Otevřít hlavní menu

Kostníky

obec v okrese Třebíč v Kraji Vysočina

Kostníky (německy Gössling, 2. pád do Kostník, 6. pád v Kostníkách), jsou obec v okrese Třebíč, asi 7 km na jihovýchod od Jemnice. Žije zde 200[1] obyvatel.

Kostníky
Obecní úřad v Kostníkách
Obecní úřad v Kostníkách
Znak obce KostníkyVlajka obce Kostníky
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0634 590894
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Obec s rozšířenou působností Moravské Budějovice
Pověřená obec Jemnice
Historická země Morava
Katastrální území Kostníky
Katastrální výměra 12,97 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 200 (2019)[1]
Nadmořská výška 452 m n. m.
PSČ 675 34
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Kostníky 29
675 32 Třebelovice
Starosta Jan Nekula
Oficiální web: www.kostniky.cz
E-mail: ou.kostniky@quick.cz
Kostníky
Kostníky
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sousedními obcemi sídla jsou Dešov, Korolupy, Lubnice, Vysočany, Slavíkovice, Kdousov, Hornice, Jemnice, Jiratice a Police.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vladyckém rodu erbu srnčí hlavy[2] na vsi je datována rokem 1345, kdy je na zdejší tvrzi připomínán Filip z Kostník. Filip tehdy obdržel od Čeňka z Bítova 100 hřiven a ves Malý Dešov. V roce 1348 udělil markrabě Karel ves Kostníky spolu s dalším zbožím Jindřichovi z Waldsee lénem.[3] Filipovou chotí byla Eliška, z dětí je připomínán Jan a Kateřina a Filipova sestra Eliška.[4]

Filip uskutečnil během svého života několik majetkových transakcí: v roce 1353 se Střeznou z Němčic, vdovou po Hojníkovi, v Kyjovicích s Mikulášem z Kyjovic, roku 1354 s Markétou, vdovou po Čižkrajovi z Dubňan, roku 1356 s Filipem z Menhartic. V roce 1358 odstoupil své sestře Elišce / Elsbeth dvůr v Hornicích, od Hanuše z Dunajovic a Sbora z Plavče zakoupil majetky v Psářích, kde pak v roce 1371 přikoupil od Mikeše z Plavče dvůr s lesy a roku 1376 tam zapsal Jenišovi z Tikovic a jeho ženě Kateřině na sedmi lánech pět kop úroku. V roce 1369 zakoupil od Janka řečeného Hrb ves Hornice, kde později v roce 1377 zapsal svému zeti Mikuláši / Niklasovi z Jemnice a jeho choti Střezně 90 hřiven věna. Toho roku také zapsal na Němčicích věno sestře Elišce, manželce Jindřicha z Kostník. V roce 1378 zapsal na Němčicích věno své choti Elišce a ponechal si ve vsi tvrz a vinici. V roce 1374 vystupoval jako ručitel Ješka z Horek při půjčce od markraběte Jana Jindřicha. Měl syna Jana z Kostník a dceru Kateřinu, manželku Jeniše z Tikovic.[4][5]

V roce 1372 se po vsi psal Arkleb z Kostník (erbu srnčí hlavy) a ve stejném roce také Hartleb z Kostník, který obdržel od markraběte Jana Jindřicha odměnou za své služby lénem ves Osmoruby (zaniklá ves u Police, nyní pomístní jméno po bývalé polní trati).[6] Syn Jan z Kostník se připomíná roku 1381, kdy prodal Lickovi z Lulče dvě alodia v Psářích. Jeho sestra Kateřina přijala Jana roku 1381 na spolek a v roce 1385 odkoupil od Viléma Babky z Police v Pravicích tvrz s osmi lány a podsedkem, tento majetek pak odprodal Přibíkovi z Pravic. Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. Své choti nejprve zapsal v Kostníkách na dvoře, lese, mlýně a příslušenství 200 kop (opravil později na 120 kop) a v roce 1390 věno v Polici, které činilo 80 kop na tvrzi, dvou poplužích, třech rybnících a lesu. V roce 1409 se spolčil s Pelhřimem z Police[7] a při sporu Pelhřima s knězem Pavlem ze Studené byl jeho poručníkem.[8][4]

Po smrti Doroty se stala druhou Janovou manželkou Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. S Kateřinou, vdovou po Albrechtu, a také s Eliškou z Hradce se roku 1407 o její věno soudil, svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic a svého švagra Pelhřima z Police. V roce 1410 se musel o věno své druhé manželky soudit znovu, tentokrát s Milotou z Heršic, jejím nevlastním bratrem.[9] Stejnojmenný syn Jan z Kostník se stal dědicem také polického majetku, který v roce 1437 odprodal (tvrz a ves Polici, dvě popluží a tři rybníky) Adamovi z Bačkovic.[10][4]

V roce 1446 a 1448 se po Kostníkách psal Artleb (či Arkleb).[11] V roce 1453 a 1464 je připomínán Bernhard z Kostník a Čeněk z Hobzí v příbuzenském stavu. Podle Augusta Sedláčka měl Bernard za manželku Čeňkovu sestru. Markéta z Kostník, dcera Bernardova, tak měla přes jeho manželku původ z Hobzí. Jejím chotěm byl Mikuláš z Hobzí na Chotěticích.[12] V roce 1488 uvádí August Sedláček ještě Jana z Kostník (erbu srnčí hlavy).[13] Urbář landštejnského panství uvádí, že tvrz v Kostníkách byla s veškerým příslušenstvím manstvím hradu Frejštejna. V roce 1493 patřilo zdejších pět a půl lánu k hradu Cornštejnu. V roce 1498 přikoupil ves s tvrzí majitel Police Hynek z Bačkovic a v roce 1500 i lány patřící k Cornštejnu. Kostníky se tak staly na dlouhou dobu součástí polického panství.[14]

PamátkyEditovat

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel Kostník[15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 339 335 330 367 343 351 362 264 270 276 262 215 226

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 109; SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 209.
  3. CDM VII, s. 574-575, č. 791.
  4. a b c d Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce
  5. ZDB II, s. 17, č. 78; ZDB III, s. 21, č. 13; s. 24, č. 61; s. 28, č. 160; s. 32, č. 216; s. 33, č. 300; s. 34, č. 309; s. 34, č. 312; s. 34, č. 324-325; ZDB V, s. 80, č. 162; s. 88, č. 358; ZDB VI, s. 116, č. 297; s. 117, č. 300; s. 127, č. 494; s. 131, č. 546; s. 145, č. 792; s. 147, č. 826; CDM X, s. 251-252, č. 238.
  6. CDM X, s. 169, č. 143.
  7. ZDB VI, s. 145, č. 792; s. 147, č. 826; ZDB VII, s. 163, č. 203; s. 164, č. 205; s. 190, č. 718; ZDB X, s. 286, č. 6.
  8. LCS II, s. 260, č. 1057.
  9. LCS II, s. 82, č. 318; s. 83, č. 319; LCS II, s. 203-204, č. 890.
  10. ZDB XII, s. 337, č. 166.
  11. Gregor Wolny: Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert, III. Band, Znaimer Kreis, 1837
  12. Sedláček, August: Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův, V Praze: Královská česká společnost nauk, 1914, s. 63
  13. Sedláček August: Staré rodiny na Moravě, III. oddělení, s. 296
  14. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 482, také ZEMEK, M.–HOSÁK, L.: c. d., s. 122., NEKUDA, V.–UNGER, J.: c. d., s. 153.; NEKUDA, V.–UNGER, J.: c. d., s. 156.; ZEMEK, M.–HOSÁK, L.: c. d., s. 125
  15. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 

LiteraturaEditovat

  • ČERNÝ Jiří: Poutní místa jihozápadní Moravy. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti, Pelhřimov 2005.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat