Wikipedie

Bohuslav Fuchs

český architekt a urbanista
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Je nutno upravit (odstranit) subjektivní formulace v textu

Bohuslav Fuchs (24. března 1895 Všechovice – 18. září 1972 Brno) byl český architekt, urbanista a teoretik značného vlivu a evropského významu. Jeden z předních pionýrů moderního mezinárodního stylu. Svým vyspělým, časně moderním a mimořádně rozsáhlým dílem zásadně ovlivnil vývoj české architektury stejně jako zrání moderní architektury v mezinárodním kontextu.

prof. Ing. arch. Bohuslav Fuchs, DrSc.
Narození24. března 1895
Všechovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. září 1972 (ve věku 77 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníarchitekt, pedagog, učitel, urbanista, designér a vysokoškolský učitel
DětiKamil Fuchs
Alena Korvasová
Oceněnízasloužilý umělec (1966)
národní umělec (1968)
Pocta České komory architektů (2015)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Realizoval více než 150 staveb, z nichž některé, jako hotel Avion, pavilon města Brna a lázně Zábrdovice nebo termální koupaliště Zelená žába v Trenčianských Teplicích, se staly jedněmi ze stěžejních děl moderní epochy.

Život

editovat
 
Pavilon města Brna

Dětství a mládí 1895–1911

editovat

Bohuslav Fuchs se narodil ve Všechovicích na střední Moravě (Hranice na Moravě), v odlehlé obci, avšak na dohled hlavních továren pro slavné židle Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Jeho otec Augustin Fuchs měl na náměstí vedle kostela krámek se smíšeným zbožím

Byl obdařen mimořádným, přirozeným a komplexním talentem pro architekturu. Měl výtvarné cítění, výjimečnou prostorovou představivost a smysl pro harmonii. Nechyběla mu ovšem technická zodpovědnost. Nadání cílevědomě a účinně rozvíjel souběžně s oficiálním studiem. Několik málo let před tím bylo univerzitní studium pro architekty spíše výjimkou než pravidlem. Přes pomoc vynikajících učitelů byl Fuchs přesto v jádru „samoukem“.

Studia 1911–1919

editovat

Studoval nejprve na reálce v Holešově, která se ještě během jeho studií změnila na reálné gymnázium.[1] Kreativní sklony projevil již tam při vydávání studentského časopisu, za což byl ze studií vyloučen.[2][3] Začal se tedy učit zedníkem a posléze se stal žákem české Průmyslové školy stavební v Brně (1910–1915), během studií se zároveň i vyučil. Měl štěstí na mimořádné učitele – vynikající architekty Jaroslava Syřiště, J. Oplta a především Emila Králíka. Oficiální přípravu završil studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Kotěry (1916–1919), který jej osobně ke studiu vybral. Vyhnul se tím také službě na frontě a získal i náskok v profesní dráze[zdroj⁠?!].

Profil osobnosti

editovat

Motivace dosáhnout mimořádných výsledků byla ještě posílena touhou povznést se z jednoduchých poměrů rodiny a nesmírně rostla s nadcházejícími výzvami, přicházejícími s neopakovatelnými úkoly výstavby mladého státu po konci války. Nikdy za dlouhou dobu nebyly podmínky pro vznik a rozvoj velké architektury jako na sklonku I. světové války a v letech po jejím skončení. V Československu to byly dispozice, kulturní, společenské, politické, hospodářské, ale zejména demografické. V době, kdy se přirozeně střídaly pozice na čele společnosti, bylo mnoho mužů starších ročníků ještě vázáno na válečných frontách, dostala tedy příležitost přesně ona generační vrstva, ke které Fuchs náležel.

Fuchs byl koncentrovanou osobností. Nebyl nijak neomalený, ale pohotový, a z každé příležitosti bez zaváhání dokázal vytěžit maximum. Řečník byl neobratný, a tak se projev jeho vnitřního světa zcela usměrnil jen na architektonickou práci, která mu šla snadno od ruky. Jeho architektonické dílo budilo stále větší důvěru a bylo vícekrát ověřováno jako po všech stránkách spolehlivé. Byl vzdělaný a měl kreativní rozhled, ale pro nadbytek konkrétní projekční práce neměl čas a ani příležitost teoretické myšlení rozvinout do jiskrnější podoby.

Jako architekt – i když byl od podstaty zdrženlivý člověk – se veřejně angažoval, nejprve ve Spolku architektů v naději, že by mohl být výchozí platformou pro komoru architektů. Později byl československým delegátem v CIAM. V porovnání s Le Corbusierem ale nevyvíjel takovou ofenzivní společenskou činnost ku prospěchu modernismu.

Příchod do Brna

editovat
 
Masná burza

Fuchs přišel do Brna v roce 1923 díky perspektivě odborného místa ve stavebním a plánovacím oddělení Stavebního ředitelství města. Již v roce 1922 jej k účasti v konkurzu vybídl Jindřich Kumpošt. Brnu tehdy nezbývalo než mnoho stavět, a to skýtalo jedinečnou naději jisté realizace, ale také skoro žádné překážky modernímu trendu. Na tomto postu mu jako zaměstnanci byly automaticky přidělovány úkoly (Masná burza, Pavilon města Brna), které vešly do dějin architektury.

Soutěžení

editovat

I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný „proud“ přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.[zdroj⁠?!] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno[kým?], že se choval „fair play“.[zdroj⁠?!]

Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce, po obnově vysokých škol, profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně

Perzekuce

editovat
 
Hrob Bohuslava Fuchse

V prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl logicky povolán za profesora architektury na brněnskou Techniku, po nástupu komunistického režimu byla však jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů ubývalo, což se prohloubilo po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech. Fuchs byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen.

Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 25e/hr. 53

Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec v době, kdy si toto ocenění získalo na krátký čas společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě.

Dílo

editovat

Rané dílo

editovat

Ihned po studiích se jeho dílo rozvíjelo na profesionálním základě. Po absolutoriu se dostal ke dvěma velkým úkolům – návrhům horských hotelů – Klostermannovy a Masarykovy chaty, které se následně realizovaly. Byly to velké stavby v prostředí s tvrdým klimatem. Uvnitř byly koncipovány v principu moderně, i když s rustikálním povrchem, navenek měly ohleduplný výraz, rezonující s regionálními stavbami. Horské stavby dodnes nepřestavěny stojí.

Po epizodní koketerii s národním dekorativismem (vila Plhákových v Háji u Mohelnice) se Fuchs soustředil na profilaci vlastního architektonického výrazu, který se nezadržitelně blížil jak moderní formě, tak konstrukci a formování vnitřního prostoru. Měl za Le Corbusierem jen zcela nepatrnou prodlevu, a pouze letmo jej sledoval pohroužen v kultivaci vlastního díla vyvěrajícího z jeho originálních pohnutek a charakteru osobnosti. Klíčová je v tomto stadiu stavba ředitelství firmy Tauber v Bystřici pod Hostýnem.

Během těchto let (1922–1926) dozrála jeho tvorba na základě vlastní osobité cesty do plně moderní podoby. Byl tedy nejspíš částečně inspirován ranými projevy Le Corbusiera (od roku 1921) a holandskou architekturou – zejména počiny J. J. P. Ouda – přesto se nápadně demonstruje jeho vlastní cesta, nezaměnitelný charakter a „rukopis“. Během let 1923–1928 vznikla většina jeho klíčových děl, která vešla do dějin české architektury, např. Zemanova kavárna na Kolišti, Masná burza, hotel Avion, obřadní síň ústředního hřbitova v Brně Štýřicích, penzion Radun v Luhačovicích.

Doktríny vtělené v díle

editovat

Vstup Bohuslava Fuchse do odborného života nastal v mimořádně příznivou dobu. Vzápětí po studiu se mu zdařilo realizovat důležité stavby. Úkoly – také díky šťastné periodizaci – přicházely v mocném přívalu, takže mu ani nezbývalo dost času k rozvoji teoretických úvah a manifestačních doktrín. Mezi všemi pionýry moderní architektury tak byl v podstatě výjimkou. Ihned v raném období (1923–1926) realizoval několik staveb (ředitelství společnosti Tauber, Zemanovu kavárnu, Masnou burzu a obřadní síň Ústředního hřbitova), které byly nedocenitelnou posilou pro uplatnění moderní architektury, protože všechny tyto stavby byly po stavebně technické stránce velmi solidní. Nejméně dvě z nich si pořídila respektovaná veřejná autorita, což mělo pro legitimitu moderní (funkcionalistické) architektury také značný význam.

Urbanista

editovat

Stále živou je úvaha, zda byl Fuchs více urbanistou než architektem. Přes množství staveb, byl a cítil se především urbanistou. Byl s Kumpoštem jedním ze zakladatelů moderního urbanismu, regulačního a územního plánování. Tehdy urbanismus opustil metody monumentálního a především tvarového určování (regulování) a postupně uplatňoval a rozvíjel metody moderní komplexního fungovaní sídelního celku.

Výběr realizovaných staveb

editovat
Rok Název stavby Místo Obrázek Poznámka
1920 Klostermannova chata Modrava  
1921 Demlův dům Tasov  
1923 Rodinné domy Barvičova Brno-střed, Stránice
1923 Ředitelství firmy Tauber Bystřice pod Hostýnem
1924 Dům chudých Bystřice pod Hostýnem
1924 Sociální kolonie Dolnopolní Brno-Maloměřice
1924 Obecní škola Maloměřice Brno-Maloměřice
1924 Masná burza Brno, Trnitá  
1925 Šindlerův dům Korouhev
1925 Obřadní síň na Ústředním hřbitově Brno-střed, Štýřice   s Josefem Poláškem
1926 Nájemné domy Cihlářská Brno-střed, Veveří
1926 Pension Avion Luhačovice
1926 Hřbitov Všechovice, okres Přerov  
1927 Lázně Rybářská Brno-střed, Staré Brno
1927 Základní škola Křídlovická Brno-střed, Staré Brno (1. etapa na ulici Nádvorní)
1927 Vila Mlýnské nábřeží Brno-Maloměřice a Obřany  
1927 Penziony Radun/Viola/Iva Luhačovice  
1927 Sanatorium Dr. Kropáče Brno-střed, Veveří
1927 Hotel Passage/Slovan Brno-střed, Veveří  
1927 Vlastní dům Hvězdárenská Brno-Žabovřesky  
1927 Kolonie Nový dům Brno-Žabovřesky  
1927 Lázně Kopečná Brno-střed  
1927 Pavilon města Brna Brno-Pisárky, výstaviště  
1927 Hotel Avion Brno-střed  
1928 Pavilon svazu národních jednot Brno-Pisárky, výstaviště
1928 Pavilon městské plynárny a elektrárny Brno-Pisárky, výstaviště
1928 Přístavba rodinného domu Františka Vaňka Třebíč
1929 Měšťanská škola Kuřim Kuřim, ul. Komenského  
1929 Dětský domov Dagmar Brno-Žabovřesky  
1929 Adaptace prodejny Dresler Brno-střed
1929 Dům SME Přerov
1929 Moravská banka Brno-střed   s E. Wiesnerem
1929 Internát Vesna Brno-Pisárky  
1929 Městské lázně v Zábrdovicích Brno-Židenice, Brno-Zábrdovice  
1930 Masarykův studentský domov Brno-střed, Veveří  
1931 Městská spořitelna[4] Třebíč  
1931 Městská spořitelna Tišnov   s Jindřichem Kumpoštem
1931 Adaptace firmy Vaňura Brno
1931 Zotavovna Morava Tatranská Lomnica   s Karlem Ernstebergerem
1932 Vila Rudolfa Vršky Velká Bíteš čp. 64
1932 Hudební škola Ostrava-Vítkovice
1932 Obchodní dům Pešat Ostrava-Moravská Ostrava  
1934 Rodinný dům Františka a Milady Opavských Ostrava-Mariánské Hory  
1934 Sokol a kino Jihlava  
1934 Výstava Um. průmyslu Stockholm s Ladislavem Sutnarem
1935 Vila E.R. Mučednická Brno-Žabovřesky
1935 Rodinný dům L. Boudy Jihlava
1935 Nájemní dům (Z.R.) Bratislava
1935 Chata Na Stráži Valašské Klobouky
1935 Termální lázně Zelená Žába Trenčianské Teplice
1936 Městské lázně Uherské Hradiště  
1936 Štátne reálne gymnázium Turčianský Sv. Martin   s K. Šilingerom a L. Rado
1936 Vila Arnošta Löwita Heřmanův Městec
1936 Přístavba Slováckého muzea Uherské Hradiště
1936 Továrna Alpa Brno-Královo Pole  
1936 Vila Tesař na Hroznové ul. Brno-Pisárky  
1936 Památník Prokopa Diviše Přímětice  
1937 Zemské Vojenské Velitelství „Rohlík“ Brno-střed, Veveří  
1937 Nádražní pošta Brno-střed  
1938 Vila Filipa Prášila Uherské Hradiště
1938 Textilní dílny aka Skryje
1939 Vila A.V. Valašské Klobouky
1939 Rodinný dům Františka Albrechta Nové Město na Moravě
1940 obytné domy s malými byty Frenštát pod Radhoštěm
1940 Kallábův dětský domov Jemnice
1940 Hotel Vlčina Frenštát pod Radhoštěm
1941 Obytné domy Bojkovice
1941 Přístavba vily J. V. Ostravice
1941 Adaptace firmy Šerý Valašské Klobouky
1942 Nouzové domy Frenštát pod Radhoštěm
1942 Vodní elektrárna aka Skryje
1944 Letní dům J.L. Brno-Ivanovice
1945 Letní dům F.N. na přehradě Kozí Horka, Brno-Bystrc
1946 Adaptace rodinného domu M. Š. Všechovice
1946 Interiéry hotelu Vlčina Frenštát pod Radhoštěm
1946 Adaptace domu umění Brno-střed  
1947 Škola Brankovice
1947 Rekonstrukce kina Trenčianské Teplice
1948 Obytné domy MEZ Frenštát pod Radhoštěm
1948 Autobusové nádraží Brno-střed  
1952 Obytné domy Komárno
1952 Pomník Rudé armády Brno-střed s Vincencem Makovským a Antonínem Kurialem
1959 Pomník osvobození Svitavy s Jiřím Markem
1961 Palác šlechtičen – dvůr Brno-střed
1968 Vila A. Sovadiny Ostopovice
1968 Sídliště Jabloňová Brno-Medlánky s Kamilem Fuchsem
1969 Obchodní dům Dyje Znojmo   s Kamilem Fuchsem

Urbanistické dílo

editovat

Fuchsovo urbanistické dílo je podobně rozsáhlé jako soubor díla architektonického. Jeho zárodky spadají rovněž do počátku 20. let.

  • Soutěžní návrh Letné 1920
  • Soutěžní urbanistický návrh Klárova 1923
  • Regulační studie Černých Polí 1923
  • „Tangenta“ – soutěžní návrh regulace města Brna 1926–1927

Hlavní psané práce

editovat
  • Organizace obytného prostoru, Světozor 1929/82
  • Radíme státu jak ušetřit v Brně 15 mil. Kč, Index 1 1929/3
  • Pro další vývoj moderní architektury, Index 10 1938/9
  • Kompozice stavby měst. Brno 1953

Nábytek a detaily

editovat

Fuchs byl zejména pohroužen do navrhování staveb a urbanistických konceptů, což vázalo většinu jeho času. Přesto vytvořil i menší soubory svého nábytku – byl to však především nábytek do jeho staveb: vestavěné skříně, bufety a komody. Když to bylo nezbytné, Fuchs řešil s velkou přesností a určitostí i detaily. Vynikajícími kusy nábytku byly lavice pro nádražní poštu v Brně. Nepochybný význam má i trubkový nábytek navržený zejména pro lázeňské budovy a vyrobený v Bystřici pod Hostýnem.

Ohlasy a kritika

editovat

Již ke konci 20. let byl – jako jeden ze spolutvůrců moderní architektury – mezinárodně známou a respektovanou osobností. Prvním opravdovým (a velmi přejícím) kritikem byl Karel Teige. Posléze se přidali – ale jen letmými zmínkami – Henry-Russell Hitchcock, Philip Johnson[5] a J. G. Watjes. Časem mezinárodní reflexe zeslábly,[6] především z důvodů domácích vnitrospolečenských zvratů a zakrnělé domácí publicity. Jenom částečně mohla napravit tento stav na mezinárodní úrovni snaha Borise Podreccy, Friedricha Kurrenta, Vladimíra Šlapety a Mihály Kubinszkeho od poloviny 60. do poloviny 80. let.

Vliv

editovat

Fuchs měl ve své době značný vliv na rozvoj a přijetí moderní architektury širší společností. Již v první polovině 20. let dokázal dát většině výrazně moderních a progresivních projektů mimořádně solidní stavební kvalitu, takže se staly věrohodným způsobem stavění. Tím, že dostal jako zaměstnanec městské kanceláře za úkol navrhnout klíčové stavby ve středobodu veřejného života (obřadní síň, masná burza, pavilon m. Brna), dodal moderní architektuře vůbec – v celosvětovém kontextu – punc věrohodnosti, spolehlivosti; a završilo to vítěznou dráhu jejího vývoje. Především zde je jeho nezaměnitelný mezinárodní význam.

Poválečná kariéra

editovat

Konec války zastihl Fuchse již jako padesátiletého muže. V prvních letech přišly zajímavé úkoly, které byly spojeny s obnovou vybombardovaných staveb. Nejlepším činem tohoto období je přestavba Domu umění, kterému hrozila po vybombardování zkáza. Důležitým krokem byl návrh autobusového nádraží s futuristickou odbavovací halou. Realizovány byly jen střechy nad prvním nástupištěm, jejich tvar navrhl společně s konstruktérem Konrádem Hrubanem.

Výstavy

editovat
  • Ostrava 1933
  • Praha 1934
  • Brno 1955
  • Bystřice pod Hostýnem 1992
  • Brno 1995 – Dům umění
  • Berlín 1995 (Kudělka/Kudělková)
  • Vídeň 2010 – Architektur im Ringturm (7. 12. 2010 – 18. 3. 2011)
  • Brno 2015 – Galerie Architektury (10. 11. 2015 – 4. 12. 2015)
  • Praha 2016 – Galerie Jaroslava Fragnera (8. 6. 2016 –)

Pomníky

editovat
 
Památník Bohuslava Fuchse v Brně
  • památník na křižovatce ulic Lipová a Neumannova
  • pamětní deska na rodném domě ve Všechovicích
  • pomník na Ústředním hřbitově v Brně
  • busta na VUT (v přípravě)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov – historie Historie, Gymnázium Holešov
  2. ↑ Sdělení pochází z ústního zdroje: Bedřich Rozehnal Janu Sapákovi, počátkem 80. let
  3. ↑ Česká televize. Kalendárium [online]. 2007 [cit. 2011-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-21. 
  4. ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 12. 
  5. ↑ Henry Russell Hitchcock, Philip Johnson. The International Style. W. W. Norton & Company, 1997. ISBN 0-393-31518-5
  6. ↑ Kenneth Frampton: Modern architecture – a critical history, New York London, 1980 s. 250 ISBN 0-500-20173-0

Literatura

editovat
  • SAPÁK, Jan; STILLER, Adolf. Bohuslav Fuchs – Architekt der Tschechische Avantgarde. Wien: Müri Salzmann, 2010. ISBN 978-3-9901403-1-4
  • KUBINSZKY, Mihaly. Bohuslav Fuchs. Budapešť, Berlín, 1986.
  • CRHONEK, Iloš. Architekt Bohuslav Fuchs – Celoživotní dílo. Brno: Petrov, 1995. 197 s. ISBN 80-85247-62-3
  • ŠLAPETA, Vladimír. Brnon Funtionalistit. Helsinki: Alvar Aalto Museum, 1983.
  • KUDĚLKA, Zdeněk. Bohuslav Fuchs. Praha, 1966.
  • ROSSMANN, Zdeněk. Architekt Bohuslav Fuchs. Basilej, 1933.
  • ŠLAPETA, Vladimír. Fuchs Bohuslav In: Macmillan Encyclopedia of Architects. Svazek 2. New York: The Free Press, s. 121–122.
  • YORK, F. R. S. Modernisme in Brünn: The Work of Bohuslav Fuchs. Building, 1932. No. 330.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohuslav_Fuchs&oldid=24195177“