnici jsou již z roku 1227.[4] Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V roce 2013 schválilo Ministerstvo kultury zápis jádra jemnické historické slavnosti Barchan („Běh o barchan“) na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR.[5]

Sousedními obcemi sídla jsou Mladoňovice, Lomy, Báňovice, Dešná, Budíškovice, Třebětice, Staré Hobzí, Lhotice, Radotice, Menhartice, Slavíkovice, Kostníky, Jiratice, Pálovice, Chotěbudice a Budkov.

NázevEditovat

Název města Jemnice (ve středověkých pramenech Jamnic, Gemeniz, Gemnyc, Jamnice) poukazuje na jeho hornickou tradici. Původní podoba jména byla Jamníci a bylo to pojmenování obyvatel, kteří pracovali v jámě, tj. v dole. Hlásková změna a > e v první slabice byla pravidelná.[6] Původ pomístního jména „jáma“ najdeme v zaniklém německém apelativu „Gruba“ (z něm. Grube = jáma).[7][8] Zatímco v historických pramenech uváděná těžba zlata je v Jemnici založena pouze na falzu, stříbro se u Jemnice skutečně dolovalo a starší románská osada Podolí s kostelem zasvěceným sv. Jakubu, tehdejšímu patronu havířů, bývala hornickou osadou.[9] Židovský název města v hebrejštině zní יעמניץ.[10]

Polní tratěEditovat

Mapování z roku 1824 uvádí polní tratě: Bažantnice, Smrček, Za Šibenicí (Nad Šibenicí), Pod Smrčkem, V Dílech za cihelnou, Za cihelnou, Wleží Hora (Rovný Hory), Padielky k Loučce, U Havířských jam, Díle k Stráži, Druhý Díle k Stráži, Swiceník, V Jemničkách, Na Jemničkách (Gemnickach), Theinitzer Mühle, U Denyse (Denyze), Nad Sádky, Díle k Podolí, Na Strážnych rybníčkách, Nad Landowy, Za zahradou, Podolí, Nad Rasovnou, Kopaniny, Jaborer Berg, Předlisech (Na Předlišku), Jaworny Kopec, Berg nebo Rothen Mühl, Leithen nebo Rothen Teichl (Nivky za Červenym rybníčkem), Kundalka Leithen, Wawara Wald, Za Červeným rybníčkem, Obern Zlabe, Moderazky Koppetz, Za Svatým Vítem, Za panskou zahradou, Díle u Police, Druhé Díly u Police, Dolní Strachowetz (Strachovec), Horní Strachowetz.[11]

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článcích Jemnice (zámek) a Členové rodu Pallavicini na panství Jemnice - Staré Hobzí.

Podle archeologického průzkumu Milana Vokáče z roku 2022 bylo okolí Jemnice osídleno již před 6–7 tisíci lety. Celkem byly při průzkumech nalezeny pozůstatky 20 osad.[12]

První počátky osady v Podolí jsou spojeny s nedalekým hradem Bítovem, střediskem brněnsko-znojemského údělu, po roce 1101 znojemského údělného knížectví a nakonec vydělené bítovské provincie, z kterého byla od 12. století řízena kolonizace dosud téměř neosídlených lesů Českomoravské vrchoviny.[pozn. 1] Poprvé je město Jemnice zmíněno v písemných pramenech roku 1227 (Jamnic), kdy Přemysl Otakar I. pověřil správce bítovské provincie Petra prodejem lovětínského újezdu louckému klášteru. V 90. letech 13. století postoupil český král Václav II. hrad Bítov Raimundovi z Lichtenburka, který jej získal v roce 1307 od Jindřicha Korutanského do svobodného dědictví. Jeho správní úlohu pak přebral zeměpanský hrad v Jemnici. První písemná zmínka v zemských deskách (Liber domini Erhardi de Cunstat primus) o jemnické provincii pochází z roku 1348, kdy jsou ve výčtu přísedících u zemského soudu v Brně uvedeni znojemští a jemničtí úředníci (Snoymensis et Jempnicensis beneficiarijs).[13]

Lokalita PodolíEditovat

 
Skica románského dvorce v Podolí kolem roku 1130 (autor Adam Frantisek, varianta 1)

Na základě archeologického průzkumu z roku 1995, který byl prováděn v lokalitě současného zámku, se pravděpodobně původní knížecí dvorec nacházel na pravém břehu řeky Želetavky, v lokalitě u kostela sv. Jakuba Většího. Ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. pak došlo k přeložení osady na strmý ostroh na levém břehu řeky. Z románské rotundy neznámého svěcení se zachovala jen její kamenná věž, sloužící dlouhá století jako zvonička kostela.[zdroj?]

Někteří starší historikové a vlastivědní pracovníci (zejména vídeňský profesor August Prokop, Dr. J. L. Červinka a Ing. K. Bakeš) zastávali názor, že loď stávajícího kostela sv. Jakuba a tato románská věž jsou zbytky bývalého knížecího dvorce z 11.12. století. Podle nich se měl v místě kostela sv. Jakuba nacházet knížecí palác, postavený kolem roku 1100 královnou vdovou Svatavou Polskou,[pozn. 2] která zde měla prožít část svého života a odtud usmiřovat své znepřátelené příbuzné (Zdroj: Kačenka, František, Svatavin dvorec aneb Jak královna vdova v Jemnici dvorec postavila. Jemnické listy říjen 2015.). Po ní pak tam žili někteří její synové, vnuci a další Přemyslovci (např. Jaromír Jemnický, syn Bořivoje II. a Helbirgy Babenberské, Děpolt I. či Svatopluk Jemnický). (Zdroj: Kačenka, František. Knížata z Jemnice. Zdroj: Jemnické listy. č. 3 (2020), s. 17-18. Jemnické listy. č. 4 (2020), s. 20-21, Jemnické listy. č. 5 (2020), s. 14-15.

Uvedená tvrzení opírali o některé dochované stavební prvky, jako je třeba tvar původní zdi a způsob spojení paláce a kostela do jednoho celku, kdy zeď zůstala zachována jako opětný pilíř později přistavěné presbytáře, z oblého tvaru zakončení zdiva v dolní části válcové věže, které kopírovalo kruhovou stavbu, nebo o archeologickým průzkumem potvrzenou skutečnost, že rotunda měla proporce odpovídající typu velkomoravských kostelů. Románský dvorec tak podle nich nebyl vystavěn jako celek na zelené louce, ale válcová věž na západní straně a palác na straně jižní byly přistavěny k již existující rotundě. Z faktu, že válcová věž byla v horní části opatřena ochozem, se usuzuje na její obranný charakter.[zdroj?]

Nejvýznamnější stavební úpravy kostela sv. Jakuba proběhly na počátku 16. století a dotýkaly se nejen samotného kostela, ale i jeho okolí. Například na východní straně byla postavena nová opěrná zeď, čímž došlo k rozšíření celého prostoru a bylo možné postavit nové (gotické) kněžiště. Jeho žebrová klenba má hvězdicový tvar a plochy klenebních polí vyplňují malby datované rokem 1515. O tři roky později bylo k severní straně kněžiště umístěno kamenné sanktuárium. K zaklenutí kostelní lodi a vestavění kruchty došlo až po požáru v roce 1832; do té doby měla loď plochý trámový strop.[zdroj?]

Kostel sv. Jakuba v Podolí sloužil jako farní až do roku 1658, kdy byla fara přenesena do města a úlohu farního kostela převzal kostel sv. Stanislava. Samostatná obec Podolí měla svého rychtáře, který skládal účty jemnické vrchnosti, samosprávu a vlastní rozpočet si podrželo až do roku 1921, kdy došlo ke sloučení.[14][pozn. 3] Podolské posvícení se slavívalo v den zasvěcení kostela, tj. na sv. Bartoloměje.[zdroj?]

Královské městoEditovat

 
Románská věž Podolí (stav kolem roku 2000)

Založení hradu je připisováno Přemyslu Otakaru II., jeho dokončení pak Václavu II. Samotné město, přeložené na výběžek náhorní planiny na protějším břehu Želetavky, prošlo do této doby zakládající fází a k jeho úplnému zformování s hlavní opevňovací hradbou přikročil Jan Lucemburský. Na počátku 14. století získali páni z Lichtenburka do dědičné lenní držby hrad Bítov a provinční správu převzal jemnický hrad. Město Jemnice se tak stalo hospodářským centrem provincie.[zdroj?]

Jemnici s prostorným tržištěm chránil na východní straně hrad se třemi nárožními věžemi, na němž byli koncem 13. století zmiňováni purkrabí, v roce 1295 Tymo (purcrauius de Gemnicz) a roku 1298 Jan z Benešova, předek pánů z Bučovic. Předhradí se rozprostíralo až k Velké (Horní, východní) bráně, která stála mezi hradem a severovýchodním nárožím městského opevnění. K Velké bráně se sbíhaly cesty od Moravských Budějovic, Znojma a Drosendorfu, od druhé Dolní brány (též Malé) v severozápadním cípu města cesta pokračovala po úbočí dolů k brodu či mostu přes Želetavku do Podolí, odkud se pak větvila ve směru na Staré HobzíSlavonice a druhým směrem na Dačice. Vzhledem k tomu, že ve městě chyběl kostel, sloužil kostel sv. Jakuba v Podolí jako farní. Na náměstí zprvu stála kaple, ke které byl v poslední čtvrtině 14. a počátkem 15. století přistavěn filiální kostel sv. Stanislava. Na přelomu 14. a 15. století došlo k zesílení fortifikace. Parkán o šířce 4–10 m obíhaly ještě dva příkopy.[zdroj?]

Dolování stříbra se odrazilo u jemnických měšťanů zlepšením jejich majetkové situace, například jemnický rychtář Jindřich vlastnil ves Pálovice (r. 1349), paní Ofka z Jemnice a její syn Adam zboží v Chotěbudicích (r. 1358), rychtářská rodina Mikuláše a Martina (též Martin z Radotic či z hradu Holoubka), pozdějšího mincmistra brněnského, vlastnila většinu osad v okolí Jemnice a z části na Hrotovicku, jemnický měšťan Mikuláš a jeho manželka Strežna ves Hornice, čtvrtlán v Lomech, další měšťan Mikuláš, původem ze Slavonic, ves Lomy (r. 1373) a s Heřmanem z Hradce a Ješkem z Němčic ves Hradištko se dvěma poplužími, dvěma mlýny a dvěma rybníky (r. 1379), Hirš (Hirsso, Herso, Herš) z Jemnice (farář ze Stonařova a bratr Filipa z Police[15]) koupil úrok z obilí na mlýně v Cedlicích.[zdroj?]

Během husitských válek se husité pokusili několikrát zmocnit Jemnice, avšak pozice Zikmunda a jeho zetě Albrechta byla za pomoci měst a hradů na jihozápadní Moravě silnější. Za věrné služby pak český král Albrecht II. potvrdil městu roku 1428 všechna dosavadní městská privilegia. Svízelná finanční situace jej v roce 1433 donutila zastavit Jemnici Janu Bítovskému z Lichtenburka. I když město zůstalo královským, takové svobody a hospodářského rozmachu jako za Lucemburků už nenabylo.[zdroj?]

Neustálé spory Arkleba z Boskovic s jemnickými měšťany vyvrcholily roku 1525, kdy Jemnici postoupil Janovi z Perštejna a na Helfštejně, hejtmanu markrabství moravského. Nový majitel městu povolil roku 1529 stavbu městského vodovodu, upravil městské právo vařit pivo a stanovil daň z domu, což pak stvrdil i král Ferdinand I. Za Pernštejnů došlo pravděpodobně k dokončení městského opevnění (linie rondelové fortifikace před hradem s okrouhlým barbakánem Velké brány).[16]

Poddanské městoEditovat

V roce 1530 propustil Ferdinand I. Habsburský Jemnici z manství a udělil ji v svobodné dědictví Jindřichovi Meziříčskému z Lomnice.[zdroj?]

SoučasnostEditovat

V roce 2018 byla nedaleko autobusového nádraží vybudována pumptrack dráha pro cyklisty.[17] V roce 2019 byl dostavěn v obci koupací biotop, který se nachází na místě bývalého koupaliště. Bylo oznámeno, že otevření je připraveno na 1. července 2019.[18] Je připraven na 400 návštěvníků, rozměry jsou 50 na 30 metrů. Součástí je velký tobogán, bylo připraveno i nové zázemí v budově poblíž. Technika vymění vodu v celém koupališti za den a půl, v laguně se biologicky i mechanicky čistí od sinic. Zásobování vodou je provedeno pomocí podzemního vrtu. Celková cena nového koupaliště dosáhla 28 milionů Kč.[19] V roce 2021 byl biotop časopisem Forbes oceněn jako jedno z nejkrásnějších přírodních koupališť v republice.[20] V roce 2019 bylo oznámeno, že společnost Detail.CZ plánuje v Jemnici postavit novou výrobní halu.[21]

Jemnice se pro rok 2020 ucházelo o titul Historické město roku.[22][23] V květnu téhož roku bylo oznámeno, že krajské kolo soutěže Historické město roku město vyhrálo a postoupilo do celostátního kola.[24] V červnu téhož roku ale bylo oznámeno, že Jemnice neobdržela titul Historického města roku.[25] O tentýž titul se ucházelo i pro rok 2020.[26] V roce 2021 bylo oznámeno, že město se účastní soutěže Historické město roku 2021.[27] V lednu roku 2022 bylo oznámeno, že krajské kolo vyhrálo město Telč a postoupilo do krajského kola, Jemnice a Moravské Budějovice dále nepostoupily.[28]

V roce 2021 a 2022 je plánována oprava průtahu Jemnicí.[29]

Do roku 1849 patřila Jemnice do jemnického panství, od roku 1850 patřila do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, následně do okresu Dačice a od roku 1960 do okresu Třebíč.[30]

ObyvatelstvoEditovat

Protektorát Čechy a MoravaEditovat

Během náborové akce do Národního souručenství (NS) v Jemnici a na soudním okrese se z celkového počtu 3 458 mužů přihlásilo 3 435, což činilo 99,5 %. V 16 obcích soudního okresu byl výsledek náborové akce stoprocentní. Přihlásili se všichni mužové starší 21 roků. V Jemnici samé se přihlásilo ze 1 033 mužů starších 21 roků 1 025 mužů.[31] Okresní vedení Národního souručenství schválil inž. Karel Staněk, krajský vedoucí NS: zástupce vedoucího br. Ant. Simandl (rolník, Jemnice-Podolí), druhý zástupce vedoucího Fr. Plechl (rolník, Louka), jednatel br. Jan Brychta (malorolník, Budkov), hospodář br. Jos. Šenda (rol. syn, Menhartice), sociální činovník br. Fr. Bulant (skladník, Police), propagační činovník br. Miloslav Knessl (úředník, Jemnice); samosprávný br. Jan Břečka (obchodník, Jemnice), zapisovatel br. Josef Čapek (zřízenec státních drah v Jemnici).[32] Dále byla zřízena místní organizace „Mládež Národního souručenství” (MNS).[zdroj?]

Okresním náčelníkem Mládeže Národního souručenství byl jmenován br. Josef Šenda z Menhartic, jeho zástupcem br. Bohumil Kreuzwieser z Jemnice. Dalšími funkcionáři byli jmenováni: jednatelem br. František Pokorný (rolnický syn z Třebětic), hospodářem br. František Králík (z Pálovic), kulturním referentem br. František Bína z Jemnice, hospodářským referentem br. Miroslav Marek (z Menhartic), sportovním referentem br. Jan Mauritz z Jemnice, dívčí referentkou s. Vlasta Dvořáková (abiturientka z Jemnice). Okresní výbor mládeže NS jmenoval v každé obci dva zmocněnce z řad mládeže.[33] Odběr krajinského tisku byl ve všech MNS povinný, doporučen byl týdeník „Západomoravská Stráž”, list Národního souručenství pro Jihlavský kraj.[34]

Vývoj počtu obyvatel města Jemnice[35]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2 812 3 136 3 025 3 325 3 484 3 486 3 637 3 522 3 852 3 802 4 011 4 282 4 307
Vývoj počtu obyvatel místní části Jemnice[35]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2 386 2 710 2 647 2 913 3 082 3 087 3 253 3 225 3 536 3 515 3 758 4 074 4 095

PolitikaEditovat

Starostou byl do roku 2018 Miloslav Nevěčný, od roku 2018 do roku 2022 jím byl Miloň Slabý.[36] V roce 2022 byl zvolen starostou Pavel Nevrkla.[37][38]

Na rok 2020 byl v městě plánován rozpočet 110 milionů Kč.[39]

Volby do poslanecké sněmovnyEditovat

Volby do PSP ČR v obci Jemnice
2006[40] 2010[41] 2013[42] 2017[43] 2021[44]
1. ČSSD (30.98 %) ČSSD (23.72 %) ČSSD (24.05 %) ANO (28.19 %) SPOLU (29.25 %)
2. ODS (26.74 %) ODS (16.98 %) KSČM (17.84 %) KSČM (10.86 %) ANO (28.2 %)
3. KSČM (19.66 %) KSČM (15.6 %) ANO 2011 (15.1 %) KDU-ČSL (10.6 %) Piráti+STAN (14.96 %)
účast 63.63 % (2152 z 3382) 58.90 % (2026 z 3440) 57.09 % (1944 z 3407) 59.03 % (1958 z 3317) 64.97 % (2088 z 3217)

Volby do krajského zastupitelstvaEditovat

Volby do krajského zastupitelstva v obci Jemnice
2008[45] 2012[46] 2016[47] 2020[48]
1. ČSSD (39.95 %) ČSSD (25.21 %) KDU-ČSL (16.5 %) ODS+STO (20.16 %)
2. KSČM (20.85 %) KSČM (23.4 %) ANO 2011 (16.3 %) ANO (18.31 %)
3. ODS (20.47 %) ODS (20.48 %) ČSSD (15.72 %) STAN+SNK ED (16.05 %)
účast 38.63 % (1325 z 3433) 35.31 % (1206 z 3427) 30.68 % (1035 z 3373) 36.44 % (1199 z 3290)

Prezidentské volbyEditovat

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (523 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Dienstbier (372 hlasů) a třetí místo obsadil Jan Fischer (366 hlasů). Volební účast byla 59.81 %, tj. 2052 ze 3434 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (1291 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (722 hlasů). Volební účast byla 59.09 %, tj. 2019 ze 3417 oprávněných voličů.[49]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (909 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (495 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (230 hlasů). Volební účast byla 62.05 %, tj. 2063 ze 3325 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (1219 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (982 hlasů). Volební účast byla 66.61 %, tj. 2202 ze 3306 oprávněných voličů.[50]

Části městaEditovat

Zajímavosti a pamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Jemnici.

Jemnice má dvě vzácné památky na své dějiny: sochu, která je lidově označována jako „Kamenná panna“, a svatovítskou slavnost zvanou „Barchan“. Je přirozené, že neznámý původ obou památek odedávna zajímal občany města a existují pověsti, které je vysvětlují. Původ „Kamenné panny“ klade lidová až k samým základům města Jemnice, původ svatovítské slavnosti „Barchan“ do dob největšího rozkvětu bohatstvím a svobodami kdysi oplývajícího města.[51]

Svatovítská slavnost (Barchan)Editovat

Související informace naleznete také v článku Barchan (slavnost).

Barchan je tradiční slavností v Jemnici, koná se v červnu po svátku svatého Víta. První písemná zmínka o slavnosti je z roku 1713.

Rodilí občané pod pojmem „svatovítská slavnost Barchan“ dlouho rozuměli slavnost mající dvě části – církevní a světskou. Dopolední část (církevní) se skládala z procesí (pouť) ke kostelíku sv. Víta a slavné mše, odpolední část (světská) z běhu čtyř mládenců oblečených v krojích, na který navazovala zábava a tanec.

Kamenná pannaEditovat

 
Kamenná panna

Kamenná panna je druhou „tajemnou památkou“ Jemnice. Jde o figurální reliéf, (poloplastický reliéf) znázorňující ženu s rukama zkříženými na řasnatém oděvu. Je vysoká 88 cm a stáří ani motiv (účel) nejsou známy. V roce 1801 byla „znovuobjevena“ v rumu, když se zřítila část hradební zdi do příkopu Jordán. Následně byla umístěna na vnější stranu zdi Dolní (Malé) brány, protože v té době převládl názor, Kamenná panna je znamením, že „Jemnice je pannou zachovalou, protože nikdy a nikterak od nepřátel dobyta nebyla“.[52]

K této památce se vztahují dvě pověsti. Podle první se jedná o podobiznu bájené zakladatelky města panny Jemné, dcery pohanského knížete, který držel krajinu od pramenů Želetavky hluboko do Rakous a sídlil v Drozdovicích. Na pověst se odvolávají F. Jech i J. S. Menšík, ale poprvé byla zveřejněna až v roce 1998“.[53] Podle této pověsti jsou Drozdovice a Jemnice města sesterská, která v době svého založení si byla podobná jako vejce vejci. Podle druhé pověsti je obrazem pohanské bohyně.[zdroj?]

I když se jedná o památku starou, žádný ze znalců umění ani historie se jí nezabýval. F. Jechem byla vyslovena domněnka, že Kamenná panna by mohla připomínat dobu, kdy zde pobývala královská dcera Anežka. Tu otec Přemysl Otakar I. zasnoubil synu císaře Fridricha II. Jindřichovi. Aby nabyla dvorních mravů, dal ji k vychování ke dvoru rakouského vévody Leopolda do Vídně. Leopold však přiměl císaře, aby svého syna oženil s jeho dcerou a Anežku v roce 1225 vrátil s potupou otci. Vracel ji nejen s potupou, ale také bez patřičného doprovodu. Jemničtí se princezny, která tudy projížděla, ujali a dali jí doprovod do Prahy. To prý krále ovlivnilo natolik, že když o rok později byla Jemnice a její okolí popleněno Rakušany, v té době bylo zničeno i hradiště v Podolí, kázal „nové město“ obehnat hradbami a měšťanům udělil svobodu. Že tomu tak skutečně bylo nelze ničím doložit.[zdroj?]

Kamenný reliéf, pravděpodobně gotického původu, je značně zvětralý. Přesto vykazuje některé shodné znaky, např. způsob zastřižení vlasů nebo řasení oděvu, s kamennou plastikou Ježíše Krista (zhotovena okolo 1250), která pochází z kostela v Předklášteří u Tišnova. Lze se tedy domnívat, že Kamenná panna je přibližně stejného stáří, byla určena pro výzdobu církevní stavby a může znázorňovat donátorku kostela, jak tomu bylo i v jiných případech.[54] Vznik nejstarší části kostela sv. Stanislava na náměstí lze datovat do období na přelom 14. a 15. století a jedna z klenebních konsol jeho kněžiště má tvar lidské postavy. Ale výstavba filiálního kostela na stejném místě, farní byl v Podolí, je pravděpodobná již při stavbě hradeb. Farář J. Wessely ve svém rukopise vztahujícím se k jemnickému kostelu mluví o „staré gotické presbytáři z 13. století“.[zdroj?]

V minulosti Jemnice u svého názvu (jména) uváděla „královské, věnné a horní město“. Věnná města byla útočištěm českých královen, ale hlavně zdrojem jejich příjmů. Podle L. Konečného byla Jemnice na začátku 13. století v držení královny Konstancie, kterou někteří považují za lokátorku města. Mohla být tedy i donátorkou kostela na náměstí a reliéf by pak mohl znázorňovat královnu Konstancii; později, pravděpodobně v roce 1230, založila v Předklášteří u Tišnova klášter Porta coeli. Při pozdější přestavbě původního kostela (velká přestavba probíhala koncem 16. století) byl reliéf spolu se sutí, a to z neznalosti jeho významu nebo úmyslně, uložen, aby se vyrovnala terénní nerovnost, na vnitřní stranu hradební zdi. Tam se Kamenná panna nacházela až do doby, kdy se zeď zřítila, a při odklízení rumu byla nalezena.[zdroj?]

Kapistránská lípaEditovat

Související informace naleznete také v článku Kapistránská lípa.

Na severním okraji města vedle kostela sv. Víta, který se dochoval ze zaniklého kláštera, se nachází prastará lípa. Staří stromu se odhaduje na 450 až 550 roků a obvod kmene měří téměř 9 metrů. Její korunu poničil v srpnu 1890 silný vítr[55] a zdálo se, že strom dožije. Pak ale z původního kmene vyrazily omladky a strom začal opět obrůstat. Zbytek kmene byl zpevněn cihlovou výplní a maltou tak dovedně, že i dnes budí dojem věkovitého a mohutného stromu. Dříve byla lípa známá i pod názvem „svatovítská“. Mše svaté při svátku zdejšího patrona sv. Víta se účastnil velký počet věřících a kázání bylo nutné uspořádat mimo nevelký kostel a jediný vhodný prostor byl pod lípou. Tehdy bývala lípa i její okolí ozdobeno chvojím a květinami.[zdroj?]

Podle první pověsti lípa dostala název po italském františkánském mnichu Janu Kapistránovi (1386–1456), který pod ní v roce 1451 kázal. Z jeho podnětu byl také v tomto místě postaven v letech 1451–55 františkánský klášter s kostelem sv. Víta. Podle druhé pověsti lípu měli zasadili zdejší mniši, když se město Jemnice v roce 1554 ocitlo v rukách nekatolíků a byli z kláštera vyhnáni. Dříve než se tak stalo prý vykopali několik lip a na znamení protestu je zasadili korunami do země. Jedna z nich se ujala. V poslední době je prezentován blíže nezdůvodněný názor, že lípa byla zasazena a je památkou na pobyt královny Elišky v Jemnici.[zdroj?]

Kallabův domov mládežeEditovat

V roce 1940 navrhl do Jemnice dětský domov mládeže český architekt Bohuslav Fuchs, domov byl pojmenován podle Jaroslava Kallaby. V poválečných letech se započalo se stavbou domova, plány B. Fuchse byly upraveny a asi o jednu třetinu umenšeny. Domov je poměrně zachován zvenku v téměř nezměněném stavu. Bohuslav Fuchs navrhoval pro Jemnici ještě další stavby.[56]

Kallabův dům mladých v Jemnici. Přípravné práce ke stavbě Kallabova domova mladých v Jemnici byly skončeny a brněnská firma Spojené národní správy stavebních podniků zahájila dne 15. září výkop základů. Původní plán arch. Ing. B. Fuchse byl přepracován, takže rozsah stavby byl zmenšen asi o třetinu zrušením jednoho křídla, které může býti kdykoliv dodatečně přistavěno. Výkop základů provádí firma elektrickými vrtačkami. Při dokonalé technické výzbroji firmy a dostatku pracovních sil se pravděpodobně podaří dostati stavbu ještě letos pod střechu. Dva roky houževnaté práce Okresní péče o mládež v Jemnici, zejména ale jejího předsedy Jana Břečky, byly přece jenom korunovány úspěchem.

—Stráž na Dyji, 19.09.1947[57]

Židovská čtvrťEditovat

Jemnická židovská čtvrť leží v jihovýchodní části městského centra u zámku – dnes jde o ulici U Templu, Zámeckou a Havlíčkovo náměstí. Dodnes zde stojí 22 z původních 31 domů včetně chederu otevřeného v roce 1812 v ulici U Templu čp. 160 a čp. 27 v Zámecké ulici, což byl původní obecní dům s rabinátem.[58] Ve 30. letech 19. století židovské ghetto vyhořelo. Zdejší synagogu z roku 1649 zbořili nacisté v roce 1942, kdy byli také všichni místní židovští obyvatelé transportováni do Terezína.[59] Jemnická židovská komunita přestala oficiálně existovat v roce 1940.[60] Na místě připomíná synagogu a židovské oběti holokaustu památník instalovaný v roce 2006.[61]

Další pamětihodnostiEditovat

 
Bašta v ulici V Zahrádkách

V Jemnici do roku 1970 sídlila lesnická střední škola, při které bylo provozováno arboretum, to bylo později uzavřeno a mezi lety 2015 a 2017 opraveno, otevřeno bylo v roce 2017. V něm bylo ošetřeno 468 stromů a v roce 2017 pak bylo také vysazeno 117 nových stromů. Dojde také ke stržení plotů a většímu otevření parku veřejnosti.[65]

V roce 2020 bylo oznámeno, že město chce zpřístupnit vodovodní štolu a část dolu na stříbro.[66]

OsobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Pochybnou a v současnosti do oblasti dohadů odkázanou historii Jemnice z dob římských či „Jemnického knížectví” uvedl do života ve svém díle „Mars Moravicus” Tomáš Jan Pěšina z Čechorodu a následně po něm Bohuslav Balbín, J. E. Horký, František Palacký, Adolf Bachmann, Václav Novotný. Význačné postavení Jemnice v polovině 12. století se tradovalo také na základě podvržených listin Antonína Bočka, který jemnický úděl dal do spojitosti s Děpoltem a do moravského diplomatáře vložil falešnou listinu brněnského knížete Spytihněva. Bočkovo falzum přijal August Sedláček, naopak Ladislav Hosák a Gracián Chaloupka se vyslovili k těmto údajům kriticky. In: Vlastivědný věstník moravský, ISSN 0323-2581, Moravská zemská knihovna, rok 1952, ročník 7, č. 1, s. 1-17
  2. Představu o tom jak sídlo královny Svatavy v Jemnici – Podolí mohlo vypadat si můžeme učinit také z obrazu, který v roce 1880 namaloval Jan Matejko (královna sídlo drží na svých rukách).
  3. Průběh posvícení a zvyky, které v souvislosti s jeho konáním byly po staletí dodržovány, popsal ve své nepublikované práci "Podhorácké pověsti a vyprávění" Ing. Karel Bakeš (Práce je součástí pozůstalosti K. Bakeše).

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 160. 
  4. Informace o obci na portal.gov.cz. portal.gov.cz [online]. [cit. 2007-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-03-02. 
  5. /www.mkcr.cz - Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky
  6. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 353, 354.
  7. Karel Oliva: Zaniklá apelativa v současných pomístních jménech. In: Naše řeč, ročník 63 (1980), číslo 5
  8. Franz Ritter von Miklosich: Die slavischen Ortsnamen aus Appellativen, Band 2, Gerold, 1874, s. 34-35
  9. Houzar, Stanislav: 1. Neživá příroda Moravskobudějovicka. In: Geologické, botanické a zoologické zajímavosti Moravskobudějovicka a Jemnicka, 2007
  10. MILLER, Michael. In: Moravia's Fifty-two Jewish Communities, 1798–1848. Budapešť: Stanford Studies in Jewish History and Culture, 2010. S. 345–348. (anglicky)
  11. Stabilní katastr: Morava a Slezsko, 2326-2 Podolí (původně Podolly), mapováno 1824, www.archivnimapy.cuzk.cz
  12. KRČMÁŘ, Milan. Pralidé žili i u Jemnice: bude nutné kvůli tomu upravit učebnice, podívejte se. Třebíčský deník. 2021-10-20. Dostupné online [cit. 2022-05-02]. 
  13. Ritter, P.: Die Landtafel des Margrafhumes Mähren. s. 1.
  14. TIC Jemnice
  15. Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530
  16. Gracián Chaloupka: Jemnice do počátku 16. století. In: Vlastivědný věstník moravský, ISSN 0323-2581, Moravská zemská knihovna, rok vydání 1952, ročník 7, číslo 1, strany: 1-17, 49-57, 97-107.
  17. JAKUBCOVÁ, Hana. OBRAZEM: V Jemnici mají nový pumptrack. Třebíčský deník. 2018-08-29. Dostupné online [cit. 2018-08-30]. 
  18. JAKUBCOVÁ, Hana. V Jemnici dokončují přírodní koupací biotop. Otevřít chtějí začátkem prázdnin. trebicsky.denik.cz. 2019-04-06. Dostupné online [cit. 2019-04-14]. 
  19. JAKUBCOVÁ, Hana. Žádný chlor. Biotop v Jemnici už brzy otevřou. trebicsky.denik.cz. 2019-06-01. Dostupné online [cit. 2019-06-04]. 
  20. KUDRHALTOVÁ, Jana. Nejkrásnější přírodní koupaliště v zemi: prestižní Forbes ocenil jemnický biotop. Třebíčský deník. 2021-08-16. Dostupné online [cit. 2021-08-26]. 
  21. JAKUBCOVÁ, Hana. V Jemnici bude firma Wichterleho vnuka stavět novou průmyslovou halu. trebicsky.denik.cz. 2019-04-08. Dostupné online [cit. 2019-04-28]. 
  22. MAHEL, Luděk. OBRAZEM: Jemnice bude poprvé bojovat o celostátní titul Historické město roku. Třebíčský deník. 2020-01-28. Dostupné online [cit. 2020-02-06]. 
  23. Jemnice se uchází o prestižní titul. Horácké noviny [online]. Yashica, 2020-02-03 [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. 
  24. JAKUBCOVÁ, Hana. Město, kde lidé odmítli šlapat po náhrobcích. Jemnice touží po titulu. Třebíčský deník. 2020-05-18. Dostupné online [cit. 2020-06-29]. 
  25. ŠIMANOVÁ, Denisa. Jemnice letos nezabodovala. Historickým městem roku je Štramberk. Třebíčský deník. 2020-06-18. Dostupné online [cit. 2020-06-29]. 
  26. ŘÍHOVÁ, Ivana. Historické město roku 2020: víme, kteří kandidáti z Vysočiny bojují o titul. Třebíčský deník. 2021-01-20. Dostupné online [cit. 2021-03-06]. 
  27. KRČMÁŘ, Milan. Historické město roku: o titul zabojují Moravské Budějovice a Jemnice. Třebíčský deník. 2022-01-05. Dostupné online [cit. 2022-05-02]. 
  28. KRČMÁŘ, Milan. Historické město roku: Telč porazila na Vysočině Jemnici i Moravské Budějovice. Třebíčský deník. 2022-01-28. Dostupné online [cit. 2022-05-02]. 
  29. ŘÍHOVÁ, Ivana. Jemnické čeká oprava průtahu městem, hotovo má být za rok na podzim. Třebíčský deník. 2021-02-05. Dostupné online [cit. 2021-03-05]. 
  30. ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 109. 
  31. Stráž Západomoravská: týdeník čsl. strany lidové pro kraj jihlavský. Třebíč: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 6.5.1939, 41(18). s. 6.
  32. Stráž Západomoravská: týdeník čsl. strany lidové pro kraj jihlavský. Třebíč: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 27.5.1939, 41(21). s. 7.
  33. Stráž Západomoravská: týdeník čsl. strany lidové pro kraj jihlavský. Třebíč: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 27.5.1939, 41(21). s. 6.
  34. Stráž Západomoravská: týdeník čsl. strany lidové pro kraj jihlavský. Třebíč: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 17.2.1940, 42(7). s. 4.
  35. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 
  36. Miloň Slabý je novým starostou Jemnice. Třebíčský deník. 2018-11-02. Dostupné online [cit. 2018-11-19]. (čeština) 
  37. KRČMÁŘ, Milan. V Jemnici se změní vedení, starostou bude Pavel Nevrkla. Třebíčský deník. 2022-10-13. Dostupné online [cit. 2022-11-12]. 
  38. Zápis ze zasedání ustavujícího zastupitelstva města Jemnice [online]. Jemnice: Město Jemnice, 2022-10-24 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online. 
  39. ČTK. Menší města na Vysočině chtějí investovat i do nových pozemků pro bytovou výstavbu. Jihlavská Drbna - zprávy z Jihlavy a Vysočiny [online]. TRIMA NEWS, s r o, 2019-12-02 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  40. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  41. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  42. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  43. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  44. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  45. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  46. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  47. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  48. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  49. Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  50. Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  51. František Jech, kniha Založení a zlatá doba Jemnice (vydána 1928)
  52. J. S. Menšík, kniha Moravské národní pohádky z okolí jemnického, I. 18 (vydána 1856)
  53. František Kačenka, Ročenka Moravského národního kongresu, str. 377 (vydána 1998)
  54. Např. kostel sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory
  55. Jan Gartner, Klášter v Jemnici
  56. GOOGLE STREET VIEW, Jemnice. Jemnice, Kallabův domov mládeže, nyní Dětský domov [online]. Jemnice, ulice Třešňová: Google, 2012 [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  57. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 19.09.1947, 2. s. 5.
  58. Rozkošná, Blanka, Jakubec, Pavel. Židovské památky Čech. 1. vyd. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0
  59. Židovské památky: Kulturní památky: Město Jemnice [online]. mesto-jemnice.cz [cit. 2012-08-12]. Dostupné online. 
  60. Heřman, Jan. Jewish Cemeteries in Bohemia and Moravia. 1. vyd. Praha: Rada židovských obcí ČSR. Rok vydání neuveden. 104 s.
  61. pamatky.kehilaprag.cz [cit. 2012-03-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  62. BLAŽEK, Tomáš. Jemnice opravuje městské opevnění, na pracovníky dohlíží Kamenná panna. iDNES.cz [online]. 2020-10-29 [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. 
  63. Redakce. Jemnický kostel je krajskou památkou roku [online]. Třebíčský deník, rev. 2016-01-30 [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. 
  64. Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  65. ČERNÝ, Kamil. Unikátní park se otevírá veřejnosti. Podívejte se i na video. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-04-19 [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. 
  66. BLAŽEK, Tomáš. Jemnice chce zpřístupnit vodovodní štolu i část bývalého stříbrného dolu. iDNES.cz [online]. 2020-10-01 [cit. 2020-10-14]. Dostupné online. 
  67. WIKI - Wien Geschichte na www.wien.gv.at Archivováno 21. 1. 2015 na Wayback Machine.
  68. Fotografie s popisem na lexikonu www.aeiou.at
  69. Obraz "Der Flösser Tod" na www.lot-tissimo.com
  70. Franz Lippisch v archivu na archive.thulb.uni-jena.de Archivováno 21. 1. 2015 na Wayback Machine.

LiteraturaEditovat

  • ČEHOVSKÝ, Petr. Dějiny Jemnice. 1. vyd. Jemnice: Město Jemnice, 2010. 671 s. ISBN 978-80-254-8682-5. 
  • KŘENKOVÁ, Zuzana. Středověké dějiny a stavební vývoj kostela sv. Víta v Jemnici [online]. Ústav chemické technologie restaurování památek, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, e-Monumentica, ročník IV. 2016, číslo 1, 2016. Dostupné online. 
  • ŠIMKOVÁ, Eliška. Židovská obec v Jemnici v letech 1918-1942 [online]. Dostupné online. 
  • KADLEC, Jindřich. Architektonický vývoj města Jemnice (okr. Třebíč) od 16. století až do roku 1945 [online]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat