Menhartice

obec v okrese Třebíč v Kraji Vysočina
Tento článek je o obci na Moravskobudějovicku. O zaniklé obci v okrese Chomutov pojednává článek Menhartice (Křimov).

Obec Menhartice (niem. Meinhardsdorf, dříve též Meinhorticz, Menhartycz, Menharticze, Menhartitz, Manhartitz[3]) se nachází v okrese Třebíč v kraji Vysočina, 3 km na jih od Jemnice. Žije zde 128[1] obyvatel.

Menhartice
Centrum Menhartic
Centrum Menhartic
Znak obce MenharticeVlajka obce Menhartice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 545031
Pověřená obecJemnice
Obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel128 (2022)[1]
Rozloha4,74 km²
Katastrální územíMenhartice
Nadmořská výška485 m n. m.
PSČ675 31
Počet domů48 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduMenhartice 5
67531 Jemnice
menhartice@seznam.cz
StarostaKarel Niederhafner
Oficiální web: www.menhartice.cz
Menhartice
Menhartice
Další údaje
Kód obce545031
Kód části obce93041
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menhartice se nachází 3 km jihozápadně od Jemnice, protéká jí Bělčovický potok a prochází jí silnice z Jemnice do Dešné.[3]

Sousedními obcemi sídla jsou Dešná, Lovčovice, Radotice, Jemnice a Pálovice.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312, kdy se objevuje při obdarování oslavanského kláštera.[4] Dle jiných zdrojů jsou poprvé písemně zmíněny v roce 1349, roku 1370 měly být v majetku Smila z Police, kdy ten je prodal Ondřejovi z Menhartic.[3] Mezi lety 1392 a 1412 v obci stála tvrz.[5] Nedaleko obce se nacházela vesnice Krajovice s tvrzí, ta je poprvé písemně zmíněna v roce 1409, tvrz i vesnice zanikly v době česko-uherských válek.[6]

Roku 1398 odkoupil vesnici Kunš z Lovčovic, dalším majitelem byl v roce 1466 Machna a pak v roce 1484 Václav z Menhartic, ten v roce 1511 prodal Menhartice Mikulášovi a Volfovi z Nové Vsi. V roce 1602 pak zakoupili Menhartice poručníci dětí Tasova Meziříčského a Menhartice se staly součástí jemnického panství.[3]

V roce 1609 pak Kateřina Mezičíčská prodala jemnické panství Zikmundovi z Tiefenbachu, v roce 1617 pak panství získal Jindřich Zahrádecký ze Zahrádek a ten pak v rámci stavovského povstání poprosil o odpuštění u císaře a majetky mu tak nebyly zabaveny. V roce 1627 Jindřich Zahrádecký zemřel a zadlužené panství podědily jeho děti. V roce 1628 získal panství Fridrich Jankovský z Vlašimi, Jankovští z Vlašimi vlastnili město až do roku 1736, kdy zemřel Maximilián Arnošt Jankovský bez dědice a tak v roce 1755 získal panství Maximilián Daun. Daunové drželi panství až do roku 1815, kdy je získal Jan Filip Stadion, v roce 1826 pak panství odkoupila Marie Terezie Trauttmansdorfová, roku 1841 pak panství zakoupil Alfons Pallavicini, kdy v majetku rodiny Pallavicini bylo panství až do roku 1849.[7]

V roce 1911 byla založena škola, ta byla zrušena v roce 1966. Roku 1924 byla ve vsi založena Domovina, v roce 1938 byla vesnice elektrifikována. Po skončení druhé světové války bylo v obci roku 1951 založeno JZD, to se však hned roku 1953 rozpadlo, ale v roce 1957 bylo znovu založeno a následně v roce 1966 se sloučilo s JZD Lovčovice a pak v roce 1975 s JZD Bačkovice-Radotice a JZD Pálovice. V roce 1991 se JZD privatizovalo na Zemědělské družstvo Menhartice.[3]

V roce 2017 byla schválena dotace kraje Vysočina pro udržení malých obchodů ve vesnici, Menhartice byly jednou z podpořených obcí.[8] Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení znaku a vlajky obce.[9]

Do roku 1849 patřily Menhartice do jemnického panství, od roku 1850 patřily do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, pak od roku 1949[3] do okresu Dačice a od roku 1960 do okresu Třebíč. Mezi lety 1967 a 1980 patřily Menhartice pod Menhartice-Lovčovice a mezi lety 1980 a 1992 byla obec začleněna pod Jemnici, následně se obec osamostatnila.[10]

Vývoj počtu obyvatel Menhartic[11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 210 201 203 225 233 253 233 198 175 140 163 146 162

PolitikaEditovat

Od roku 2014 do roku 2018 byla starostou obce Božena Gliganičová, od roku 2018 tuto funkci zastává Karel Niederhafner.

Volby do poslanecké sněmovnyEditovat

Volby do PSP ČR v obci Menhartice
2006[12] 2010[13] 2013[14] 2017[15] 2021[16]
1. KDU-ČSL (30.58 %) ČSSD (20.28 %) KSČM (18.33 %) ANO (27.39 %) ANO (34.93 %)
2. ČSSD (24.7 %) VV (17.39 %) ČSSD (16.66 %) KDU-ČSL (17.8 %) SPOLU (31.32 %)
3. KSČM (17.64 %) TOP 09 (17.39 %) ANO 2011 (15.0 %) SPD (15.06 %) SPD (8.43 %)
účast 72.03 % (85 z 118) 60.87 % (70 z 115) 54.46 % (61 z 112) 66.67 % (74 z 111) 69.17 % (83 z 120)

Volby do krajského zastupitelstvaEditovat

Volby do krajského zastupitelstva v obci Menhartice
2008[17] 2012[18] 2016[19] 2020[20]
1. KDU-ČSL (29.68 %) KDU-ČSL (27.65 %) STO (25.0 %) KDU-ČSL (35.0 %)
2. ČSSD (26.56 %) KSČM (21.27 %) KDU-ČSL (23.07 %) ANO (25.0 %)
3. KSČM (17.18 %) ČSSD (14.89 %) SPD + SPO (13.46 %) Piráti (15.0 %)
účast 55.65 % (64 z 115) 44.64 % (50 z 112) 46.55 % (54 z 116) 37.84 % (42 z 111)

Prezidentské volbyEditovat

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (17 hlasů), druhé místo obsadil Vladimír Franz (14 hlasů) a třetí místo obsadil Jan Fischer (11 hlasů). Volební účast byla 67.86 %, tj. 76 ze 112 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (43 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (29 hlasů). Volební účast byla 65.45 %, tj. 72 ze 110 oprávněných voličů.[21]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (30 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (18 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (14 hlasů). Volební účast byla 68.47 %, tj. 76 ze 111 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (46 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (31 hlasů). Volební účast byla 71.30 %, tj. 77 ze 108 oprávněných voličů.[22]

PamětihodnostiEditovat

OsobnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b c d e f NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1.. vyd. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 762–764. 
  4. Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno (1225-1748) 1312 VIII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z, král Jan potvrzuje darování Isoldy (Ysaldis abbatissa monasterii de Osla), choti Matěje z Fulštejna (ab Izaldi consorte Mathei de Fullenstein)
  5. NOVOTNÁ, Iva. Vybraná opevněná sídla nižší šlechty na jihozápadní Moravě. Brno, 2007 [cit. 2021-05-17]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav Klíma. s. 124. Dostupné online.
  6. NOVOTNÁ, Iva. Vybraná opevněná sídla nižší šlechty na jihozápadní Moravě. Brno, 2007 [cit. 2021-05-17]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohuslav Klíma. s. 123. Dostupné online.
  7. NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1.. vyd. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 693–701. 
  8. CAHA, Stanislav. Zachrání obchůdky dotace?. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-09-14 [cit. 2017-09-15]. Dostupné online. 
  9. Usnesení č. 42, Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 6. schůze ze dne 25. dubna 2018 k návrhu na udělení znaků a vlajek. [cit. 2018-05-12]. Dostupné online.
  10. ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 178. 
  11. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 
  12. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  13. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  14. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  15. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  16. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  17. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  18. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  19. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  20. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  21. Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  22. Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat