Otevřít hlavní menu

Emil Králík (21. února 1880, Praha[1]26. června 1946, Praha[2][p 1]) byl český architekt a vysokoškolský pedagog.

Prof. Ing. arch. Emil Králík
Emil Králík
Emil Králík
Narození 21. února 1880
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. června 1946 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině kontrolora městské spořitelny Alfreda Králíka (1843–1919) a jeho manželky Marie, rozené Cechnerové (1856–??).[1] Byl prostřední ze tří dětí, bratr Alfred se stal okresním soudcem v Hořovicích.[3]

V letech 1900–1904 studoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze, kde byl jeho učitelem architekt a restaurátor Josef Schulz. Následně působil jako asistent profesora Jana Kouly v Ústavu architektonického a uměleckého kreslení (součást ČVŠT). Od roku 1905 pracoval dva roky v ateliéru Antonína Balšánka a Osvalda Polívky, autorů pražského Obecního domu. Roku 1907 Prahu opustil a působil tři roky jako pedagog na České vyšší průmyslové škole v Brně.[3]

V roce 1910 skončil s pedagogickou činností a věnoval se pouze architektuře.

V roce 1920 se Králík stal společně s Karlem Hugem Kepkou profesorem právě vznikajícího oboru architektury České vysoké školy technické v Brně, kde vyučoval architektonické a ornamentální kreslení. Pod jeho vedením zde vystudovalo mnoho brněnských funkcionalistických architektů, například Jindřich Kumpošt. Během svého působení na brněnské technice byl dvakrát zvolen děkanem odboru architektury a pozemního stavitelství (1923–1924 a 1933–1934). I během svého působení na vysoké škole se věnoval architektuře a účastnil se i zahraničních soutěží. Inspiraci pro svou tvorbu získával také při cestování po Evropě a severní Africe.

Jeho tvorba byla zpočátku silně ovlivněna secesí a vídeňskou modernou, ve dvacátých letech 20. století se přiklonil k moderní architektuře. Králík byl v roce 1922 spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců v Brně, o dva roky později se stal prvním předsedou brněnského klubu architektů. V roce 1927 byl jmenován prováděcím architektem při výstavbě areálu brněnského výstaviště, kde realizoval urbanistický návrh pražského architekta Jana Kalouse a sám pro výstaviště navrhl biograf s kavárnou.

Po uzavření vysokých škol během druhé světové války se věnoval pouze umělecké činnosti, roku 1941 hostila Praha i Brno výstavu jeho kreseb a akvarelů označovaných jako novodobý impresionismus. Od roku 1942 byl nacisty vězněn ve svatobořickém internačním táboře, odkud se vrátil těžce nemocný až po skončení války.[4] Zemřel 26. června 1946 v Praze, pochován je v Brně.[2][4]

Rodinný životEditovat

Dne 21. října 1911 se v Brně oženil s Boženou Stránskou.[5] Manželé Králíkovi měli dvě děti.[4]

Významná dílaEditovat

Nerealizované projektyEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Některé zdroje mylně uvádí, že Emil Králík zemřel v Brně.

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených, sv. Štěpán, 1879-1882, snímek 92, Záznam o narození a křtu
  2. a b Úmrtí. Rudé právo. 29. 6. 1946, s. 6. Dostupné online. 
  3. a b Soupis pražských obyvatel, Králík Alfred, 1843
  4. a b c Internetová encyklopedie dějin Brna: Emil Králík
  5. Matrika oddaných, Brno sv. Jakub, 1907-1920, snímek 105

Externí odkazyEditovat

  • DVOŘÁK, Kamil. Emil Králík [online]. Archiweb.cz [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. (česky) 
  • Brněnský architektonický manuál - Emil Králík [online]. ViaAurea s.r.o. [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. (česky)