Otevřít hlavní menu

Budeč (okres Jindřichův Hradec)

obec v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji

Obec Budeč (německy Butsch) se nachází v okrese Jindřichův Hradec, v Jihočeském kraji 10,5 km východně od Dačic v nadmořské výšce 488 m. Součástí je osada Borová. Nejbližší železniční stanice je v Dačicích, pošta v místě, římskokatolická farnost Budeč je spravována z Horní Slatiny. Žije zde 204[1] obyvatel.

Budeč
Náves v Budči
Náves v Budči
Znak obce BudečVlajka obce Budeč
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0313 546020
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Jindřichův Hradec (CZ0313)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Dačice
Historická země Morava
Katastrální území Budeč
Katastrální výměra 5,11 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 204 (2019)[1]
Nadmořská výška 488 m n. m.
PSČ 378 92 až 380 01
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Budeč 70
37892 Budeč
Starosta Pavel Polák
Oficiální web: www.obecbudec.cz
Email: ou@obecbudec.cz
Budeč
Budeč
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sousedními obcemi sídla jsou Lomy, Budíškovice, Horní Slatina a Knínice.

Části obceEditovat

Obec Budeč se skládá ze dvou částí, které leží v katastrálním území Budeč.

PolohaEditovat

Obec leží v údolí Želetavky, v severním výběžku Jernnické kotliny. Katastr obce zaujímá výsek této sníženiny od strmých svahů údolí Želetavky, přes mírně ukloněný povrch až k východnímu úpatí hřbetu Slatinských kopců, v úrovni výšek od 490 do 500 m n. m. Povrch plošin hojně pokrývají svahové a sprašové hlíny. Osada Borová leží v jižní části Brtnické vrchoviny, nad 40 m vysokým svahem údolí Želetavky, který tvoří hranici obou jednotek. (M. Hrádek)[2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1251, kdy se uvádí v pramenech Bernhart a Oldřich z Budče. Majitelé Budče se během staletí velmi střídali, až v roce 1662 koupil Budeč loucký klášter. Klášter nechal úplně přestavět jižní křídlo zdejšího zámku. Po zrušení kláštera roku 1784 koupil Budeč v roce 1789 ve veřejné dražbě hrabě Josef Wallis, známý svojí účastí na státním bankrotu roku 1811. Protože však Wallisové měli výstavnější zámky v Moravských Budějovicích a Budíškovicích, byl zámek v Budči používán pro hospodářské účely. V téže době se dostaly do vlastnictví Wallisů také statky Knínice s Osoudovem a Radkovicemi. V rodině Wallisů zůstal statek až do pozemkové reformy 1923-1926, kdy jeho majitelce Anně Marii Schaffgotschové byl majetek částečně zabrán a částečně propuštěn ze záboru. V roce 1945 byl statek Budeč zkonfiskován.

Podle lánového rejstříku před třicetiletou válkou bylo ve vsi 27 usedlostí, z toho zůstalo za války osazeno 20 a 7 zpustlo. Na katastru vsi byl vrchnostenský dvůr. V roce 1843 bylo v Budči 546 obyvatel, z toho 276 mužů a 270 žen v 68 domech a 128 domácnostech. Z nich se 104 živilo zemědělstvím, 16 živnostmi, 3 obojím, jiným zaměstnáním 5. Desátky byly odváděny panství Budeč. Z Budče se jezdilo na sobotní týdenní trhy do Dačic. V roce 1850 měla 527 obyvatel. Budeč byla do roku 1849 sídlem stejnojmenného panství ve Znojemském kraji.

Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy byla Budeč po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V rámci integrace obcí byla roku 1976 s Budčí sloučena obec Horní Slatina. V roce 1989 byla Budeč sloučena krátce s obcí Budíškovice, ale od roku 1990 má opět samostatný obecní úřad. Od roku 2003 spadá pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[2]

Vývoj obce do konce 20. stoletíEditovat

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. V roce 1900 v obci bylo ředitelství velkostatku rodu Wallisů. K velkostatku patřila cihelna a lihovar, c. k. poštovní úřad a četnická stanice. V roce 1924 byl založen záložní spolek pro Budeč a okolí.

V letech 1923-1926 proběhla na velkostatku Budeč – Budíškovice A. M. Schaffgotschové pozemková reforma. Lihovar byl združstevněn pronájmem. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno roku 1931. JZD bylo založeno v roce 1953, roku 1975 bylo sloučeno do JZD 1. máj Budíškovice. 

Nyní[kdy?] převládající zaměstnání: zemědělství, školství a dojížďka za prací jinam. V obci je v provozu lihovar. 

Kolem roku 2015 kvůli suchu a průtahům se sháněním peněz na odbahnění v obci vyschl a prakticky zanikl 14hektarový Budečský rybník, jehož hráz byla nedlouho předtím přebudována. Byl největším rybníkem na Želetavce. Rybník patří Moravskému rybářskému svazu. Ten usiluje o dotaci od ministerstva zemědělství a nesnaží se o dotaci od ministerstva životního prostředí, protože chce rybník využívat k intenzivnímu chovu ryb. Poslanec Jan Bartošek (KDU-ČSL), senátor Miloš Vystrčil (ODS) a poslanec Josef Kott (ANO) se angažují ve snaze o získání dotace a jednají paralelně s ministerstvem zemědělství a ministerstvem životního prostředí. Podmínkou dotace od ministerstva životního prostředí by byl vícedruhový chov ryb po dobu asi pěti let. Mezitím obec dostala dotaci na vybudování menšího, půlhektarového rybníku na meliorační stoce.[3]

Les u Budče o rozloze asi 70 hektarů postihla kůrovcová kalamita, kvůli které asi dvě třetiny lesa zanikly. Zbyly jen listnaté stromy a část borovic.[3]

ŠkolaEditovat

Počátky školy v Budči se váží k roku 1660, kdy majitel budečského statku rytíř Jiří Matyášovský z Matyášovic daroval pro školu pozemek. Škola v roce 1771 vyhořela a působila v náhradních prostorách bytu zahradníka, učilo se také ve zdejším zámku. Do Budče byly přiškoleny obce Knínice a Radkovice. Počátkem 20. století měla zdejší škola tři třídy. V roce 1953 zde byla zřízena osmiletá střední škola, přeměněná roku 1960 na základní devítiletou školu, která je nyní redukována na 1. až 5. ročník.[2]

PamětihodnostiEditovat

 
Pařez jednoho z památných jilmů
  • kostel Zvěstování Panny Marie, gotický jednolodní kostel ze 14. století, původně opevněný s lodí po požáru roku 1771 barokně přestavěnou a zaklenutou
  • zámek Budeč, raně barokní z druhé poloviny 17. století s kaplí, s pozůstatky tvrze pánů z Thürnau, doložené roku 1520. Počátkem 19. století klasicistní úpravy. 11. května 2019 postihl požár 15 metrů široké a 100 metrů dlouhé jihovýchodní křídlo zámku, které sloužilo jako víceúčelová budova: kulturní dům s tělocvičnou pro děti ze základní školy a hasičská zbrojnice.[4] Obec vyhlásila sbírku na obnovu budovy.[3]
  • socha Jana Nepomuckého z roku 1727 – před kostelem obklopena balustrádou
  • u silnice do Jemnice barokní kaplička z roku 1722
  • fara čp. 33, přiléhající k zámku, datována do 17. století
  • v místní části Borová kaplička z roku 1877
  • v obci pomník padlým v první světové válce z roku 1922

GalerieEditovat

 OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b c NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 601-604. 
  3. a b c Radek Laudin: Vísku Budeč stíhají pohromy, po rybníku a lese přišla i o kulturní dům, iDnes.cz, 22. 5. 2019
  4. Na Jindřichohradecku hořel kulturní dům s požární zbrojnicí, Novinky.cz, 11. 5. 2019, kal, ČTK, Právo

Související článkyEditovat

Literatura Editovat

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 601-604. 

Externí odkazyEditovat