Otevřít hlavní menu

Josef Stanislav Menšík

český spisovatel

Josef Stanislav Menšík (asi 1811?6. února 1862 Brno[1][2][3]) byl český spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel.

Josef Stanislav Menšík
Narození 1811
Úmrtí 6. února 1863 (ve věku 51–52 let)
Brno
Povolání spisovatel
Národnost Češi
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Kdy a kde se Menšík narodil není známo. Své dětství a mládí prožil v Jemnici, kam se před rokem 1814 se svými rodiči přistěhoval.[4] K městu přilnul a v titulatuře svých spisů používá přídomek „měšťan jemnický“. Byl pravděpodobně nejstarším synem krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové.

Základní vzdělání získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Život Menšíka je až do konce roku 1848, kdy se vrátil zpět do Jemnice a stal se obecním písařem, zahalen tajemstvím. Fakticky nevíme, kde žil ani co dělal. Víme však, že byl třikrát ženatý, když potřetí se oženil v roce 1850. Manželkou se stala Františka, dcera zemřelého mistra řeznického mistra Jakuba Sušického.

Menšík byl známou osobností moravského národního hnutí 19. století. Počátky těchto jeho aktivit spadají do roku 1849, kdy měl velký podíl na založení prvního vlasteneckého spolku ve městě s názvem „Čtenářská jednota sv. Víta v Jemnici“. Krátký čas mu i předsedal. Na základě jeho pozvání o rok později Beneš Metod Kulda, který v té době působil jako kaplan ve Starém Hobzí, přednesl o pouti sv. Víta k věřícím kázání. Podle pamětníků mnozí „účastníci mše ponejprv slyšeli jadrnou promluvu v mateřském jazyce“, v níž je kazatel nabádal, aby měli v úctě jazyk předků a milovali drahou vlast. Tím ale spolupráce obou buditelů nekončí. Později (roku 1856) Kulda upravil a vydal pohádky a pověsti, které Menšík sebral v okolí Jemnice.

Radnice města v té době byla v německých rukách a aktivity tohoto druhu patrně nebyly některým příslušníkům tehdejší jemnické maloměstské společnosti po chuti. Proto se v roce 1854 se stěhuje do Brna, kde přijal místo úředníka na moravském místodržitelství. Je však činný i v Matici moravské a přispívá do Moravských novin.

Menšík není jen pravidelným dopisovatelem do novin, ale má i spisovatelské, lépe řečeno sběratelské, ambice – sbírá a sepisuje lidové pohádky a pověsti. Na rozdíl od jiných buditelů, např. Erbena nebo Němcové, je nebeletrizoval, ale jen dokumentárně reprodukoval. Celkem sebral a následně vydal 125 pohádek, pověstí, vyprávění a bajek a další desítky jich nebyly zpracovány a zůstaly jen v poznámkách.

Menšík měl široké a rozmanité zájmy hospodářské, dobročinné, kulturní a vlastivědné. Lze ocenit i jeho humánní přístup ke zvířatům včetně jeho podílu na založení spolků bojujících na Moravě organizovaně proti týrání zvířat. Tato přemíra osobních zálib mu zřejmě bránila v některé oblasti výrazněji vyniknout.

DíloEditovat

  • Moravské národní pohádky a pověsti z okolí jemnického (1856)
  • Moravské národní pohádky a pověsti (1862)
  • Minulost a přítomnost města Jemnice [5]

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. jindy je uváděno datum úmrtí 6. února 1863 nebo 6. února 1869
  3. oznámení o úmrtí J.S.Menšíka, Opavský besedník, roč.1 1861-62 č.50 str.397
  4. Jeho bratr Jan Nepomuk se již v Jemnici narodil, a to 2.4.1814.
  5. Rukopis, ve kterém rok po roce zaznamenává události vztahující se k historii města Jemnice, o kterých získal nějaký materiál.

ZdrojeEditovat

Externí odkazyEditovat