Dinosauři

(přesměrováno z Dinosaurus)
Další významy jsou uvedeny na stránce Dinosaurus (rozcestník).

Dinosauři (z řec. δεινός – deinos + σαῦρος – sauros = „strašný ještěr“, někdy překládáno „hrozný plaz“) jsou skupina živočichů tradičně řazená mezi plazy, která dominovala živočišné říši na suché zemi přes 134 milionů[1] let v období druhohor (zejména v jurské a křídové periodě, asi před 201 až 66 miliony let). Dle současné systematiky jsou ptáci jedinou žijící skupinou dinosaurů.[2] Dinosauři se objevili ve středním nebo na počátku svrchního triasu (po permském vymírání) asi před 250 až 235 miliony let[3][4][5] a vyhynuli (kromě jedné větve – ptáků) před 66,0 miliony let v rámci vymírání na konci křídy.[6] Jejich evoluční radiace byla velmi rychlá.[7][8]

Jak číst taxoboxDinosauři
Stratigrafický výskyt: Střední trias až současnost (ptáci) (asi před 235–0 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Montáž fosilií šesti různých dinosaurů, zachycující různorodost této skupiny
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída sauropsidi (Sauropsida)
Podtřída diapsidi (Diapsida)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Owen, 1842
Podřazené taxony
Některá data mohou pocházet z datové položky.

EvoluceEditovat

Sesterskou skupinou dinosaurů je čeleď Silesauridae, jejíž zástupci prokazatelně existovali již v období středního triasu, asi před 247 až 242 miliony let. Protože s dinosaury měli společného vývojového předka, je prakticky jisté, že nejstarší dinosauři museli existovat již v této době.[9] Fosilie nejstarších forem diapsidních plazů, kteří by již mohli být dinosaury v pravém smyslu, pocházejí z doby před asi 245 až 235 miliony let. První dinosauři se pravděpodobně vyvinuli na pevninách jižního superkontinentu Gondwany[10] (téměř s jistotou to bylo na jihu dnešní Jižní Ameriky)[11] a k jejich evolučnímu rozkvětu došlo poprvé v době před asi 234 až 232 miliony let v souvislosti s obdobím výrazného zvýšení vlhkosti klimatu (tzv. Karnská pluviální epizoda).[12][13][14][15] Tato událost zřejmě způsobila rychlé vystřídání vlhkého a suchého klimatu s vysokými teplotami, kterému se nejlépe přizpůsobili právě tehdejší vývojově primitivní dinosauři.[16] Vznik dinosaurů na území současné Jižní Ameriky je ale některými badateli zpochybňováno.[17] Evoluce dinosaurů byla relativně rychlá a k výrazným morfologickým a anatomickým změnám v rámci jednotlivých vývojových linií docházelo poměrně často.[18]

Značný vliv na šíření a vývoj dinosaurů měla v počátcích jejich evoluce úroveň hladiny moří a oceánů, která v období pozdního triasu výrazně kolísala a střídavě zaplavovala a odhalovala pevninské mosty a další spojení s jinými oblastmi potenciálního výskytu.[19]

Definice a významEditovat

Veškeré informace o druhohorních dinosaurech dnes máme k dispozici pouze ze zachovaných fosilií. Ptáci jsou ve skutečnosti pokračovatelé evoluční linie plazopánvých dinosaurů (teropodů, což byli obvykle masožraví dinosauři, kteří chodili po dvou a vykazovali ptačí anatomické znaky. Jednalo se například o duté kosti, plicní vaky, esovité krky a často i peří jako tělesný pokryv, jak v posledních dvaceti letech dokázaly intenzivní výzkumy. Podle některých paleontologů (Robert T. Bakker, John Ostrom, Jacques Gauthier atd.) jsou pak ptáci přímo malí, agilní dinosauři (důkazem pro tuto teorii je třeba objev opeřených dinosaurů v oblasti Liao-ning i jinde). Proto navrhli vyčlenit dinosaury úplně ze třídy Reptilia (plazi) a zahrnout je společně s ptáky do nové třídy Dinosauria. Každopádně jde však o monofyletickou skupinu se společným předkem. Dinosauři jsou každopádně přirozenou skupinou vývojově velmi úspěšných obratlovců.[20]

Dnes již je však důležitější kladistika nežli přesné určování vnějších taxonových kategorií, proto se touto problematikou zabývá jen málokdo. Za dinosaura je podle definice považován jakýkoliv živočich, který je přímým potomkem posledního společného předka iguanodonamegalosaura (někdy se také pro tento účel „využívá“ známějších rodů TyrannosaurusTriceratops).

Evoluční významEditovat

Dinosauři patří mezi nejúspěšnější skupiny suchozemských obratlovců v dějinách života na Zemi. Zcela dominovali suchozemským ekosystémům v období jury a křídy, tedy celkem asi 134 milionů let. V době jejich existence nedosáhl žádný jiný suchozemský živočich (s výjimkou sladkovodních krokodýlů a ptakoještěrů) rozměrů přesahujících velikost jezevce.[21] Na druhou stranu je však pravdou, že jakkoliv byli dinosauři v druhohorních terestrických ekosystémech významní, nebyli zdaleka jedinými početnými a diverzifikovanými organismy tohoto období. Velmi hojní byli i mnozí další plazi, kostnaté ryby, hmyz apod.[22] Je nicméně pravděpodobné, že pokud by dinosauři na konci křídy před 66 miliony let nevyhynuli, savci by se evolučně rozvíjeli pomaleji a člověk by se možná objevil až mnohem později (pokud vůbec). Přesto jsou dosud dinosauři v mnoha ohledech vnímáni jako symbol čehosi zpátečnického a neschopného změny (například pojem „politický dinosaurus“). Takový pohled je však nesprávný a zcela absurdní.[23]

CharakteristikaEditovat

 
Carcharodontosaurus, jeden z obřích teropodních dinosaurů.

Dinosauři patří mezi diapsidní živočichy – mají dva spánkové otvory na upevnění žvýkacích svalů. Dalším typickým znakem, který odlišuje dinosaury od většiny ostatních plazů, je postavení končetin. Specialitou je tzv. čtvrtý trochanter, sloužící k upnutí mohutných kaudofemorálních svalů. Ty pomáhaly při pohybu zadních končetin, které stahovaly dozadu.[24] U současných plazů jsou končetiny postaveny směrem do stran (např. krokodýli), zatímco dinosauří končetiny směřují přímo pod tělo (jako u savců). Přední končetiny byly obvykle kratší než zadní. Další významný znak je zvláštní stavba zadních končetin. Stehenní kost byla opatřena kulovitou hlavicí, která zapadala do pánevní jamky a umožňovala svislé umístění končetiny. Lýtková kost (fibula) byla na vnější straně mnohem tenčí než holenní kost (tibia) na straně vnitřní. Kyčelní jamka (acetabulum) byla charakteristicky perforovaná.[25] Speciální anatomická stavba kyčelního kloubu umožnila sauropodům i teropodům dosáhnout gigantických rozměrů.[26] Histologickým rozborem fosilních kostí bylo zjištěno, že také dinosauři měli meziobratlové ploténky.[27] K osifikaci křížových (sakrálních) kostí docházelo u dinosaurů už v počátcích jejich evolučního vývoje, jak ukázaly objevy z Brazílie (pozdně triasové souvrství Candelária).[28]

Dinosauři měli zuby zasazeny v jamkách, podobně jako krokodýli, u plazů vyrůstají zuby přímo z čelistní kosti. Dinosauří páteř byla tvořena různým počtem obratlů, které byly mnohdy duté a vyplněné vzdušnými vaky (plazopánví). Žebra byla připojena dvěma kloubními hlavicemi.

Stejně jako ostatní plazi byli dinosauři vejcorodí (přestože se již objevily teorie o živorodosti některých druhů). Jejich vejce však byla původně kožovitá,[29] ale později měla pevnou skořápku inkrustovanou minerálními látkami, podobně jako vejce dnešních ptáků.

Výzkum L. Witmera z roku 2008 prokázal, že většina dinosaurů měla zřejmě odlehčené lebky a ty byly do značné míry vyplněné vzdušnými dutinami.[30] Výzkum z roku 2018 dokládá, že výrazné změny na pánevních kostech některých skupin dinosaurů (například maniraptorů a ptakopánvých) souvisejí zejména s dýchacím systémem a nikoliv s přechodem k herbivorii, jak se mnozí paleontologové domnívali dříve.[31]

PeříEditovat

Kůže zejména teropodních dinosaurů byla často pokrytá peřím nebo proto-peřím[32] a ti dinosauři, kteří v evoluci o peří přišli, měli tlustou kůži podobně jako dnešní sloni. U některých druhů, zejména velkých býložravců, se vyvinuly mohutné kostěné pláty. Existovali také četní opeření dinosauři, ze kterých se později, někdy během jurského období, vyvinuli praví ptáci. V současnosti známe kolem dvaceti druhů malých dravých teropodů s pernatým integumentem (pokryvem těla), téměř všechny pocházejí z provincie Liao-ningČíně. Nicméně se nedokonalé proto-peří objevilo i u některých býložravých dinosaurů. Peří známe jak u plazopánvých, ale protopeří i u ptakopánvých. Jelikož nejmladší spoječný předchůdce plazopánvých a ptakopánvých žil ve stejné době jako první dinosauři, je velmi pravděpodobné, že první dinosauři byli opeření, co znamená, že peří je pravděpodobně znakem dinosaurů, podobně jako srst je znakem savců a podobně jako někteří savci ztratili srst, tak někteří dinosauři ztratili peří. Možná se tedy u předka všech dinosaurů objevilo ještě v triasu nebo se u dinosarů peří objevilo několikrát nezávisle na sobě, první verze je však mnohem pravděpodobnější.

Ačkoliv současní ptáci jsou přímými potomky teropodních dinosaurů (resp. jsou sami přežívajícími teropodními dinosaury), ani v případě druhotně nelétavých druhů jejich mozky nejsou neurofyziologickým ekvivalentem mozků druhohorních dinosaurů.[33] V současnosti se již paleontologové shodují na závěru, že ptáci vznikli v průběhu jurské periody z opeřených teropodních dinosaurů.[34]

RozměryEditovat

Související informace naleznete také v článku Velikost dinosaurů.
 
Lebka tyranosaura, jednoho z nejpopulárnějších druhohorních dinosaurů.

Dinosauři ze skupiny Sauropoda představovali největší suchozemské živočichy všech dob.[35] Důvody jejich gigantismu zřejmě souvisejí především s jejich ontogenetickým růstem, způsobem reprodukce a fyziologií.[36] Někteří snad mohli dosáhnout délky až kolem 40 metrů (avšak jedná se o nejisté fosilní objevy), tedy zhruba o 10 metrů více, než dosahují největší velryby!) a hmotnosti až přes 100 tun. Výrazně těžší je pouze jediný žijící druh kytovce – plejtvák obrovský.[37]

Zatím největším relativně dobře známým dinosaurem je rod Argentinosaurus, u něhož se předpokládá hmotnost zhruba 70 až 96 tun.[38] Vážil tedy asi tolik, jako 15 dospělých slonů. Dosud nejpřesnější dosud získaný odhad hmotnosti tohoto obřího sauropoda činí asi 85 000 kg, byl tedy těžší než například dopravní letadlo Boeing 737.[39] Podobně velký byl také Puertasaurus nebo Patagotitan, rovněž z Argentiny.

Některé izolované obrovské fosilní kosti naznačují existenci ještě větších dinosaurů (viz např. Bruhathkayosaurus z Indie, původní materiál však již není k dispozici).[40] K roku 2016 bylo známo asi osm sauropodních rodů, jejichž hmotnost podle odhadů přesahovala 60 metrických tun.[41] Na druhou stranu však existovali i velmi drobní dinosauři (např. dromeosauridi Microraptor nebo Epidendrosaurus, který je však často řazen k Avialae, tedy již k „ptačím dinosaurům“ do čeledi Scansoriopterygidae, jejíž validita je diskutabilní), kteří dosahovali velikostí jen v řádu desítek centimetrů a stovek gramů. Nejmenším známým druhem teropodního dinosaura je podle moderní systematiky kolibřík kalypta nejmenší (Mellisuga helenae) s průměrnou délkou těla kolem 6 centimetrů a hmotností kolem 2 gramů.[42]

Nejdelší dinosauřiEditovat

Z důvodu nekompletnosti fosilního materiálu a skutečnosti, že nikdy nenalezneme skutečného rekordmana, nelze brát tabulky rekordů zcela vážně. Jsou zde nicméně indicie (znalost blízkých příbuzných, biomechanické studie), které nám dovolují byť přibližně určit délku, výšku či hmotnost zvířete. Dle těchto indicií by pak k nejdelším dinosaurům mohl patřit severoamerický rod Maarapunisaurus fragillimus s délkou kolem 32 metrů. K dalším obrům patřily rody Bruhathkayosaurus s odhadovanou délkou až kolem 44 metrů (u tohoto rodu je však možné, že se jedná o zkamenělý kmen stromu)[43][44], Puertasaurus s 35–40 m, Argentinosaurus s 30–37 m, Turiasaurus 30–39 m (dosud největší suchozemský živočich, jaký kdy byl na evropském kontinentu nalezen), Supersaurus s 35 m–?40 m, Sauroposeidon s 29–34 m (s výškou snad 18 metrů nejvyšší dosud známý dinosaurus)[45], Seismosaurus s 33–35 m, Paralititan s 26–35 m, Antarctosaurus s až 40 m nebo Argyrosaurus s 18–30 m.[46]

Největší draví dinosauřiEditovat

 
Model druhu Giganotosaurus carolinii

Největší draví dinosauři (teropodi) představují společně s některými zástupci krokodýlů zároveň největší suchozemské dravce všech dob. Dlouhou dobu držel primát rekordního predátora známý severoamerický Tyrannosaurus, v 90. letech minulého století ho však překonal argentinský obr Giganotosaurus, který měřil na délku kolem 13 metrů a vážil snad až kolem 8 tun. Ani tento teropod však zřejmě nebyl největší, jak potvrzují nedávné nálezy. Dnes je držitelem velikostního primátu mezi teropody Spinosaurus, vědecky popsaný již roku 1915.

K nejdelším teropodům patřil severoafrický rod Spinosaurus, jež se svými 16–18 metry neměl v dospělosti žádného přirozeného nepřítele (nepočítáme-li příslušníky stejného druhu).[47] Šlo však o velmi specializovanou formu dravého dinosaura, uzpůsobenou na lov ryb ve vodním prostředí. V závěsu za ním je pak rod Giganotosaurus s 13,5–13,7 m, Tyrannotitan s 13,4 m, Deltadromeus s 13,3 m, Mapusaurus s 12,8 m, Tyrannosaurus s 12,5 m nebo Carcharodontosaurus s 11,1–13,5 m. Tyto údaje jsou však pouze přibližné a v budoucnu nejspíš dojde k jejich revizi.

Inteligence dinosaurůEditovat

Za nejinteligentnější se obecně považuje menší teropod druhu Troodon formosus ze svrchní křídy USA a Kanady, jehož encefalizační kvocient (EQ – vyjadřující poměrnou velikost mozku k tělu oproti stejně těžkému krokodýlovi) činil až 6,5. Troodon byl tak zřejmě stejně inteligentní jako dnešní šelmy a někteří ptáci (a mnohem inteligentnější než dnešní plazi). Nedávno byl však změřen objem mozkovny jiného malého svrchnokřídového teropoda druhu Bambiraptor feinbergi (objeven v roce 1995 v Montaně, USA). Výsledek odpovídá téměř dvojnásobku hodnoty u troodonta (EQ 12,5–13,8). Navíc bylo zjištěno, že tento dinosaurus používal „vratiprst“ a mohl tedy možná manipulovat s předměty (na druhou stranu však šlo ještě o mládě, u kterého je mozkovna relativně větší v poměru k tělu). Porovnáváme-li EQ neptačích dinosaurů s ptáky, vyjde nám většinou hodnota 0,05 až 1,4. Vůbec nejinteligentnějšími dinosaury jsou zřejmě dnešní vrány (konkrétně vrána novokaledonská, která se pozná v zrcadle a používá jednoduché nástroje). Většina dinosaurů (především býložravých) však zřejmě příliš vysoké inteligence nedosahovala.[48] Jinou otázkou je také komunikace dinosaurů, která mohla nabývat mnoha různých podob – vokalizace, zvuk produkovaný chrastěním tělesného „brnění“, dupáním, máváním opeřenými končetinami a mnoho dalších způsobů dorozumívání.[49]

Zbarvení dinosaurůEditovat

Celkový vzhled hraje v životě zvířete velkou roli. Je nejen důležitou součástí sexuálního výběru, ale často slouží i jako ochrana proti predátorům, po případě jako maskovací úbor lovců. Dinosauři byli zpočátku představováni jako šedí tvorové bez jakýchkoli výrazných barevných znaků. Nicméně není důvod tento názor považovat za prokazatelný fakt. Stejně jako i dnešní fauna, byli zcela jistě i dinosauři barevnými živočichy. Vzhledem ke skutečnosti, že se nikdy nedozvíme, jakými barvami tito diapsidní plazi oplývali, lze na toto téma pouze spekulovat. Různorodost zbarvení záležela na způsobu života daného druhu. Zvíře žijící v lesích se z důvodu maskování jistě lišilo od tvorů obývajících volná prostranství. Pestrost byla určitě výhodou i během námluv, kdy si samice vybraly jedince, kteří jim nejvíce imponovali. Vzhledem k přítomnosti peří u mnoha druhů dinosaurů je předpoklad zbarvení velmi pravděpodobný. Počátkem roku 2010 bylo vědci oznámeno, že byly objeveny molekuly pigmentů (původních barviv) v primitivním peří neptačích teropodních dinosaurů rodu Sinosauropteryx, Anchiornis, Caudipteryx a snad i některých dalších. Jedná se o historicky vůbec první příležitost, kdy byla identifikována barva neptačího dinosaura. Dnes již známe barvu u šesti druhů druhohorních teropodů – Sinosauropteryx, Anchiornis, Microraptor, Sinornithosaurus, ArchaeopteryxConfuciusornis[50].

 
Hnízdo s fosilizovanými vajíčky kachnozobého dinosaura druhu Maiasaura peeblesorum v Museum of the Rockies, Bozeman, Montana

Reprodukční biologie dinosaurůEditovat

Dinosauři byli často společenskými tvory, žijícími trvale ve skupinách.[51] Podobně jako všichni dnešní plaziptáci se rozmnožovali výhradně vejci.[52] Četné objevy vajíček i celých hnízd nebo hnízdních kolonií byly od 20. let minulého století postupně učiněny prakticky po celém světě (především Mongolsko, USA, ČínaArgentina). První dinosauří vejce byly objeveny na jihu Francie již roku 1859, jako dinosauří ale byly rozeznány až později. Objevitel, kněz a amatérský přírodovědec Jean-Jacques Pouech, je považoval za fosilie ptačích vajíček.[53] Aktivní rodičovská péče již byla prokázána alespoň u některých druhů dinosaurů.[54] Dinosauří vejce měla většinou pevnou skořápku, často zdobenou různými vystupujícími útvary. Dnes známe dinosauří vejce z více než 200 lokalit po celém světě.[55] Některé objevy nicméně naznačují, že například u nejstarších dinosaurů mohla být vajíčka měkká a kožnatá, podobně jako u ještěrů a hadů.[56]

Dodnes však neexistuje relevantní metoda k určení pohlaví u těchto vyhynulých tvorů. Pouze v případě některých skupin na toto rozlišení ukazují například různé imponující útvary na lebkách (hadrosauridi, ceratopsidi, pachycefalosauridi).[57] Existují sice domněnky, že například velcí sauropodi mohli rodit živá mláďata (viviparie), ty jsou však dnes již prakticky zcela vyvráceny.[58] O pohlavních orgánech dinosaurů máme zatím jen nepřímé fosilní doklady, proto si v jejich rekonstrukci musíme pomáhat srovnáváním se současnými živočichy (zejména nejbližšími žijícími příbuznými dinosaurů, ptáky a krokodýly).[59]

Ukazuje se také, že teropodní dinosauři mohli provozovat jakési námluvní rituály, kdy ryli do země drápy na zadních končetinách. Stopy po těchto aktivitách jsou dnes objevovány na území Spojených států a Číny.[60][61] Výzkum inkubace u současných plazů ukazuje, že v polárních oblastech nebylo možné udržet dostatečnou teplotu vajíček pouze nahrnutou zeminou či jiným materiálem, ale bylo nezbytné vajíčka zahřívat vlastním tělesným teplem.[62] Rituály hnízdění a inkubace vajec u mnoha druhů dinosaurů byly zřejmě podobné chování současných hnízdících ptáků.[63] Dinosauři svá hnízda pravděpodobně chránili před potravními oportunisty, kteří se na nich chtěli přiživit (ještěři, jiní draví a všežraví dinosauři).[64][65] Oviraptorosauři nám zanechali také největší známá fosilní vajíčka všech dob, například největší exempláře čínského oodruhu Macroelongatoolithus xixianensis měří až 61 cm.[66] Naopak nejmenší známá vajíčka druhohorních dinosaurů (oorod Himeoolithus) byla objevena na území Japonska a jejich odhadovaná hmotnost je 9,9 gramu.[67][68]

U lépe známých druhů, jako je obří teropod Tyrannosaurus rex, u něhož známe několik desítek kosterních exemplářů, někteří paleontologové předpokládají pohlavní dimorfismus. Mohutnější kostry pak obvykle označují za samičí. Ve skutečnosti ale máme k podobným úsudkům příliš málo fosilního materiálu, jak ukázal rozsáhlý výzkum koster recentních gaviálů.[69]

Fyziologie dinosaurůEditovat

Již od 60. let 20. století je známo, že dinosauři měli rychlý metabolismus, podobný metabolismu dnešních ptáků, nikoliv současných plazů. Je také vysoce pravděpodobné, že minimálně někteří (pravděpodobně všichni teropodi) dinosauři byli teplokrevní a jejich tělesná teplota tak nebyla závislá na teplotě okolního prostředí (podobně jako u dnešních ptáků a savců).[70][71] To odpovídá novějšímu pojetí dinosaurů coby rychlých a aktivních tvorů, žijících například i v polárních oblastech a migrujících na velké vzdálenosti (pro předpokládané migrace na vzdálenost až několika tisíc kilometrů však dosud chybí přímé fosilní důkazy).[72] O potenciální teplokrevnosti teropodních dinosaurů by mohl svědčit také poměr počtu dravých dinosaurů a jejich kořisti na jednotlivých paleontologických lokalitách. Ten se pohybuje zhruba kolem 2 až 5 %, což odpovídá mnohem lépe teplokrevným savcům než studenokrevným plazům (kde je poměr mnohem vyšší a dosahuje zhruba 15–20 %).[73] Objevy fosilií dinosaurů v oblastech, které v době druhohor ležely za polárním kruhem, rovněž poukazují na jejich pravděpodobnou teplokrevnost a vysoký stupeň metabolické výměny.[74] V roce 2014 se však objevila studie, která v dinosaurech spatřuje spíše tzv. mezotermy.[75][76] Otázka endotermie dinosaurů nicméně zůstává nevyřešena i ve druhém desetiletí 21. století.[77] Podle některých studií se teplokrevnost obješvila spolu s miniaturizací (zmenšováním tělesných rozměrů) u teropodních dinosaurů v průběhu spodní až střední jury (asi před 180 až 170 miliony let) a ptáci ji získali coby odvozený fyziologický znak, zděděný přímo od svých dinosauřích předků.[78]

Jisté je, že dinosauři tvořili v období jury a křídy pevninskou megafaunu, charakteristickou fyziologií odlišnou od fyziologie prakticky všech současných živočichů.[79] Mnozí dinosauři měli systém tzv. vzdušných vaků, které se jim rozšiřovaly až do kostních dutin a umožňovaly jim efektivnější dýchání. Tento respirační systém po teropodních dinosaurech zdědili i jejich potomci ptáci.[80] Jazyk dinosaurů byl fixovaný k čelistnímu dnu a nevyčníval z ústní dutiny.[81] Dýchací soustava dinosaurů byla v každém případě vysoce výkonná a zřejmě byla i jedním z hlavních faktorů, který jim zajistil jejich dlouhodobý evoluční úspěch.[82][83]

Velcí dinosauři měli nepochybně problém s udržováním stále tělesné teploty, zejména pak s přehříváním. Aby jejich mozek fungoval ve stálé ideální teplotě, museli být tito dinosauři vybaveni neurovaskulárním systémem cévních svazků, které jejich mozky ochlazovaly a udržovaly dlouhodobě v optimální teplotě. To platilo přinejmenším pro obří sauropody, teropody i ornitopody.[84]

Víme také, že neptačí dinosauři rostli relativně rychle (dospívali obvykle do 10. roku života) a nedožívali se příliš vysokého věku.[85] Četné objevy patologií na kostech ukazují, že mnozí dinosauři se utkávali v agresivních vnitrodruhových soubojích (například rohatí dinosauři, tyranosauridi apod.).[86] Obecně se dá říci, že dinosauři velmi rychle rostli. U některých hadrosauridů činil rozdíl v hmotnosti u čerstvě vylíhlého mláděte a plně dorostlého dospělce asi 1 ku 16 000, malí dinosauři však díky rapidnímu růstu rychle tento rozdíl doháněli.[87] Vnitřní stavba kostí dinosaurů se nicméně lišila od stavby kostí savců, ačkoliv povrchové jsou si relativně značně podobné.[88]

Druhohorní dinosauři se obvykle dožívali spíše nižšího věku, například populární teropod druhu Tyrannosaurus rex pravděpodobně jen vzácně překračoval 30. rok života.[89] Nejstarším doložitelným věkem dinosaura je 55 let, zjištěných díky počtu a tvaru přírůstků na průřezu fosilních kostí afrického sauropoda druhu Janenschia robusta. Tento pozdně jurský dlouhokrký dinosaurus zahynul přibližně v 55 letech věku, u několika dalších sauropodů (Mamenchisaurus, Apatosaurus, Camarasaurus) byl zase zjištěn věk přes 40 let.[90]

Četné známky zranění a nemocí na kostech některých dinosaurů svědčí také o tom, že tito pravěcí tvorové trpěli četnými chorobami včetně nádorových onemocnění.[91] Byly objeveny fosilní otisky těl parazitů, mezi jejichž hostitele nejspíš patřili ptakoještěři a opeření dinosauři (například velké blechy, vši a klíšťata).[92] Velkými parazity dinosaurů byly například jurské a křídové blechy rodu Pseudopulex, dosahující délky i přes 2 centimetry (zhruba desetinásobek velikosti dnešních blech).

Co se týče rychlosti pohybu, většina velkých čtyřnohých dinosaurů zřejmě vysokých rychlostí v běhu nedosahovala. Někteří menší a středně velcí dinosauři však byli schopni dosáhnout pozoruhodné rychlosti kolem 40 km/h, jak ukázaly zkamenělé otisky sérií jejich stop[93]. Vůbec nejrychlejší byli zřejmě tzv. pštrosí dinosauři (ornitomimosauři), schopní v běhu dosáhnout rychlosti kolem 60 km/h.

O anatomii dinosaurů se dozvídáme jen nepřímo, z výzkumu jejich koster a otisků měkkých tkání. Obrovské byly například vnitřní tělesné orgány obřích sauropodů. Podle odhadů vážilo například jen srdce brachiosaurida rodu Giraffatitan asi 200 kilogramů, zatímco jeho žaludek mohl být těžký až 2500 kilogramů. Srdce pracovalo tempem asi 14 až 17 úderů za minutu a dinosaurus se nadechl přibližně 3,5krát za minutu. V jeho těle bylo podle odhadů také asi 3000 litrů krve, tedy asi 600krát více než u dospělého člověka.[94]

Některé vědecké studie se zabývají také zajímavými a obtížně interpretovatelnými tématy, jako je odolnost různých druhů dinosaurů vůči bolesti, reakce na ni a chování spojené s předcházením zranění či s reakcemi na utržené zranění (v rámci jedinců i společenstvev, například dinosauřích hnízdních kolonií, stád apod.).[95] Diskutovanou otázkou je také zvuk, který dinosauři vydávali. Rekonstrukce hlasu dinosaurů byla provedena například u kachnozobého dinosaura rodu Parasaurolophus[96] a teropoda rodu Tyrannosaurus (ovšem pouze hypotetická)[97].

Termofyziologii a metabolickou termoregulaci u druhohorních dinosaurů zjišťují vědci i s pomocí geochemického rozboru fosilizovaných vaječných skořápek.[98]

Ekologie dinosaurůEditovat

Převážná většina druhohorních dinosaurů obývala pouze suchozemské ekosystémy, mající charakter pralesů, záplavových nížin a říčních delt, výjimečně snad i polopouští a náhorních plošin (o těch se nám však nedochovalo mnoho informací vzhledem k malé pravděpodobnosti dochování zkamenělin). Někteří dinosauři byli adaptovaní na život v dlouhodobém suchu, jiní zase v polární zimě (jak ukazují objevy z Antarktidy, jihu Austrálie nebo Aljašky). Některé opeřené druhy se dokázaly pohybovat klouzavým letem mezi stromy (například čínský Microraptor), jiné formy zase byly uzpůsobeny částečnému nebo i dlouhodobému životu ve vodě (například teropodi spinosauridi nebo rody Halszkaraptor a Koreaceratops).[99][100]

Zajímavé adaptace pro hrabavý způsob života byly objeveny u několika druhů dinosaurů, zejména u malého ornitopoda druhu Oryctodromeus cubicularis z americké Montany. Tento malý býložravec, žijící v době před 95 miliony let, zřejmě aktivně vyhrabával podzemní nory. Podobné útvary byly objeveny například také v Austrálii. Dosud ale nevíme, kolik druhů dinosaurů a z jakých taxonomických skupin podobnou schopnost vykazovalo.[101]

U býložravých dinosaurů se evoluční úprava čelistního aparátu pro mechanické zpracování potravy rozdělila do dvou základních linií – u jedné vznikl kousací aparát podobný tomu, který známe u savců, a ve druhém případě tomu, který více odpovídá dnešním ptákům (a čelistem přeměněným v zobák).[102]

Jaké pachy dinosauři vydávali, je stále velkou otázkou. Pravděpodobně se některé druhy mohly dorozumívat pachy, produkovanými pachovými žlázami v kůži. O tomto aspektu dinosauří biologie však nemáme žádné pevné fosilní doklady.[103]

Dinosauři žili ve světě mírně odlišném od našeho – čím starší období bereme v potaz, tím více odlišná byla tehdejší fauna i flóra. Ke konci křídové periody již vegetace připomínala současnou mnohem více, než v období triasu o 150 milionů let dříve. Také délka dní se tehdy lišila od současných. Například v období svrchní křídy (asi před 75 miliony let) byla délka dne o půl hodiny kratší než dnes (činila asi 23,5 hodiny), protože Země se tehdy ještě o trochu rychleji otáčela kolem své osy. Dinosauří rok měl tedy více (konkrétně 372) dní, oproti dnešním 365,25 dne.[104]

Historie výzkumuEditovat

Předvědecké obdobíEditovat

 
Rohatý dinosaurus rodu Achelousaurus

Zkameněliny dinosaurů v podobě fosilních skořápek vajec byly v Mongolsku možná využívány k výrobě náhrdelníků již ke konci období paleolitu[105]. Fosilní kosti dinosaurů již prokazatelně znali také staří Číňané kolem roku 300 n. l., kdy máme první písemný záznam o jejich objevení.[106] Lze však předpokládat, že je místní obyvatelé znali již před mnoha tisíciletími, ačkoliv o jejich pravé podstatě neměli ještě správnou představu. Považovali je proto často za zkamenělé květy nebo otisky stop různých bájných tvorů.[107] V některých oblastech Číny byly (a dosud jsou) tyto fosilie tak četné, že je místní mudrci a lékaři roztloukali na prach a používali údajně jako prostředek na mužskou potenci. V roce 2007 bylo navíc zjištěno, že mnozí venkované takto používají fosilie dinosaurů i v současnosti.[108] Představa o množství zničených cenných pozůstatků pravěku je potom téměř děsivá. Zkameněliny dinosaurů byly na mnoha místech světa známé již v předvědeckém období, obvykle ale byly považovány za pozůstatky legendárních králů, božstev, obrů nebo draků.[109]

Podobná božstva, založená na objevech dinosauřích zkamenělin, však uctívali například také Tibeťané a Skytové.[110] Staří Číňané věřili, že velké kosti patřily drakům a dali jim jméno konglong („hrozný drak“). Také původní obyvatelé Severní Ameriky se již před mnoha stovkami (a možná tisíci) let setkávali s fosilními kostmi velkých vymřelých zvířat, včetně kostí dinosaurů (především na severozápadě USA a na západě Kanady)[111]. V Evropě byly velké kosti dinosaurů (ale i mamutů, jeskynních medvědů apod.) považovány za pozůstatky zvířat žijících před biblickou potopou. V Portugalsku byly od 13. století stopy sauropodního dinosaura na útesech mysu Cabo Espichel považovány za stopy oslíka, který vezl na hřbetě panenku Marii s malým Ježíšem.[112][113] Dinosauří stopy byly nicméně dlouhodobě známé a dokonce i nábožensky uctívané již před staletími[114]. To dokládá také příklad z polských Svatokřížských hor, kde byly vedle stop raně jurských dinosaurů (ichnodruh Moyenisauropus karaszevskii) tesány do kamene petroglyfy, které možná měly zobrazovat domnělou podobu jejich původce (a mohly být také místem jakýchsi magických okultních rituálů).[115] Podle některých dobových pramenů (např. tzv. Pseudo-Arostotelés) mohli fosilní dinosauří stopy (označované za stopy mytického Hérakla) znát také obyvatelé území jižní Itálie v dobách klasické antiky již před více než dvěma tisíciletími.[116]

První kvalitní písemná zmínka o dinosauří fosílii však pochází až z raně novověké Anglie a datuje se k roku 1676 (jiný údaj hovoří o roku 1677), jde však zatím jen o zobrazení bez odborného popisu (autorem byl tehdejší ředitel Ashmolean museum Robert Plot a jednalo se o část stehenní kosti teropoda megalosaura). V roce 1763 popsal tuto fosilii anglický přírodovědec Richard Brookes jako Scrotum humanum („šourek lidský“), a to na základě její povrchní podobnosti s mužskými varlaty.[117]

Prvním vědeckým názvem, přisouzeným fosilii dinosaura, byl taxon Rutellum excavatum, který použil Plotův nástupce ve funkci ředitele muzea, Edward Lhuyd roku 1699 k popisu zubu sauropoda cetiosaura (o skutečném zvířeti však neměl správnou představu).

Vědecké obdobíEditovat

Prvním opravdu vědecky popsaným dinosaurem byl tak opět Megalosaurus, popsaný roku 1824,[118] avšak o dinosaury propukl zájem teprve po objevu jiného dinosaura, ornitopoda iguanodona. V květnu roku 1822 nalezl doktor a nadšený paleontolog amatér, Gideon Mantell, v oblasti Tilgate Forest v jihoanglickém hrabství Sussex kus pískovce se zkamenělým zubem. Zub jej nadchl a tak pátral po dalších pozůstatcích záhadného živočicha. Měl štěstí a objevil další fosílie patřící stejnému druhu. Doktor Mantell dospěl k závěru, že se jednalo o obrovitého plaza a co víc, z tvaru a opotřebování zubů usoudil, že to byl býložravec (býložravý plaz – to byla pro tehdejší biology věc nepředstavitelná). Nález doktora Mantella nebyl přijat vědci z Geologické společnosti v Londýně. Tvrdili, že se jedná o zub ryby, případně savcediluvia. Byl dokonce varován profesorem oxfordské univerzity, Williamem Bucklandem, aby netvrdil, že nálezy pocházejí z pískovcových lomů oblasti Tilgate Forest, protože „v žádném případě nemohou být tak staré“.

 
Eoraptor lunensis

Sám Buckland popsal v roce 1824 z fosilních pozůstatků jež měl k dispozici (část čelisti, pánve, lopatky zadní nohy a několik obratlů) megalosaura (použil pouze rodové jméno). Popsal jej jako obrovitého dravého ještěra, přestože si všiml, že zuby jsou, podobně jako u krokodýlů, zasazeny v jamkách. Megalosaurus byl bez problémů akceptován vědeckou veřejností (a stal se prvním formálně popsaným dinosaurem).

Ale Gideon Mantell svůj boj nevzdával. Vydal se do Londýna, aby nalezené zuby porovnal se zuby v muzejních sbírkách plazů. Nenalezl ovšem nic podobného tomu, co měl v ruce. Shodou náhod se v muzeu potkal se Samuelem Stutchburym, který se zabýval studiem leguánů. Fosilní zub byl nápadně podobný zubům leguána. To byl pro Mantella konečný impuls a tak roku 1825 popsal býložravého plaza pod jménem Iguanodon („leguání zub“). Tentokrát se mu už dostalo patřičného uznání. V roce 1826 byly mimochodem fosilie dinosaurů objeveny poprvé ve Francii.[119] Do roku 1852 (kdy umírá G. Mantell) bylo známo již devět druhů dinosaurů, kteří se výrazně odlišovali od současných plazů. Proto Sir Richard Owen, první ředitel Britského muzea přírodních věd, navrhl, aby byli zařazeni do samostatné skupiny nazvané Dinosauria („strašný ještěr“). Sám Mantell již zkoumal i stavbu fosilních kostí (konkrétně u vývojově primitivního stegosaura rodu Regnosaurus) a stal se tak jedním ze zakladatelů vědního oboru paleohistologie.[120]

Vědecké jméno Dinosauria bylo poprvé publikováno Richerdem Owenem v dubnu roku 1842, když v Londýně publikoval svoji druhou odbornou zprávu o "britských fosilních plazech". Ústně toto jméno zmínil již při jedné ze svých přednášek o rok dříve, ale oficiálně platí právě až od doby písemné publikace.[121]

Dinosauři se jako skupina dostávají do obecného povědomí laické veřejnosti až po slavných objevech na území Severní Ameriky, především v době tzv. války o kosti, odehrávající se v poslední třetině 19. století. Velkou obrodou prošel pohled na dinosaury v období tzv. Dinosauří renesance, malé vědecké revoluce na přelomu 60. a 70. let 20. století.[122][123] Ve 21. století jsou již fosilie dinosaurů známé prakticky ze všech kontinentů světa, například i ze zaledněné Antarktidy (například Ostrov Jamese Rosse).[124]

Moderní dobaEditovat

Zhruba od poloviny 20. století se rozvíjí jako nový obor paleohistologie, která umožnila nový a přesnější výzkum dinosaurů.[125] V posledních desetiletích dochází k výraznému rozkvětu a zintenzivnění ve výzkumu dinosaurů, a to jak vlivem využívání nových technologií a postupů výzkumu, tak i objevováním nových paleontologických lokalit nebo třeba zapojením většího množství výzkumných kapacit.[126]

V současnosti probíhá tzv. Zlatá éra dinosauří paleontologie, kdy jsou objevovány desítky nových druhů dinosaurů každým rokem a informací o této pravěké skupině živočichů takřka raketovým tempem přibývá. Například jen za rok 2019 bylo popsáno rovných 50 nových druhů druhohorních dinosaurů (z toho 49 nových rodů), tedy zhruba jeden nový druh každý týden.[127]

KlasifikaceEditovat

Počet dinosaurůEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam dinosaurů.

Dinosauři jsou často označování jako pravěcí (vele)ještěři, ale ve skutečnosti mají k ještěrům vývojově i fyziologicky daleko. Dinosauři byli mnohem vyspělejší skupinou živočichů, než jsou zástupci kladu Lepidomorpha.[128] K roku 2010 je známo již přes 700 platných rodů (a kolem 1 500 druhů) dinosaurů, přičemž je jisté, že zdaleka nejde o konečná čísla.[129] Většina odhadů skutečného počtu dinosaurů se v současnosti pohybuje kolem 2 000 až 20 000 druhů. V roce 2006 byla však publikována studie, podle které známe dnes 527 platných rodů a celkem jich existovalo asi 1 844. Tento odhad je však velmi pochybný (nemluvě o zarážející „přesnosti“). Podle odhadů většiny odborníků totiž rozhodně neznáme více než pětinu všech kdysi existujících rodů. Zajímavé jsou počty Američana George Olshevského, který uvádí až 220 000 druhů (nikoli rodů). Olshevsky vychází z toho, že každých 4,5 milionu let se v průměru vymění jedna megafauna s počtem 6 000 druhů. Během 165 milionů let by se tedy vystřídalo celkem asi 220 000 druhů (165 000 000 / 4 500 000 = 37 * 6 000 = 220 000). Jde však jen o spekulace, které se nijak nedají dokázat. Společně s ptáky (kteří patří mezi dinosaury do podřádu Theropoda) roste celkový počet známých rodů na zhruba 10 000 (z toho 9 600 tvoří dnešní ptáci). Další statisíce rodů by pak tvořili fosilní ptáci. Novější studie z roku 2016 uvádí, že celkem mohlo v průběhu druhohor existovat asi 1500–2500 druhů neptačích dinosaurů.[130] K červenci roku 2019 jich je známo přibližně 1350.[131] Ukazuje se však, že odhady dinosauří biodiverzity významně snižuje výběrovost objevů, kdy z určitých období a regionů nemáme dostatečně kompletní fosilní záznam.[132] Odhady druhové rozmanitosti dinosaurů však může silně ovlivňovat nejistota ohledně tvarové variace jednotlivých částí kostry. Mnohé domněle odlišné rody a druhy totiž mohou ve skutečnosti představovat jen odlišně disponované (morfologicky variabilní) jedince stejného druhu či rodu.[133]

Dinosauři byli rozšíření prakticky na všech kontinentech druhohorní éry. Jejich fosilie dnes známe z oblastí Špicberk, Antarktidy nebo i Tibetu.[134]

Podle údajů skotského paleontologa Michaela Bentona bylo k září 2008 popsáno již 1 047 druhů dinosaurů, pouze asi 500 z nich je však považováno za platné (validní) taxony.[135]

Rozvoji dinosaurů napomohlo to, že přečkali hromadné vymírání na konci triasu před 201 miliony lety, kdy vymřeli hlavní konkurenti dinosaurů v triasu – „krurotarsánští archosauři“ (archosauři skupiny Crurotarsi).[136]

Podle analýzy z roku 2015 z dosavadních nálezů za posledních 200 let nelze přesněji určit celkový počet druhů dinosaurů, který kdy žil.[137][138]

Ve 21. století je objevováno nejvíce nových druhů dinosaurů v historii. Zhruba za prvních 20 let tohoto století (2000–2019) bylo objeveno více než 63 % všech známých druhů dinosaurů (674 z 1067), ačkoliv k roku 2019 od doby prvního formálního popisu dinosaura (Megalosaurus, 1824) uplynulo již 195 let. Za desetiletí 2010 až 2019 to bylo k červenci 2019 celkem 404 druhů, což představuje téměř 38 % z celkového počtu všech dosud objevených druhů druhohorních dinosaurů.[139]

Státy a kontinenty s nejvíce dinosauřími fosiliemiEditovat

Celkový počet známých platných druhů dinosaurů činí k červenci 2020 zhruba 1380 až 1390 (v závislosti na vědecké platnosti několika sporných taxonů). Státem s nejvíce platnými dinosauřími druhy je Čína s 308 druhy (22,37 %), dále Spojené státy americké s 280 druhy (20,33 %) a na třetím místě Argentina se 147 druhy (10,68 %). Následuje Mongolsko s 94 druhy (6,83 %) a Spojené království s 84 druhy (6,10 %). Kanada má ze svého území popsáno 79 druhů (5,74 %). Další v pořadí je Brazílie s 31 druhy (2,25 %), Jihoafrická republika s 29 druhy (2,11 %) a Indie se Španělskem s 27 druhy (1,96 %). Francie má 26 druhů, což odpovídá 1,89 %.

V rámci kontinentů dominuje Asie s 500 druhy (36,3 %), následuje Severní Amerika s 362 druhy (26,3 %) a dále Evropa s 207 druhy (15,2 %). Jižní Amerika má druhů 185 (13,1 %), Afrika 96 (7,0 %), Austrálie 23 (1,7 %) a Antarktida zatím 6 (0,4 %). V poměru ke své rozloze však má nejvyšší hustotu objevů Evropa, kde tento průměr činí 1 druh na 49 197 km² (z jednotlivých států pak dominuje Velká Británie s 1 druhem na 2887 km²). Naopak v Rusku je to jen 1 druh na víc než 1,4 milionu km² a v Antarktidě dokonce 1 na 2,3 milionu km². V poměru mezi plazopánvými a ptakopánvými dinosaury převažují početně první jmenovaní 859 : 520, což odpovídá poměru 62,29 % ku 37,71 %. Nejvíce bylo popsáno teropodních dinosaurů (486 – 35,2 %), dále sauropodomorfů (373 – 27,0 %), ornitopodů (216 – 15,7 %), rohatých dinosaurů (114 – 8,3 %), ankylosaurů (95 – 6,9 %), stegosaurů (28 – 2,0 %), pachycefalosaurů (22 – 1,6 %) a heterodontosaurů (8 – 0,6 %). Zbylých 37 druhů nelze přesně taxonomicky zařadit, většinou se však jedná o vývojově pokročilé ptakopánvé dinosaury.[140]

Již v červnu roku 2019 bylo z Číny popsáno rovných 300 platně popsaných druhů dinosaurů a zůstává tak nejbohatší zemí, co se fosilních objevů této skupiny týká.[141]

SystémEditovat

Nadřád dinosauři (Dinosauria Owen, 1842) jsou zřejmě přirozenou monofyletickou skupinou, sdílející společného předka a tredičně se dělí na dva morfologicky dobře vymezené řády – Saurischia (= plazopánví; Seeley, 1887) a Ornithischia (= ptakopánví; Seeley, 1888). Do těchto dvou řádů jsou dinosauři řazeni na základě stavby pánve.[142]

Řád Saurischia zahrnuje dva podřády – Theropoda, mezi které patří všichni masožraví dinosauři; a Sauropodomorpha, mezi které patří sauropodi (Sauropoda), největší suchozemští živočichové všech dob.

Řád Ornithischia zahrnuje dva podřády – Thyreophora, mezi které patří všichni obrnění dinosauři a Cerapoda, mezi které patří heterodontosauriformové, jejichž vývoj kulminoval pestrou faunou svrchní křídy a ornitopodi, kteří zahrnovali veleúspěšné hadrosauroidyiguanodontidy.

V roce 2017 však publikovala trojice paleontologů nový pohled na systematiku dinosaurů, ze kterého by vyplývalo, že tradiční dělení je zcela nesprávné a ve skutečnosti jsou teropodi blíže příbuzní ptakopánvým dinosaurům, zatímco mezi plazopánvé by již byli řazeni pouze sauropodomorfové a herrerasauridi.[143][144][145][146] Současné zařazení jednotlivých výše uvedených taxonů tedy vypadá nejspíš takto:

Dinosauria – dinosauři

Jde o převratné změny, které se do podvědomí dostavají jen zvolna, je jim ale přizpůsoben i níže uvedený systém známých taxonů dinosaurů.

(Znamení kříže (†) je použito u taxonů, jejichž jedinci už zcela vymřeli.)

†Řád Saurischia[zdroj?]Editovat

†Podřád HerrerasauriaEditovat

†Podřád SauropodomorphaEditovat

Řád Ornithoscelida[zdroj?]Editovat

†Podřád OrnithischiaEditovat

Podřád TeropodaEditovat

PaleontologieEditovat

Unikátní objevyEditovat

Mezi unikátní objevy dinosaurů patří především tzv. „dinosauří mumie“, tedy fosilizované pozůstatky neptačích dinosaurů se zachovanými otisky měkkých tkání. Mezi nejproslulejší patří tzv. opeření dinosauři z Číny nebo kachnozobí dinosauři „Leonardo“ (Brachylophosaurus) a „Dakota“ (Edmontosaurus), u nichž se dochovala i část kůže, svaloviny, vaziva, vnitřních orgánů apod.[147] Ukazuje se, že k zachování podobných struktur přispívá velké množství různých faktorů a biologických i geologických procesů.[148] Možnost dochování původního organického materiálu v dinosauřích fosilních kostech je však dosud zpochybňována (s poukazem na to, že předchozí výsledky mohly být zkresleny objevem recentních organických molekul, náležejících mikrobiomu v kostech).[149] Jednou z cest pro zachování měkkých tkání ve fosilním stavu by přitom mohla být přeměna proteinů do polymerů v oxidativních prostředích.[150][151] Mnohé případy domnělých „měkkých tkání“ dinosaurů však mohou být způsobeny přítomností mikrobiálního filmu, tedy bakteriální mikroflóry ve fosiliích.[152]

V průběhu historie bylo objeveno také množství lokalit s hromadnými nálezy koster dinosaurů. Může se jednat o pohřebiště, vzniklá vinou přírodní živelné katastrofy, nebo o náhodná nahromadění koster například v říčních deltách. Podobné objevy pocházejí například z USA, Kanady, Belgie, Švýcarska, Číny i mnoha jiných zemí.[153]

Zajímavé jsou také objevy fosilních otisků stop dinosaurů, které již známe z velké části světa. Některé rozsáhlé lokality mohou vytvářet přerušovaný obří systém tzv. mega-tracksites, jako tomu je například v jihoamerické Bolívii, kde má podobná multi-lokalita rozlohu přes 100 000 km2.[154]

V mnoha případech byly objeveny také stopy infekcí a kosterních patologií, včetně kostních nádorů. Například u jedince rohatého dinosaura rodu Centrosaurus z kanadské Alberty byla v roce 2020 odhalena zhoubná choroba v podobě tumoru osteosarkomu.[155]

České nálezyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Nálezy dinosaurů na území Česka.
 
První kost českého dinosaura (Burianosaurus augustai), objevená v roce 2003 u Kutné Hory

Dinosauři byli běžnou součástí druhohorních ekosystémů také na území Evropy.[156] První fosílie přisuzované dinosaurům byly na našem území objeveny již koncem 19. století profesorem Antonínem Fričem. Vesměs se však jedná o pozůstatky jiných tvorů nebo nelze přesně jejich původ rozlišit. V roce 2003 byl objeven vůbec první nepochybný český dinosaurus známý podle kosterních pozůstatků na Kutnohorsku (předtím byla u nás objevena pouze fosilní tříprstá stopa malého dravého dinosaura z lomu „U Devíti Křížů“ nedaleko Červeného Kostelce).[157] V roce 2006 byly na stejném místě objeveny další kosti, pravděpodobně články prstů nohy tohoto ornitopodního dinosaura pravděpodobně příbuzného rodu Rhabdodon. Během roku 2007 bylo oznámeno, že se údajně našly další otisky stop malého teropoda, patřící pravděpodobně stejnému druhu jako ta předchozí. V roce 2011 přibyl další objev, stopy ptakopánvého dinosaura ze stejného lomu (pískovcová deska v Pražské botanické zahradě).[158]V roce 2007 se na internetu objevila recesistická zpráva o objevu velkého teropodního dinosaura jménem Torvosaurus orliciensis v Orlických horách (nedaleko obce Kounov). V roce 2016 pak přibyl další fiktivní rod, ceratopsid Hlukyceratops kounoviensis.[159] V září 2017 publikoval paleontolog Daniel Madzia s kolegy vědeckou studii, ve které stanovil prvního českého dinosaura s oficiálním vědeckým jménem – Burianosaurus augustai (dříve známého jako „ornitopod od Kutné Hory“).[160]

 
Replika otisku tříprsté stopy českého dinosaura (či dinosauromorfa) od Červeného Kostelce. Byla objevena na pískovcové desce a má stáří kolem 215 milionů let (pozdní trias). Délka stopy činí 14 centimetrů.

VyhynutíEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Vymírání na konci křídy.

Otázka masového vymírání na konci druhohor je téma, ke kterému se vědci často vracejí. Teorií na téma, proč dinosauři vymřeli, je celá řada. Některé jsou podpořeny plnohodnotnými důkazy, jiné jsou spíše úsměvné a zakládají se na spekulacích. K takovým může patřit myšlenka, že za vyhynutí dinosaurů je odpovědná nějaká zvláštní nemoc, téměř pandemie, která vyhubila veliké množství tehdejší fauny. Vědci však zatím nemají žádné důkazy, že by se v minulosti něco takového přihodilo. Byly sice nalezeny pozůstatky nemocných jedinců, kteří na svoji nemoc pravděpodobně zemřeli, avšak často se doba úmrtí neshoduje s dobou vyhynutí zbylých druhů.

Další, ne příliš populární a uznávanou teorií (či opět raději spekulací), je ta o „samozničení“. Tvrdí, že během dlouhých miliónů let evoluce se dinosauři vyvinuli do takových tvarů, až nebyli schopni dál přežít. Jenže to nijak neodpovídá přírodnímu výběru, dle něhož přežije ten nejsilnější, nejlépe přizpůsobený. Vědci, kteří zastávali/zastávají tuto teorii, poukazují, jakožto důkaz, na skupiny pachycefalosaurů, ankylosaurů, ceratopsidů a jiných, bizarně vyhlížejících živočichů z konce křídového období.

Tato teorie se nezdá být příliš pravděpodobná už jen proto, že dinosauři nebyli jedinými tvory, kteří tehdy vymizeli (ptakoještěři, mořští plazi, …), a kteří zdaleka nemuseli vypadat až tak bizarně. Ba naopak je jasné, že tyto „bizarnosti“ byly veledůležitým aspektem pohlavního výběru, což dokazuje skutečnost, že během vývoje docházelo ke zvětšování a vývoji těchto „ozdob“, a nikoli ke ztrátě, popřípadě redukci. Ve stejné době navíc vyhynula i většina dosud rostoucích druhů cykasů. Objevují se také jiné hypotézy, například i taková, že za vyhynutí dinosaurů může nedostatek vitamínu D u dinosauřích embryí.[161] Podobné myšlenky jsou ale velmi nepravděpodobné.

Paleontolog Robert T. Bakker se domnívá, že hlavní příčinou vyhynutí dinosaurů byly pandemie nemocí, které se mezi dinosauřími populacemi rozšířily spolu s tím, jak se na konci křídy vytvořily pevninské mosty mezi východní Asií a Severní Amerikou.[162] Bakker sice uznává i realitu dopadu velkého asteroidu, nevidí v něm však hlavní příčinu vymírání na konci křídy. Tato hypotéza však nevysvětluje vyhynutí mnoha jiných skupin organismů.[163]

Snad nejvíc uznávanou a rozšířenou teorií je ta o katastrofě způsobené dopadem vesmírného tělesa na Zemi. Tato teorie vznikla v osmdesátých letech dvacátého století, kdy dva američtí vědci, a Walter Alvarez a jeho otec Luis Walter Alvarez, poukázali na neobvykle vysoké množství iridia nacházejícího se v sedimentech z rozhraní K-Pg. Podle jejich teorie dopadl na Zemi zhruba před 65 mil. let (některé údaje však hovoří spíše o 66 milionech let) gigantický asteroid o průměru přesahujícím 10 km. Tato teorie měla však jeden drobný „nedostatek“. Pokud by na Zemi spadl asteroid (a způsobil takovou katastrofu), někde by přece musel být nějaký kráter nebo alespoň pozůstatky po něm. Důkaz přišel v devadesátých letech. U mexického poloostrova Yucatán objevili geologové pozůstatky po obrovském kráteru (Chicxulub) o průměru až 200 km, který odpovídal i přibližným geologickým stářím.[164]

 
Lebka triceratopse, jednoho z posledních neptačích dinosaurů.

Hlavní příčinou katastrofy byla zřejmě kombinace událostí, které proběhly v relativně krátkém, a jak se zdá, geologicky velice aktivním časovém úseku. Příčin bylo hned několik a šlo o složitější komplex jevů. Dominantní roli měl však pravděpodobně dopad planetky Chicxulub.[165][166] Ukazuje se, že dinosauři rozhodně nebyli na ústupu a nevymírali již dlouho před touto událostí.[167] Dříve se přitom objevovaly domněnky, že dinosauři jako skupina byli na ústupu již relativně dlouho před hranicí K-Pg.[168][169]

Některé odborné práce postulují možnost, že neptačí dinosauři mohli přežít až desítky nebo i stovky tisíc let do paleogénu (obecně však nejsou přijímané).[170] V roce 2008 byla publikována studie, zpřesňující dosavadní odhady doby vymření dinosaurů (katastrofu K-Pg). Vylepšená datovací metoda argon-argon s odchylkou pouhých 0,25 % určila dobu předělu druhohor a třetihor na 65 950 000 let (± 40 000 let).[171] Ještě novější údaje z roku 2013 a 2014 hovoří o 66,04 až 66,23 milionu let.

Občas se také objevují vědecky nepodložené spekulace o možném dalším vývoji dinosaurů. Podle některých vědců by se někteří teropodní dinosauři změnili v inteligentní bytosti, tvořící kulturu a vlastní civilizaci – tzv. dinosauroidy.[172] Pro tyto spekulace je podkladem relativně velká inteligence dinosaurů čeledí dromaeosauridaetroodontidae, z nichž by se (nebýt oné katastrofy) mohl v dalším vývoji takový dinosauroid vyvinout. Jedná se ale o pouhé nepodložené spekulace.[173]

Otázka třetihorních dinosaurůEditovat

Již dlouho vědci spekulují o možném přežití dinosaurů do paleocénu (nejstaršího období třetihor). Podle studie z roku 2007 (Fassett et al.) pak skutečně neptačí dinosauři kritickou hranici K-Pg přežili. Alespoň na území dnešního Nového MexikaColoradaUSA, kde se jejich zkameněliny pravděpodobně nacházely ještě před 64,4 miliony let (a přežili tak minimálně 1,1 milionu let po skončení druhohor). Podle jiných paleontologů však tyto údaje nejsou pravdivé a jedná se o křídové fosílie druhotně uložené již v třetihorním období. Přežití alespoň některých neptačích dinosaurů do paleocénu po dobu alespoň několika set tisíc let je nicméně velmi pravděpodobné.[174] Nálezy z Montany, které měly tomuto scénáři nasvědčovat, ale dnes nejsou obecně uznávány.[175]

Dlouho se předpokládalo, že žádní dinosauři nedokázali hrabat nory a dlouhodobě je obývat, což bylo pokládáno za jedno z vysvětlení jejich vyhynutí (zachránit se měli jen savci a plazi schopní „norování“). V roce 2007 však byl objeven malý dinosaurus druhu Oryctodromeus cubicularis, který prokazatelně dokázal hrabat nory. Takových druhů dinosaurů zřejmě i na konci křídy mohlo být více, takže možnost jejich přežití do starších třetihor se tak alespoň v teoretické rovině zvýšila.[176] Podobné objevy přicházejí také z Austrálie, pravděpodobně jde o dílo jiných malých ornitopodů.[177] Na druhou stranu, dinosauři vlastně zcela nevymřeli. Jedna skupina teropodů, ptáci, žijí na Zemi dodnes.

Další nesmyslnou teorií je, že dinosauři přežili až dodnes jako takoví. Tuto teorii zdánlivě podporují určitá svědectví z AfrikyJižní Ameriky. Tato teorie není mezi vědci příliš oblíbená a jedná se o spekulaci bez nezvratných důkazů, spadající spíše do oboru kryptozoologie. Existují nicméně podložené spekulace o tom, jak by se dinosauři mohli vyvíjet dál, kdyby na konci křídy nevyhynuli.[178]

Odraz v kultuřeEditovat

Dinosauři v klasické literatuřeEditovat

První zmínka o dinosaurech v klasické literatuře se týká nikoliv překvapivě teropoda megalosaura. Tento dravý dinosaurus se již v roce 1852 objevil jako element pro dokreslení temné a nepříznivé atmosféry v díle britského spisovatele Charlese Dickense Ponurý dům (v orig. Bleak House, 1852–1853).[179] Dinosauři bývají často zobrazováni také v souvislosti s vesmírem a astronomií.[180] V první polovině 20. století se například objevily dnes již zcela vyvrácené hypotézy o možné existenci dinosaurů na (do té doby povrchově nezmapované) sousední planetě Venuši.[181] Je také dobře známé, že dinosauří fosilie sehrály významnou úlohu v mytologii a legendách různých národů dlouho před vznikem vědecké paleontologie.[182]

 
Scéna ze svrchní jury severního Německa, v popředí „trpasličí“ sauropod Europasaurus.

Dinosauři v populární kultuřeEditovat

Viz také články Dinosauři v populární kultuře, Tyrannosaurus v populární kultuře a Stegosaurus v populární kultuře.

Dinosauři jsou předmětem zájmu a obliby značného množství lidí.[183] Nejvíce jimi bývají fascinovány děti, u mnohých z nich se dinosauři stanou na delší dobu intenzivním zájem. Psychologové dokonce popisují cosi jako „dinosauří období“, jakožto vývojovou fázi psychiky mnoha dětí zhruba mezi 2. a 6. rokem věku.[184] První vzedmutí popularity dinosaurů nastalo zřejmě v 50. letech 19. století, kdy byly v Seydenhamu nedaleko Londýna umístěny velmi nepřesné, ale impozantní betonové modely dinosaurů v životní velikosti.[185] Obecný pohled na dinosaury (i na jejich vzezření a ekologii) je stále u většiny populace poněkud zastaralý a nerespektuje nové vědecké poznatky o nich.[186] Setkáváme se tak s nesprávnými údaji v hračkářstvích, filmech, starších nebo dětských knihách, nebo běžných diskuzích (kdy jsou například s dinosaury zaměňováni jiní pravěcí obratlovci jako ptakoještěři, mosasauři, pelykosauři, plesiosauři atd.).[187]

Největší posun ve vnímání dinosaurů nastal v 70. letech 20. století, kdy začíná období tzv. dinosauří renesance[188]. Dinosauři se prakticky od počátku dějin kinematografie na počátku 20. století stali její nedílnou součástí a jsou jí stále.[189] Pochopitelný je také komerční potenciál dinosaurů, ať již v podobě prodeje skutečných fosilií (často na černém trhu) nebo například prodej replik koster velkých dinosaurů.[190] Zajímavá je také historie zobrazování dinosaurů („paleoart“), jejíž tradice sahá až do první třetiny 19. století a v níž se udál velmi výrazný posun zejména v posledních desetiletích.[191] Po dlouhou dobu byli dinosauři zobrazováni jako strach nahánějící monstra z legend a mýtů, ve skutečnosti však byl jejich vzhled a chování mnohem podobnější skutečným tvorům ze současnosti (jako jsou velcí ptáci a plazi, případně i savci).[192][193]

Patrně nejznámějším a nejpopulárnějším druhem dinosaura a snad i pravěkého živočicha vůbec je obří teropod Tyrannosaurus rex, formálně popsaný roku 1905. V průběhu 20. století se stal natrvalo součástí populární kultury a objevil se v mnoha filmech, na nesčetných malbách a ilustracích, jeho kosterní repliky a modely se objevily ve stovkách muzeí.[194] Největší model dinosaura, rovněž tyranosaura, stojí od podzimu roku 2000 v kanadském Drumhelleru. Jedná se o zpodobnění slavného teropoda v nadživotní velikosti, s výškou 26 metrů a hmotností téměř 66 tun.[195]

Mezi známé popularizátory tematiky dinosaurů v České republice patří dlouhodobě například Vladimír Socha.[196][197]

 
Pohled na modely dinosaurů v JuraParku Krasiejów. Podobné modely se v poslední době těší velké popularitě.

Klonování a měkké tkáně dinosaurůEditovat

Klonovat dinosaury, jak to bylo zobrazeno v Jurském parku věda zatím nedokáže, a zřejmě tomu tak bude i v budoucnu.[198] V roce 2009 byl však zahájen projekt pod vedením amerického paleontologa Jacka Hornera, který si klade za cíl pozměnit genom současného kuřete. Tím by mělo být možné vytvořit živého kura s dosud zachovanými archaickými znaky dinosauřích předků (ocas, ozubené čelisti apod.).[199][200] V současnosti jsou také některé fosílie podrobovány výzkumu a pátrání po původních proteinech, které již byly údajně skutečně izolovány.[201] V současnosti se touto problematikou zabývá především americká biochemička Mary Higby Schweitzerová, spolupracující již od 90. let s Jackem Hornerem[202]. O podobě genomu (jeho přibližné délce a struktuře) druhohorních dinosaurů již mají vědci díky porovnávání s genomem ptáků a krokodýlů určitou představu, což však neumožňuje jejich klonování.[203][204]

Některé novější výzkumy přicházejí se závěrem, že v dinosauřích zkamenělinách se původní proteiny nemohly dochovat (ale vyskytují se v nich kolonie recentních mikroorganismů) nebo naopak s tvrzením, že stopy původních organických molekul (a bílkovin, jako je kolagen) se skutečně mohou za určitých podmínek dochovat do současnosti.[205] Některé novější objevy skutečně naznačují možnost dochování původních biomolekul (proteinů, chromozomů a DNA-markerů) ve fosiliích některých druhohorních dinosaurů. V tomto případě ve skvěle dochovaném fosilním exempláři chrupavčité tkáně mláděte kachnozobého dinosaura druhu Hypacrosaurus stebingeri.[206] Zatím není zcela jisté, nakolik významné mohou být tyto objevy pro budoucí výzkum.[207]

Inteligentní dinosauřiEditovat

Hojně se již několik desetiletí spekuluje o tom, zda dinosauři mohli (v případě že by nevyhynuli na konci křídy) vytvořit civilizaci, v mnoha ohledech podobnou té lidské[208]. Objevují se také modely hypotetických inteligentních dinosaurů – tzv. dinosauroidů[209]. Nejslavnější je nejspíš zpodobnění od kanadského paleontologa Dalea Russella a výtvarníka Rona Séguina z roku 1982. Jedná se však pouze o fiktivní ztvárnění „dinosauřího humanoida“ bez jakéhokoliv vědeckého základu.[210] Podobnou fikcí jsou také úvahy o tom, jak by vypadal svět sdílený dinosaury i lidmi a zda by například některé druhy „neptačích“ dinosaurů byly v současnosti domestikovatelné.[211][212]

Ptáci coby přežívající dinosauřiEditovat

Od konce 20. století je i širokou veřejností postupně akceptován vědecky potvrzený fakt, že ptáci jsou poslední přežívající skupinou teropodních dinosaurů. Dnes víme, že první ptáci vznikli z dinosauřích předků v období jury (asi před 160 miliony let) a jako jediná (vysoce specializovaná) skupina maniraptorů přežili vymírání na konci křídy před 66 miliony let. V populární kultuře se tato myšlenka těší poměrně značné oblibě, ačkoliv ne všichni tradicionalisté z řad biologů, ornitologů nebo paleontologů jsou jí zcela nakloněni.[213][214]

Dinosauři jako komoditaEditovat

Od konce 20. století se začíná šířit pašování fosilií a nelegální vývoz cenných fosilních exemplářů ze zemí jako je Mongolsko a Čína. Legálně jsou pak vydražovány také kvalitní a kompletní kostry dinosaurů, které vykopávají komerční sběratelé. Paleontologové na tyto praktiky nemají příliš pozitivní náhled, protože cenné exempláře dinosaurů i jiných pravěkých živočichů jsou pak obvykle pro vědu zcela ztraceny.[215]

Některé dobře zachované objevy dinosauřích koster jsou vykopány komerčními sběrateli a následně prodávány či vydraženy za značné finanční částky. To je příklad dvou tyranosauřích exemplářů, jednoho s přezdívkou "Sue" (v roce 1997 za 8,4 milionu dolarů) a dalšího s přezdívkou "Stan" (v roce 2020 za rekordních 31,8 milionu dolarů).[216]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://dinosaurusblog.com/2012/07/15/jak-dlouho-existovali-neptaci-dinosauri/
  2. https://dinosaurusblog.com/2009/03/31/776571-jsou-ptaci-dinosauri/
  3. http://phys.org/news/2016-11-biggest-dinosaur-tree-emerged-million.html - Biggest map of dinosaur tree yet suggests they emerged 20 million years earlier than thought
  4. Max C. Langer, Jahandar Ramezani & Átila A.S. Da Rosa (2018). U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil. Gondwana Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.gr.2018.01.005
  5. Júlio Cesar de Almeida Marsola & Max Cardoso Langer (2019). Dinosaur Origins. Reference Module in Earth Systems and Environmental Sciences 2019. doi: https://doi.org/10.1016/B978-0-12-409548-9.11846-9
  6. https://www.osel.cz/11476-dinosaurum-se-darilo-do-posledni-chvile.html
  7. Ciara O’Donovan, Andrew Meade & Chris Venditti (2018). Dinosaurs reveal the geographical signature of an evolutionary radiation. Nature Ecology & Evolution (2018). doi:10.1038/s41559-017-0454-6
  8. https://phys.org/news/2018-02-dinosaurs-successful-good.html
  9. https://www.osel.cz/11265-kdo-byl-prvnim-dinosaurem.html
  10. Júlio C. A. Marsola; et al. (2018). Increases in sampling support the southern Gondwanan hypothesis for the origin of dinosaurs. Palaeontology. doi: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/pala.12411
  11. Michael S. Y. Lee; et al. (2018). Dynamic biogeographic models and dinosaur origins. Earth and Environmental Science Transactions of The Royal Society of Edinburgh. doi: https://doi.org/10.1017/S1755691018000920
  12. Massimo Bernardi, Piero Gianolla, Fabio Massimo Petti, Paolo Mietto & Michael J. Benton (2018). Dinosaur diversification linked with the Carnian Pluvial Episode. Nature Communications 9, Article number: 1499 (2018). doi:10.1038/s41467-018-03996-1
  13. Michael J. Benton, Massimo Bernardi and Cormac Kinsella (2018). The Carnian Pluvial Episode and the origin of dinosaurs. Journal of the Geological Society (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1144/jgs2018-049
  14. https://paleonerdish.wordpress.com/2018/04/20/a-brief-introduction-to-the-carnian-pluvial-episode/
  15. https://www.nature.com/magazine-assets/d41586-019-03699-7/d41586-019-03699-7.pdf
  16. SOCHA, Vladimír. Karnská pluviální epizoda. DinosaurusBlog [online]. 21. září 2020. Dostupné online.  (česky)
  17. Matthew G. Baron (2020). Difficulties with the origin of dinosaurs: a comment on the current debate. Palaeovertebrata, 43 (1)-e3. doi: 10.18563/pv.43.1.e3
  18. Nicholas M. A. Crouch (2020). Extinction rates of non-avian dinosaur species are uncorrelated with the rate of evolution of phylogenetically informative characters. Biology Letters, 16(6): 20200231. doi: http://dx.doi.org/10.1098/rsbl.2020.0231
  19. Tore G. Klausen, Niall W. Paterson & Michael J. Benton (2020). Geological control on dinosaurs’ rise to dominance: Late Triassic ecosystem stress by relative sea level change. Terra Nova. doi: https://doi.org/10.1111/ter.12480
  20. https://dinosaurusblog.com/2011/01/25/879663-co-je-to-ten-dinosaurus/
  21. Paul C. Sereno (1999). The evolution of dinosaurs. Science, 284: 2137–2146.
  22. https://dinomuseum.ca/2019/07/30/when-dinosaurs-ruled-the-earth/
  23. SOCHA, Vladimír. Proč na dinosaurech záleží. OSEL.cz [online]. 9. února 2018. Dostupné online. 
  24. W. Scott Persons IV & Philip J. Currie (2019). The anatomical and functional evolution of the femoral fourth trochanter in ornithischian dinosaurs. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24094
  25. Shiro Egawa; et al. (2018). Morphogenetic mechanism of the acquisition of the dinosaur-type acetabulum. Royal Society Open Science 5(10): 180604. doi: 10.1098/rsos.180604.
  26. Henry P. Tsai, Kevin M. Middleton, John R. Hutchinson & Casey M. Holliday (2020). More than one way to be a giant: Convergence and disparity in the hip joints of saurischian dinosaurs. Evolution. doi: https://doi.org/10.1111/evo.14017
  27. Tanja Wintrich, Martin Scaal, Christine Böhmer, Rico Schellhorn, Ilja Kogan, Aaron van der Reest & P. Martin Sander (2020). Palaeontological evidence reveals convergent evolution of intervertebral joint types in amniotes. Scientific Reports, 10. Article number: 14106. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-70751-2
  28. Débora Moro, Leonardo Kerber, Rodrigo T. Müller & Flávio A. Pretto (2020). Sacral co‐ossification in dinosaurs: The oldest record of fused sacral vertebrae in Dinosauria and the diversity of sacral co‐ossification patterns in the group. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13356
  29. https://www.osel.cz/11237-prvni-dinosauri-kladli-mekka-vejce.html - První dinosauři kladli měkká vejce
  30. https://dinosaurusblog.com/2008/12/14/750099-tri-kulata-paleontologicka-vyroci/
  31. Loredana Macaluso & Emanuel Tschopp (2018). Evolutionary changes in pubic orientation in dinosaurs are more strongly correlated with the ventilation system than with herbivory. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12362
  32. Daniel T. Ksepka (2020). Feathered dinosaurs. Current Biology, 30(22): R1347-R1353. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2020.10.007
  33. Maria Eugenia Leone Gold and Akinobu Watanabe (2018). Flightless birds are not neuroanatomical analogs of non-avian dinosaurs. BMC Evolutionary Biology 18: 190. doi: https://doi.org/10.1186/s12862-018-1312-0
  34. Federico L. Agnolin, Matias J. Motta, Federico Brissón Egli, Gastón Lo Coco and Fernando E. Novas (2019). Paravian Phylogeny and the Dinosaur-Bird Transition: An Overview. Frontiers in Earth Science 6:252. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2018.00252
  35. Rozhovor o největších dinosaurech v pořadu Meteor, čas 16:25 min.
  36. http://www.pravek.info/zajimavosti/proc-byli-sauropodni-dinosauri-tak-velci/
  37. https://dinosaurusblog.com/2011/05/24/893631-nejvetsi-obratlovec-vsech-dob/
  38. Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329
  39. SOCHA, Vladimír. Argentinosaurus byl těžší než Boeing 737. OSEL.cz [online]. 10. listopadu 2020. Dostupné online.  (česky)
  40. http://paleoking.blogspot.com/2012/01/giant-that-never-was-all-your.html
  41. http://dinosaurusblog.com/2016/09/12/tezsi-nez-deset-slonu/
  42. Článek na webu Pravěk.info (česky)
  43. http://www.pravek.info/zajimavosti/zahada-jmenem-bruhathkayosaurus/
  44. https://veda.instory.cz/1352-giganticky-dinosaurus-ktery-byl-popsan-v-roce-1989-byl-tezky-jako-petadvacet-slonu.html
  45. http://www.osel.cz/11034-nejvyssi-zivocich-vsech-dob.html
  46. https://dinosaurusblog.com/2012/07/18/takze-ktery-byl-ten-nejvetsi-z-nejvetsich/
  47. https://dinosaurusblog.com/2017/02/20/jak-velky-byl-spinosaurus/
  48. https://dinosaurusblog.com/2007/03/02/495299-byl-t-rex-chytrejsi-nez-vrana/
  49. https://dinomuseum.ca/2019/06/17/the-calls-of-the-past-how-dinosaurs-might-have-communicated/
  50. https://dinosaurusblog.com/2015/03/03/dejiny-vyzkumu-dinosaurich-barev/
  51. Marco Romano & James Farlow (2018). Bacteria meet the "titans": horizontal transfer of symbiotic microbiota as a possible driving factor of sociality in dinosaurs. Bollettino della Societa Paleontologica Italiana 57: 75-79. doi:10.4435/BSPI.2018.05
  52. https://dinomuseum.ca/2019/11/04/all-about-baby-dinosaurs/
  53. Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 170)
  54. http://www.nhm.ac.uk/discover/were-dinosaurs-good-parents.html
  55. https://dinosaurusblog.com/2009/06/02/790787-dinosauri-vejce/
  56. https://dinosaurusblog.com/2020/06/25/prvni-dinosauri-kladli-mekka-vejce/
  57. https://dinosaurusblog.com/2009/02/27/769708-dinosaurak-nebo-dinosaurice/
  58. https://dinosaurusblog.com/2014/06/09/rodili-dinosauri-ziva-mladata/
  59. http://dinosaurusblog.com/2016/08/25/tyrannosaurus-sex/
  60. https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/how-dinosaurs-strutted-their-stuff/
  61. Lockley, M., Houck, K., Matthews, N., McCrea, R., Xing, L., Tsukui, L., Ramezani, J., Breithaupt, B., Cart, K., Martin, J., Buckley, L., Hadden, G. (2017). New theropod display arena sites in the Cretaceous of North America: clues to distributions in space and time. Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2017.09.009
  62. Kohei Tanaka, Darla K. Zelenitsky, François Therrien & Yoshitsugu Kobayashi (2018). Nest substrate reflects incubation style in extant archosaurs with implications for dinosaur nesting habits. Scientific Reports 8, Article number: 3170. doi:10.1038/s41598-018-21386-x
  63. Kohei Tanaka; et al. (2018). Transition in Nesting Methods and Behaviors from Non-Avian Dinosaurs to Birds. Japanese Journal of Ornithology 67(1): 25-40. doi: https://doi.org/10.3838/jjo.67.25
  64. https://www.nature.com/articles/d41586-019-02174-7
  65. https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/25711/dinosauri-jesle-rodice-s-metrovymi-drapy.html
  66. http://www.pravek.info/zajimavosti/nejvetsi-vejce-vsech-dob/
  67. Kohei Tanaka, Darla K. Zelenitsky, François Therrien, Tadahiro Ikeda, Katsuhiro Kubota, Haruo Saegusa, Tomonori Tanaka & Kenji Ikuno (2020). Exceptionally small theropod eggs from the Lower Cretaceous Ohyamashimo Formation of Tamba, Hyogo Prefecture, Japan. Cretaceous Research, 104519. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104519
  68. https://dinosaurusblog.com/2020/07/27/objevena-nejmensi-dinosauri-vejce/
  69. David Hone, Jordan C. Mallon, Patrick Hennessey & Lawrence M. Witmer (2020). Ontogeny of a sexually selected structure in an extant archosaur Gavialis gangeticus (Pseudosuchia: Crocodylia) with implications for sexual dimorphism in dinosaurs. PeerJ, 8:e9134. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.9134
  70. https://dinosaurusblog.com/2009/03/27/775683-byli-dinosauri-teplokrevni/
  71. https://dinosaurusblog.com/2016/11/29/byli-tyranosauri-teplokrevni/
  72. https://dinomuseum.ca/2019/05/21/dinosaurs-in-the-frost/
  73. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 381).
  74. Alexei B. Herman, Robert A. Spicer & Teresa E. V. Spicer (2015). Environmental Constraints on Terrestrial Vertebrate Behaviour and Reproduction in the High Arctic of the Late Cretaceous. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 441(2): 317-338. doi:10.1016/j.palaeo.2015.09.041
  75. https://dinosaurusblog.com/2014/06/19/meli-dinosauri-teplou-krev/
  76. http://technet.idnes.cz/dinosauri-telesna-teplota-jursky-svet-dy5-/veda.aspx?c=A150625_144229_veda_mla
  77. http://www.osel.cz/9456-dinosaury-nevyhubila-studenokrevnost.html
  78. Enrico L. Rezende, Leonardo D. Bacigalupe, Roberto F. Nespolo and Francisco Bozinovic (2020). Shrinking dinosaurs and the evolution of endothermy in birds. Science Advances, 6(1): eaaw4486. doi: 10.1126/sciadv.aaw4486
  79. Roger B. J. Benson (2018). Dinosaur Macroevolution and Macroecology. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics 49. doi: https://doi.org/10.1146/annurev-ecolsys-110617-062231
  80. Markus Lambertz, Filippo Bertozzo & P. Martin Sander (2018). Bone histological correlates for air sacs and their implications for understanding the origin of the dinosaurian respiratory system. Biology Letters 14: 20170514. doi: 10.1098/rsbl.2017.0514
  81. Zhiheng Li, Zhonghe Zhou & Julia A. Clarke (2018). Convergent evolution of a mobile bony tongue in flighted dinosaurs and pterosaurs. PLoS ONE 13(6): e0198078. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0198078
  82. Robert J. Brocklehurst, Emma R. Schachner & William I. Sellers (2018). Vertebral morphometrics and lung structure in non-avian dinosaurs. Royal Society Open Science 5: 180983. doi: 10.1098/rsos.180983
  83. https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/dinosaurs-had-bird-like-lungs/
  84. Wm. Ruger Porter & Lawrence M. Witmer (2019). Vascular Patterns in the Heads of Dinosaurs: Evidence for Blood Vessels, Sites of Thermal Exchange, and Their Role in Physiological Thermoregulatory Strategies. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.24234
  85. https://dinosaurusblog.com/2009/04/03/777177-jak-rychle-dinosauri-rostli/
  86. http://www.eartharchives.org/articles/dinosaur-fossils-show-that-they-were-bruisers/
  87. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 357).
  88. Trevor G. Aguirre, Aniket Ingrole, Luca Fuller, Tim W. Seek, Anthony R. Fiorillo, Joseph J. W. Sertich & Seth W. Donahue (2020). Differing trabecular bone architecture in dinosaurs and mammals contribute to stiffness and limits on bone strain. PLoS ONE, 15(8): e0237042. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0237042
  89. Erickson, Gregory M.; et al. (2004). "Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs". Nature. 430 (7001): 772–775. doi:10.1038/nature02699
  90. https://dinosaurusblog.com/2019/09/23/petapadesatiny-nejstarsiho-dinosaura/
  91. https://dinosaurusblog.com/2009/04/10/778654-take-dinosauri-umirali-na-rakovinu/
  92. http://dinosaurusblog.com/2016/04/19/giganticke-blechy-v-dinosaurim-peri/
  93. http://www.osel.cz/index.php?clanek=8105
  94. http://dinosaurusblog.com/2016/07/04/jak-velke-vnitrni-organy-meli-obri-sauropodi/
  95. Les Hearn and Amanda C. de C. Williams (2019). Pain in dinosaurs: what is the evidence? Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences 374. doi: https://doi.org/10.1098/rstb.2019.0370
  96. http://www.osel.cz/9592-krasne-parasaurolofovo-buceni.html
  97. https://www.idnes.cz/technet/veda/jak-znel-t-rex.A190927_100835_veda_mla
  98. Robin R. Dawson, Daniel J. Field, Pincelli M. Hull, Darla K. Zelenitsky, François Therrien and Hagit P. Affek (2020). Eggshell geochemistry reveals ancestral metabolic thermoregulation in Dinosauria. Science Advances, 6(7) eaax9361. doi: 10.1126/sciadv.aax9361
  99. http://www.osel.cz/10848-umeli-dinosauri-plavat.html
  100. https://dinomuseum.ca/2020/07/31/swimming-dinosaurs/
  101. Rozhovor pro rozhlasový pořad Meteor (čas 17:53 minut)
  102. Roger B. J. Benson & Paul M. Barrett (2020). Evolution: The Two Faces of Plant-Eating Dinosaurs. Current Biology, 30(1): R14-R16. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2019.11.035. doi: https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(19)31505-2
  103. http://www.osel.cz/11044-jak-moc-pachl-tyrannosaurus-rex.html
  104. SOCHA, Vladimír. Dinosauří rok měl 372 dnů. OSEL.cz [online]. 18. března 2020. Dostupné online.  (česky)
  105. https://dinosaurusblog.com/2013/07/17/dinosauri-zkameneliny-vyuzivali-lide-jiz-v-paleolitu/
  106. SOCHA, Vladimír. Po stopách Fénixe vstříc dinosaurům. OSEL.cz [online]. 4. prosince 2017. Dostupné online.  (česky)
  107. Xing, L. D.; et al. (2015). Stone flowers explained as dinosaur undertracks: unusual ichnites from the Lower Cretaceous Jiaguan Formation, Qijiang District, Chongqing, China. Geological Bulletin of China 34(5): 885–890.
  108. https://dinosaurusblog.com/2009/06/25/795085-byli-dinosauri-objeveni-jiz-ve-staroveku/
  109. https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/26070/dinosauri-nebo-draci-co-si-ve-stredoveku-mysleli-o-zkamenelinach.html
  110. https://dinosaurusblog.com/2011/01/18/879011-mocne-dinosauri-bozstvo/
  111. http://dinosaurusblog.com/2015/11/02/indiani-a-dinosauri/
  112. https://dinosaurusblog.com/2009/10/16/816850-nejstarsi-evropske-zpodobneni-dinosauri-fosilie/
  113. http://dinosaurusblog.com/2017/02/28/giganticky-oslik-z-portugalska/
  114. http://www.osel.cz/index.php?clanek=8153
  115. http://www.osel.cz/10936-dinosauri-certi-z-polska.html
  116. SOCHA, Vladimír. Znal Aristotelés dinosauří fosilie?. OSEL.cz [online]. 18. ledna 2018. Dostupné online. 
  117. http://www.pravek.info/zajimavosti/sourek-lidsky-aneb-pikantni-vstup-dinosauru-do-dejin/
  118. https://dinosaurusblog.com/2009/02/20/768006-185-let-dinosauri-paleontologie/
  119. Arnaud Brignon (2018). Nouvelles données historiques sur les premiers dinosaures trouvés en France. [New historical data on the first dinosaurs found in France.] Bulletin de la Société Géologique de France 189 (1): 4. doi: https://doi.org/10.1051/bsgf/2018003
  120. https://paleonerdish.wordpress.com/2020/01/31/from-mantell-to-de-ricqles-a-brief-history-of-paleohistology/
  121. Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 24)
  122. http://dinosaurusblog.com/2015/10/27/dinosauri-renesance/
  123. http://www.pravek.info/zajimavosti/dinosauri-renesance/
  124. Matthew C. Lamanna; et al. (2019). Late Cretaceous non-avian dinosaurs from the James Ross Basin, Antarctica: description of new material, updated synthesis, biostratigraphy, and paleobiogeography. Advances in Polar Science 30(3). doi: 10.13679/j.advps.2019.0007
  125. Alida M. Bailleul, Jingmai O'Connor & Mary H. Schweitzer (2019). Dinosaur paleohistology: review, trends and new avenues of investigation. PeerJ 7:e7764. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.7764
  126. Článek o nových objevech v posledních 50 letech na webu Pravěk.info (česky)
  127. http://www.osel.cz/10957-dinosauri-statistika-za-rok-2019.html
  128. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, str. 22-23.
  129. https://dinosaurusblog.com/2008/02/20/658986-velka-dinosauri-statistika/
  130. http://dinosaurusblog.com/2016/03/30/vetsinu-dinosauru-jeste-nezname/
  131. https://dinosaurusblog.com/2019/07/01/dinosauri-statistika-roku-2019/ - Dinosauří statistika roku 2019
  132. Jonathan P. Tennant, Alfio Alessandro Chiarenza & Matthew Baron (2018). How has our knowledge of dinosaur diversity through geologic time changed through research history? PeerJ 6:e4417. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.4417
  133. https://dinomuseum.ca/2019/12/17/how-many-kind-of-dinosaurs-were-there/
  134. Lida Xing, Martin G. Lockley, Hendrik Klein, W. Scott Persons IV, Mengyuan Wei, Chen Li & Miaoyan Wang (2020). The first record of Cretaceous non-avian dinosaur tracks from the Qinghai-Tibet Plateau, China. Cretaceous Research, 104549. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104549
  135. http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/7620621.stm
  136. Štěstí a smůla dinosaurů. – Lidové noviny, 12. září 2008.
  137. http://phys.org/news/2015-08-good-bad-fossil-dinosaurs.html - Just how good (or bad) is the fossil record of dinosaurs?
  138. Michael J. Benton (2015). Palaeodiversity and formation counts: redundancy or bias? Palaeontology. 58(6). 1003–1029. doi: 10.1111/pala.12191
  139. http://www.osel.cz/10675-vetsina-dinosauru-byla-objevena-v-poslednich-dvaceti-letech.html
  140. SOCHA, Vladimír. Dinosauří statistika roku 2020. OSEL.cz [online]. 8. července 2020. Dostupné online. 
  141. SOCHA, Vladimír. Čína bude mít brzy 300 dinosauřích druhů. OSEL.cz [online]. 3. června 2019. Dostupné online. 
  142. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 457).
  143. Baron, Matthew G.; noram, Norman B.; Barrett, Paul M. (22 March 2017). "A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution". 543: 501–506. doi:10.1038/nature21700
  144. SOCHA, Vladimír. Zemětřesení v dinosauří systematice. OSEL.cz [online]. 30. března 2017. Dostupné online. 
  145. https://www.csmonitor.com/Science/2017/1102/Is-the-dinosaur-family-tree-becoming-a-dinosaur
  146. https://www.earthmagazine.org/article/redefining-dinosaurs-paleontologists-are-shaking-dinosaur-family-tree-its-roots
  147. https://dinosaurusblog.com/2009/05/12/786688-tutanchamon-doby-kridove/
  148. Luke A. Parry, Fiann Smithwick, Klara K. Nordén, Evan T. Saitta, Jesus Lozano-Fernandez, Alastair R. Tanner, Jean-Bernard Caron, Gregory D. Edgecombe, Derek E. G. Briggs and Jakob Vinther (2017). Soft-Bodied Fossils Are Not Simply Rotten Carcasses – Toward a Holistic Understanding of Exceptional Fossil Preservation. Bioessays. doi: 10.1002/bies.201700167
  149. Evan Thomas Saitta; et al. (2018). Life Inside A Dinosaur Bone: A Thriving Microbiome. BioRxiv 400176. doi: https://doi.org/10.1101/400176
  150. Jasmina Wiemann, Matteo Fabbri, Tzu-Ruei Yang, Koen Stein, P. Martin Sander, Mark A. Norell & Derek E. G. Briggs (2018). Fossilization transforms vertebrate hard tissue proteins into N-heterocyclic polymers. Nature Communications 9, Article number: 4741. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-018-07013-3
  151. Mary Higby Schweitzer, Elena R. Schroeter, Timothy P. Cleland & Wenxia Zheng (2019). Paleoproteomics of Mesozoic dinosaurs and other Mesozoic fossils. PROTEOMICS (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/pmic.201800251
  152. Evan T. Saitta; et al. (2019). Cretaceous dinosaur bone contains recent organic material and provides an environment conducive to microbial communities. eLife 8: e46205. doi: 10.7554/eLife.46205
  153. https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/25254/dinosauri-pohrebiste-mista-davne-zkazy.html
  154. Ch. A. Meyer, D. Marty, B. Thüring, S. Thüring & M. Belvedere (2020). The Late Cretaceous dinosaur track record of Bolivia – Review and perspective. Journal of South American Earth Sciences. 102992. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2020.102992
  155. SOCHA, Vladimír. Objeven první případ zhoubné rakoviny u dinosaura. OSEL.cz [online]. 7. srpna 2020. Dostupné online.  (česky)
  156. https://dinosaurusblog.com/2009/05/15/787311-evropsti-dinosauri/
  157. https://dinosaurusblog.com/2009/11/03/819828-informacni-karta-jedineho-ceskeho-teropoda/
  158. https://dinosaurusblog.com/2011/04/26/890720-ceskych-dinosauru-bylo-mnohem-vic/
  159. http://dinosaurusblog.com/2016/06/16/torvosaurus-orliciensis-a-hlukyceratops-kounoviensis/
  160. https://technet.idnes.cz/cesko-kosti-dinosaurus-burianosaurus-augustai-f57-/veda.aspx?c=A170924_170849_veda_mla
  161. D. R. Fraser (2019). Why did the dinosaurs become extinct? Could cholecalciferol (vitamin D3) deficiency be the answer? Journal of Nutritional Science 8: d9: 1-5. doi: https://doi.org/10.1017/jns.2019.7
  162. SOCHA, Vladimír. Vyhubila dinosaury pandemie?. OSEL.cz [online]. 2. března 2020. Dostupné online. 
  163. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 425 - 444).
  164. https://dinosaurusblog.com/2015/09/29/dejiny-zkoumani-zaniku-dinosauru/
  165. Shelby L. Lyons, Allison T. Karp, Timothy J. Bralower, Kliti Grice, Bettina Schaefer, Sean P. S. Gulick, Joanna V. Morgan, and Katherine H. Freeman (2020). Organic matter from the Chicxulub crater exacerbated the K-Pg impact winter. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2004596117
  166. https://phys.org/news/2020-09-evidence-ejected-chicxulub-crater-impact.html
  167. Joseph A. Bonsor, Paul M. Barrett, Thomas J. Raven and Natalie Cooper (2020). Dinosaur diversification rates were not in decline prior to the K-Pg boundary. Royal Society Open Science, 7(11): 201195. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.201195
  168. http://phys.org/news/2016-04-dinosaurs-decline-asteroid-apocalypse.html - Dinosaurs 'already in decline' before asteroid apocalypse
  169. SOCHA, Vladimír. Vymírali dinosauři již dlouho před koncem křídy?. OSEL.cz [online]. 13. dubna 2017. Dostupné online. 
  170. https://dinosaurusblog.com/2015/02/03/zili-v-montane-tretihorni-dinosauri/
  171. http://palaeoblog.blogspot.com/search?q=65%2C95+million
  172. SOCHA, Vladimír. Kde se vzali hypotetičtí superchytří dinosauři. OSEL.cz [online]. 24. října 2014. Dostupné online.  (česky)
  173. https://www.stoplusjednicka.cz/alternativni-historie-mohla-existovat-dinosauri-civilizace
  174. https://dinosaurusblog.com/2009/05/01/784379-tretihorni-neptaci-dinosauri/
  175. SOCHA, Vladimír. Žili v Montaně třetihorní dinosauři?. OSEL.cz [online]. 3. února 2015. Dostupné online. 
  176. https://dinosaurusblog.com/2007/03/21/506983-norujici-dinosaurus/
  177. https://dinosaurusblog.com/2009/07/20/799230-tak-prece-norovali/
  178. SOCHA, Vladimír. Co kdyby dinosauři nevyhynuli?. OSEL.cz [online]. 2. října 2020. Dostupné online.  (česky)
  179. https://dinosaurusblog.com/2009/10/14/816483-dalsi-vyroci-jurskeho-parku-a-dickensovo-prvenstvi/
  180. https://motherboard.vice.com/en_us/article/nek7ed/dinosaurs-in-space-history-fiction
  181. https://www.stoplusjednicka.cz/lekce-z-dejin-astronomie-jak-dlouho-zili-dinosauri-na-venusi
  182. https://veda.instory.cz/1344-temna-strana-vedy-o-praveku.html
  183. http://www.pravek.info/novinky/proc-jsou-dinosauri-duleziti/
  184. SOCHA, Vladimír. Proč podporovat dětský zájem o dinosaury. DinosaurusBlog.com [online]. 21. prosince 2017. Dostupné online. 
  185. http://tetzoo.com/blog/2018/12/11/up-close-and-personal-crystal-palace-dinosaurs
  186. https://dinomuseum.ca/2019/08/27/the-life-appearance-of-dinosaurs-and-common-myths-surrounding-it/
  187. https://dinosaurusblog.com/2009/06/23/794681-nejvetsi-omyly-o-dinosaurech/
  188. http://dinosaurusblog.com/2015/10/27/dinosauri-renesance/
  189. http://www.denofgeek.com/us/movies/jurassic-world/246782/from-king-kong-to-jurassic-world-the-evolution-of-dinosaur-movies
  190. SOCHA, Vladimír. Chcete si koupit tyranosaura?. OSEL.cz [online]. 23. října 2017. Dostupné online. 
  191. https://99percentinvisible.org/episode/welcome-to-jurassic-art/
  192. http://www.poppalaeo.com/blogposts/2019/6/19/mark-witton-depicting-prehistoric-animals-as-monsters-how-why-and-so-what
  193. https://www.nationalgeographic.com/family/reimagining-dinosaurs
  194. SOCHA, Vladimír. 115 let dinosauří legendy. OSEL.cz [online]. 29. října 2020. Dostupné online.  (česky)
  195. https://calgaryherald.com/news/looking-her-absolute-best-worlds-largest-dinosaur-in-drumheller-undergoing-300k-restoration
  196. https://www.databazeknih.cz/zivotopis/vladimir-socha-6559
  197. https://www.citarny.cz/knihy-lide/o-knihach-a-lidech/spisovatele-knihy/socha-vladimir-knihy-dinosauri
  198. Archivovaná kopie. www.zshorakhk.cz [online]. [cit. 2008-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-16. 
  199. https://dinosaurusblog.com/2009/03/07/771302-prvni-vazny-pokus-o-jursky-park/
  200. http://www.wired.com/magazine/2011/09/ff_chickensaurus/all/1
  201. https://dinosaurusblog.com/2012/11/05/dalsi-podpora-pro-dinosauri-proteiny/
  202. https://dinosaurusblog.com/2015/02/17/jak-svet-poznal-tehotnou-tyranosaurici/
  203. Darren K. Griffin, Denis M. Larkin & Rebecca E. O'Connor (2019). Jurassic Park: What Did the Genomes of Dinosaurs Look Like? In: Kraus R. (eds) Avian Genomics in Ecology and Evolution. Springer, Cham: 331-348. doi: https://doi.org/10.1007/978-3-030-16477-5_11
  204. http://www.osel.cz/10749-jak-vypadal-dinosauri-genom.html
  205. http://www.osel.cz/10891-co-je-noveho-u-dinosaurich-mekkych-tkani.html
  206. Alida M. Bailleul, Wenxia Zheng, John R. Horner, Brian K. Hall, Casey M. Holliday & Mary H. Schweitzer (2020). Evidence of proteins, chromosomes and chemical markers of DNA in exceptionally preserved dinosaur cartilage. National Science Review, nwz206. doi: https://doi.org/10.1093/nsr/nwz206
  207. https://dvojka.rozhlas.cz/meteor-o-slunecnim-kouzle-zralocim-oku-a-zdrogovane-libusi-8294754
  208. http://www.osel.cz/8310-mohli-dinosauri-vytvorit-civilizaci.html
  209. http://www.osel.cz/7838-kde-se-vzali-hypoteticti-superchytri-dinosauri.html
  210. https://veda.instory.cz/1418-hypotezy-o-vysoke-inteligenci-nekterych-dinosauru-i-mozne-civilizaci-vytvorene-dinosaury.html
  211. http://tetzoo.com/blog/2018/8/16/could-we-domesticate-non-bird-dinosaurs
  212. https://www.sciencefocus.com/nature/what-if-the-dinosaurs-had-survived/
  213. https://www.audubon.org/news/ask-kenn-kaufman-which-birds-are-most-their-dinosaur-ancestors
  214. SOCHA, Vladimír. Žijí dinosauři všude kolem nás?. OSEL.cz [online]. 6. září 2019. Dostupné online. 
  215. SOCHA, Vladimír. Dinosauří byznys. OSEL.cz [online]. 4. června 2020. Dostupné online.  (česky)
  216. https://www.idnes.cz/technet/veda/nejdrazsi-fosilie-tyranosaurus-t-rex-stan.A201012_151325_veda_mla

LiteraturaEditovat

Zahraniční titulyEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

České stránkyEditovat

Česká videaEditovat

ČlánkyEditovat

Zahraniční stránkyEditovat

V angličtiněEditovat
V němčiněEditovat
V polštiněEditovat